Konstrukce dřevěných rukojetí mečů 9.-12. století

Úvod

Tento příspěvek si klade za cíl prozkoumání dřevěných částí mečových rukojetí 9.-12. století. Tento problém, který je v dosavadních monografiích opomíjen – výjimku tvoří Geibig (1991: 100), který se látky velmi decentně dotýká – může být zajímavý nejen pro odborníky a archeology, ale zejména pro mečíře, moderní uživatele mečů a obecně zájemce o středověkou každodennost.

Třebaže máme k dispozici zhruba 6500 mečů ze sledovaného období, je třeba připustit, že často pracujeme s destruovanými pozůstatky organických materiálů, mnohdy dodatečně poškozenými preparací, konzervací či jinými zásahy. Je paradoxní, že mnoho mečů s dobře zachovanými rukojetěmi kvůli své solidnosti neumožňují detailnější poznání vnitřní konstrukce bez toho, aniž by došlo k trvalému poškození textilních či kožených potahů. Z těchto důvodů, společně s dlouhodobým nezájmem ze strany odborné veřejnosti, je počet mečů, jež můžeme použít, velmi limitovaný. Z materiálu, který jsme byli schopni shromáždit, vyplývá, že dřevěné části rukojetí byly tvořeny z jednoho, dvou a čtyř kusů, jak ukazuje následující schéma.

Schématický nákres průřezu jednodílnou, dvoudílnou a čtyřdílnou dřevěnou střenkou.


Jednodílná rukojeť

Rukojeť, která byla vytvořena z jednoho proděravělého kusu, jehož otvor kopíroval řap, není v literatuře neznámá. Geibig (1991: 100) doslova zmiňuje, že v případě německého souboru jde o nejběžnější variantu, reprezentovanou sedmi kusy. Stejná metoda se zdá být použita v případě meče typu K z chorvatského Cirkovljan-Diven, jehož rukojeť je dále omotána 2 cm širokou lněnou stuhou (Bilogrivić 2009: 132-3). Rukojeť z jednoho kusu materiálu je užita také u dobře zachovaného meče typu X z jezera Trummen (Digitalt Museum 2020). Jednodílná rukojeť musela být upevněna před nasazením hlavice.

 

Meč z Cirkovljan-Diven. Bilogrivić 2009: T. III: 3.

Meč z Lembecku. Geibig 1991: Taf. 103.1-3.

Meč z jezera Trummen. Digitaltmuseum 2020.


Dvoudílná rukojeť

Rukojeť vytvořená ze dvou dřevěných dílů umožňuje montáž až po upevnění hlavice. Geibig je doslova považuje za jednodušší na výrobu (Geibig 1991: 100). Přestože můžeme předpokládat, že střenky mohly být lepené, současně byly zajištěny omotáním (plechy, drátem, textilií, kůží) nebo nýty. Z dostupného materiálu známe dvě různé metody, jak mohly být dvoudílné střenky konstruovány:

Stejné poloviny
Rukojeť tvořená dvěma identickými střenkami je nejpravděpodobnějším řešením rukojetí mečů z hrobů 90 (typ K) a 341 (typ X) v Mikulčicích (Hošek – Košta 2014: 74, 100; osobní diskuze s Jiřím Koštou). Konkrétně meč z hrobu č. 90 byl dále obtočen textilem a koženým řemínkem (Hošek – Košta 2014: 74). Mezi další zástupce této varianty zřejmě patří meč z Korsødegårdenu, u něhož se zachovala jedna ze střenek, která vykazuje zahnuté okraje (Dowen 2015: 189, Fig. 9; diskuze s Vegardem Vike). Toto řešení je velmi pravděpodobné u rukojetí, které jsou obtočené drátem – u takových je řap obložen pouze z delších stran a kratší strany jsou volné – což je patrné u meče z Dolhobyczówa, který má střenky tvořeny z parohu (osobní diskuze s Piotrem Kotowiczem). Dvě identické střenky jsou použity i u dvou dalších parohových rukojetí ze Švédska; parohové střenky jsou podélně snýtovány železnými nýty (Androshchuk 2014: Jä 12; Holm 2015; Kjellmark 1905: 367). Rukojeť tvořená identickými polovinami, které byly po bocích snýtované, známe i z kovových provedení, například u meče z Eltoftu (Munch 1960).

Meč z hrobu 90 z Mikulčic. Hošek – Košta 2014: Fig. 9.

Nestejné poloviny
Olšová rukojeť meče typu H z jezdeckého hrobu I z dánského Grimstrupu je tvořena dvěma asymetrickými střenkami – větší díl je na širší straně opatřen škvírou, do níž přesně zapadne řap, který je následně zakryt užší střenkou a celá rukojeť je omotána úzkým koženým řemínkem (Stoumann 2009: 290).

Meč z Grimstrupu. Stoumann 2009: Fig. 26.


Čtyřdílná rukojeť

Rukojeť tvořená čtyřmi díly, které byly přiloženy na boky řapu, jsou známy nejméně ze dvou mečů z Lednice (Stępnik 2011: 71-2). Zajímavějším kusem je meč typu H, který nejeví známky omotání a u kterého se soudí, že střenky mohly být lepené. U tohoto kusu je rovněž zajímavé, že širší díly jsou vyrobeny z tisu, zatímco užší díly jsou javorové. Druhý meč (α var. 1 dle Nadolského / typ X.A/B.1 dle Oakeshotta) má všechny díly javorové a byly hustě omotány koženým proužkem.

Meč z Lednice. Stępnik 2011: Fot. 3, 4.

Meč z Lednice. Stępnik 2011: Fot. 1, 2.


Diskuze

Ze sebraného materiálu je přes jeho nerozsáhlý charakter patrné, že při volbě dřeva, celkového tvaru, způsobu konstruování střenek a metodě jejich upevnění se uplatňovaly různé strategie. Volba dřeva již byla probrána v separátním článku Druhy dřeva na rukojetích mečů a v tento okamžik se nezdá, že by v tomto ohledu mezi variantami střenek docházelo k rozdílům – střenky se nezávisle na tvaru a konstrukci vyráběly primárně z listnáčů, zatímco dřevo jehličnanů bylo užito výjimečně. V tento okamžik se jeví jako pravděpodobné, že soudkovitý tvar rukojetí se častěji pojí s jednodílnou konstrukcí střenky, kdežto vícedílné střenky jsou vždy ve tvaru lichoběžníku či přesýpacích hodin. Tvar lichoběžníku či přesýpacích hodin se však projevuje i v případě jednodílné varianty.

Zdá se být pravidlem, že jílce s Geibigovým konstrukčním typem II (tedy dvoudílná konstrukce hlavice s korunou přinýtovanou k bázi; Geibig 1991: Abb. 24) vždy užívají vícedílné varianty střenek. Důvody k této volbě jsou ryze praktické : vícedílná střenka, která je aplikovaná po upevnění hlavice, nabízí více prostoru při nýtování koruny k bázi, a tím, že střenka tlačí na bázi, pomáhá udržovat díly napnuté na doraz a zabraňuje jejich pohybu. U konstrukčních typů I a III (tedy konstrukce s řapem roznýtovaným na vrcholku hlavice) se zdají objevovat jednodílné i vícedílné střenky.

Je zřejmé, že tvar a konstrukce rukojetí některých mečů nebyly nahodilé a bylo s nimi počítáno již při výrobě čepelí. Krásným příkladem je celý typ S, jehož průměrná šířka řapu je 2,51 cm u záštity (19 vzorků) a 1,59 cm u podstavy (14 vzorků). Pro srovnání můžeme uvést průměrné hodnoty pro typ X: 2,996 cm u záštity (25 vzorků) a 1,9 cm u hlavice (25 vzorků). To však znamená, že čepele těchto dvou typů nebyly zaměnitelné a řemeslníci měli již před samotnou výrobou dobrou představu o celkovém vyznění výrobku a jeho estetických a praktických aspektech. Vícedílná střenka umožňuje dosáhnout velmi drobných, tenkostěnných rukojetí, které velmi těsně obepínají řap, což je nejlépe patrné u rukojetí ovinutých drátem, u kterých šířka řapu často odpovídá šířce výsledné rukojeti. Pro vícedílné střenky je typické, že jsou upevněné následujícími způsoby:

  • ovinutí textilem, kůží či jejich kombinací

  • souvislé ovinutí drátem či plechem

  • ovinutí drátěnými, plechovými či odlévanými objímkami

  • pronýtování řapu

Velmi pravděpodobně takřka všechny varianty dřevěných střenek byly původně omotané, a to včetně jednodílných rukojetí. Vedle skutečnosti, že vícedílné střenky jsou ovinutím drženy pohromadě, je hlavním důvodem ergonomie, přispívající k pohodlnému užívání a delší trvanlivosti výrobku. Zmínit lze též to, že dřevěné střenky mohou mít nedokonalý tvar či hrany, což lze omotávkou napravit. Výjimku mohly tvořit rukojeti vyrobené z vizuálně zajímavého materiálu a zřejmě též některé rukojeti s kovovými objímkami.

Navržené schéma konstrukce rukojetí mečů s dřevěným základem.


Pevně věřím, že si čtení tohoto článku užijete. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Literatura

Androshchuk, Fedir (2014). Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm.

Bilogrivić, Goran (2009). Karolinški mačevi tipa K / Type K Carolingian Swords. In: Opuscula archaeologica 33, 125–82.

Digitalt Museum 2020 = Svärd. In: digitaltmuseum.se. [2021-03-26]. Dostupné z: https://digitaltmuseum.se/021028789200/svard.

Dowen, Keith A. (2015). An Early Medieval Sword in the Wallace Collection. In: Acta Militaria Mediaevalia XI, Kraków – Sanok – Wrocław, 181-194.

Geibig, Alfred (1991). Beiträge zur morphologischen Entwicklung des Schwertes im Mittelalter : eine Analyse des Fundmaterials vom ausgehenden 8. bis zum 12. Jahrhundert aus Sammlungen der Bundesrepublik Deutschland, Neumünster.

Holm, Olof (2015). A Viking Period sword from Skäckerfjällen with a decorated antler grip. In: Fornvännen 110:4, 289-290.

Kjellmark, Knut (1905). Ett graffält från den yngre järnåldern i Ås i Jämtland. In: Ymer 25, 351–371.

Hošek, Jiří – Košta, Jiří (2014). Early Medieval swords from Mikulčice, Brno.

Munch, Jens Storm (1960). Vikingesverdet fra Eltoft, Borge i Lofoten. In: Ottar 23, 16-18.

Stępnik, Tomasz (2011). Drewniane okładziny rękojeści mieczy. In: Wyrwa, A. M. – Sankiewicz, P. – Pudło, P. (2011). Miecze średniowieczne z Ostrowa Lednickiego i Giecza, Dziekanowice – Lednica, 71-79.

Stoumann, Ingrid (2009). Ryttergraven fra Grimstrup : og andre vikingetidsgrave ved Esbjerg, Ribe.

28. března 2021

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

patreon - sponzoring

Rozvoj tohoto webu je mou prací na plný úvazek. Pokud se Vám tento projekt líbí a chtěli byste mne v jeho tvorbě podpořit, můžete se stát mým sponzorem prostřednictvím Patreonu.

The development of this site is my full-time job. If you like this project and would like to support me in its creation, you can become my Patreon sponsor.

KONTAKTUJTE MĚ! - CONTACT ME!

Máte-li jakýkoli dotaz, nabídku či připomínku, můžete mne jednoduše zkontaktovat skrze kontaktní formulář. Těším se na Vaše zprávy!

If you have any questions, offers or comments, you can simply contact me via the contact form. I look forward to your messages!