Úvod
Dne 19. září 2026 byl v rámci zájmových skupin zaměřených na hledání detektorem kovů na sociální síti Facebook zaznamenán příspěvek s fotodokumentací kopí, které s největší pravděpodobností typologicky spadá do období raného středověku. Následujícího dne autor předkládané práce kontaktoval autora původního příspěvku, jenž poskytl doplňující informace k okolnostem pořízení. Vzhledem k badatelskému významu artefaktu a relativně malému počtu dochovaných raně středověkých kopí bylo majiteli navrženo jeho odborné publikování. Ten s tímto krokem souhlasil a poskytl detailnější fotodokumentaci opatřenou měřítkem. Cílem tohoto článku je představit nález nejen odborné archeologické obci, ale také širšímu okruhu zájemců o raně středověká militária, včetně zástupců z řad experimentální archeologie, reenactmentu a tvůrců replik.
Mapa 1: Pozice Cínovce na mapě České republiky.
Popis
Artefakt se v současné době nachází v soukromém vlastnictví. Majitel předmětu, jenž při dokumentaci ochotně spolupracoval, si na vlastní žádost nepřeje být jmenován. K akvizici kopí současným majitelem došlo dne 19. září 2026 na nespecifikovaném bleším trhu v Mostě, přičemž téhož dne byla zveřejněna jeho první dokumentace na internetu.
Archeologický kontext je bohužel ztracen a informace o původu se opírají výlučně o ústní sdělení původního nálezce (prodejce na trhu). Podle těchto nepřímých údajů bylo kopí objeveno v obci Cínovec během zemních prací souvisejících s rekonstrukcí domu. Nálezová situace poukazuje na druhotné uložení artefaktu, patrně v rámci recentní odpadní jámy či smetiště, neboť předmět byl vyzdvižen společně s novodobým odpadem, explicitně zmíněny byly staré skleněné lahve a psí známky. Vzhledem ke specifikům takové situace lze předpokládat, že mohlo jít o místní nález, vyhozený v důsledku poválečných odsunu a vyklízení. V této podobě byl artefakt následně přechováván a prodán v přepravce na nářadí. Jelikož identita původního nálezce není známa a jeho opětovné zkontaktování je podle současného majitele prakticky vyloučené, nelze přesné místo objevu ani bližší okolnosti nálezu dodatečně verifikovat.
Kopí je reprezentováno subtilním železným, mírně prohnutým hrotem s celkovou délkou přibližně 37-38 cm. Povrch artefaktu je v současném stavu pokryt plošnou vrstvou korozních produktů. Tulej je ve svém nejširším místě poškozena. Původně měla kruhový či kruhovitý, nehraněný průřez s maximálním vnějším průměrem dosahujícím zhruba 3 cm a minimální dochovanou hloubkou 5 cm. Konstrukčně byla uzavřena kovářským svařením, přičemž linie sváru není situována přesně ve středové ose pohledové strany, nýbrž je mírně asymetricky odsazena. V důsledku mechanického poškození okraje a zkorodovaného povrchu nelze v současnosti spolehlivě identifikovat případnou přítomnost otvoru pro zajišťovací nýt. Vrchní partie tuleje je zdobena plastickou dvojicí prstencovitých vývalků. Na tyto vývalky navazuje velmi štíhlý, zhruba 1 cm silný krček, jenž v plynulém oblouku přechází do široce rozevřených ramének čepele. Samotný list čepele je dlouhý přibližně 21 cm. V úrovni ramének dosahuje hrot své maximální šířky, jež činí zhruba 3 až 3,5 cm. Směrem k vrcholu se čepel plynule zužuje, přičemž linie břitů jsou mírně zaoblené. Největší tloušťku vykazuje čepel ve své středové ose, postrádá však ostrou středovou hranu, která by indikovala striktně kosočtverečný profil. Průřez listu je tudíž spíše čočkovitý, případně má podobu zaobleného kosočtverce.




Obr. 1: Fotografie kopí z Cínovce.
Autorův archiv.
Vyhodnocení
Jednoznačné chronologické určení hrotů kopí představuje bez nálezového kontextu či výrazných prvků nanejvýš obtížný úkol. Situaci v Čechách navíc komplikuje nízký počet dochovaných artefaktů – z období 7. až 11. století je v odborné literatuře publikováno pouze přibližně 25 exemplářů (Borkovský 1942; Březinová et al. 2017: 100; Bubeník 1988: Tab. VII, CXLIV.3; Hasil 2018: 198-201; Chmielowiec – Kašpar 2004; Píč 1909: 342; Profantová 1997: Obr. 2.3; 1998: Obr. 3-4; 2011: Obr. 4-5; 2013; 2019: Obr. 8-9; Sláma 1977: 95-6, 111-3, Obr. 26.20; Šnajdrová 2014: 25, Obr. 29; Šolle 1966: Obr. 57a; Vlasatý 2025; Žohová 2019: 47, Obr. 30). Tato skutečnost dosud znemožňovala vytvoření podrobnější domácí typologie, jakou disponují některé sousední země (Husár 2014; Nadolski 1954). V prostředí internetových fór zaměřených na detektorový průzkum přitom koluje minimálně srovnatelné množství dosud neevidovaných nálezů. Odborná dokumentace a záchrana každého jednotlivého exempláře proto představuje zásadní přínos pro budoucí zpřesnění datace a typologie raně středověké výzbroje.
Vzhledem k tomu, že hrot z Cínovce postrádá specifické konstrukční prvky, jako jsou křidélka, vzorově svařovaný panel či hraněnou tulej, je nutné analýzu opřít o komparaci šířeji definovaných morfologických znaků s delším chronologickým výskytem. Významným a pro srovnání klíčovým prvkem je přítomnost vývalků na krčku v kombinaci se široce rozevřenými raménky čepele. Ve spolupráci s N. Profantovou byly nejbližší paralely identifikovány mezi avarskými hroty z Karpatské kotliny datovanými do 7. století, a to zejména v rámci Husárova typu AA – například u nálezů z lokality Csolnok-Kenderföldek dűlő (Husár 2014: Tab. III.5) či z hrobu 1 na lokalitě Szentendre-Pannónia-dűlő, Nagy-Kürti téglavető (Husár 2014: Tab. XI.10–12). Určitou tvarovou afinitu vykazují rovněž hroty Csikyho typu P.I.A; ty však zpravidla disponují zesíleným krčkem s přechodovým podstavcem zasahujícím do čepele a otevřenou tulejí, jež je stažena páskovou objímkou, nikoli uzavřena kovářským svařením (Csiky 2015: 70–80; též Bárdos – Garam 2009: Tab. 224.1; Gaiu 2011: 155).

Obr. 2: Kopí z lokality Csolnok-Kenderföldek dűlő.
Zdroj: Husár 2014: Tab. III.5.

Obr. 3: Kopí z lokality Szentendre-Pannónia-dűlő, Nagy-Kürti téglavető.
Zdroj: Husár 2014: Tab. XI.10.
Prstencovité vývalky se objevují i dalších částech Evropy v následujících stoletích, avšak v kombinaci s jinými tvary hrotů – například v Bulharsku (Jotov 2004: 82, Kat. č. 545), Polsku (Nadolski 1954: Tab. XIX.3) a Rusku (Kirpičnikov 1966: Tabl. VII.10, VIII.12, IX.12). Není pochyb o tom, že vývalky zde plní podobnou funkci jako křidélka a jde o způsob rozšíření plochy tuleje. Z Čech je známo podobně tvarované raně středověké kopí, avšak bez vývalku, pocházející z lokality Křinec (Profantová 2019: Obr. 9.4). Kombinace morfologických prvků kopí činí dataci do 7.-10. století pravděpodobnou. Tuto dataci je nicméně nutné vnímat jako pracovní hypotézu, kterou mohou případné budoucí nálezy a bližší komparativní analogie dále upřesnit či revidovat. Z území České republiky jsou příležitostně známy nálezy zbraní a výstroje, které indikují místní imitační tendence, které napodobovaly prestižní avarské předlohy. Hrot z Cínovce by případně mohl představovat právě takový doklad lokální adaptace. Samozřejmě nelze vyloučit možnost, že hrot představuje pozdně středověkou či raně novověkou zbraň, ačkoli se nám dosud nepodařilo najít dokonalou paralelu (viz Marek 2008; Waldman 2005; Žákovský 2011).

Obr. 4: Kopí z lokality Křinec.
Zdroj: Profantová 2019: Obr. 9.4.
Pokud by se potvrdila datace zbraně do 7. až 8. století, jednalo by se o nález mimořádného významu. Z tohoto období je totiž z území Čech doloženo pouze minimální množství militárií, reprezentovaných především mečem z Vlčího Pole (Košta et al. 2024) a dlouhými noži z Horní Folmavy (Profantová 2020), Jindřichova (Hasil 2019) a Teplicka (Hošek et al. 2019: 25).
Za předpokladu, že hrot kopí představuje raně středověkou militárii a že je jeho provenience z oblasti Cínovce věrohodná, otevírá se širší diskuse o možné souvislosti nálezu se strategickým přechodem Krušných hor, jež byly v daném období osídleny jen velmi řídce. Vazba raně středověkých zbraní na hlavní tranzitní komunikace, zemské brány či horské přechody je v odborné literatuře opakovaně konstatována (Kouřil 2005: 94; Profantová 1998; 2011: 75; 2019: 268; 2020). Je nesporné, že prostor Krušných hor byl překračován již od pravěku (Wolfram et al. 2018) a plnil klíčovou roli při obraně českého vnitrozemí (Choc 1963; Podrázský 2014). Horský masiv i samotné přechody přes něj jsou pravděpodobně zachyceny v písemných pramenech již od raného středověku (Klápště 1985; Straßburger 2024: 43). Detailní vyhodnocení komunikací a mobility tehdejší populace je však limitováno současným stavem bádání, které vyžaduje aktualizaci. Prohloubení poznání v tomto ohledu může přinést přeshraniční mapování raně středověkých artefaktů; dobrým příkladem je například meč z lokality Annaberger Ratswald (Straßburger 2024).
V případě Šumavy, jejímž komunikacím byl v historiografii a archeologii věnován nesrovnatelně větší prostor, se pro období vrcholného středověku uvažuje o existenci dvanácti hlavních stezek (Kubů – Zavřel 2019; Vondrovský et al. 2014: 16–17). Dosavadní výzkum krušnohorských komunikací přitom poukazuje na srovnatelnou hustotu tranzitních tahů (Aurig 1989; Aurig – Herzog 1993; Černá 1998; Černá – Velímský 1993; Káčerik 2020; Kotyza – Tomas 1993; Lehký 2006; Pachner 2011; 2012; 2013; Vávra 1978; 1979; 1982; Velímský – Černá 1990; Wißuwa 2001; Žemlička 2012). Samotný Cínovec sice v raném středověku nesehrával podle poznatků významnější roli (viz Čada et al. 1978), hypoteticky však bývá zvažován jako možný přechodový bod ležící na boční větvi tzv. Srbské stezky (Vávra 1978). Hranice mezi Čechami a Saskem procházející hraničním hvozdem tak byla v raném středověku zjevně prostupnější, než by naznačovala tradiční představa.
Otázkou zůstává, jakými kanály by se potenciální avarské kopí dostalo do geograficky odlehlé oblasti. Biermann formuloval hypotézu, podle níž byla přítomnost avarských militárií a elitních předmětů v severozápadoslovanském prostoru (včetně oblastí dnešního východního Německa a Malopolska) spjata s avarskými otrokářskými nájezdy (Biermann 2021: 150; též Horký 2026: 43). Ačkoliv přímé písemné zprávy pro 8. století v tomto regionu chybí, narůstající počet militárií, výskyt zničených hradisek i šíření byzantsko-avarských kování v kontaktatních zónách naznačují, že výpravy za účelem zisku zajatců představovaly významný ekonomický stimul tehdejších elit (Horký 2026: 43–46). Tranzit těchto zajatců následně směřoval zřejmě po koridorech propojujících střední Evropu přes jadranské přístavy až do Středomoří.
Poděkování
Autor děkuje anonymnímu majiteli předmětu za jeho vstřícnost a součinnost při dokumentaci nálezu. Srdečné poděkování patří Nadě Profantové (ARÚP Praha) za odborné konzultace a cennou pomoc při vyhodnocení artefaktu. Za velice ochotnou pomoc s dohledáním a poskytnutím odborné literatury patří upřímný dík Pavlu Horkému (FF UPOL).
Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte nám napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee, Revolutu nebo Paypalu.
Bibliografie
Aurig, Rainer (1989). Die Entwicklung von Steig und Straße im Gebiet zwischen Freiberger Mulde und Neiße von der Mitte des 10. Jh. bis Mitte des 14. Jh. Ein Beitrag zur Rekonstruktion des Altstraßennetzes auf archäologischer Grundlage, Dresden.
Aurig, Rainer – Herzog, Steffen (1993). Mittelalterliche und neuzeitliche säschisch-böhmische Verkehrsverbindungen zwischen Freiberger Mulde und Neisse. In: Kaiserová, Kristina (ed.). Čechy a Sasko v proměnách dějin. Böhmen und Sachsen im Wandel der Geschichte, Ústí nad Labem, 391–406.
Bárdos, Edith – Garam, Éva (2009). Das awarenzeitliche Gräberfeld in Zamárdi-Rétiföldek, Teil I, Budapest.
Biermann, Felix (2021). Archaeological Evidence for Slavery Among the Early Medieval North-Western Slavs. In: Biermann, Felix – Jankowiak, Marek (eds.). The Archaeology of Slavery in Early Medieval Northern Europe: The Invisible Commodity, Cham, 141–160.
Borkovský, Ivan (1942). Železné kopí z doby říše Sámovy. In: Zprávy památkové péče 6, 59.
Březinová, Helena et al. (2017). Od nitě ke košili. Textil a móda středověkých Pražanů, Praha.
Bubeník, Josef (1988). Slovanské osídlení středního Poohří, Praha.
Csiky, Gergely (2015). Avar-Age Polearms and Edged Weapons : Classification, Typology, Chronology and Technology, Leiden – Boston.
Čada, Mojmír et al. (1978). Šest set let dolování na Cínovci 1378-1978, Ústí nad Labem.
Černá, Eva (1998). Komunikační síť v SV části Krušných hor v období vrcholného středověku a její kontext s polohami sklářských hutí. In: Archaeologia historica 23, 97-110.
Černá, Eva – Velímský, Tomáš (1993). Česko-saské kontakty a problematika středověkých cest přes Krušné hory a Děčínské stěny. In: Kaiserová, Kristina (ed.). Čechy a Sasko v proměnách dějin. Böhmen und Sachsen im Wandel der Geschichte, Ústí nad Labem, 359-372.
Gaiu, Corneliu (2011). Gepizii. Războinici şi artizani. Catalog de expoziţie, Bistriţa.
Hasil, Jan (2018). Chebsko v raném středověku. Archeologie středoevropského regionu v 7.-12. století, Praha.
Hasil, Jan (2019). Ein Grabkomplex mit Langsax aus Honnersdorf (Jindřichov) im Egerland/Tschechien. In: Beiträge zur Mittelalterarchäologie in Österreich 34, 225–240.
Horký, Pavel (2026). Mezi Savarií a Carnuntem. Vojensko-politická analýza francko-avarských konfliktů v letech 797–822, Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci.
Hošek, Jiří et al. (2019). Ninth to mid-sixteenth century swords from the Czech Republic in their European context, Part I, Praha – Brno.
Husár, Martin (2014). Žrďovo-bodné zbrane včasného stredoveku v Karpatskej kotline. 1. diel, Typológia a jej vyhodnotenie, Nitra.
Choc, Pavel (1963). Obrana raně feudálních Čech. In: Historie a vojenství 1963/4, 577-610.
Chmielowiec, Sylwester – Kašpar, Vojtěch (2004). Kilka uwag o żelaznym grocie włóczni z okolic Zlenic. In: Ławrynowicz, Olgierd et al. (eds.). Non sensistis gladios. Studia ofiarowane Marianowi Głoskowi w 70. rocznicę urodzin, Łódź, 87–99.
Jotov 2004 = Йотов, Валери (2004). Въоръжението и снаряжението от Българското средновековие VII— XI в., Варна.
Káčerik, Aleš (2020). Historické úvozové cesty v Nové Vsi v Horách na Mostecku v kontextu studia poznání středověkého osídlení české strany Krušných hor. In: Tomková, Kateřina – Venclová, Natalie (eds.). Krajinou archeologie, krajinou skla, Praha, 69-78.
Kirpičnikov 1966 = Кирпичников, А. Н. (1966). Древнерусское оружие. Вып. 2: Копья, сулицы, боевые топоры, булавы, кистени IX – XIII вв., Москва.
Klápště, Jan (1985). Raně středověké Mostecko a síť dálkových cest. In: Archeologické rozhledy 37, 502-515.
Košta, Jiří et al. (2024). The sword from Vlčí Pole. A unique find of a late Merovingian weapon in Bohemia. In: Archeologické rozhledy 76/2, 124–154.
Kotyza, Oldřich – Tomas, Jindřich (1993). Příspěvek k problematice přechodů Krušných hor v raném středověku. In: Kaiserová, Kristina (ed.). Čechy a Sasko v proměnách dějin. Böhmen und Sachsen im Wandel der Geschichte, Ústí nad Labem, 373–390.
Kouřil, Pavel (2005). Frühmittelalterliche Kriegergräber mit Flügellanzen und Sporen des Typs Biskupija-Crkvina auf mährischen Nekropolen. In: Kouřil, Pavel (ed.). Die Frühmittelalterliche Elite bei den Völkern des östlichen Mitteleuropas, Brno, 67-99.
Kubů, František – Zavřel, Petr (2019). Böhmisch-bayerische Kontakte über den mittleren Böhmerwald von der Vorgeschichte bis zum Hochmittelalter. In: Fines Transire 28: 293-310.
Lehký, Ivan (2006). Staré cesty v Krušných horách mezi Osekem a Jirkovem. In: Hlavová, J. K. – Sýkora, Milan (eds.). Archeologické výzkumy v severozápadních Čechách v letech 1998-2002, Most, 183-192.
Marek, Lech (2008). Broń biała na Śląsku XIV–XVI wiek, Wrocław.
Nadolski, Andrzej (1954). Studia nad uzbrojeniem polskim w X, XI, XII wieku, Łódź.
Pachner, Jaroslav (2011). Stopy středověké stezky přes Krušné hory v oblasti Chomutova. In: Památky, příroda, život 43/4, 16-24.
Pachner, Jaroslav (2012). Středověké stezky přes Krušné hory v oblasti Chomutova. In: Kubů, František – Parkman, Marek et al. (eds.). Staré stezky : sborník příspěvků z konference o výzkumu starých komunikací, Prachatice, 45-54.
Pachner, Jaroslav (2013). Staré cesty na Chomutovsku, Chomutov.
Píč, J. L. (1909). Starožitnosti země české. Díl 3, sv. 1. Čechy za doby knížecí, Praha.
Podrázský, Vilém (2014). Český pohraniční hvoz – realita nebo mýtus. In: Zprávy lesnického výzkumu 59, 51-54.
Profantová, Naďa (1997). Ein Hortfund von Eisengegenständen aus Plužná, Kreis Mladá Boleslav. In: Maříková-Kubková, Jana et al. (eds.). Život v archeologii středověku. Sborník příspěvků věnovaných Miroslavu Richterovi a Zdeňku Smetánkovi, Praha, 514–519.
Profantová, Naďa (1998). Problém importů a rekonstrukce cest v 8.-9. století. In: Archaeologia historica 23, 79–88.
Profantová, Naďa (2011). Karolínské importy a jejich napodobování v Čechách (konec 8–10. století). In: Zborník Slovenského Národného Múzea, Archeológia Supplementum 4, 71-104.
Profantová, Naďa (2013). Nové nálezy zbraní a kování z hradiště Rubín (k. ú. Dolánky a Pšov, okr. Louny) a okolí. In: Archeologie ve středních Čechách 17, 179-184.
Profantová, Naďa (2019). Neue Funde von Waffen und Reitzeug aus Mittel- und Ostböhmen. In: Poláček, Lumír – Kouřil, Pavel (eds.). Bewaffnung und Reiterausrüstung des 8. bis 10. Jahrhunderts in Mitteleuropa. Waffenform und Waffenbeigaben bei den mährischen Slawen und in den Nachbarländern, Brno, 263–282.
Profantová, Naďa (2020). Der Langsax von Horní Folmava/Ober-Vollmau im Kontext der frühmittelalterlichen Metallfunde aus Fernverbindungskorridoren im Böhmerwald. In: Beiträge zur Mittelalterarchäologie in Österreich 36, 68-80.
Sláma, Jiří (1977). Mittelböhmen im frühen Mittelalter. I. Katalog der Grabfunde, Praha.
Straßburger, Martin (2024). Ein frühmittelalterliches Schwert aus dem Annaberger Ratswald in der Sammlung der Städtischen Museen Annaberg-Buchholz. In: Beiträge zur Frühgeschichte und zum Mittelalter Ostthüringens 14, 39-48.
Šnajdrová, Evženie (2014). Arma ofensiva et defensiva. Historické zbraně a zbroj ze sbírky Národního muzea, Praha.
Vávra, Ivan (1978). Srbská cesta. In: Historická geografie 17, 369-432.
Vávra, Ivan (1979). Mostecká cesta. In: Historická geografie 18, 351-382.
Vávra, Ivan (1982). Osecká stezka – Hrobská cesta. In: Historická geografie 20, 187-201.
Velímský, Tomáš – Černá, Eva (1990). Výsledky rekognoskace středověké cesty z Mostu do Freibergu. In: Archaeologia historica 15, 477-487.
Vlasatý, Tomáš (2025). Kopí s křidélky z České republiky (8.-11. století). In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-10-28]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/kopi-s-kridelky-z-ceske-republiky-8-11-stoleti/.
Vondrovský, Václav et al. (2014). Linecká stezka – obchodní stezka mezi jižními Čechami a Podunajím, Lhenice – Netolice – Bad Leonfelden.
Waldman, John (2005). Hafted Weapons in Medieval and Renaissance Europe. The Evolution of European Staff Weapons between 1200 and 1650, Leiden – Boston.
Wißuwa, Renate (2001). Dopravní spojení mezi Saskem a Čechami. In: Naumann, Friedrich (ed.). Sächsisch-böhmische Beziehungen im 16. Jahrhundert, Chemnitz, 188–197
Wolfram, Sabine et al. (2018). Sachsen Böhmen 7000 – Sasko Čechy 7000, Chemnitz – Praha.
Žákovský, Petr (2011). Středověká militaria ze sbírek Městského muzea v Počátkách. In: Archeologické výzkumy na Vysočině 2, 93-103.
Žemlička, Martin (2012). Rekognoskace středověkých cest v Krušných horách. Sonda na pomezí Chomutovska a Mostecka. In: Martínek, Jan – Šmeral, Jiří (eds.). Výzkum historických cest v interdisciplinárním kontextu, Brno, 57-73.
Žohová, Martina (2019). Novobydžovsko v raném středověku, Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové.