Abstrakt
Skleněné nálezy z období Velké Moravy, jejichž počet se pohybuje v řádu několika set fragmentů, jsou předmětem intenzivního výzkumu od 90. let 20. století, což vedlo k jejich katalogizaci a určení tvaru a materiálu. Teprve v roce 2025 se v archivních materiálech podařilo identifikovat dosud nepublikovaný fragment zlaceného nálevkovitého poháru. Přestože se tento artefakt nedochoval, dostupné dokumenty naznačují, že byl pravděpodobně nalezen v okolí mikulčické baziliky nejpozději v roce 1956. V následujícím článku je tento fragment komparován s nejbližšími analogiemi a zasazen do širšího evropského kontextu. Závěry studie naznačují, že fragment patří k elitní skupině luxusních skleněných nádob západoevropské provenience, které byly populární na přelomu 8. a 9. století. Nález takového artefaktu v Mikulčicích svědčí o živých kontaktech Velké Moravy s franským klášterním prostředím a o tom, že její elity sledovaly soudobé trendy.
Úvod
Je naší milou povinností oznámit objevení dosud nepublikovaného a patrně nejluxusnějšího skleněného poháru z Mikulčic, který patří mezi nejvyšší třídu velkomoravských skleněných nálezů. K objevu došlo během odpoledne 10.1.2025, kdy se autor setkal s raně středověkými reenactory Monikou Barákovou a Romanem Králem a společnými silami procházeli kartotéku starých fotografií mikulčických nálezů. K údivu zúčastněných Monika Baráková v kolekci lístků věnovaných skleněným nálezům nalezla dokumentaci střepu se zlatou fólií, který dokázala identifikovat na základě své znalosti západo- a severoevropských paralel.
Následující text je shrnutím našich poznatků o tomto nálezu, který mohou využít jak zástupci akademické obce, tak členové reenactmentové komunity. Článek, jenž je snahou o doplnění velkomoravských nálezů z Mikulčic a současně zahraničních soupisů skleněných nádob se zlatým dekorem, je dobrým příkladem přínosu poučené laické veřejnosti oficiální archeologii, čímž volně navazuje na sérii předchozích článků o velkomoravských elitních předmětech, které se podařilo idenfikovat právě reenactorům (Vlasatý 2021a; 2021b; 2023). Text vzniká s vědomím a souhlasem Archeologického ústavu AV ČR v Brně.
Mapa 1: Pozice Mikulčic na mapě Evropy.
Známé informace
Dokumentace sestává ze dvou papírových, jednostranných karet, které obsahují ilustraci, rok pořízení, lokalitu, rámcovou chronologii a popis předmětu. Obě karty, jež jsou uloženy v archivu Archeologického ústavu AV ČR v Brně, zobrazují přibližně trojúhelný střep, jehož místo nálezu je popsáno jako Mikulčice. První karta, která nese označení „Č. neg. 6211“, ukazuje fotografii a informaci, že fotografii pořídil fotograf Archeologického ústavu Josef Škvařil roku 1956 (Škvařil 1956). Druhá karta s označením „Č. neg. 11203“ zobrazuje kresbu, nafocenou týmž fotografem roku 1963 (Škvařil 1963). Karty postrádají měřítko.
Střep reprezentuje část ústí raně středověkého nálevkovitého poháru. Přesné rozměry není možné stanovit; na základě analogií lze pouze říci, že výška se mohla pohybovat v rozpětí 11-19 cm a průměr ústí zhruba 8-13 cm. Střep byl oboustranně prohnutý a disponoval zesíleným okrajem. Kresba a fotka jsou černobílé, což znemožňuje identifikaci barvy skla. Zobrazené ilustrace naznačují netransparentní a tmavý materiál, přičemž není možné stanovit, zda jde o původní zbarvení (modré sodno-popelové sklo), anebo znečištění původního transparentního skla (bezbarvé či zelenkavé natronové sklo). Soudě dle nejbližších analogií (Holand 2003b: 220) i mikulčického materiálu (Rohanová 2022: 362) jsou obě možnosti stejně pravděpodobné, což zdůrazňujeme níže přiloženou grafickou rekonstrukcí. Těsně pod ústím se nachází poškozený dekor ze zlaté fólie. Za předpokladu, že ornament byl pravidelný jako u analogií, lze předpokládat, že byl aplikován tak, aby tvořil rombické ornamenty, které měly dvojitou okrajovou linku vyplněnou cikcakovou čarou. Na vrcholku kosočtverců se nacházel drobný výstupek, který směřoval k ústí poháru. Uprostřed kosočtverců byla umístěna květu či kříži podobná dekorace. V případě použití tmavě modrého skla by zlatá fólie skvěle kontrastovala.


Obr. 1: Digitalizované karty „Č. neg. 6211“ a „Č. neg. 11203“.
Vlevo: 6211 (Škvařil 1956). Vpravo: 11203 (Škvařil 1963).
Uloženy v archivu Archeologického ústavu AV ČR v Brně.
Jelikož předmět nikdy nebyl publikován, jakékoli detaily, včetně místa nálezu a uskladnění, jsou opředeny otazníky. Střep chybí ve specializované literatuře o mikulčických skleněných nádobách (Galuška et al. 2012; Himmelová 1989; 1991; 1995; 2000; Olczak 1996; Sedláčková 2006; 2022a-b), starších monografiích (Poulík 1974; 1975; Poulík – Chropovský 1985) i rozsáhlých katalozích posledních let (Kouřil 2014; Poláček et al. 2022). Není uveden ani v soupisu zlatých nálezů z Mikulčic (Kouřil – Poláček 2013). Domníváme se, že důvod, proč byl střep přehlédnut, má dvojí podstatu, která souvisí s nalezením a skladováním:
- Katalog Himmelové (1995) jakožto nejzásadnější literatura k mikulčickému sklu deklaruje, že je založen na nálezech pocházejících z vykopávek ze sezón 1957-1992. Na základě karty „Č. neg. 6211“ víme, že k objevu došlo nejpozději roku 1956. Himmelová eviduje pouze tři skleněné nálezy ze sezóny 1956/7, jejichž popis či ilustrace neodpovídá diskutovanému fragmentu. Je tudíž velmi pravděpodobné, že střep jednoduše mohl být mírně starší a autorka jej mohla přehlédnout. Počátek oficiálních vykopávek na mikulčické akropoli se datuje do druhé poloviny roku 1954, z čehož vyplývá, že k objevu nejpravděpodobněji došlo v letech 1954-6, a to v souvislosti s vykopávkami okolo 2. a 3. kostela (viz Poláček 2018). Objevení u těchto kostelů by dobře kopírovalo distribuci zlatých nálezů z Mikulčic, které jsou v rámci akropole nacházené výlučně u 2. a 3. kostela (viz Kouřil – Poláček 2013: Abb. 1; Poláček et al. 2021: 199). Současně však platí, že od 2. kostela neznáme jediný skleněný nález, zatímco v blízkosti 3. kostela se skleněné nálezy koncentrují (Himmelová 1995: Abb. 1). To znamená, že fragment přepychového poháru se zlatou fólií s největší pravděpodobností pocházel z nejprestižnější lokality mikulčické akropole, z blízkosti trojlodní baziliky, jejíž základy byly položeny zřejmě již na počátku 9. století (Poulík 1975: 87). Je však nepravděpodobné, že šlo o hrobový nález, jelikož nálezy z hrobů a jejich zásypů z okolí baziliky jsou kvalitně publikovány (Klanica et al. 2019). Dodejme, že z akropole mikulčického hradiště je známo nejméně 13 dalších nálevkovitých pohárů (Himmelová 1995: 87; 2000: 86-7).
- Původní karty neudávají inventární číslo a nevíme, zda kdy bylo uděleno. Dohledání předmětu či ověření inventárního čísla je v současnosti nemožný úkol, jelikož mikulčická základna roku 2007 prodělala zničující požár, který nevratně poškodil velkou část nálezů a dokumentace. Absence v katalogu Himmelové z roku 1995 však naznačuje, že předmět mohl být ztracený (nebo u něj mohlo dojít k fragmentaci) již dříve. Potenciální ztráta se mohla odehrát v mezidobí let 1963-1995.

Obr. 2: Přibližné autorské vizualizace mikulčického poháru.
Autor: Diego Flores Cartes.
Digitalizované verze karet a fotografií ze sbírek Archeologického ústavu AV ČR v Brně lze prohlížet či stáhnout pomocí kliknutí na následující odkaz:

Analogie
Skleněné nádoby zdobené zlatou fólií mají v evropské historii delší tradici, která sahá přinejmenším do antiky (Fremersdorf 1930; Stern 2001: 139-140; Vopel 1899; Whitehouse 2001: 239-251). V raném středověku tradice přežívá v těch částech Evropy, které se aktivně hlásí k římskému odkazu – tedy Franské říši a Byzanci. Jelikož mikulčický nález spadá do skupiny franských nádob, v následující pasáži odhlédneme od byzantských příkladů (např. Schulze-Dörrlamm 2004; 2020).
Spolu s mikulčickým exemplářem jsou zlatem pokryté skleněné v současné chvíli známy z 18 lokalit (viz Katalog), které jsou rozprostřeny napříč původní Franskou říší a jejích periferiemi (dnešní Belgie, Česká republika, Dánsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Norsko, Švédsko a Velká Británie), přičemž velkomoravské nálezy představují nejvýchodnější kontinentální výskyt. Výroba a užívání zlacených pohárů v tomto regionu neměla příliš dlouhého trvání, což z těchto předmětů činí poměrně citlivý chronologický ukazatel. V podstatě všechny datovatelné fyzické fragmenty i písemné zmínky lze zařadit do 2. pol. 8. a 1. pol. 9. století. Můžeme pokládat za jisté, že výroba probíhala na více místech a byla navázána na velké klášterní komplexy, které se nevyskytovaly pouze v Porýní, jak je tradičně navrhováno (Winkelmann 1977). V Paderbornu se nádoby datují před rok 778 (Baumgartner – Krueger 1988: 66), zatímco v San Vincenzo al Volturno výroba probíhala v letech 808-820 (Stevenson 1997). Chronologie mikulčického exempláře z okolí bazilikální stavby takto navržené dataci neodporuje, spíše naopak. Geografické rozříšení a chronologie zlacených pohárů poměrně věrně odpovídá tzv. tatinské keramice, což je skupina pohárů a džbánů zdobených cínovou fólií (Fredriksson – Eriksson 2016; Janssen 1987; Selling 1951; 1955; Steuer 1987: 134-9). V mnoha případech byly zlacené skleněné nádoby a cínované keramické džbány nalezeny na stejných lokalitách, což indikuje provázanost obou fenoménů.
Karolinské nádoby zdobené zlatem nabývají podoby nálevkovitého poháru či válcovité číše, tedy luxusní picí nádoby. Drtivá většina známých kusů je tvořena světle zeleným sklem, méně často se užívá tmavě modrého skla a minoritně též transparentního bezbarvého skla (Holand 2003b: 220). Rozbor jednoho z pohárů ukazuje, že bylo použito sklo s neobvykle nízkým procentem nečistot (Henderson – Holand 1992). Celkově je lze hodnotit jako nejprestižnější formu karolinské skleněné produkce.


Obr. 3: Pohár z Dorestadu. Zdroj: https://www.rmo.nl.
Přesný postup aplikace zlatých fólií je předmětem dlouhých diskuzí a naráží na absenci detailních analýz i pokročilých experimentů. Současně lze předpokládat, že vzhledem k decentralizované výrobě mohly postupy variovat. V podstatě všechny současné názory se však shodují v tom, že fólie z plátkového zlata byla aplikována na vnější stranu výrobku za tepla (Tatton-Brown 1991: 110). Na rozdíl od tradiční římské praxe, která překrývala fólii tenkou transparentní skleněnou vrstvou, jsou karolinská skla zdobena jednodušší variantou a fólii skleněnou vrstvou nepřekrývají. Ochranná skleněná vrstva je zmíněna v Heraclově knize O barvách a umění Římanů (De coloribus et artibus Romanorum), která byla šířena a opisována v průběhu raného středověku. Tatáž metoda je popsána v Theofilově spisu O různých uměních (De diversis artibus) ve 12. století jakožto „byzantská“ metoda. Ani druhá metoda, kterou popisuje Theofilus (namletí zlata s rozdrceným sklem), neodpovídá karolinské tradici. Někteří autoři navrhují použití lepidlu podobného pojiva (Baumgartner – Krueger 1988: 65; Stjernquist 2001: 204), což by odpovídalo způsobu aplikace cínových dekorací na tatinské keramice (Holand 2003a: 205). Na některých pohárech si badatelé povšimli leptaných či rytých rýh na úrovni fólií (Holand 2003a: 219-220; Lund Feveile 2006: 220). Autor zastává názor, že dominantní metoda zlacení karolinských pohárů nespíše spočívala v klasické aplikaci plátkového zlata: na pohár se za studena úzkým nástrojem naneslo lepidlo, které vytvářelo ornament a na které byl přiložen list plátkového zlata, jež v místech lepidla ulpělo a mohlo být pomocí štětce či jiného nástroje dohlazeno do požadované podoby. Modifikací je příprava rýh, které udávaly tvar ornamentu a do kterých bylo naneseno lepidlo. Tyto metody je však před přijetím třeba podrobit experimentu.
Pokud jde o tvarosloví dekorace, každý pohár je poněkud odlišný, což ztěžuje hledání přímých paralel mikulčického kusu. Zdá se, že běžně užívanými útvary jsou dvojice čar vyplněné cikcakovou linkou či kosočtverci. Nacházíme rovněž samostatně stojící trojúhelníky, kosočtverce a některé poháry byly zřejmě opatřené nápisy. Největší podobnost mikulčickému střepu vykazují nálezy z Borgu (Holand 2003b: 216-220), Dorestadu (zejména inv. č. WD 811.4.53.60; Willemsen 2009: 150) a Uppåkry (Stjernquist 1999: 79), jejichž dekorace je podobně organizovaná do rombické struktury a obsahuje kříže. Zmíněná tatinská keramika tento výzdobný jazyk sdílí a může posloužit jako dodatečný zdroj analogických útvarů: kupříkladu kříž na džbánu z hrobu Bj 597 z Birky se podobá kříži patrnému na mikulčickém fragmentu (viz Selling 1951: Fig. 8).


Obr. 4: Rekonstrukce motivů na zlacených pohárech z Borgu a Uppåkry.
Zdroj: Henderson – Holand 1992: Fig. 6; Stjernquist 1999: 79.

Obr. 5: Kříž na cínovaném džbánu z Bj 597 z Birky.
Zdroj: Selling 1951: Fig. 8.
Výroba v klášterním prostředí a křesťanská symbolika mohou naznačovat církevní použití těchto pohárů v karolinském světě. Tento předpoklad by mohla podporovat též zmínka o „dvou pohárech zdobených zlatem“ (cuppas vitreas auro ornatas duas), které ve 2. dekádě 9. století daroval Ausegeis, opat kláštera Fontanelles (Lundström 1971: 58-9). Ve zmíněném období neexistoval konsenzus ohledně správnosti použití skleněných pohárů při eucharistii, což vede k diametrálně odlišným výpovědím jednotlivých pramenů. Zatímco existují nejméně čtyři dokumenty z prvních tří čtvrtin 9. století, které jasně hovoří o užívání skleněných kalichů v církevním kontextu (Arwidsson 1984: 210; Krueger 2016: 108-9), ze stejného období existuje nemenší počet regionálních nařízení, která zakazují používání skleněných nádob k eucharistii, kupříkladu šestý kánon koncilia v Remeši z roku 813:
„Kalich Páně by měl být ze stříbra, když ne ze zlata, ale je-li člověk chudý, měl by mít alespoň cínový. Nesmí však být z mosazi nebo mědi, protože působením vína na něm vzniká měděnka, která vyvolává zvracení. Ale nikdo se nesmí odvážit zpívat mši s kalichem ze dřeva nebo ze skla.“ (Augusti 1831: 29).
Námi diskutované poháry jsou zatíženy problémem, který znemožňuje jednoznačné potvrzení jejich užívání při bohoslužbách. Jde především o menší rozměr, objem a absenci nožky, kterými se odlišují od kalichů a který se promítá i do rozdílu v latinské terminogii (cuppa × calix). V případě, že by byly upevněny do stojánku či polycandelonu, by část jejich dekorace nebyla vůbec viditelná a mohla by být poničena. Skleněné nálevkovité poháry jsou zobrazeny v karolinské ikonografii, nikdy však v rukou představitelů církve ani na oltářích. Autor proto chápe zlacené poháry spíše jako nákladnější rozšíření nezdobených nálevkovitých pohárů, kterých jsou známy stovky kusů a u nichž se předpokládá světské využití. Zlacené poháry jednoduše mohly být osobními picími nádobami velmi bohatých a mocných lidí z řad čelných světských a církevních představitelů, kteří chtěli reprezentovat svůj luxusní životní styl. Tento životní styl imponoval elitám na periféiích říše natolik, že se jej snažili napodobit, což je důvod významné poptávky například ve Skandinávii (Näsman 1990). Skleněné nálezy tak nemusí výlučně souviset s misijní činností, jak se někteří badatelé domnívají (Lundström 1971). Analogicky můžeme uvést opačný případ, kdy skleněné kalichy se zlatými doplňky (nožkami) byly ve vlastnictví světských elit a figurují i v jejich testamentech (Krueger 2016: 108).


Obr. 6: Vyobrazení nálevkovitých pohárů 9.-10. století.
Vlevo: Leiden, UB, Ms. BUR Q 3, fol. 138.
Vpravo: Rom, Apostolica Vaticana, Reg. lat. 438. fol. 25r.
Katalog karolinských skleněných nádob s fólií
Jádro katalogu je založeno na seznamu, který publikovala Lund Feveile (2006: 277). Tento seznam byl rozšířen o nálezy z České republiky a Velké Británie a revizi švédského materiálu.
Belgie
- Lutych (Evison 1988a: 240; 1988b: 216-8)
Česká republika
- Mikulčice.
- Uherské Hradiště – Sady (Galuška et al. 2018: 121; Sedláčková 2022b: 366).
Dánsko
- Ribe (Jensen 1991: 15; Lund Feveile 2006: 220).
Francie
- Niedermunster (Haevernick 1979: 165; Salch 1971: 147).
Itálie
V literatuře se objevují zmínky o zlaceném skla z lokality Invellino (dnešní Villa Santina), které se však autorovi nepodařilo ověřit (Isings 2010: 117).
- San Vincenzo al Volturno (Dell’Acqua 1999: 180; Stevenson 1997: Fig. 7.1).
Německo
V literatuře se objevuje informace o nálezu z Haithabu (Müller-Wille 1985: 89), který byl posléze předatován do pozdně antického období (Steppuhn 1998: 68).
- Groß Strömkendorf (Pöche 2005: 35-6).
- Paderborn (Baumgartner – Krueger 1988: 66). Dle Gai (1999: 216) však chemická analýza vyloučila použití zlata.
Nizozemí
- Wijk bij Duurstede / Dorestad (Baumgartner – Krueger 1988: 66-8; Isings 1980: 230; 2009: 264; 2010: 117; Willemsen 2009: 150-1).
Norsko
- Borg, Lofoty (Henderson – Holand 1992; Holand 2003b: 216-220).
Švédsko
V literatuře se objevují zmínky o zlaceném poháru z lokality Björnhovda (farnost Torslunda), hrob 40A (Hunter 1977: 292; Stjernquist 2001: 199-200). Stjernquist fragment osobně ohledala a zpochybnila přítomnost potahu nebo malby.
- Åhus (Callmer 1982: 149).
- Birka, hrob 460 (Arwidsson 1984: 206; Arbman 1943: 130).
- Helgö (Holmqvist – Arrhenius 1964: 247, Fig. 137; Lund Hansen 2011: 102-3).
- Uppåkra (Stjernquist 1999: 73, Fig. 12, 18).
- Valsgärde, hroby 21 a 66 (Lundström 1971: 52-53; ověřil Jonas Wikborg).
- Valsta (Andersson 1997: 358).
Velká Británie
- Ipswich (Broadley 2016; 2019: 11, Pl. 4-7; 2021).
- Lyminge (Broadley 2016; 2017).
Mapa 2: Geografická distribuce karolinských skleněných nádob se zlatou fólií v Evropě.
Poděkování
Objevení fragmentu by nebylo možné bez pomoci reenactorů Moniky Barákové a Romana Krále (Královo řemeslo), kterým srdečně děkujeme. Hlubokou vděčnost vyjadřujeme zaměstnancům Archeologického ústavu AV ČR v Brně, jmenovitě paní Hedvice Břínkové, panu Michalu Chovancovi, paní Šárce Krupičkové, panu Václavu Kolomazníčkovi a panu Davidu Spáčilovi, kteří ověřili stav archivu a souhlasili s publikací. Za pomoc a konzultaci si čestnou zmínku zasluhují Rose Broadley (UCL London), Lívia Čellárová (Masarykova univerzita Brno), Viktoria Čisťakova (Národní muzeum Praha) a Jonas Wikborg (Univerzitní muzeum v Uppsale – Gustavianum). Zmínit musíme rovněž Diega Florese Cartese, který je autorem kreslené grafiky.
Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte nám napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee, Revolutu nebo Paypalu.
Bibliografie
Archivní dokumenty
Škvařil, Josef (1956). Dokument M-FP-100621100. Archeologický ústav AV ČR, Brno, v.v.i. Dostupné z: https://digiarchiv.aiscr.cz/id/M-FP-100621100.
Škvařil, Josef (1963). Dokument M-FP-101120300. Archeologický ústav AV ČR, Brno, v.v.i. Dostupné z: https://digiarchiv.aiscr.cz/id/M-FP-101120300.
Prameny
Heraclius: De coloribus et artibus Romanorum. In: Traktáty a receptáře Výtvarné techniky středověku, renesance a baroka. Díl první. Přel. A. Novák, Praha 2020, 78-92.
Theophilus = Theophilus: On Divers Arts. The Foremost Medieval Treatise on Painting, Glassmaking, and Metalwork. Přel. J. G. Hawthorne – C. S. Smith, New York 2020.
Literatura
Andersson, Gunnar (1997). A struggle for control. Reflections on the change of religion in a rural context in the Eastern Mälaren Valley. In: Andersson, Hans et al. (1997). Visions of the past. Trends and traditions in Swedish medieval archaeology, Stockholm, 353-372.
Arbman, Holger (1943). Birka I. Die Gräber. Text, Stockholm.
Arwidsson, Greta (1984). Glas. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:1. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 203-212.
Augusti, J. Ch. W. (1831). Denkwürdigkeiten aus der christlichen Archäologie mit beständiger Rücksicht auf die gegenwärtigen Bedürfnisse der christlichen Kirche, Band XII, Leipzig.
Baumgartner, Erwin – Krueger, Ingeborg (1988). Phönix aus Sand und Asche. Glas des Mittelalters, München.
Broadley, Rose (2016). Gold foil decorated glass vessels in Anglo-Saxon England. In: Riddler, Ian et al. (eds.). The Evidence of material culture : Studies in honour of Professor Vera Evison, Autun, 155-162.
Broadley, Rose (2017). Preliminary observations on the Anglo-Saxon glass from Lyminge. In: Anglo-Saxon Studies in Archaeology and History 20, 117-126.
Broadley, Rose (2019). The Glass Vessels of Anglo-Saxon England: c. AD 650-1100, Oxford – Philadephia.
Broadley, Rose (2021). Glass vessels from the early medieval emporium at Ipswich. In: Willemsen, Annemarieke – Kik, Hanneke (eds). Dorestad and its Networks. Communities, Contact and Conflict in Early Medieval Europe, Leiden, 193-198.
Callmer, Johan (1982). Production site and Market Area. Some Notes on Fieldwork in Progress. In: Meddelanden från Lunds Universitets Historiska Museum 1981–1982, 135–165.
Dell’Acqua, Francesca (1999). Glasherstellung im Kloster San Vincenzo al Volturno. In: Stiegemann, Christoph – Wemhoff, Matthias (eds.). 799 – Kunst und Kultur der Karolingerzeit, Bd. 1: Katalog der Ausstellung Paderborn 1999, Mainz, 174-176, 180-183.
Evison, V. E. (1988a). Some Vendel, Viking and Saxon Glass. In: Hårdh, Birgitta et al. (eds.). Trade and Exchange in Prehistory. Studies in honour of Berta Stjernquist, Lund, 237-245.
Evison, V. E. (1988b). Vieux Marche, Place Saint-Lambert, Liege – The glass. In: Otte, Marcel (ed.). Les fouilles de la place Saint-Lambert à Liège 2 – Le Vieux Marché, Liège, 215-219.
Fredriksson, Maggie – Eriksson, Thomas (2016). The Making of Tatinger Pitchers and Transmission of Technology. In: Pettersson, P. E. (ed.). Prehistoric Pottery Across the Baltic, Oxford, 55-58.
Fremersdorf, Fritz (1930). Ein bisher verkanntes römisches Goldglas mit christlichen Wunderszenen in der Römischen Abteilung des Wallraf-Richartz-Museums. In: Wallraf-Richartz Jahrbuch, N. F. 1930, 282-304.
Gai, Sveva (1999). Karolingische Glasfunde der Pfalz Paderborn. In: Stiegemann, Christoph – Wemhoff, Matthias (eds.). 799 – Kunst und Kultur der Karolingerzeit, Bd. 3: Beiträge zum Katalog der Ausstellung Paderborn 1999, Mainz, 212-217.
Galuška, Luděk et al. (2012). The Glass of Great Moravia: Vessel and Window Glass, and Small Objects. In: Journal of Glass Studies 54, 61-92.
Galuška, Luděk et al. (2018). Uherské Hradiště-Sady. 500 let křesťanství ve střední Evropě, Brno.
Haevernick, T. E. (1979). Karolingisches Glas aus St. Dionysios in Esslingen. In: Forschungen und Berichte zur Archäologie in Baden-Württemberg 6, 157-171.
Henderson, Julian – Holand, Ingegerd (1992). The Glass from Borg, an Early Medieval Chieftain’s Farm in Northern Norway. In: Medieval Archaeology 36/1, 29-58.
Himmelová, Zdenka (1989). Nález okenního skla z Mikulčic. In: Jižní Morava 25(28), 233–239.
Himmelová, Zdenka (1991). Stav a perspektivy bádání o skle a sklářství v raně středověkém Československu (6.-12. stol.). In: Acta Universitatis Nicolai Copernici – Archeologia XVIII, Nauki humanistyczno–spoleczne, 123–129.
Himmelová, Zdenka (1995). Glasfunde aus Mikulčice. In: Daim, Falko – Poláček, Lumír (eds). Studien zum Burgwall von Mikulčice I, Brno, 83–113.
Himmelová, Zdenka (2000). Nálezy skla z Mikulčic (okr. Hodonín). In: Historické sklo 2, 85-99.
Holand, Ingegerd (2003a). Pottery. In: Munch, G. S. et al. (eds). Borg in Lofoten: A Chieftain’s Farm in North Norway, Trondheim, 199-210.
Holand, Ingegerd (2003b). Glass vessels. In: Munch, G. S. et al. (eds). Borg in Lofoten: A Chieftain’s Farm in North Norway, Trondheim, 211-229.
Holmqvist, Wilhelm – Arrhenius, Birgit (1964). Excavations at Helgö II. Report for 1957-1959, Stockholm.
Hunter, J. R. (1977). Scandinavian glass vessels of the first Millennium AD. A typological and physical examination, Durham.
Isings, Clasina (1980). Glass Finds from Dorestad, Hoogstraat I. In: Es, W. A. van – Verwers, W. H. J. (1980). Excavations at Dorestad 1. The Harbour: Hoogstraat I, Amersfoort, 225-237.
Isings, Clasina (2009). Glass. In: Es, W. A. van – Verwers, W. H. J. (eds.). Excavations at Dorestad 3 – Hoogstraat O, II-IV, Amersfoort, 259-279.
Isings, Clasina. (2010). Some Glass Finds from Dorestad. A Survey. In: In: Willemsen, Annemarieke – Kik, Hanneke (eds.). Dorestad in an International Framework, Leiden, 114-118.
Janssen, Walter (1987). Die Importkeramik von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 9, Neumünster.
Jensen, Stig (1991). Ribes vikinger, Ribe.
Klanica, Zdeněk et al. (2019). Mikulčice – die Nekropole an der dreischiffigen Basilika, Brno.
Kouřil, Pavel (2014). Velká Morava a počátky křesťanství, Brno.
Kouřil, Pavel – Poláček Lumír (2013). Goldfunde von Mikulčice – Probleme und Perspektiven. In: Hardt, Matthias – Heinrich-Tamáska, Orsolya (eds.). Macht des Goldes, Gold der Macht, Weinstadt, 407-422.
Krueger, Ingeborg (2016). On Chalices and Ciboria of Glass. In: Journal of Glass Studies 58, 105-133.
Lund Feveile, Lene (2006). Hulglasskår fra markedspladsen i Ribe, ASR 9 Posthuset. In: Feveile, Claus (ed.). Ribe Studier. Det ældste Ribe: Udgravninger på nordsiden af Ribe Å 1984–2000. Ribe Studier, vol. 1.1, Århus, 195-278.
Lund Hansen, Ulla (2011). New analyses of the Helgö drinking-glass fragments. In: Arrhenius, Birgit – O’Meadhra, Uaininn (eds.). Excavations at Helgö XVIII. Conclusions and New Aspects, Stockholm, 97-140.
Lundström, Agneta (1971). Cuppa vitrea auro ornata. In: Antikvariskt Arkiv 40 – Early Medieval Studies 3, 52-68.
Müller-Wille (1985). Westeuropäischer Import der Wikingerzeit in Nordeuropa. In: Lindquist, Sven-Olof (ed.). Society and trade in the Baltic during the Viking Age, Visby, 79-102.
Näsman, Ulf (1990). Om fjärrhandel i Sydskandinaviens yngre järnålder. Handel med glas under germansk järnålder och vikingatid. In: Hikuin 16, 89–118.
Olczak, Jerzy (1996). Problem wytwórczości szklarskiej na obszarze Wielkich Moraw (Mikulčice – Nitra – Staré Město). In: Kurnatowska, Zofia (ed.). Słowiańszczyzna w Europie średniowiecznej 2, Wrocław, 143–153.
Poláček, Lumír (2018). Mikulčice – genius loci. Příběh objevování velkomoravských Mikulčic 1954–1968, Brno.
Poláček, Lumír et al. (2021). Mikulčice 900. Atlas velkomoravské aglomerace, Brno.
Poláček, Lumír et al. (2022). Velkomoravské elity z Mikulčic, Brno.
Poulík, Josef (1974). Mikulčice. Velkomoravské mocenské ústředí, Praha.
Poulík, Josef (1975). Mikulčice. Sídlo a pevnost knížat velkomoravských, Praha.
Poulík, Josef – Chropovský, Bohuslav (1985). Velká Morava a počátky československé státnosti, Bratislava.
Pöche, Alexander (2005). Perlen, Trichtergläser, Tesserae. Spuren des Glashandels und Glashandwerks auf dem frühgeschichtlichen Handelsplatz von Gross Strömkendorf, Landkreis Nordwestmecklenburg, Schwerin.
Rohanová, Dana (2022). Povaha nálezů skel v oblasti Mikulčic a dalších velkomoravských lokalit. In: Poláček, Lumír et al. (eds.). Velkomoravské elity z Mikulčic, Brno, 362-365.
Salch, Charles-Laurent (1971). Addenda. Verres des VIIIe au XIIIe siècles. In: Communication artistiques et historiques. IXe Congrès International du Verre, Versailles, 1971, Paris, 1972, 147-154.
Sedláčková, Hedvika (2006). Ninth- to Mid-16th-Century Glass Finds in Moravia. In: Journal of Glass Studies 48, 191-224.
Sedláčková, Hedvika (2022a). Nádoby, okenní sklo a drobné předměty ze skla v hmotné kultuře elit v Mikulčicích. In: Poláček, Lumír et al. (eds.). Velkomoravské elity z Mikulčic, Brno, 351-359.
Sedláčková, Hedvika (2022b). Sklo velkomoravských světských versus církevních elit. In: Poláček, Lumír et al. (eds.). Velkomoravské elity z Mikulčic, Brno, 366-369.
Selling, Dagmar (1951). Problem kring vikingatida keramikkannor. In Fornvännen 46, 275-297.
Selling, Dagmar (1955). Wikingerzeitliche und Frühmittelalterliche Keramik in Schweden, Stockholm.
Schulze-Dörrlamm, Mechthild (2004). Römische glasgefässe mit Byzantinschen goldapplikationen des 8./9. Jahrhunderts. Antiquitäten als statussymbole der aristokratie. In: Jahrbuch des Römisch-germanischen Zentralmuseums Mainz 51, 349-374.
Schulze-Dörrlamm, Mechthild (2020). Byzantinische Goldschmiedearbeiten im Römisch-Germanischen Zentralmuseum, Mainz.
Steppuhn, Peter (1998). Die Glasfunde von Haithabu. Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu, Bericht 32, Neumünster.
Stern, M. E. (2001). Römisches, byzantinisches und frühmittelalterliches Glas – Sammlung Ernesto Wolf – 10 v. Chr. – 700 n. Chr., Ostfildern.
Steuer, Heiko (1987). Der Handel der Wikingerzeit zwischen Nord- und Westeuropa aufgrund archäologischer Zeugnisse. In: Düwel, Klaus (ed.). Untersuchungen zu Handel und Verkehr der vor- und frühgeschichtlichen Zeit in Mittel- und Nordeuropa, Göttingen, 113–197.
Stevenson, Judy (1997). Ninth century glassware production at San Vincenzo al Volturno, Italy: some new evidence from recent excavation. In: Boe, Guy de – Verhaeghe, Frans (eds). Material Culture in Medieval Europe. Papers of the „Medieval Europe Brugge 1997“ Conference, Zeliik, 125–136.
Stjernquist, Berta (1999). Glass from Uppåkra: A Preliminary Study of Finds and Problems. In: Hårdh, Birgitta (1999). Fynden i centrum. Keramik, glas och metall från Uppåkra, Stockholm, 67-94.
Stjernquist, Berta (2001). Metal Decoration on Glass and Pottery. In: Magnus, Bente (ed.). Vi får tacka Lamm, Stockholm, 199-206.
Tatton-Brown, Veronica (1991). Early medieval Europe AD 400-1066. In: Tait, Hugh (ed.). Five Thousand Years of Glass, London, 98-111.
Vlasatý, Tomáš (2021a). Objev velkomoravské zdobené sekery. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2025-01-26]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/objev-velkomoravske-zdobene-sekery/.
Vlasatý, Tomáš (2021b). Přilba typu Stromovka z Pohanska. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2025-01-26]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/prilba-typu-stromovka-z-pohanska/.
Vlasatý, Tomáš (2023). Šavle bulharského typu ze Staré Břeclavi. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2025-01-26]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/savle-bulharskeho-typu-ze-stare-breclavi/.
Vopel, Hermann (1899). Die altchristlichen Goldglaser. Ein Beitrag zur altchristlichen Kunst und Kulturgeschichte, Leipzig – Tübingen.
Winkelmann, Wilhelm (1977). Archäologische Zeugnisse zum frühmittelalterlichen Handwerk in Westfalen. In: Frühmittelalterliche Studien 11, 92-126.
Whitehouse, David (2001). Roman Glass in The Corning Museum of Glass, Volume II, New York.
Willemsen, Annemarieke (2009). Dorestad: een wereldstad in de middeleeuwen, Zutphen.