Úvod
V průběhu historie, zejména v období vrcholného středověku až raného novověku, se u přileb setkáváme s rozličnými systémy záměrně vytvořených otvorů. Jejich interpretace je odvislá od jejich umístění a rozsahu. Otvory umístěné při okraji po celém obvodu lze bezpečně chápat otvory sloužící k upevnění vycpávek (např. Schneider 1967). Polstrování teoreticky mohlo být přetaženo přes okraj a prošito oboustranně, čímž by došlo ke ztupení ostré hrany a posílení přilby (viz Mödlinger 2018: 195). Otvory umístěné na vrcholech, bocích či zátylcích přileb v závislosti na typu přilby a konfiguraci otvorů mohou sloužit jak k upevnění vycpávek, tak k upevnění klenotů a dalších dekorací (např. Krause 2019: 49; Terjanian 2019: 116-8; u řady přileb nelze rozlišit jednoznačně a jsou poměrně zaměnitelné, viz Goll 2014: ref_arm_1461; Quasigroch 1979). Některé velké otvory na přední straně helmy mohou sloužit k upevnění řetězů se závlačkami, díky nimž lze přilbu pověsit (viz Macků 2024: 63-7).
Svébytným systémem jsou tzv. ventilační průduchy (angl. breaths, airholes; něm. Atemlöcher) v čelních partiích přileb, umožňující primárně lepší dýchání v uzavřených přilbách (sekundárně též zlepšují prostorové vidění). Průduchy mohou být symetrické i asymetrické. Nejčastěji nabývají podob malých kruhových otvorů umístěných do mřížky, ale mohou být organizovány i jiným způsobem a tvořit určité motivy. Existují též trojúhelné, úzké obdélné a křížovité otvory (Capwell 2012: 11; Williams – Edge 2004). Velké kruhové, obdélné i jinak tvarované průduchy, které představují bezpečnostní riziko v boji na život a na smrt, jsou rysem turnajových přileb (Blair 1958: 197). Průduchy nejsou pouze doménou přileb, ale též některých kyrysů (viz Lazar et al. 2016).
V rámci historických přileb se objevují specifické otvory v prostoru uší, které zlepšují přijímání zvuku (angl. auditory holes, hearing holes; něm. Gehörlöcher). Tyto jsou v odborné literatuře řazeny mezi ventilační průduchy, anebo jim je věnován velmi malý zřetel (např. Hrbatý 2006: 12-3; Impey 2022; Kalkman 2022: 126-7). Právě z důvodu absence veřejné debaty vzniká následující text, který je věnován všem zájemcům o historické vojenství, výrobu a experimentální či sportovní používání přileb.
Obr. 1: Příklad ventilačních průduchů.
Zdroj: Žákovský et al. 2012: Obr. 7.
Teoretické vstupy
Předávání informací na bojišti a schopnost rychlé orientace v nepřehledném prostředí jsou zásadním předpokladem pro efektivní velení a úspěšné splnění jakékoli vojenské mise současnosti. V tomto dynamickém kontextu hraje nezastupitelnou roli sluchové situační povědomí (Auditory Situational Awareness), které vojákovi umožňuje nejen lokalizovat hrozby nacházející se mimo jeho zorné pole, ale především bezchybně přijímat a interpretovat taktické rozkazy v reálném čase. Analýza odborných studií provedených na pokročilých vojenských simulátorech jasně dokazuje, že jakékoli narušení srozumitelnosti řeči má negativní následek. Jakmile srozumitelnost komunikace klesne pod kritickou hranici přibližně 65–75 %, dochází k prudkému nárůstu náporu na lidský mozek, který je v takové situaci nucen věnovat neúměrné množství úsilí samotnému dešifrování slov na úkor sledování okolí. Tento jev vede k prodloužení reakčních časů, nárůstu fatálních chyb a celkovému snížení pravděpodobnosti přežití na bojišti (viz Mentel et al. 2013; Peters – Garinther 1990; Whitaker et al. 1990; 1993).
Současný vědecký a vojenský výzkum vojenských, sportovních a ochranných přileb popisuje rozpor mezi mechanickou ochranou hlavy a zachováním orientace sluchového situačního povědomí (Byrne – Kennedy 2022; Melzer et al. 2012; Scharine 2005; 2015; Vause – Grantham 1999; Zimpfer – Sarafian 2014). U moderních přileb nedokází ani tak k tlumení hlasitosti, jako spíše k deformaci zvuků o vysokých frekvencích. To u nositelů přileb způsobuje neschopnost rozlišit, zda je zdroj zvuku umístěný před nimi či za nimi (tzv. front-back konfuze). Na vině je zejména zakrytí nebo stínění ušního boltce, které odstraňuje jemné směrové podněty nezbytné pro prostorovou orientaci. Ukazuje se, že na schopnost lokalizace má pozitivní vliv optimalizace tvaru přilby tak, aby nekryla uši.
V současné odborné literatuře absentuje studie, která by exaktně kvantifikovala míru omezení sluchu a sluchového situačního povědomí u historických přileb. Dosavadní diskuse o této problematice probíhá takřka výhradně na úrovni empirických pozorování v rámci komunity historické rekonstrukce. Dvacetiletá praktická zkušenost autora s užíváním replik raně středověkých přileb však naznačuje, že bez specifické úpravy zvonu či polstrování dochází k určité akustické izolaci. Neschopnost identifikovat povely a informace od spolubojovníků vede k příklonu k vizuální orientaci a v konečném důsledku k upřednostňování individuálních akcí před koordinovaným postupem jednotky. Vzhledem k tomu, že moderní výzkumy prokazují sluchové limity i u technologicky vyspělých přileb, lze důvodně předpokládat, že v premoderních obdobích představovala tato izolace palčivý problém. Ačkoliv byla kovová ochrana hlavy po dlouhou dobu lidské historie výsadou společenských elit, bylo by nepravděpodobné, kdyby se v průběhu staletí nevyvinuly rozličné konstrukční přístupy směřující k zlepšení sluchu při zachování maximální bezpečnosti nositele.
Historická praxe
Identifikace otvorů usnadňujících sluch je ztížena skutečností, že je lze zkoumat takřka výlučně u přileb, jejichž kovové komponenty jsou natolik dlouhé, že překrývají uši. U takových přileb se přirozeně vydělují tři linie řešení. Jedním řešením je tvorba hlubokých výřezů v prostoru uší. Ty mohou být zaoblené a mohou kopírovat tvar ucha, anebo mohou být poměrně úzké a pravoúhlé. Jde o oblíbené řešení u antických přileb a přileb doby římské (viz Bottini et al. 1988; Goldman 1966-1969). Opětovné popularity se toto řešení dočkalo v 15. století (Goll 2014: ref_arm_1995, 2050, 2137, 2154, 2163, 2204, 2205, 4421, 4437, 4445; Phyrr 2000: Kat. č. 8). Dodatečnou ochranu může uchu poskytovat nevykrojená lícnice a týlní štít, které vykrojení doprovází z obou stran.
Obr. 2: Přilby s výřezy pro uši.
Vlevo: antická helma (Bottini et al. 1988: 283).
Vpravo: Přilba 2. pol. 15. století; Metropolitní muzeum v New Yorku, inv. č. 04.3.239.
Rozšířením tohoto řešení je druhý přístup, který pracuje s výřezy na okraji zvonu a přidáním lícnic, které jsou rovněž částečně vyříznuté. Typické exempláře nacházíme napříč římskými přilbami. Jednu z možných variant reprezentuje typ Wiesenau, který disponuje vyříznutím zvonu pro uši a vyříznutím lícnic v zadní části (směřující k zátylku). Bezpečí ucha proti seku svrchu je zajištěno vystupujícím chráničem. Druhou variantou jsou pozdně římských přileb Dunapentele / Intercisa a Deurne / Berkasovo, u nichž se otvor nachází uprostřed lícnice (Klumbach 1973; Miks 2008; 2014). Výřezy pro uši u přileb typu Deurne / Berkasovo jsou překryty neželeznými krytkami, které jsou vícebodově nanýtovány na zvon a které jsou proděravělé systémem kruhovitě či oválně rozmístěných drobných otvorů, jež umožňují sluch (Miks 2014: Obr. 33).
Obr. 3: Přilby s výřezy ve zvonu a lícnicích.
Vlevo: typ Wiesenau (Bottini et al. 1988: 336).
Vpravo: typy Intercisa a Berkasovo a krytky typu Berkasovo (Miks 2014: Obr. 24, 33).
Třetím řešením je perforování kovového elementu přilby bez nutnosti vytváření výkrojů pro uši. Přilby jsou nanejvýš vytvarovány do tvaru uší či zvýšených ploch, které kopírují odstátí boltců. Nejjednodušší perforace jsou kruhové či oválné, různé velikosti. Malé osamocené kruhové otvory nalézt na lícnicích některých římských přileb typu Niederbieber (Bottini et al. 1988: 340) či u některých plastických masek 1. století (Mitschke 2012). Nacházejí též u některých čínských bronzových přileb dynastie Šang (Varjonov 1984). Malý otvor se nachází uprostřed lícnice indické přilby ze 16.-17. století (Mohamed 2008: 332, Kat. č. 319). Větší otvor nalezneme například na přilbě z lokality Meskalamdug z doby zhruba 2400 př. n. l. (Borchhardt 1972: Tab. 19; Egg – Waurick 1990: Obr. 3).
Obr. 4: Přilba z lokality Frankfurt – Heddernheim.
Vlevo: celkový pohled na přilbu (Bottini et al. 1988: 340).
Vpravo: detail perforace na lícnici (romancoins.info).
Obr. 5: Přilba z Nijmegenu.
Vlevo: celkový pohled na přilbu (Mitschke 2012. Obr. 1).
Vpravo: detail na perforaci masky (mijngelderland.nl).
Obr. 6: Přilba z královské hrobka č. 1004, lokalita Si-pej-kang.
Zdroj: ndweb.iis.sinica.edu.tw.
Obr. 7: Přilba z lokality Meskalamdug. Zdroj: Borchhardt 1972: Tab. 19.
Jeden velký otvor může nabývat též srdcovitého tvaru. Takové řešení je patrné u husarských přileb ze 17.-18. století, kde se perforace nacházejí uprostřed lícnic (Żygulski 1975: Kat. č. 154, 156-7, 162-5, 167-9).
Obr. 8: Husarské přilby. Zdroj: Żygulski 1975: Kat. č. 154, 157.
Výrazně četnější skupinu perforací tvoří různé shluky malých kruhových otvorů. Jejich hlavním těžištěm je období 14.-18. století, přičemž pozdně středověké přilby zde proti přilbám 16.-18. století tvoří minoritu. Námi nalezené shluky by šlo shrnout následujícím způsobem:
- Tři otvory umístěné do trojúhelníku: Ve vyobrazení existuje již ve 14. století (katedrála Notre-Dame, Amiens). Evidujeme u přilby z 16. století (Mohamed 2008: 318, Kat. č. 305).
- Čtyři otvory umístěné do kříže bez středového otvoru: Evidujeme u přilby z 15.-16. století (Metropolitní muzeum v New Yorku, inv. č. 29.150.1a; Paggiarino 2019: 130).
- Čtyři otvory umístěné do kříže s jedním středovým otvorem: Evidujeme ve 14. století (Blair 1958: 194-5), avšak výraznější popularity toto řešení dosáhlo u bascinetů 15. století (Blair 1958: 194-5; 202-3) a dalších typů v 16.-18. století (Czajkowski et al. 2017: 145, Kat. č. 29; Hrbatý 2006: 37; Terjanian 2019: 170-2, 240-1; Żygulski 1975: Kat. č. 161).
- Kruh tvořený pěti otvory a jedním středovým otvorem: Evidujeme u přileb různých tvarů ze 16. století (Phyrr 2000: Kat. č. 23, 25, 27).
- Kruh tvořený šesti otvory bez středového otvoru: Jediným kandidátem je šalíř z 15. století (Burges – de Cosson 1881: 499, Pl. 2.15).
- Kruh tvořený šesti otvory a jedním středovým otvorem: Evidujeme na konci 15. (Terjanian 2019: 236-7), v 16. (Grancsay 1938; Hrbatý 2006: 125; Krause 2022: 148) i 17. století (Phyrr 2000: Kat. č. 70).
- Kruh tvořený osmi otvory a jedním středovým otvorem: Evidujeme v 16. (Hrbatý 2006: 72, 80, 122; Krause 2022: 21, 25, 102; Paggiarino 2016: 294; Phyrr 2000: Kat. č. 39, 54; Terjanian 2019: 255) i 17. století (Czajkowski et al. 2017: 161, Kat. č. 39).
- Kruh či ovál tvořený deseti otvory bez středového otvoru: Evidujeme v 17. století (Metropolitní muzeum v New Yorku, inv. č. 14.25.499).
- Kruh tvořený deseti otvory a jedním středovým otvorem: Evidujeme v 16. století (Phyrr 2000: Kat. č. 28).
- Kruh tvořený jedenácti otvory a jedním středovým otvorem: Evidujeme v 16. století (Phyrr 2000: Kat. č. 30).
- Kruh tvořený šestnácti otvory a jedním středovým otvorem: Evidujeme v 16. století (Czajkowski et al. 2017: 155, Kat. č. 35).
- Kruh tvořený jednadvaceti otvory a jedním středovým otvorem: Evidujeme v 16. století (Metropolitní muzeum v New Yorku, inv. č. 14.25.628).
- Čtverec tvořený devíti otvory v mřížce: Evidujeme v 16. století (Terjanian 2019: 246).
- Mřížka o sedmi otvorech: Evidujeme v 16. století (Żygulski 1975: Kat. č. 105).
- Mřížka o osmi otvorech: Evidujeme v 16. století (Krause 2022: 152).
- Mřížka o dvanácti otvorech: Evidujeme v 16. století (Alexander 2015: 92, Kat. č. 32).
- Mřížka o třinácti otvorech: Evidujeme v 16. století (Krause 2022: 150-1).
Obr. 9: Výběr nejčastějších perforací přileb.
Obr. 10: Příklad shluků perforací u přileb ze 14. a 16. století.
Vlevo: Metropolitní muzeum v New Yorku, inv. č. 29.158.33.
Vpravo: Metropolitní muzeum v New Yorku, inv. č. 14.25.621. Phyrr 2000: Kat. č. 27.
Interpretace kruhových shluků otvorů v oblasti uší coby sluchových perforací by zřejmě bylo zjednodušením reality. Je pravděpodobné, že tyto měly více funkcí souběžně a sloužily ke zlepšením sluchu, lepšímu provzdušnění a v případě potřeby také připevnění dekorací (peří, rohy, paroží, uši a podobné) v případě, že klenot nebyl připevněn vrcholku či zátylku přilby.
Obr. 11: Koláž vlevo zobrazuje perforace nevyužité k fixaci dekorací přilby, zatímco obrázek vpravo znázorňuje různé formy dekorací, upevněných na bocích přileb.
Zdroj: Krause 2019: 158; Terjanian 2019: Kat. č. 42, 47, 50.
Kromě pravidelně organizovaných kruhových perforací se setkáváme s nahodile rozmístěnými otvory; nejlepším příkladem je přilba se značkou Lorenze Helmschmida z 80. let 15. století a analogické kresebné znázornění (Kirchhoff 2024: Obr. 79, 80). Archeologové navrhují, že velké výřezy, kterými disponuje přilba z anglického Snettishamu v oblasti uší, mohly být překryty perforovanými krytkami (Farley – Joy 2024: 270, Fig. 14.26).
Obr. 12: Přilby s nepravidelnými sluchovými perforacemi z 80. let 15. století (Kirchhoff 2024: Obr. 79, 80).
Obr. 13: Kresebná rekonstrukce přilby ze Snettishamu.
Zdroj: Farley – Joy 2024: Obr. 14.26.
Nepravidelné perforace jsou též reprezentovány atypickým prolamováním s ostrými hranami, které znemožňují fixaci jakéhokoli organického materiálu a předurčují otvor k větrání nebo zjednodušení sluchu. Jmenovat můžeme prolamované lícnice antické přilby z Agrisu (Bottini et al. 1988: 298), spirálovité prolamování čínské bronzové přilby z dynastie Východní Čou (Rogers 1996: Kat. č. 58), komplikovaně prolamované lícnice osmanských přileb 16. století (Alexander 2015: 95, Kat. č. 33; Żygulski 1975: Kat. č. 79) a perforace velkých turnajových přileb 15.-16. století (Kalkman 2022: 125; Krause 2022: 24; Terjanian 2019: 101-3, 111-2; viz též Krause 2019: 49; Terjanian 2019: 207, Kat. č. 53).
Obr. 14: Příklady méně obvyklých perforací.
Vlevo: Čínská helma dynastie Východní Čou (Rogers 1996: Kat. č. 58).
Vpravo: Osmanská přilba, 16. století (Alexander 2015: 96).
Sluchové adaptace jsou patrné nejen u přileb, ale také u zachovaných vycpávek. Nejpozoruhodnější příklady, u nichž jsou zadní díly odděleny od předních, čímž vzniká prostor pro uši, jsou zhotovené ze lnu, koudele, konopí a kožených řemínků a pocházejí z přelomu 15. a 16. století z Německa a Rakouska (Goll 2014: ref_arm_1638; Rimer et al. 2009: 134; Terjanian 2019: 103-4).
Obr. 15: Vycpávky turnajových přileb s otvory pro uši.
Zdroj: Goll 2014: ref_arm_1638; khm.at.
Není bez zajímavosti, že některé přilby z 1. pol. 20. století mají velmi podobně perforované lícnice. Jde především o první letecké a tankistické přilby, závodnické a fotbalové přilby. Otvory jsou zpravidla členěny tak, že se buď objevuje jeden velký otvor, nebo jsou organizovány do trojic či čtveřic, kruhu pěti otvorů se středovým otvorem, kruhu šesti otvorů se středovým otvorem či oválem osmi otvorů se středovým otvorem. Některé lícnice s jedním velkým otvorem jsou vyplněny mosazným kolečkem bez členění, případně se členěním na čtyři či osm polí (Zendri – Frizzera 2022: 264).
Obr. 16: Příklady perforovaných přileb z 1. pol. 20. století.
Svrchu, zleva: model 1910 Gamages (vintageflyinghelmets.com); model 1917 Roold (mnm.webmuseo.com); model 1918 Roold (Zendri – Frizzera 2022: 264); model 1916 Warren (ima-usa.com); fotbalová přilba, 20. léta 20. století (mearsonlineauctions.com); Harley-Davidson, 10.-20. léta 20. století (le-zouave.com).
Diskuze
Ve světle našeho bádání nelze anatomické výřezy a perforace přileb redukovat na pouhé prvky sloužící výhradně k optimalizaci sluchu. Tyto úpravy plnily víceúčelovou roli; kromě akustické funkce významně napomáhaly termoregulaci (odvodu tepla) a v některých případech sloužily jako fixační body pro upevnění podbradních řemínků či dekorativních prvků. Tyto adaptace tak ze své podstaty musíme chápat jako víceúčelové, nejen jako výlučné zlepšení sluchu, jak je někdy naznačeno (Burges – de Cosson 1881: 499). 9). Jako otvory primárně určené k posílení sluchu lze identifikovat zejména vícečetné perforace, které pokrývají větší plochu a kopírují anatomii ušního boltce. Naproti tomu solitérní páry otvorů plnily s vysokou pravděpodobností spíše funkci fixační.
Jednoznačně identifikovatelné sluchové adaptace patrné přímo v kovových součástech přileb jsou patrné ve dvou oddělených historických epochách. Relativně rozšířené jsou v evropském i asijském starověku, přičemž nejvyšší frekvence výskytu dosahují v římské době. Po pádu Západořímské říše tyto prvky z materiální kultury mizí. Navzdory ojedinělému případu ze 14. století (Blair 1958: 194-5) se zdá, že výřezy a perforace na bocích přileb se znovu staly populárními v závěru 15. století a přetrvaly až do novověku. V průběhu téměř celého středověku se s těmito prvky nesetkáváme (viz Capwell 2015; 2021; 2022; 2025), a to ani u přileb, které překrývají uši (Goll 2016; Strong 2018; Žákovský et al. 2012). Příčiny této dlouhodobé absence představují komplexní problém, jehož řešení vyžaduje interdisciplinární přístup a nabízí široké pole pro experty i experimentátory.
Absenci sluchových adaptací u některých typů ochran hlavy lze vysvětlit jejich konstrukcí. Otevřené přilby, například železné klobouky, zajišťovaly dostatečnou ventilaci i akustickou propustnost bez nutnosti dalších zásahů (Gosk 2022). U uzavřených typů lze připustit, že rozsáhlé systémy ventilačních průduchů v oblasti lící mohly do jisté míry suplovat funkci sluchových otvorů (např. Price 2000: Obr. 17.2). Konstrukční řešení přileb představuje výsledek kompromisu mezi faktory, jakými jsou bezpečnost, dobová estetika a specifický účel využití. Zavedení sluchových adaptací lze interpretovat jako prioritizaci situačního povědomí nositele. Schopnost slyšet se stávala klíčovou zejména v dobách, které se vyznačovaly propracovanou taktikou, složitým manévrováním a hierarchickým systémem velení. Naproti tomu přilby bez sluchových adaptací mohou naznačovat nižší úroveň interakce mezi aktéry na bojišti a dominanci lineárních pohybů.
Poznámka k přilbám raného středověku (9.-12. stol.)
Kovové přilby představují v raně středověkém kontextu velmi nákladný ochranný prvek (viz Vlasatý 2022a: 105). V důsledku toho předpokládáme, že většina bojů se v tomto období odehrávala bez kovové ochrany hlavy a potenciální sluchové adaptace by se tak týkaly poměrně raritních předmětů, k nimž měly přístup jednotky procent populace. Jedenáct raně středověkých evropských přileb z období 9.-12. století, tedy zhruba desetina celkového materiálu, je vybavena otvory u okraje zvonu v oblasti uší. Jde o přilby ze zámku Kozel (Macků – Pilná 2021), Trnčiny (Shchedrina – Kainov 2021), kontinentální přilbu z oxfordského muzea (Vlasatý et al. 2024), Babrujsku (Kainov – Marzaljuk 2024), Brodivského rajónu (Vlasatý 2020), Gorzuch (Vlasatý 2022b), Hedče (Vlasatý 2024a), Makarivského rajónu (Papakin et al. 2017: № 18), Mokre (Vlasatý 2022c), Olszówky (Vlasatý 2022d) a Walricu (Beard 1922; 1935). Otvory jsou kruhovité, o maximálním průměru přibližně 0,5 cm; některé jsou symetrické, jiné nesymetrické, některé jsou párové, jiné jednoduché. Některé otvory se nacházejí uprostřed obroučky, jiné jsou umístěné nad obroučkou.
Obr. 17: Přilba ze sbírek zámku Kozel. Zdroj: Macků – Pilná 2021: Obr. 3.
Prozatím neexistuje definitivní zhodnocení tohoto fenoménu. Je nepochybné, že některé otvory přileb typu Černá mohyla, které tvoří většinu vyjmenovaných exemplářů, byly v pozici nad obroučkou (Babrujsk, Gorzuchy, Hedč, Makarivský rajón, Mokre, Olszówka) původně vyplněny nýty, jak dokládají nýty přileb z Rajkovecké hradiště (Gončarov 1950: 97, Tab. XV.2-4), břehu Krasnodarské přehrady (Kirpičnikov 2009: Obr. 37-9) a fotografie přilby z Babrujsku v momentu nálezu (Kainov – Marzaljuk 2024: Obr. 3.5). S ohledem na analogie ze 13.-14. století, u nichž jsou otvory vyplněny omegovitými očky se zavěšenými kroužky (Gorbunov – Isupov 2002: Obr. 1; Maklasov et al. 2018: Obr. 1-2), a ikonografii 12.-13. století (Alekseychik – McSweeney 2021), spočívalo zdůvodnění otvorů v upevnění podbradních řemínků (Vlasatý 2024b).
Jednoduché perforace antických helem, které byly zmíněny svrchu, však ukazují, že není možné vyloučit ani možnost, že některé otvory byly sluchovými adaptacemi. Šlo by však o málo obvyklé řešení. Pomineme-li některé přilby vendelského období, které kombinují lícnice a kovové pláty a jsou dobře uzpůsobené pro kvalitní sluch (Lindqvist 1931; Tweddle 1992: Obr. 539, 544), je dominantní ochranou krku raně středověkých přileb kroužkové pletivo, jež nabízí skvělou kombinaci ochrany, propustnosti čerstvého vzduchu a zvuku. Pokud přilby raného středověku byly vůbec přizpůsobeny pro lepší slyšení, adaptace se nejpravděpodobněji týkala organické výstelky přilby. Na tomto místě si musíme položit otázku, zda raně středověké barmice byly podšité. Zdá se, že ano. Poukazuje na to například nález z chlapeckého hrobu z Kolína nad Rýnem ze 6. století, kde je barmice podšita vlněnou koptskou tapisérií (Bender Jørgensen 1987; Doppelfeld 1964: 172-6; Walton Rogers 2007: 82-3). Další nález pochází z altajské lokality Balyk-Sook z přelomu 8. a 9. století, kde je barmice podšita a u spodního okraje lemována hedvábím (Kubarev 2011: 156; Kubarev – Kubarev 2003: 75). Některé další kroužkové závěsy raného a vrcholného středověku byly nalezeny s přikorodovanými fragmenty kůže (Gorelik 2017: Obr. 17) a plátna (Ščedrina 2022: 83), které původně mohly být podšitím. V každém případě se zdá, že podšití bylo poměrně tenké, jednovrstvé, a sledovalo pohodlné nošení. Pokud je to tak, je možné, že sluchové adaptace u raně středověkých přileb vůbec nebyly potřeba. Nejsou patrné ani u čapek, na kterých v ikonografii 13. století spočívají kroužkové kapuce (např. Morgan M.638, fol. 43v), a tedy jednu vrstvu textilie lze zřejmě v dobovém kontextu vnímat jako dostatečně vzdušný a propustný materiál.
Obr. 18: Užití jednoduchých čapek pod kroužkovými kapucemi.
Zdroj: Morgan M.638, fol. 43v.
Za předpokladu, že výstelky ochrany krku byly robustnější, by bylo teoreticky možno vynechat prostor kolem uší, čímž by vznikly jednoduché průduchy. Jeden z pilotních pokusů otestoval Zdeněk Stárek u přilby typu Stromovka (Stárek 2022). Přilba se v průběhu 15 let užívání prokázala jako funkční, přičemž majitel vyzdvihuje zlepšení zvukových parametrů a ventilace. Jelikož silné vycpávky krku jsou v současném reenactmentu velmi zavedené, je podobná úprava doporučena, zejména v těch případech, kdy kroužková ochrana s robustním podšitím obklopuje celý obvod helmy, nikoli prostor od spánku ke spánku.
Obr. 19: Pokusné zvukové perforace výstelky přilby. Zdroj: Stárek 2022.
Poděkování
Autor by rád vyjádřil poděkování Kryštofu Šámalovi za podnět k sepsání této práce a za zprostředkování unikátních pramenů, bez nichž by zpracování dané problematiky v tomto rozsahu nebylo možné.
Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte nám napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee, Revolutu nebo Paypalu.
Bibliografie
Alekseychik, P. K. – McSweeney, R. L. F. (2021). The Roland statue at the Verona cathedral: an examination of the mail chausse, helmet straps and helmet decoration. In: Zenodo [online]. [2026-04-01]. Dostupné zde.
Alexander, D. G. (2015). Islamic Arms and Armor in the Metropolitan Museum of Art, New York.
Beard, C. R. (1922). Ein Helm des 11. Jahrhunderts vom Schlachtfeld zu Walric. In: Zeitschrift für Historische Waffen- und Kostümkunde, B. 9, H. 6/7, 217.
Beard, C. R. (1935). The Joseph Mayer Collections, Part I. In: Connoisseur 95/404, 135-138.
Bender Jørgensen, Lise (1987). A Coptic tapestry and other textile remains from the royal Frankish graves of Cologne Cathedral. In: Acta Archaeologica 56, 85–100.
Blair, Claude (1958). European Armour. Circa 1066 to circa 1700, London.
Borchhardt, Jürgen (1972). Homerische Helme. Helmformen der Ägäis in ihren Beziehungen zu orientalischen und europäischen Helmen in der Bronze- und frühen Eisenzeit, Mainz.
Bottini, Angelo et al. (1988). Antike Helme, Mainz.
Burges, William – de Cosson, C. A. (1881). Ancient Helmets and Examples of Mail. In: The Archaeological Journal 37, 455-597.
Byrne, Seán – Kennedy, John (2022). The influence of helmets on sound localisation in motorcyclists. In: INTER-NOISE and NOISE-CON Congress and Conference Proceedings 265, 6434-6441.
Capwell, Tobias (2012). A Helmet in the Church of St. Mary, Bury St. Edmunds. In: The 29th Park Lane Arms Fair Catalogue, 1-14.
Capwell, Tobias (2015). Armour of English Knight 1400-1450, London.
Capwell, Tobias (2021). Armour of English Knight 1450-1500, London.
Capwell, Tobias (2022). Armour of English Knight. Continental armour in England, 1435-1500, London.
Capwell, Tobias (2025). Armour of English Knight. An Armourers‘ Album, London.
Czajkowski, Petr et al. (2017). Arsenal Treasures of Castles and Chateaux administrated by the National Heritage Institute, Prague.
Doppelfeld, Otto (1964). Das fränkische Knabengrab unter dem Chor des Kölner Domes. In: Germania 42, 156-187.
Egg, Markus – Waurick, Götz (1990). Antike Helme, Mainz.
Farley, Julia – Joy, Jody (2024). The Snettisham Hoards, Vol. I, London.
Goldman, Bernard (1966-1969). Late Scythian Art in the West: The Detroit Helmet. In: IPEK 22, 67-76.
Goll, Matthias (2014). Iron Documents. Interdisciplinary studies on the technology of late medieval european plate armour production between 1350 and 1500, Heidelberg : Universität Heidelberg.
Goll, Matthias (2016). Medieval helmets from the Eastern Balkans and the Aegean Sea. In: Acta Militaria Mediaevalia XII, 73-119.
Gončarov 1950 = Гончаров, В. К. (1950). Райковецкое городище, Киев.
Gorbunov – Isupov 2002 = Горбунов, В. В. – Исупов, С. Ю. (2002). Монгольские шлемы с территории Алтая // Материалы по военной археологии Алтая и сопредельных территорий. Отв. ред. В. В. Горбунов, А. А. Тишкин, Барнаул, 135-143.
Gorelik 2017 = Горелик, М. В. (2017). Половецкая знать на золотоордынской военной службе // Археология евразийских степей 5. Отв. ред. И. Л. Измайлов, Казань, 303-336.
Gosk, Daniel (2022). Średniowieczne kapaliny z ziem polskich na tle europejskim, Malbork.
Grancsay, S. V. (1938). A Maximilian Helmet and Gauntlet Retrieved. In: The Metropolitan Museum of Art Bulletin (December 1938), 268–271.
Hrbatý, Stanislav (2006). Chladná krása plátové zbroje, Hradec Králové.
Impey, Edward (2022). Treasures of the Royal Armouries: A Panoply of Arms, Leeds.
Kainov – Marzaljuk 2024 = Каинов, С. Ю. – Марзалюк, И. А. (2024). Золоченый шлем из Бобруйска (Беларусь) // Военная археология 8: Сборник материалов НИЦ «Военная археология». Отв. ред. О. В. Двуреченский – Г. В. Баранов, Москва, 35-61.
Kalkman, P. A. (2022). Identifying Armour: Dating 1370-1490 AD, Zwolle.
Kirchhoff, Chassica (2024). The Thun-Hohenstein Album: Cultures of Remembrance in a Paper Armory, Martlesham.
Kirpičnikov 2009 = Кирпичников, А. Н. (2009). Раннесредневековые золоченые шлемы. Новые находки и наблюдения, Санкт-Петербург.
Klumbach, Hans (1973). Spätrömische Gardehelme, München.
Krause, Stefan (2019). Freydal, Medieval Games. The Book of Tournaments of Emperor Maximilian I., Cologne.
Krause, Stefan (2022). Iron Men. Mode in Stahl, Köln.
Kubarev, G. V. (2017). Alttürkische Gräber des Altaj, Bonn.
Kubarev, G. V. – Kubarev, V. D. (2003). Noble Turk grave in Balyk-Sook (Central Altai). In: Archaeology, Ethnology & Anthropology of Euroasia 4 (16), 64-82.
Lazar, Tomaž et al. (2016). Armour plates from Kozlov rob – Analyses of two unusual finds. In: Materials and Technologies 50/5, 767-773.
Lindqvist, Sune (1931). En hjälm från Valsgärde, Uppsala.
Macků, Pavel (2024). Od kroužkové košile k plátovým zbrojím. Vývoj zbroje v letech 1200-1420, Praha.
Macků, Pavel – Pilná, Veronika (2021). An early-medieval helmet of the Stromovka-Gnezdovo-Bojná type from the collections of the Kozel chateau. In: Archaeologia historica 46/2, Brno, 445-466.
Maklasov et al. 2018 = Макласов, В. Ю. et al. (2018). Золотоордынские шлемы из коллекции Ставропольского государственного музея-заповедника имени Г. Н. Прозрителева и Г. К. Праве // Археология евразийских степей 4, 113-119.
Melzer, J. E. et al. (2012). Soldier Auditory Situation Awareness: The Effects of Hearing Protection, Communications Headsets, and Headgear. In: Martin, John et al. (eds.). Designing Soldier Systems, London, 173-196.
Mentel, Karen et al. (2013). The Relationship between Speech Intelligibility and Operational Performance in a Simulated Naval Command Information Center. In: Proceedings of the Human Factors and Ergonomics Society Annual Meeting 57/1, 1204-1208.
Mitschke, Sylvia (2012). Wer steckt dahinter? Fragen zur römischen Identität am Beispiel von Maskenhelmen. In: Meller, Harald – Maraszekm Regine (eds.). Masken der Vorzeit in Europa I, Halle, 33-46.
Miks, Christian (2008). Vom Prunkstück zum Altmetall – Ein Depot spätrömischer Helme aus Koblenz, Mainz.
Miks, Christian (2014). Ein spätrömischer Depotfund aus Koblenz am Rhein. Studien zu Kammhelmen der späten Kaiserzeit, Mainz.
Mohamed, Bashir (2008). The Arts of the Muslim Knight. The Furusiyya Art Foundation, Milano.
Mödlinger, Marianne (2018). Protecting the Body in War and Combat. Metal Body Armour in Bronze Age Europe, Vienna.
Paggiarino, Carlo (2016). The Gwynn Collection. A Lifetime Passion for Antique Arms and Armour, Milano.
Paggiarino, Carlo (2019). The Bavarian National Museum. Medieval, Renaissance and Baroque Arms and Armour and Works of Art, Milano.
Papakin et al. 2017 = Папакін, А. – Безкоровайна, Ю. – Прокопенко, В. (2017). Шоломи типу «Чорна Могила»: нові знахідки та проблема походження // Науковий вісник Національного музею історії України. Зб. наук. праць. Випуск 2. Відп. ред. Б. К. Патриляк, Київ, 45–56.
Peters, L. J. – Garinther, G. R. (1990). The Effects of Speech Intelligibility on Crew Performance in an M1A1 Tank Simulator. Aberdeen Proving Ground, MD: US Army Research Laboratory, 1990. Technical Memorandum 11-90, AD-A228 406.
Phyrr, S. W. (2000). European Helmets, 1450-1650. Treasures from the Reserve Collection, New York.
Price, B. R. (2000). Techniques of Medieval Armour Reproduction. The 14th Century, Boulder.
Quasigroch, Günter (1979). Topfhelm von Dargen. In: Waffen- und Kostümkunde 38/1, 11-24.
Rimer, Graeme et al. (2009). Henry VIII: Arms and the Man, 1509-2009, Leeds.
Rogers, Howard (1996). Kaikodo Journal 2, 5 September-29 October 1996, New York.
Shchedrina, A. Y. – Kainov, S. Y. (2021). Helmet from the National Museum of Bosnia and Herzegovina. In: Acta Militaria Mediaevalia XVI, 225-245.
Scharine, A. A. (2005). The Impact of Helmet Design on Sound Detection and Localization. In: The Journal of the Acoustical Society of America 117/4, 2561.
Scharine, A. A. (2015). HEADS-UP Phase IV Assessment: Headgear Effects on Auditory Perception. Aberdeen Proving Ground, MD: US Army Research Laboratory, 2015. Technical Report ARL-TR-7203.
Schneider, Hugo (1967). Des Helm von Niederrealta: Ein neuer mittelalterlicher Helmfund in der Schweiz. In: Waffen- and Kostumkunde 9/2, München, 77-90.
Stárek, Zdeněk (2022). Pokus o repliku přilby ze Stromovky. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2026-04-01]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/pokus-o-repliku-prilby-ze-stromovky/.
Strong, D. W. (2018). Surviving Examples of Early Plate Armour (1300 – 1430), Volume I: Bascinets, Wheaton.
Ščedrina 2022 = Щедрина, А. Ю. (2022). Шлем из погребения у с. Манвеловка: результаты исследования до реставрации // Военная археология 7 : Сборник материалов Проблемного совета «Военная археология» при Государственном Историческом музее. Отв. ред. О. В. Двуреченский, Москва, 79-100.
Terjanian, Pierre (2019). The Last Knight: The Art, Armor, and Ambition of Maximilian I, New York.
Tweddle, Dominic (1992). The Anglian Helmet from 16-22 Coppergate, The Archaeology of York. The Small Finds AY 17/8, York.
Vause, N. L. – Grantham, D. W. (1999). Effects of Earplugs and Protective Headgear on Auditory Localization Ability in the Horizontal Plane. In: Human Factors 41/2, 282–294.
Varjonov 1984 = Варёнов, А. В. (1984). Иньские шлемы и проблемы боевого оголовья эпохи поздней бронзы // Известия Сибирского отделения АН СССР. Серия: История, филология и философия. № 14. Вып. 3, Новосибирск, 41-47.
Vlasatý, Tomáš (2020). Přilby typu „Černá mohyla“ : nové nálezy a problém původu. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2026-04-01]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/prilby-typu-cerna-mohyla/.
Vlasatý, Tomáš (2022a). A pécsi sisak. In: A Janus Pannonius Múzeum Évkönyve 55, 105-116.
Vlasatý, Tomáš (2022b). Přilba z polských Gorzuch. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2026-04-01]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/prilba-z-polskych-gorzuch/.
Vlasatý, Tomáš (2022c). Přilba z ukrajinské lokality Mokre. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2026-04-01]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/prilba-z-ukrajinske-lokality-mokre/.
Vlasatý, Tomáš (2022d). Přilba z polské Olszówky. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2026-04-01]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/prilba-z-polske-olszowky/.
Vlasatý, Tomáš (2024a). Přilba z polského Hedče. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2026-04-01]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/prilba-z-polskeho-hedce/.
Vlasatý, Tomáš (2024b). Jednoduchý středověký uzel. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-04-01]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/neznamy-stredoveky-uzel/.
Vlasatý, Tomáš et al. (2024). Záplatování raně středověkých přileb. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2026-04-01]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/zaplatovani-rane-stredovekych-prileb/.
Walton Rogers, Penelope (2007). Cloth and Clothing in Early Anglo-Saxon England, AD 450-700, York.
Whitaker, L. A. et al. (1990). Effects of Speech Intelligibility among Bradley Fighting Vehicle Crew Members: SIMNET Performance and Subjective Workload. In: Proceedings of the Human Factors Society Annual Meeting 34/3, 186-188.
Whitaker, L. A. et al. (1993). Communication between Crews: The Effects of Speech Intelligibility on Team Performance. In: Proceedings of the Human Factors and Ergonomics Society Annual Meeting 37/9, 630-634.
Williams, Alan – Edge, David (2004). Great helms and their development into helmets. In: Gladius 24, 123-134.
Zimpfer, Véronique – Sarafian, David (2014). Impact of hearing protection devices on sound localization performance. In: Frontiers in Neuroscience 2014/8, 135.
Zendri, Davide – Frizzera, Francesco (2022). The Italian Army in the First World War. Part 1 – The Grey-Green Uniforms from 1909 to 1919, Wien.
Žákovský, Petr et al. (2012). A unique finding of a great helm from the Dalečín castle in Moravia. In: Acta Militaria Mediaevalia VIII, 91-125.
Żygulski, Zdzisław jun. (1975). Broń w dawnej Polsce na tle uzbrojenia Europy i Bliskiego Wschodu, Warszawa.