V tomto nedlouhém článku se zaměříme na interpretace tašek, které jsou v rámci reenactmentu doby vikinské velmi rozšířené. Naším hlavním cílem bude komparace výpovědní hodnoty archeologických nálezů s běžným postupem, jak jsou tyto artefakty v aktuální době rekonstruovány nejen reenactory, ale také muzejním prostředím. Článek bude doplněn o pozdně středověkou a raně novověkou ikonografii, která zobrazuje překvapivě blízké analogie. Do našeho hledáčku se dostanou pouze ty tašky, které mají dřevěná a parohová madla a která jsou nošena přes rameno.
Nálezový korpus
Největší soubor madel pochází z přístavu v Haithabu, kde bylo nalezeno nejméně čtrnáct předmětů (Westphal 2006: 80, Taf. 59.1-4). Jejich celková délka je 18,1–49,6 cm, tloušťka 0,7–1,3 cm a šířka ve středové části 2,9–5,2 cm. Otvory na koncích nabývají průměru 0,7–1 cm. Mezi použité druhy dřeva patří jasan a javor. Nejméně dvě madla tvořila pár. Dalšími dvěma kandidáty jsou prohnutá parohová madla s otvory na koncích, nalezená v téže lokalitě (Schietzel 2014: 265; Ulbricht 1978: Taf. 42.1-2). Materiál z Haithabu lze datovat obecně do období 9.-11. století.
Při podvodním výzkumu přístavu v Birce roku 2014 bylo nalezeno jedno kompletní dřevěné madlo o délce 28,2 cm a maximální tloušťce 0,7 cm a čtyři další fragmenty (Eklöf 2017; Olsson 2017: 516, Fig. 401-5). Z důvodu zániku Birky se jeví jako pravděpodobné, že madla nebyla vyrobena po roce 975.
Roku 2000 byl v sídlištní vrstvě Sigtuny (kvarteret Professorn, Gröna ladan) nalezen pár kompletních dřevěných madel o délce 48-50 cm (Sigtuna Museum 2019), který prozatím není publikovaný tiskem. Datování směřuje do 11. století.
Dva další kandidáti, kteří se podobají parohovým kusům z Haithabu, se nyní nacházejí v expozici Viborského muzea v Dánsku (Vlasatý 2016). Jeden z kusů je vyrobený z parohu, zatímco druhý ze dřeva. Pokud je nám známo, tyto kusy nejsou publikovány v tisku. Další nadějný kus, kterému se dostává jen málo pozornosti, byl nalezen v Yorku (Morris 2000: 2387-8, 2423, Cat. no. 9142, Fig. 1183). Tento jasanový kus je fragmentem o délce 9,2 cm, maximální šířce 5 cm a tloušťce 1,4 cm; zdá se představovat jeden z rozšířených konců madla. Ve středu rozšířeného konce se nachází kruhový otvor o průměru 1 cm. Nález je datován přibližně do let 975-1050. Existuje ještě další analogický kus z domu 10/2 z dublinské ulice Winetavern, který je uložený v Národním muzeu v Dublinu pod inv. č. E81:4910. Nález je 23,5 cm dlouhý, 1,5 cm široký, 1,2 cm tlustý, na tlustších koncích opatřen otvory a uprostřed zdobený rytinou s motivem pletence (Lang – Caulfield 1988: 78). Dublinský kus je datován do poloviny 11. století.
Ve Švédsku a Finsku se nacházejí desítky dalších madel, která jsou široce datována do období od raného středověku po novověk, avšak korektní datace se bude spíše pohybovat mezi lety 1400-1700. Tato madla jsou vyrobena z parohu a jsou často zdobena ornamentální řezbou. Velmi podobná parohová madla byla až do novověku užívána Sámy k vyztužení okraje kožešinových tašek (Westphal 2006: Abb. 67).
Skandinávské rukojeti tašek. Grafiku vytvořil Tomáš Cajthaml.
Pokud jde o samotné tašky a nikoli jejich madla, nejslibnějším skandinávským artefaktem je kožený nález z lokality Viborg Søndersø (Petersen 2005: 407-409, Fig. 24). Taška, která byla původně možným polštářem, se skládá ze šesti velkých dílů. Ústí tašky tvoří 40 cm dlouhé pásy, které jsou 9 cm široké na okrajích a 13 cm široké uprostřed. Ústí je založeno dovnitř a prošito naskrz s hustotou děrování 0,2 cm. 9 cm od okrajů se nacházejí poutka. Na spodní stranu úsťových dílů byly našity dva kožené obdélníky, dnes rozpadlé na celkem 4 části o rozměrech 22 × 29 cm, 37 × 25 cm, 17 × 25 cm a 19 × 42 cm. Z toho vyplývá, že předmět byl přinejmenším 55 cm vysoký. Předmět je interpretován jako řemeslnická taška. Zahnutí ústí naznačuje kombinaci s prohnutými madly, které byly nalezeny v Haithabu a Viborgu. Datace směřuje do let 1018-1030. Inv. č. nálezu: x1337/K392.
Kožená taška z Viborg Søndersø (Petersen 2005: 407-409, Fig. 24).
Současný trend
Z důvodu absence kompletních tašek můžeme v rámci současného reenactmentu najít nejrůznější provedení z textilní metráže a kůže. Používají se menší, často standardizovaná madla o velikosti do 30 cm délky, méně často mírně delší. Madla s délkou větší než 40 cm se rekonstruují výjimečně. Platí, že se častěji používají madla s podlouhlými otvory ve tvaru okének, do kterých jsou zavedena textilní či kožená poutka, která buďto vychází z těla tašky anebo jsou separátními kusy. Hotové tašky, které jsou v neřídkých případech zdobeny výšivkami, se standardně používají jako kabelky užívané pro uskladnění telefonu, peněženky, misky a lžíce a podobných osobních předmětů. Obecně řečeno se dá říci, že tašky v dnešním reenactmentu slouží jako módní doplňky, kterými se majitelé chtějí pyšnit před ostatními účastníky setkání.
Verze běžně užívané v současném reenactmentu.
Zleva: CuirFilEtCouleur, TheGuildedPlane, Half-Goat, Maéna Craft.
Detailní čtení nalezených kusů
Zatímco madel lze bez větších pochyb přisoudit k taškám, konstrukce a vzhled velké části z dnešní produkce vyvolává oprávněnou otázku, zda jde o korektní interpretace původních kusů. Hovoříme-li o konstrukci, při srovnání archeologického materiálu můžeme vymezit tři základní varianty madel:
- madla s podlouhlými otvory ve tvaru okének
Podlouhlé otvory se pojí jak s krátkými kusy, tak s nejdelšími kusy přesahujícími 40 cm.
- madla s kruhovými otvory podél spodního okraje
Pojí se s dřevěnými a parohovými madly kolem 20-30 cm.
- madla bez otvorů
Pojí se s dřevěnými a parohovými madly, které jsou vždy prohnuté.
Otvory v madlech, které slouží k protažení provázku či řemenu, jsou nanejvýše 1 cm široké a kruhového průřezu. Použití karetek, které je u moderních variant populární, tak nepřipadá v úvahu. Přestože lze namítnout, že kompletní tašky se do dnešního dne běžně nedochovaly, nejméně pět nálezů zachovává textilní pozůstatky a máme jeden kožený nález. Tyto vypovídají o třech zajímavých skutečnostech:
- textil se jeví jako dominantní materiál tašek.
- tašky nemusely být vytvořeny z metráže, nýbrž mohly být z úpletu podobného sprangu nebo kůže.
- textilní tašky byly k madlům připevněny přízí, která byla obtočena kolem spodní části madel s podlouhlými otvory a procházela materiálem tašky. Kožené tašky mohly být připevněny pomocí kožených poutek.
Madla se zachovanými textilními fragmenty.
Zdroj: Schietzel 2014: 264; archiv Anderse Söderberga.
Stejným způsobem lze zpochybnit také funkci tašek coby osobních dizajnových doplňků. Z výše uvedeného výčtu nálezů je evidentní, že tašky nepochází z hrobových situací, nýbrž jsou nacházeny v sídlištním prostředí. To samo o sobě naznačuje, že nejde o statutové předměty, nýbrž spíše o pracovní nástroje určené k transportu. Konstrukce obvykle nestraní zapínání tašky a obecně přenosu drahých předmětů.
Ikonografie
Při rekonstrukci tašek s madly se lze řídit také pozdější ikonografií z 15.-16. století, která vyobrazuje množství organických tašek s madly či zesílenými okraji. Zpravidla jsou tyto tašky vyobrazeny v pracovních scénách (sběr ořechů, vajec, lusků, listů, zrna) či ve scénách přesunu vojska, kde tašky slouží coby zavazadla. Některé vyobrazené tašky mají velmi dlouhá madla odpovídající nálezům z Haithabu a Sigtuny, která jsou až půl metru dlouhá. Nejméně v jednom případě je zobrazená taška síťová, nikoli z kůže nebo metráže.
Pracovní tašky nošené na boku.
Vlevo: sběr lusků. BnF, Département des manuscrits, Latin 9333, fol. 47, 15. století.
Střed: sběr ořechů. BnF, Département des manuscrits, NAL 1673, fol. 12r, 15. století.
Vpravo: sběr vajec. BnF, Département des manuscrits, NAL 1673, fol. 60v, 15. století.
Velké pracovní tašky.
Vlevo: Sklizeň zrna. Maestro Venceslao : Měsíc srpen. Freska na hradě Buonconsiglio, nejpozději 1407.
Střed: velká transportní taška. BnF, Département des manuscrits, Latin 9333, fol. 104v, 15. století.
Vpravo: sběr listů. BnF, Département des manuscrits, Latin 9333, fol. 29v, 15. století.
Pracovní a skladovací tašky nošené na zádech.
Vlevo: zavazadlo vojáka. Mistr oltáře z Karlsruhe, kolem 1440.
Střed: zavazadlo vojáka. Mistr Uttenheimský : Útěk do Egypta, 1460-1480.
Vpravo: Mistr oltáře z Fridolfingeru : Nesení kříže, 1485-1495.
Pracovní zavazadla nošená na boku a v ruce.
Vlevo a střed: taška na rybu. Mistr Ulrichovského cyklu : Rybí zázrak Sv. Ulricha, 1480-1485.
Vpravo: Konrad von Ammenhausen : Schachzabelbuch – Cod.poet.et phil.fol.2, fol. 248r, 1467.
Další ukázka příručních zavazadel.
Vlevo: Diebold Schilling : Amtliche Berner Chronik, Mss.h.h.I.3, fol. 355, 1478-1483.
Střed: vyobrazení žebrácké tašky z 16. století. Treichler 1991: 132.
Vpravo: detail tašky dle malby Jeana Fouqueta, kolem roku 1400. Goubitz 2009: Fig. 138.
Návrh rekonstrukce
Ve spolupráci s vynikající reenactorkou Monikou Barákovou a zručným řemeslníkem Václavem Maňhou bychom rádi prezentovali pět variant tašek, které po našem soudu lépe reflektují původní nálezy. K taškám tohoto druhu obecně přistupujeme jako k pracovním taškám k přenosu různě velkých břemen. Značnou část své pozornosti jsme věnovali dosud opomíjenému použití sprangu, což je technika známá také z jiných vikinských lokalit (např. Bender Jørgensen 1986: 317; Walton 1989: 359). Sprang se díky své jednoduchosti a pružnosti jeví jako vhodný materiál, který je snadný na výrobu, lze jej dekorovat, smrštěný zabere minimum místa a roztažený dokáže několikanásobně zvětšit objem.
1. Dlouhé madlo s podlouhlými otvory v kombinaci s volnou sprangovou vazbou
Varianta vytvořená na základě nejdelšího madla z Haithabu (HbH.119.014; 49,6 cm) a sprangu podobnému úpletu zachovaného na jiném madle z Haithabu (Schietzel 2014: 264). Sprang je upleten ze silné konopné příze ve velmi volné vazbě a následně je přistehován k otvorům. Úplet je v základní podobě široký 40 cm a lze jej pohodlně roztáhnout na 200 cm, při extrémním tahu i 360 cm. Varianta je vhodná pro přenos objemných a lehkých břemen, jako je textil, otep nebo klestí. Na reenactmentových akcích dokáže suplovat roli batohu. Je historickou alternativou IKEA tašky.
2. Krátké madlo s podlouhlými otvory v kombinaci s hustou sprangovou vazbou
Varianta vytvořená na základě nejkratšího madla z Haithabu (HbH.119.003; 18,1 cm) a sprangu podobnému úpletu zachovaného na jiném madle z Haithabu (Schietzel 2014: 264). Sprang je upleten v základní vazbě z přírodně barvené vlněné příze o skrutu Z a následně je přistehován k otvorům. Úplet je v základní podobě široký 13 cm a lze jej roztáhnout až na 30 cm. Varianta je vhodná pro přenos plodin, ryb, škeblí, vlny a podobných menších břemen. Je historickou alternativou nákupní tašky.
3. Krátké madlo s kruhovými otvory v kombinaci s textilní metráží
Varianta vytvořená na základě zachovaného madla z Birky (28,2 cm), které je vybaveno pouze čtyřmi otvory (Eklöf 2017). Tělo tašky tvoří sešitý textilní obdélník, který je následně přistehován k otvorům. Varianta je vhodná pro přenos plodin včetně ořechů a lusků, ryb, vlny a podobných menších a sypkých břemen, které by mohly propadnout sprangovou variantou. Je historickou alternativou nákupní tašky či igelitového sáčku.
4. Krátké parohové madlo s kruhovými otvory v kombinaci s kožešinou
Varianta vytvořená na základě fragmentárně zachovaného parohového madla z Sädvajaure (SHM 34358 [196]), které je analogické jinému kompletnímu madlu, jež je přechováváno ve Státním historickém muzeu ve Stockholmu (SHM 20415:7). Datace těchto madel může směřovat do 17.-18. století (katalog SHM) a nepochybně spadají do sámského kulturního okruhu, kde se tašky tradičně vyráběly ze sobí kožešiny (Westphal 2006: Abb. 67). Sámská parohová madla jsou typicky vybavena dvěma až sedmi otvory, skrze které jsou tašky přistehovány. Varianta je vhodná pro přenos plodin včetně ořechů a lusků, ryb, vlny a podobných menších a sypkých břemen. Dva zde uvedené nálezy jsou opatřeny centrálním otvorem sloužícím k zapínání, a tak je možné že tašky mohly být určeny k transportu předmětů osobní povahy a mohly plnit funkci nejen tašky, ale také kabely. Alternativní řešením je připevnění dvou popruhů na takto vzniklou tašku, čím vznikne jednoduchý batoh, který známe například z finské lokality Laihia (Korhonen 1985: Abb. 1).
Batoh s parohovými madly (Korhonen 1985: Abb. 1).
5. Parohové nebo dřevěné madlo bez otvorů
Varianta navržená Viborským muzeem, která může vysvětlovat nálezy z Viborgu a dva z Haithabu. Madla jsou prohnutá, opatřená otvory na koncích. Dle navrženého schématu k nim byly připevněny tašky pomocí stehů, které obtáčely kompletní madlo, anebo pomocí poutek. Menší varianta je vhodná pro drobných předmětů, například plodin, je historickou alternativou igelitového sáčku, větší varianta může být použita stejně jako výše uvedené návrhy.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
Bibliografie
Bender Jørgensen, Lise (1986). Forhistoriske tekstiler i Skandinavien – Prehistoric Scandinavian Textiles, København.
Eklöf, Nina (2017). Väskbyglarna från Birka / The purse frames from Birka. In: Sjöhistoriska museet [online]. [2021-01-05]. Dostupné z: https://www.sjohistoriska.se/marinarkeologi/marinarkeobloggen?p=9027.
Goubitz, Olaf (2009). Purses in Pieces: Archaeological Finds of Late Medieval and 16th Century Leather Purses, Pouches, Bags and Cases in the Netherlands, Zwolle.
Korhonen, Teppo (1985). Über einige Tragegeräte aus Leder und Stoff. In: Suomen museo 92, 113-132.
Lang, J. T. – Caulfield, Debbie (1988). Viking-age decorated wood: a study of its ornament and style, Dublin.
Morris, C. A. (2000). Wood and woodworking in Anglo-Scandinavian and Medieval York, The Archaeology of York 17/13, York.
Petersen, Margit (2005). Læder og pelsværk. In: Iversen, Mette et al. (eds.). Viborg Søndersø 1018-1030 : arkæologi og naturvidenskab i et værkstedsområde fra vikingetid, Moesgård, 393-414.
Olsson, Andreas (2017). Maritima Birka : Arkeologisk rapport över marinarkeologiska undersökningar av kulturlager och pålanläggning i vattenområdet utanför Svarta jorden på Björkö 2004–2014, Arkeologisk rapport 2017:13 Stockholm.
Sigtuna Museum (2019). Veckans föremål. In: Sigtuna Museum & Art. [2021-01-05]. Dostupné z: https://www.facebook.com/sigtunamuseumandart.se/photos/2362226670520228.
Schietzel, Kurt (2014). Spurensuche Haithabu, Neumünster – Hamburg.
Treichler, Hans Peter (1991). Abenteuer Schweiz. Geschichte in Jahrhundertschritten, Lausanne
Ulbricht, Ingrid (1978). Die Geweihverarbeitung in Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 7, Neumünster.
Vlasatý, Tomáš (2016). Bag handles. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2021-01-05]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/bag-handles/.
Walton, Penelope (1989). Textiles Cordage and Raw Fibre from 16-22 Coppergate. The Archaeology of York. Vol. 17/5, London.
Westphal, Florian. (2006), Die Holzfunde von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 11, Neumünster.
