Rekonstrukce “vikinské tašky”

V tomto nedlouhém článku se zaměříme na interpretace tašek, které jsou v rámci reenactmentu doby vikinské velmi rozšířené. Naším hlavním cílem bude komparace výpovědní hodnoty archeologických nálezů s běžným postupem, jak jsou tyto artefakty v aktuální době rekonstruovány nejen reenactory, ale také muzejním prostředím. Článek bude doplněn o pozdně středověkou a raně novověkou ikonografii, která zobrazuje překvapivě blízké analogie. Do našeho hledáčku se dostanou pouze ty tašky, které mají dřevěná a parohová madla a která jsou nošena přes rameno.


Nálezový korpus

Největší soubor madel pochází z přístavu v Haithabu, kde bylo nalezeno nejméně čtrnáct předmětů (Westphal 2006: 80, Taf. 59.1-4). Jejich celková délka je 18,1–49,6 cm, tloušťka 0,7–1,3 cm a šířka ve středové části 2,9–5,2 cm. Otvory na koncích nabývají průměru 0,7–1 cm. Mezi použité druhy dřeva patří jasan a javor. Nejméně dvě madla tvořila pár. Dalšími dvěma kandidáty jsou prohnutá parohová madla s otvory na koncích, nalezená v téže lokalitě (Schietzel 2014: 265; Ulbricht 1978: Taf. 42.1-2). Materiál z Haithabu lze datovat obecně do období 9.-11. století.

Při podvodním výzkumu přístavu v Birce roku 2014 bylo nalezeno jedno kompletní dřevěné madlo o délce 28,2 cm a maximální tloušťce 0,7 cm a čtyři další fragmenty (Eklöf 2017; Olsson 2017: 516, Fig. 401-5). Z důvodu zániku Birky se jeví jako pravděpodobné, že madla nebyla vyrobena po roce 975.

Roku 2000 byl v sídlištní vrstvě Sigtuny (kvarteret Professorn, Gröna ladan) nalezen pár kompletních dřevěných madel o délce 48-50 cm (Sigtuna Museum 2019), který prozatím není publikovaný tiskem. Datování směřuje do 11. století.

Dva další kandidáti, kteří se podobají parohovým kusům z Haithabu, se nyní nacházejí v expozici Viborského muzea v Dánsku (Vlasatý 2016). Jeden z kusů je vyrobený z parohu, zatímco druhý ze dřeva. Pokud je nám známo, tyto kusy nejsou publikovány v tisku. Další nadějný kus, kterému se dostává jen málo pozornosti, byl nalezen v Yorku (Morris 2000: 2387-8, 2423, Cat. no. 9142, Fig. 1183). Tento jasanový kus je fragmentem o délce 9,2 cm, maximální šířce 5 cm a tloušťce 1,4 cm; zdá se představovat jeden z rozšířených konců madla. Ve středu rozšířeného konce se nachází kruhový otvor o průměru 1 cm. Nález je datován přibližně do let 975-1050.

Ve Švédsku a Finsku se nacházejí desítky dalších madel, která jsou široce datována do období od raného středověku po novověk, avšak korektní datace se bude spíše pohybovat mezi lety 1400-1700. Tato madla jsou vyrobena z parohu a jsou často zdobena ornamentální řezbou. Velmi podobná parohová madla byla až do novověku užívána Sámy k vyztužení okraje kožešinových tašek (Westphal 2006: Abb. 67).

Skandinávské rukojeti tašek. Grafiku vytvořil Tomáš Cajthaml.


Současný trend

Z důvodu absence kompletních tašek můžeme v rámci současného reenactmentu najít nejrůznější provedení z textilní metráže a kůže. Používají se menší, často standardizovaná madla o velikosti do 30 cm délky, méně často mírně delší. Madla s délkou větší než 40 cm se rekonstruují výjimečně. Platí, že se častěji používají madla s podlouhlými otvory ve tvaru okének, do kterých jsou zavedena textilní či kožená poutka, která buďto vychází z těla tašky anebo jsou separátními kusy. Hotové tašky, které jsou v neřídkých případech zdobeny výšivkami, se standardně používají jako kabelky užívané pro uskladnění telefonu, peněženky, misky a lžíce a podobných osobních předmětů. Obecně řečeno se dá říci, že tašky v dnešním reenactmentu slouží jako módní doplňky, kterými se majitelé chtějí pyšnit před ostatními účastníky setkání.

 Verze běžně užívané v současném reenactmentu.
Zleva: CuirFilEtCouleur, TheGuildedPlane, Half-Goat, Maéna Craft.


Detailní čtení nalezených kusů

Zatímco madel lze bez větších pochyb přisoudit k taškám, konstrukce a vzhled velké části z dnešní produkce vyvolává oprávněnou otázku, zda jde o korektní interpretace původních kusů. Hovoříme-li o konstrukci, při srovnání archeologického materiálu můžeme vymezit tři základní varianty madel:

  • madla s podlouhlými otvory ve tvaru okének
    Podlouhlé otvory se pojí jak s krátkými kusy, tak s nejdelšími kusy přesahujícími 40 cm.

  • madla s kruhovými otvory podél spodního okraje
    Pojí se s dřevěnými a parohovými madly kolem 20-30 cm.

  • madla bez otvorů
    Pojí se s krátkými dřevěnými a parohovými madly, které jsou vždy prohnuté.

Otvory v madlech, které slouží k protažení provázku či řemenu, jsou nanejvýše 1 cm široké a kruhového průřezu. Použití karetek, které je u moderních variant populární, tak nepřipadá v úvahu. Přestože lze namítnout, že kompletní tašky se do dnešního dne nedochovaly, nejméně pět nálezů zachovává textilní pozůstatky. Ty vypovídají o třech zajímavých skutečnostech:

  • textil se jeví jako dominantní materiál tašek.

  • tašky nemusely být vytvořeny z metráže, nýbrž mohly být z úpletu podobného sprangu.

  • tašky byly k madlům připevněny přízí, která byla obtočena kolem spodní části madel s podlouhlými otvory a procházela materiálem tašky.

Madla se zachovanými textilními fragmenty.
Zdroj: Schietzel 2014: 264; archiv Anderse Söderberga.

Stejným způsobem lze zpochybnit také funkci tašek coby osobních dizajnových doplňků. Z výše uvedeného výčtu nálezů je evidentní, že tašky nepochází z hrobových situací, nýbrž jsou nacházeny v sídlištním prostředí. To samo o sobě naznačuje, že nejde o statutové předměty, nýbrž spíše o pracovní nástroje určené k transportu. Konstrukce obvykle nestraní zapínání tašky a obecně přenosu drahých předmětů.


Ikonografie

Při rekonstrukci tašek s madly se lze řídit také pozdější ikonografií z 15.-16. století, která vyobrazuje množství organických tašek s madly či zesílenými okraji. Zpravidla jsou tyto tašky vyobrazeny v pracovních scénách (sběr ořechů, vajec, lusků, listů, zrna) či ve scénách přesunu vojska, kde tašky slouží coby zavazadla. Některé vyobrazené tašky mají velmi dlouhá madla odpovídající nálezům z Haithabu a Sigtuny, která jsou až půl metru dlouhá. Nejméně v jednom případě je zobrazená taška síťová, nikoli z kůže nebo metráže.

Pracovní tašky nošené na boku.
Vlevo: sběr lusků. BnF, Département des manuscrits, Latin 9333, fol. 47, 15. století.
Střed: sběr ořechů. BnF, Département des manuscrits, NAL 1673, fol. 12r, 15. století.
Vpravo: sběr vajec. BnF, Département des manuscrits, NAL 1673, fol. 60v, 15. století.

Velké pracovní tašky.
Vlevo: Sklizeň zrna. Maestro Venceslao : Měsíc srpen. Freska na hradě Buonconsiglio, nejpozději 1407.
Střed: velká transportní taška. BnF, Département des manuscrits, Latin 9333, fol. 104v, 15. století.
Vpravo: sběr listů. BnF, Département des manuscrits, Latin 9333, fol. 29v, 15. století.

Pracovní a skladovací tašky nošené na zádech.
Vlevo: zavazadlo vojáka. Mistr oltáře z Karlsruhe, kolem 1440.
Střed: zavazadlo vojáka. Mistr Uttenheimský : Útěk do Egypta, 1460-1480.
Vpravo: Mistr oltáře z Fridolfingeru : Nesení kříže, 1485-1495.


Pracovní zavazadla nošená na boku a v ruce. 
Vlevo a střed: taška na rybu. Mistr Ulrichovského cyklu : Rybí zázrak Sv. Ulricha, 1480-1485.
Vpravo: Konrad von Ammenhausen : Schachzabelbuch – Cod.poet.et phil.fol.2, fol. 248r, 1467.


Další ukázka příručních zavazadel.
Vlevo: Diebold Schilling : Amtliche Berner Chronik, Mss.h.h.I.3, fol. 355, 1478-1483.
Střed: vyobrazení žebrácké tašky z 16. století. Treichler 1991: 132.
Vpravo: detail tašky dle malby Jeana Fouqueta, kolem roku 1400. Goubitz 2009: Fig. 138.


Návrh rekonstrukce

Ve spolupráci s vynikající reenactorkou Monikou Barákovou a zručným řemeslníkem Václavem Maňhou bychom rádi prezentovali pět variant tašek, které po našem soudu lépe reflektují původní nálezy. K taškám tohoto druhu obecně přistupujeme jako k pracovním taškám k přenosu různě velkých břemen. Značnou část své pozornosti jsme věnovali dosud opomíjenému použití sprangu, což je technika známá také z jiných vikinských lokalit (např. Bender Jørgensen 1986: 317; Walton 1989: 359). Sprang se díky své jednoduchosti a pružnosti jeví jako vhodný materiál, který je snadný na výrobu, lze jej dekorovat, smrštěný zabere minimum místa a roztažený dokáže několikanásobně zvětšit objem.

 

1. Dlouhé madlo s podlouhlými otvory v kombinaci s volnou sprangovou vazbou

Varianta vytvořená na základě nejdelšího madla z Haithabu (HbH.119.014; 49,6 cm) a sprangu podobnému úpletu zachovaného na jiném madle z Haithabu (Schietzel 2014: 264). Sprang je upleten ze silné konopné příze ve velmi volné vazbě a následně je přistehován k otvorům. Úplet je v základní podobě široký 40 cm a lze jej pohodlně roztáhnout na 200 cm, při extrémním tahu i 360 cm. Varianta je vhodná pro přenos objemných a lehkých břemen, jako je textil, otep nebo klestí. Na reenactmentových akcích dokáže suplovat roli batohu. Je historickou alternativou IKEA tašky.


 

2. Krátké madlo s podlouhlými otvory v kombinaci s hustou sprangovou vazbou

Varianta vytvořená na základě nejkratšího madla z Haithabu (HbH.119.003; 18,1 cm) a sprangu podobnému úpletu zachovaného na jiném madle z Haithabu (Schietzel 2014: 264). Sprang je upleten v základní vazbě z přírodně barvené vlněné příze o skrutu Z a následně je přistehován k otvorům. Úplet je v základní podobě široký 13 cm a lze jej roztáhnout až na 30 cm. Varianta je vhodná pro přenos plodin, ryb, škeblí, vlny a podobných menších břemen. Je historickou alternativou nákupní tašky.

 

3. Krátké madlo s kruhovými otvory v kombinaci s textilní metráží

Varianta vytvořená na základě zachovaného madla z Birky (28,2 cm), které je vybaveno pouze čtyřmi otvory (Eklöf 2017). Tělo tašky tvoří sešitý textilní obdélník, který je následně přistehován k otvorům. Varianta je vhodná pro přenos plodin včetně ořechů a lusků, ryb, vlny a podobných menších a sypkých břemen, které by mohly propadnout sprangovou variantou. Je historickou alternativou nákupní tašky či igelitového sáčku.

 

4. Krátké parohové madlo s kruhovými otvory v kombinaci s kožešinou

Varianta vytvořená na základě fragmentárně zachovaného parohového madla z Sädvajaure (SHM 34358 [196]), které je analogické jinému kompletnímu madlu, jež je přechováváno ve Státním historickém muzeu ve Stockholmu (SHM 20415:7). Datace těchto madel může směřovat do 17.-18. století (katalog SHM) a nepochybně spadají do sámského kulturního okruhu, kde se tašky tradičně vyráběly ze sobí kožešiny (Westphal 2006: Abb. 67). Sámská parohová madla jsou typicky vybavena dvěma až sedmi otvory, skrze které jsou tašky přistehovány. Varianta je vhodná pro přenos plodin včetně ořechů a lusků, ryb, vlny a podobných menších a sypkých břemen. Dva zde uvedené nálezy jsou opatřeny centrálním otvorem sloužícím k zapínání, a tak je možné že tašky mohly být určeny k transportu předmětů osobní povahy a mohly plnit funkci nejen tašky, ale také kabely.

 

5. Krátké parohové nebo dřevěné madlo bez otvorů

Varianta navržená Viborským muzeem, která může vysvětlovat dva nálezy z Viborgu a dva z Haithabu. Madla jsou krátká, prohnutá, opatřená otvory na koncích. Dle navrženého schématu k nim byly připevněny tašky pomocí stehů, které obtáčely kompletní madlo. Varianta je vhodná pro drobných předmětů, například plodin. Je historickou alternativou igelitového sáčku.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Bender Jørgensen, Lise (1986). Forhistoriske tekstiler i Skandinavien – Prehistoric Scandinavian Textiles, København.

Eklöf, Nina (2017). Väskbyglarna från Birka / The purse frames from Birka. In: Sjöhistoriska museet [online]. [2021-01-05]. Dostupné z: https://www.sjohistoriska.se/marinarkeologi/marinarkeobloggen?p=9027.

Goubitz, Olaf (2009). Purses in Pieces: Archaeological Finds of Late Medieval and 16th Century Leather Purses, Pouches, Bags and Cases in the Netherlands, Zwolle.

Morris, C. A. (2000). Wood and woodworking in Anglo-Scandinavian and Medieval York, The Archaeology of York 17/13, York.

Olsson, Andreas (2017). Maritima Birka : Arkeologisk rapport över marinarkeologiska undersökningar av kulturlager och pålanläggning i vattenområdet utanför Svarta jorden på Björkö 2004–2014, Arkeologisk rapport 2017:13 Stockholm.

Sigtuna Museum (2019). Veckans föremål. In: Sigtuna Museum & Art. [2021-01-05]. Dostupné z: https://www.facebook.com/sigtunamuseumandart.se/photos/2362226670520228.

Schietzel, Kurt (2014). Spurensuche Haithabu, Neumünster – Hamburg.

Treichler, Hans Peter (1991). Abenteuer Schweiz. Geschichte in Jahrhundertschritten, Lausanne

Ulbricht, Ingrid (1978). Die Geweihverarbeitung in Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 11, Neumünster.

Vlasatý, Tomáš (2016). Bag handles. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2021-01-05]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/bag-handles/.

Walton, Penelope (1989). Textiles Cordage and Raw Fibre from 16-22 Coppergate. The Archaeology of York. Vol. 17/5, London.

Westphal, Florian. (2006), Die Holzfunde von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 11, Neumünster.

7. ledna 2021

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

patreon - sponzoring

Rozvoj tohoto webu je mou prací na plný úvazek. Pokud se Vám tento projekt líbí a chtěli byste mne v jeho tvorbě podpořit, můžete se stát mým sponzorem prostřednictvím Patreonu.

The development of this site is my full-time job. If you like this project and would like to support me in its creation, you can become my Patreon sponsor.

KONTAKTUJTE MĚ! - CONTACT ME!

Máte-li jakýkoli dotaz, nabídku či připomínku, můžete mne jednoduše zkontaktovat skrze kontaktní formulář. Těším se na Vaše zprávy!

If you have any questions, offers or comments, you can simply contact me via the contact form. I look forward to your messages!