Na facebookové skupině Doba vikinská padl dotaz, zda Seveřané používali hoblíky. V diskuzi, která se pod dotazem rozeběhla, padlo zhruba následující: na rozdíl od pořízů, které máme dochované v několika desítkách nálezů a přinejmenším ve dvou různých tvarech („rovné“ a „prohnuté“), neznáme žádný severský nález hoblíku s dlouhým plazem. Nutno však poznamenat, že „rovné“ pořízy, které byly uchyceny způsobem ukázaným vpravo, mohly posloužit stejnému účelu – používaly se při stavbě lodí a při opracování menších ploch. Naopak klasické hoblíky s dlouhým plazem se hodí při opracování delších ploch, například prken.
To, že se hoblíky nenalezly, vůbec neznamená, že se nepoužívaly – zkrátka nejsou archeologicky dochovány. Archeologické nálezy ze západní Evropy potvrzují, že se hoblíky používaly, a to v relativně neměnné podobě. Badatelé se domnívají, že se tytéž hoblíky mohly používat i ve Skandinávii. Domnívají se tak na základě Básně o Arinbjǫrnovi (kolem roku 962) od skalda Egila Skallagrímsona, ve které je použito slovo lokarr, které je zřejmě výpůjčkou ze staroanglického locer („hoblík“). Egil výraz používá v kenningu ómunlokarr („hoblík hlasu“, tj. jazyk); podobný kenning používá i skald Hallar-Stein (12. století): óðar lokarr („hoblík básnictví“, tj. jazyk). Básníci si pohrávají s metaforou jazyka jakožto nástroje, který tvaruje a ohlazuje slova, stejně jako hoblík opracovává dřevo. Staroseverská literatura zachovává také slovo lokarspánn („hoblina“).
V případě, že chceme rekonstruovat severské hoblíky, se však nemáme o co opřít. Nejlepším řešením tak zřejmě zůstává replikování západoevropských hoblíků, což na základě vztahu locer – lokarr jistě nebude zcestné. Můj anglický kamarád David Constantine, který se zabývá řemeslnou výrobou raného středověku, napsal o západoevropských hoblících krátký článek, který jsem pro Vás přeložil.
Článek si můžete stáhnout prostřednictvím tohoto odkazu:
Raně středověké hoblíky
DOPLNĚK:
Na Době vikinské posléze padl dotaz, jakým způsobem se ohlazovaly šípy. Dospěly jsme k tomu, že ze Skandinávie podobné škrabadlo nebo specializovaný hoblík není znám, přestože v jedné polostrofě Písně o Rígovi (strofa 28:1–4) je ohlazování zmíněno:
„Seděl hospodář, tětivu pletl,
ohýbal luk, ohlazoval šípy (ǫrvar skefti).“
Z důvodu tohoto ohlazování (skafa) se „střela“ staroseversky označuje jako skaft (doslova tedy „ohlazená tyčka“), což je patrné i z anglického shaft. K tomuto ohlazování mohl dobře posloužit nástroj, který máme dobře zdokumentovaný ze staré Rusi. Jde o zakřivené škrabadlo (lze jej nalézt po zadání hesla „Костяные струги“) vyrobené z kostí, parohů nebo dřeva, na jehož vrchní straně se nacházejí zářezy pro umístění nože. Pro více informací, rozměry a obrázky nálezů a rekonstrukcí přejděte sem.
