Zdravím Vás, přátelé!
Jak asi víte, jsem velkým fanouškem seker a sbírám veškeré informace o raně středověkých sekerách. Tentokrát bych rád představil fascinující sekeru, která bohužel není na akademické půdě tak známá, ačkoli jde o pozoruhodný a cenný kousek. Pojďme se ni podívat!
Sekera „z muzea ve Falköpingu“ (Paulsen 1956: 64, Abb. 25d).
Sekeru publikoval jediný badatel, Peter Paulsen, roku 1939 (Paulsen 1939: 37, 53, Abb. 21.4) a následně v roce 1956 (Paulsen 1956: 40, 64, Abb. 25d). Oba zdroje sdílejí stejný obrázek a popis. Všechny informace, které nám Paulsen poskytuje, jsou následující:
„Zdobená sekera. Čepel je prolamovaná a vyplněná palmetou. Oblast nad a pod násadovým otvorem je zvláště zdůrazněna vývalky. Trny kolem násadového otvoru jsou trojúhelné. Tlouk je mírně skloněné dolů.“ (Paulsen 1956: 40)
Sekera má údajně inventární číslo 1108:59 a měla by být uložena v muzeu ve švédském Falköpingu. Když jsme kontaktovali pracovnici tohoto muzea, paní Cecilii Jensen (červen 2017), popřela, že by předmět patřil do sbírek muzea. Sekera chybí i v katalogu SHM (Statens historiska museum; Státní historické muzeum). Zdá se, že objekt již není k dispozici, byl zničen nebo se nachází v soukromé sbírce.
Sekera náleží ke Kotowiczovu kombinačnímu typu IA.6.33, který se vyznačuje úzkým, symetrickým ostřím a knoflíkovým tloukem. Jak uvádí Paulsen, čepel je prolamovaná a zdobená prořezávaným rostlinným ornamentem. Krček a tlouk jsou zdobeny vývalky. Na základě analogií, které budou popsány později, lze sekeru rámcově datovat do 10.-11. století. Velikost lze zhruba odhadnout (Paulsen uvádí přibližné měřítko) na 10–11 cm × 4,5–5,5 cm, bohužel však nemůžeme zaručit, že je tato velikost správná. Není známo, zda byla sekera zdobena barevnými kovy.
Nejbližší analogie sekery náleží ke Kirpičnikovovu typu I (Kirpičnikov 1966: 33) a lze je nalézt v dnešním Rusku (Kavkaz, Kubáň, Střední Volha, Rjazaň a Tatarstán). Tento region byl pravděpodobně místem výroby a typ se odtud šířil do Kyjevské Rusi a Skandinávie. V důsledku toho nacházíme poměrně velké množství typologicky podobných seker až po Skandinávii a Polsko (Kotowicz 2018: 117-8; Vlasatý 2016). Sekera, která je tvarem i výzdobou nejblíže, pochází z oblasti středního Povolží poblíž Kazaně a je datována do 11. století (Williams 2014: 88, obr. 20). Sekera „z Falköpingského muzea“ je však unikátní svou prolamovanou čepelí s palmetou, která připomíná čtyři dánské a švédské sekery z 10.–11. století (Kotowicz 2013: 49). Nejbližší exemplář s prolamovanou čepelí pochází ze sbírky Krasnodarského státního historického a archeologického muzea (viz zde). Podobný Kotowiczův kombinační typ IB.6.33 (v podstatě verze s asymetrickou čepelí) je u Kotowicze datován zhruba do 10. – poloviny 12. století (Kotowicz 2018: 117-8). Do 10. století je datován také čakan z hrobu Bj 644 v Birce (Vlasatý 2016). Dodejme, že roku 2024 se v online aukcích objevila sekera identická s kusem z muzea ve Falköpingu, avšak jde o nepříliš zdařilý podvrh vytvořený na základě tohoto článku (viz fotografie).
Výběr seker Kirpičnikovova typu I ze Skandinávie, Německa a Ruska.
1 – Falköping, Švédsko (Paulsen 1956: 64, Abb. 25d); 2 – Birka, Švédsko (SHM); 3 – Rjazaňská oblast, Rusko (detektorový nález); 4 – Simunde, Gotland, Švédsko (Thunmark-Nylén 1998: Taf. 260, 7); 5 – Tåby, Švédsko (SHM); 6 – Gotland, Švédsko (Paulsen 1956: 41, Abb. 13c); 7 – Söderköping, Švédsko (Paulsen 1956: 41, Abb. 13a); 8 – Haithabu, Německo (Westphalen 2002: Taf. 17, 4); 9 – Broby, Švédsko (SHM).
Sekera z oblasti středního Povolží kolem Kazaně, datovaná do 11. století (Williams 2014: Fig. 20).
Rekonstrukce
Můj kamarád Carlos Benavides z Chile vytvořil krásnou vizuální rekonstrukci sekery a vytiskl 3D model, který lze použít pro replikaci sekery. V případě zájmu o model kontaktujte Carlose. Dovolte mi také říci, že případné zavádějící údaje jsou způsobeny nedostatkem informací z předchozích výzkumů.
Musíme uvést, že na základě tohoto článku vznikla roku 2021 povedená reprodukce, kterou Oleg Kozlenkov nabízí na svém e-shopu True History shop.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee nebo Paypalu.
Bibliografie
Kotowicz, Piotr N. (2013). The Sign of the Cross on the Early Medieval Axes – A Symbol of Power, Magic or Religion? In: Weapons Brings Peace? Warfare in Medieval and Early Modern Europe, Wratislavia Antiqua 18, Wrocław: 41–55.
Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.
Kirpičnikov 1966 = Кирпичников А. Н. (1966). Древнерусское оружие. Вып. 2: Копья, сулицы, боевые топоры, булавы, кистени IX – XIII вв, Москва.
Paulsen, Peter (1939). Axt Und Kreuz bei den Nordgermanen, Berlin.
Paulsen, Peter (1956). Axt und Kreuz in Nord- und Osteuropa, Bonn.
Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.
Vlasatý, Tomáš (2016). „Sekeru s sebou“, katalog seker z Birky, komentář a srovnání. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2020-02-01]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/sekery-birka/
Westphalen, Petra (2002). Die Eisenfunde von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 10, Neumünster.
Williams, Gareth (ed.) (2014). Vikings: Life and Legend, London.
