Na konci července roku 2019 mne oslovil dánský sběratel, který chtěl před koupí zkonzultovat několik kusů raně středověkých seker. Sekeru, kterou níže popisujeme, zakoupil na moje doporučení od soukromého sběratele z Německa, neboť u ní dle mého soudu byla nejmenší pravděpodobnost padělku. Pokud by se jednalo o padělek, byl by mimořádně dobře zpracován, a náklady na výrobu by se zřejmě pohybovaly výše, než byla dražební cena. Sekera mi byla v srpnu téhož roku propůjčena na zdokumentování, za což majiteli srdečně děkuji!
Zběžný popis artefaktu
Do rukou se nám dostává mimořádně dobře zachovalá hlava sekery, kterou lze přiřadit k Petersenovu typu M (Petersen 1919: 46-47), konkrétněji k jeho podtypu M1 (Atgāzis 1997: 56), nejpřesněji Kotowiczovu typu IIIA.5.3 (Kotowicz 2018: 85-87), jde tedy o širokou hlavu sekery, která má násadovou část opatřenou trny po obou stranách a která má z vrchního pohledu plochý tlouk, z bočního pohledu rovný tlouk a čepel netvarovanou do brady. Jde o velmi známý a v minulosti oblíbený typ bojové obouruční sekery, rozšířený od Irska po Rusko v období 10.-14. století. Dle slov sběratele artefakt pochází z mnichovské soukromé sbírky, do které se dostal po náhodném objevu v 80. letech 20. století v Kaliningradu. Na základě znalosti původu a analogií lze tuto sekeru datovat do 11. či 12. století (Atgāzis 1997: 56). V baltském prostředí se jedná o populární militárii, kterou známe u Lotyšska (250 exemplářů, Atgāzis 1997: 53), Estonska (nejméně 18 exemplářů, Atgāzis 1997: 1. att), Litvy (nejméně 13 exemplářů, Atgāzis 1997: 1. att) a Kaliningradské oblasti (nejméně 8 exemplářů, Kazakevičius 1996: 234).
Předmět působí kompaktním dojmem, pouze špice trnů jsou zkřehlé a hrozí jejich odlomení. Povrch předmětu, včetně vrchní i spodní strany, je zvrásněný vyrezlými důlky. Plocha čepele a vnitřní strana násadového otvoru vykazuje známky rzi. Na několika místech násadového otvoru se zřejmě nacházejí otisky dřeva, které mělo dlouhá vlákna a jeví se jako pravděpodobné, že se jedná o dřevo listnatého stromu. Je přinejmenším patrné, že na pohledových stranách byla sekera důkladně očištěna, a je možné, že byla ošetřena lakem. Pouhým okem nelze ze současné podoby odvodit proces přesný výroby, je nicméně pravděpodobné, že předmět byl vyroben z železného a lépe kujného ingotu, na jehož přední hranu byl navařen plát oceli, z něhož byl vyformován břit a který je patrný jak díky charakteristickému zvýšenému profilu na čepeli, tak zkorodovanému břitu. Problematickým bodem je proces výroby násadového otvoru, které mohlo být vytvořeno jak rozseknutím, proražením nebo obtočením (Kotowicz 2018 : 25-27). Můj osobní názor, zakládající se na velmi špatně viditelných vrstvách na horní a spodní straně krčku, asymetrické tloušťce stěn násadového oka a slabé tendenci čepele vybíhat mimo osu danou středem tlouku a břitem, je takový, že oko bylo vytvořeno obtočením, tedy Kotowiczovou variantou 5 (Kotowicz 2018: 27).
Hlava sekery v současné chvíli váží 333 (332.84) g. Délka od středu tlouku do středu břitu činí 160 mm (délka od středu tlouku po horní roh břitu 173 mm; délka od středu tlouku po spodní roh břitu 160 mm), šířka břitu je 175 mm, délka břitu 181 mm. Minimální výška krčku je 23 mm, tloušťka krčku na hranici násadového otvoru je 16.5 mm. Maximální tloušťka sekery na úrovni násadového otvoru činí 28 mm, odkud se svažuje na 25.5 mm na tlouku. Výška násadového otvoru s trny je 39-41 mm. Výška tlouku činí 20.5 mm. Velikost násadového otvoru, který je zhruba kapkovitého otvoru, je zhruba 25.7 × 21 mm; na vnitřní straně je patrný otisk dřeva. Méně dominantní horní trny se zužují až na tloušťku cca 2.5 mm, výraznější spodní trny se zřejmě zužovaly do ostrých špicí, ze kterých dnes zbývají zakulacené vršky o tloušťce 1.5-2 mm. Nejtenčí bod čepele má tloušťku 2.6 mm, avšak tloušťku pod 3 mm si čepel udržuje na 45 mm z celkové délky čepele 138 mm (délka od hranice násadového otvoru po horní roh). Šířka navařeného břitu je zhruba 17-31 mm (nejméně uprostřed břitu, nejvíce na rozích), maximální tloušťka 7.5 mm, která se plynule snižuje do ostří s plochým výbrusem, které má i dnes tloušťku pod 1 mm.
Přináležitost k podtypu M1 soudíme na základě zařaditelnosti do baltského souboru: podtyp M1 má šířku krčku 20-25 mm, šířku tlouku 20-25 mm a tloušťku tlouku až 7 mm, na rozdíl od podtypu M2 (šířka krčku 25-35 mm) a M3 (šířka krčku 35-50 mm) (Atgāzis 1997: 56). Vložený břit je však typičtější pro sekery podtypu M2, a tak se nabízí možnost širší datace. Svými parametry sekera dobře zapadá mezi baltské protějšky. Baltské sekery jsou dlouhé 125–235 mm a široké 12–22.5 cm (Kazakevičius 1996: 233), zatímco polské sekery jsou dlouhé 136–210 mm a široké 110-206 mm (Kotowicz 2014) a ruské jsou 170-220 mm dlouhé a 130-200 mm široké (Kirpičnikov 1966: 39). Co se týče váhy, 333 gramů neodpovídá původnímu stavu, kdy sekera mohla být i o třetinu těžší. Baltské sekery málokdy váží nad 500-600 gramů, a jsou spíše lehčí, okolo 400 gramů (Atgāzis 1997: 55). Podobně jsou na tom také ruské (200–450 gramů; Kirpičnikov 1966: 39) nebo polské sekery (100–450 gramů; Kotowicz 2014). S toporem, které vzhledem k malým rozměrům násadového otvoru muselo být velmi tenké a tudíž lehké, vážila celá zbraň jistě pod 1 kg. Toporo mohlo být zhruba do 110-120 cm vysoké, a sekera na něj zřejmě nebyla nasazována zespoda, nýbrž svrchu, jak je u seker tohoto typu obvyklé, a tak toporo bylo těsně pod hlavou poněkud širší. Jedná se o skvěle zkonstruovanou zbraň, u které je materiál dokonale a účelně rozprostřen, takže nemá ani jeden přebytečný gram a kvalitní materiál na břitu je nesen méně kvalitním zbytkem. Zejména v této konstrukci můžeme spatřovat důvod, proč se zbraň udržela čtyři staletí v užívání.
Baltské analogie z lokalit Palanga, Vilkumuiža, Pasilciems.
Zdroj: Kazakevičius 1996: Rys. 1.
Rentgenové snímky a jejich vyhodnocení
Na počátku září téhož roku byla sekera představena Ing. Jiřímu Hoškovi Ph.D. z Archeologického ústavu AV ČR, který v současné době platí za největší českou kapacitu na poli středověké metalurgie. V rámci našeho setkání jsme provedli zběžné ohledání i rentgenové snímkování. Pan Hošek se v popisu shoduje, a nedomnívá se, že by se jednalo o falzum. Dle jeho slov splňuje parametry raně středověkých seker.
Rentgenové snímky byly pořízeny přístrojem Comet MXR-225HP/11. Zaměřili jsme se na oblast násadového oka a břitu, kde jsme očekávali známky svědčící o svárech. Jedinou známku po sváru jsme však zaznamenali pouze v oblasti násadového otvoru, což potvrzuje předpoklad, že oko bylo vytvořeno obtočením, nikoli probitím. Z boku po tomto sváru nejsou stopy, a žádné další náznaky svárů se neobjevují ani na břitu. Pan Hošek se domnívá, že břit zcela jistě je navařený. Důvodů, proč se sváry neukazují, může být několik – jak pan Hošek poznamenává, sváry samy o sobě nelze rentgenem detekovat, pouze linie příměsí, kterými lépe prostupuje záření. Fakt, že takové linie nejsou u dotyčné sekery patrné, může být dáno kombinací kvalitního zpracování, dobrým stupněm zachovalosti a geometrií sváru, který není veden v linii. Dodává, že pokud by bylo použito výpočetního tomografu či invazivních metod, výsledek by mohl být lépe patrný.
Kromě sváru v oblasti oka jsme si povšimli ještě dvou zajímavostí – v horní části čepele jsme objevili prasklinu, která se táhne od jamky na horní hraně, vytvořené zřejmě tvrdým úderem. Druhou zajímavostí je fakt, že spodní hrot má oproti ose tvořené prostředkem tlouku a vrchních rohem sklon zahýbat do vrtule. Zdá se rovněž, že násadový otvor je z bočního pohledu mírně kónický.
Za milé přijetí a odbornou konzultaci děkuji Ing. Jiřímu Hoškovi Ph.D.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
Bibliografie
Atgāzis 1997 = Atgāzis, Māris (1997). Āvas cirvji Latvijā // Archeologija un etnogrāfija XIX. Riga: 53-63.
Atgāzis 1998 = Atgāzis, Māris (1998). Tuvcīņas ieroči senajā Latvijā 10.-13.gadsimtā. Doktorská práce, Latvijas Universitāte.
Kazakevičius 1996 = Kazakevičius, Vytautas (1996). Topory bojowe typu M. Chronologia i pochodzenia na źiemiach Bałtów. In: Słowiańszczyzna w Europie średniowiecznej, Wrocław: 233–241.
Kirpičnikov 1966 = Кирпичников А. Н. (1966). Древнерусское оружие. Вып. 2: Копья, сулицы, боевые топоры, булавы, кистени IX – XIII вв, Москва.
Kotowicz 2014 = Kotowicz, Piotr N. (2014). Topory wczesnośredniowieczne z ziem polskich : Katalog źródeł, Rzeszów.
Kotowicz 2018 = Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.
Petersen 1919 = Petersen, Jan (1919). De Norske Vikingesverd: En Typologisk-Kronologisk Studie Over Vikingetidens Vaaben. Kristiania.
