V článku „Železo a kámen v kosmologické perspektivě“ jsem zmínil, že kovářství a znalost zpracování železa bylo ve staroseverské společnosti chápáno jako důležitý kulturní výdobytek, který pomáhá definovat Miðgarð. Důležitost kladiva jakožto prostředníku a nástroje umožňujícího tuto řemeslnou činnost je podtržen v mýtu: bůh Þór, který ztělesňuje fyzickou sílu člověka, má jako atribut právě jednoruční kladivo, které je schopné čelit mytologickým i pozemským nesnázím. Díky tomu hrálo kladivo důležitou úlohu ve staroseverské symbolice.
Za těchto okolností a kulturní konstelace je samozřejmě pochopitelné, že kovář byl váženou osobou a kovářství bylo ceněné řemeslo. Každé hospodářství muselo být soběstačné, a tak je pravděpodobné, že kovářství na úrovni výroby nástrojů, spojovacího materiálu či oprav zvládal každý hospodář, stejně jako tesařství či rybolov.
V článku, kterým Vám tímto předkládám a který pochází z dílny mého anglického kamaráda Davida Constantina, se dozvíme základní informace o západoevropských a severoevropských kladivech (staroseversky hammar), perlících (sleggja) a dřevěných palicích. Mohu jen doplnit, že staroseversky se topůrko označuje jako hamarskapt, zatímco čelo kladiva jako hamarskalli.
Článek si můžete stáhnout prostřednictvím tohoto odkazu:
