Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors

Stolek z norského Trondheimu, 11. století

PDF

Je naší milou povinností oznámit, že v součinnosti se skandinávskými kolegy byl v norských archivech nalezen dosud nerozpoznaný stolek či lavice z 11. století. Konkrétně jde o nález z Trondheimu. Nakolik je nám známo, je prozatím nedostatečně publikovaný a chybí jak v základní literatuře o raně středověkém dřevěném nábytku (Grodde 1989; Paulsen 1992; Wyley – Robinson – Joyce 2021), tak v literatuře o nalezišti (Alström – Hodkinson 1986; Christophersen – Nordeide 1994; Christophersen et al. 1988). Jedinými zdroji informací o tomto nálezu tvoří jedna vysokoškolská práce (Folkvord 2007) a muzejní katalog (Unimus 2024).

Následující článek si klade za cíl představit nález mezinárodnímu publiku, zvláště pak reenactorům a řemeslníkům, kteří se zaměřují na fyzické reprodukování archeologických nálezů. Text bude obohacen o výsledky rozhovorů s několika řemeslníky, kteří s námi sdíleli své teorie o nově identifikovaném stolku, a rovněž popis analogických kusů z raně středověké Skandinávie.

Mapa 1: pozice Trondheimu na mapě Evropy.


Okolnosti nálezu, datace a místo uložení

Nález, který níže představíme, byl nalezen při vykopávkách v centru Trondheimu na lokalitě Folkebibliotekstomten („Veřejná knihovna“), jež se rozprostírá na levém břehu řeky Nidelvy a několik set metrů od břehu Trondheimsfjordu. Vykopávky se na tomto místě přerušovaně prováděly v letech 1973-1985, přičemž nález stolku byl učiněn v letech 1978-1985. Lokalita Folkebibliotekstomten je rozdělena do několika polí a diskutovaný nález pochází z pole FU.

Obr. 1: lokalita Folkebibliotekstomten v Trondheimu.
Zdroj: Alström – Hodkinson 1986: 9.

Vzhledem k tomu, že nález není detailně publikován tiskem, postrádáme dobré znalosti o stratigrafii artefraktu. V katalogu UNIMUS je u předmětu uložena informace, z níž vyplývá, že byl nalezen v mladším stupni stavební fáze 2 (Unimus 2024). Folkvordová uvádí, že k objevu došlo ve vrstvě 485 v mladším stupni stavební fáze 2 (Folkvord 2007). Původní práce z 80. let 20. století předpokládaly, že tato fáze byla rozdělena do dvou stupňů s datací ca. 990?/1020-1070 (Alström – Hodkinson 1986; Christophersen et al. 1988), ale dendrochronologický a radiokarbonový rozbor upravil dataci fáze 2 do let 990-1040 (Christophersen – Nordeide 1994: 37). Budeme-li následovat původní dokumentaci, stolek pochází z mladších vrstev fáze 2, a tudíž by měl být jednoznačně datovatelný do 11. století. Z původní dokumentace vyplývá, že vrstva 485 se nachází pod domem, označeným jako K28 (Alström – Hodkinson 1986: 112).

Deska stolku je v současné době uložena v Univerzitním muzeu NTNU v Trondheimu pod inv. č. N95298. V katalogu Folkvordové je nález označen KNR 532.

Obr. 2: datace stavebních fází na lokalitě Folkebibliotekstomten v Trondheimu.
Úzké sloupce vyjadřují původní dataci, širší sloupce revidovanou dataci.
Zdroj: Christophersen – Nordeide 1994: 37.


Popis

Nález je tvořen přibližně obdélnou deskou z jednoho prkna o rozměrech 73 × 24 × 1,4 cm (Folkvord 2007). Materiál není oficiálně definován, ale soudě dle struktury dřeva se současní výrobci kloní k názoru, že použitým materiálem je dřevo jehličnatého stromu, pravděpodobně borovice. Povrch pohledové vrchní strany je na rozdíl od zadní strany pečlivě upraven, avšak na obou stranách nalezneme oděrky a podél obvodu je deska poškozena.

Deska je pozoruhodná ornamentem, který je umístěn při obou jejích kratších stranách. Na jedné straně je tvořena rytým křížem, na druhé straně plastickým florálním motivem, který vystupuje z pozadí. Florální ornament definuje tvar okraje, jenž je zvlněný a disponuje obvodovou linkou.

Obr. 3-5: přední a zadní strana desky stolku z Trondheimu.
Zdroj: katalog Unimus.

Uvnitř desky se nacházejí čtyři otvory pro nohy o průměru 1,5-2 cm. Jedna sada otvorů je umístěna 12,5 cm od kratší strany, druhá sada otvorů 14,5 cm od kratší strany. Ve všech případech se středy otvorů nacházejí zhruba 6,5 cm od delších stran. Některé otvory jsou dokonale zaoblené, jiné jsou více či méně hraněné. To znamená, že vrcholy nohou musely být různých průřezů. Jelikož otvory se nezdají výrazně zužovat směrem k pohledové straně, lze očekávat, že nejméně jedna noha byla (kvůli kruhovému tvaru otvoru) svrchu klínkována. Otvory byly vyvrtány či vytesány pod úhlem tak, že nohy směřovaly k delším stranám desky. Jedna sada otvorů je umístěna do křížového ornamentu, který je tímto poškozen. Nohy zcela absentují, a tak nelze dedukovat výšku původního výrobku.

V desce se v místě křížového ornamentu nacházejí další dva otvory, které mají z pohledové strany stejný průměr jako ostatní otvory, avšak na zadní straně se jeví výrazně menší. Tyto otvory byly zaslepeny kolíky ještě před rytím ornamentu. Smysl těchto otvorů není zcela zřejmý. Níže uvádíme myšlenkovou mapu vytvořenou na základě dialogu s učňovským mistrem, řemeslníkem a reenactorem Václavem Maňhou:

  • Teze: Výspravky reprezentují nepovedené otvory pro nohy.
    Protiargument: Otvory jsou na rozdíl od ostatních navrtané kolmo k desce, což svědčí o jiné funkci.

  • Teze: Výspravky reprezentují odvrtané suky.
    Protiargument: Na desce se nachází několik dalších suků, které nejsou jakkoli upravené. Struktura dřeva v místech otvorů nenasvědčuje, že by zde byly suky.

  • Teze: Kolíky na spodní straně pokračovaly a přidržovaly další, menší desku.
    Protiargument: Po této desce nejsou žádné stopy. Kolíky se nezdají být na spodní straně zlomené, jen velmi zběžně zabroušené.

Výsledkem může pravděpodobně být, že výrobce měl k dispozici desku, ve které se již nacházely díry, jež zamaskoval a desku použil k výrobě stolku.

Obr. 6: přibližná rekonstrukce stolku. Autor: Diego Flores Cartes.


Hodnocení uměleckého stylu

Jak bylo uvedeno, oba konce desky jsou zdobené ornamentem, který je nutno hodnotit separátně a který nabízí zajímavé datační možnosti. Ornament byl výrobcem rozdělen do dvou polovin (kříže a florálního motivu), které si pro zjednodušení popíšeme zvlášť.

Kříž je rovnoramenný a má klínově tvarovaná ramena. Kolem středu je položena kruhová obruč, skrz níž jsou propletena ramena druhého, mírně posunutého kříže, která jsou zahrocená a směřují mezi ramena většího kříže. Na klínovité rameno většího kříže navazuje výběžek, který pokračuje směrem dovnitř stolu a k protilehlému ornamentu. Velmi podobné kříže evidujeme na stovkách švédských runových kamenů. Fenoménem anatomie křížů na runových kamenech se zabývala Lagerová, která definovala sedm aspektů a jejich varianty (Lager 1995). Kříž z trondheimského stolku by v rámci tohoto tvarosloví nejvíce odpovídal kombinaci aspektů A4, B3, D1, E5, F3. Takovou kombinaci prvků by bylo možné rámcově datovat do období celého 11. století a na runových kamenech se užívá se zvířaty, jejich hlavy jsou zobrazeny svrchu (styl Fp dle Gräslundové) i z profilu (styl Pr 1-4 dle Gräslundové). Samotný kříž tím pádem nepřispívá k bližšímu datování nálezu.

Protilehlý florální ornament bychom mohli označit za palmetu se zakrslým stonkem, z něhož vybíhá středový pupen a boční šlahouny, jež se rozvětvují do třech zaoblených úponů. Šlahouny jsou u paty palmety svázány pletencem. Folkvord hodnotí umělecký projev jako styl Ringerike, obecně datovaný do závěru 10. a 1. pol. 11. století (Folkvord 2007). Tento závěr lze přičítat i skutečnosti, že práce je napsána pod supervizí profesorky Fuglesangové, odbornicí na umělecký styl Ringerike (Fuglesang 1980). Ornament byl konzultován se dvěma současnými odborníky na raně středověké skandinávské umění, Lucianem Pezzolim a Indrekem Jetsem. Jejich názory necháme zaznít v úplnosti:

Velmi klasický (střední až pozdní) styl Urnes. Design na vysoké úrovni. Velmi zakřivené úpony. Odpovídá stylu Pr 4 dle Gräslundové.“ (Luciano Pezzoli)

Styl Urnes, ale nikoli jeho nejmladší fáze. Zaoblené linie jako u švédských runových kamenů signovaných jménem Fot z poloviny 11. století. Styl Pr 4 dle Gräslundové je nejpravděpodobnější, ale nelze vyloučit Pr 3.“ (Indrek Jets)

Oba badatelé se shodují v názoru, že ornament byl proveden v rozvinutém stylu Urnes, který odpovídá zvěrnému stylu Pr 3-4 dle Gräslundové, nikoli stylu Ringerike. Není bez zajímavosti, že tvarově nejpodobnější palmetu nacházíme na runovém kameni ze švédského Stavu (U 177), který je zdoben stylem odpovídajícím Pr 4 dle Gräslundové (viz Wessén – Jansson 1940-1943: 272-275). Gräslundová datuje styl Pr 3 do let cca 1045-1075 a styl Pr 4 do let cca 1070-1100 (Gräslund 2006). To stojí v jistém rozporu se stratigrafickým datováním. Pokud je toto hodnocení správné, diskrepanci nelze vyřešit jinak než konstatováním, že fáze 2 trondheimského osídlení pokračovala přinejmenším do poloviny 11. století, anebo stolek představuje mladší intruzi uloženou do starší fáze (například pohozením do odpadní jámy). V každém případě lze výrobu i vyhození stolku bezpečně datovat do 11. století.

Obr. 7: runový kámen ze švédské lokality Stav.
Zdroj: Wessén – Jansson 1940-1943: Pl. 114.


Analogie

Z raného středověku se zachovalo několik kusů nábytku s pravoúhlou deskou a čtyřmi nohami, které stojí na pomezí našich definic „stolek“, „stolička“, „lavice“ (Grodde 1989: 51-4). Z vikinské Skandinávie můžeme jmenovat celkem pět nálezů.

První kus pochází ze švédské lokality Sala Hytta, konkrétně z hrobu 4 (Almgren 1907), který je různými autory datován do 9.-10. století (Paulsen 1992: 82; Voss 1991: 198). Stolička, která je tvarově velmi podobná trondheimskému nálezu, má rozměr desky 45 × 20 cm a 10,5 cm dlouhé nohy. Dalším nálezem je stolek z hrobu z dánského Hørningu, datovaný zhruba k roku 1000 (Grodde 1989: 362; Voss 1991). Čtvercová deska se bočnicemi na okrajích má délku stran 50 cm a výšku nohou 20 cm. Třetím je lavice z oseberské mohyly, datovaná do 1. pol. 9. století (Brøgger – Schetelig 1928: 167). Deska tohoto předmětu má rozměr 92,5 × 29 cm a stojí na 28,5 cm vysokých nohách. Čtvrtý nález je nepublikovaný a pochází ze Sigtuny (Sigtuna Museum 2024). Deska tohoto předmětu má rozměry 50 × 26 × 2,5 cm. Posledním nálezem, který zmíníme, je stolička z Haithabu, která má rozměr desky 29,6 × 20,6 cm a výšku 19,5 cm (Westphal 2006: 87).

Obr. 8: nález z lokality Sala Hytta. Zdroj: Almgren 1907: Fig. 22.

Obr. 9: nález z Hørningu. Zdroj: Grodde 1989: Taf. 69.3; Paulsen 1992: Abb. 71.

Obr. 10: nález z Osebergu. Zdroj: katalog UNIMUS.

Obr. 11: nález ze Sigtuny. Zdroj: Sigtuna Museum 2024.

Obr. 13: nález z Haithabu. Zdroj: Grodde 1989: Taf. 66.1; Westphal 2006: Taf. 66.

Ačkoli tyto stolky a stoličky mají nosnost v řádu vyšších desítek kilogramů, nelze je automaticky pokládat za lavice a sedátka. Právě naopak, zdá se, že mohly mít širší škálu funkcí. Stolek z Hørningu zřejmě sloužil k odkládání kovové mísy, jež sloužila jako umyvadlo (Voss 1991: 198-199), což dobře připomíná stolky s umyvadly z římské éry (např. Mráv – Dági 2020: 86). Zvýšené okraje nízkého stolku ze Sala Hytta nejsou vhodné k sezení; tento nález mnohem spíše sloužil k odkládání předmětů a pokrmů. Staroseverština pro tento kus nábytku používá pojmy skutill (též borðskutill) nebo trapiza (Baetke 2006). Stejný čtyřnohý nízký kus nábytku s plochou deskou je vyobrazený v rukopisu Vatikán, BAV, Vat.lat.1202 (fol. 17v) z 11. století, který zaznamenává život a zázraky sv. Benedikta. Tato scéna tematizuje situaci, kdy si Benediktova chůva od sousedů vypůjčila tác na čištění pšenice, který nechtíc položila na okraj stolku (mensa) a který se rozbil (Geary 2015: 163). Ve tomto světle není možné stanovit, zda nález z Trondheimu reprezentuje servírovací stolek, toaletní stolek, pracovní stolek či sedátko. Nelze vyloučit, že univerzální použití bylo jedním ze zamýšlených cílů při výrobě.

Obr. 14: dobové vyobrazení čtyřnohé stoličky se zvýšenými okraji.
Zdroj: Vatikán, BAV, Vat.lat.1202, 17v. Datováno do let 1058-1087.


Poděkování

Článek by nevznikl bez upozornění reenactora Joela Tanga Hermansene, kterému děkujeme za laskavé sdílení. Poděkování si zaslouží Indrek Jets (Heidrekr Eistr), Luciano Pezzoli (Children of Ash) a Václav Maňha (Ratatosk CRAFT), s nimiž byl nález konzultován. Zmínit musíme rovněž Diega Florese Cartese, který je autorem kreslených schémat.

Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte nám napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, zvažte, prosím, podporu našeho projektu na Patreonu, Buymeacoffee, Revolutu nebo Paypalu.


Bibliografie

Almgren, Oscar (1907). Vikingatidsgrafvar i Sagån vid Sala. In: Fornvännen 2, 1-19.

Alström, Ulf – Hodkinson, B. J. (1986). Stratigrafisk analyse. Delfelt FA, FT og FU, Trondheim.

Baetke, Walter (2006). Wörterbuch zur altnordischen Prosaliteratur, Greifswald.

Brøgger, A. W. – Schetelig, Haakon (1928). Osebergfunnet II, Oslo.

Folkvord, Aase (2007). Dekorerte tresaker fra folkebibliotekstomta i Trondheim : beskrivelse, analyse og vurdering, Oslo.

Fuglesang, Signe Horn (1980). Some Aspects of the Ringerike Style : A phase of 11th century Scandinavian art, Odense.

Geary, P. J. (2015). Readings in Medieval History, Fifth Edition, Toronto.

Gräslund, Anne-Sophie (2006). Dating the Swedish Viking-Age Rune Stones on Stylistic Grounds. In: Stoklund, Marie et al. (eds). Runes and Their Secrets: Studies in Runology, Copenhagen, 117–140.

Grodde, Barbara (1989). Hölzernes Mobiliar im vor- und frühgeschichtlichen Mittel- und Nordeuropa, Frankfurt am Main – Bern – New York – Paris.

Christophersen, Axel – Nordeide, S. W. (1994). Kaupangen ved Nidelva. 1000 års byhistorie belyst gjennom de arkeologiske undersøkelsene på Folkebibliotekstomten i Trondheim 1973-1985, Oslo.

Christophersen, Axel et al. (1988). Utgravning, kronologi, bebyggelsesutvikling, Trondheim.

Lager, Linn (1995). Kors på svenska runstenar, Uppsala.

Mráv, Zsolt – Dági, Marianna (2020). The Seuso Treasure – the Splendour of Pannonia, Budapest.

Paulsen, Peter (1992). Die Holzfunde aus dem Gräberfeld bei Oberflacht und ihre kulturhistorische Bedeutung, Stuttgart.

Sigtuna Museum 2024 = Möbel. In: Sigtuna Museum & Art [online]. [2024-04-04]. Dostupné zde.

Unimus (2024). N95298. In: Unimus [online]. [2024-04-03]. Dostupné zde.

Voss, Olfert (1991). Hørninggraven. In: Iversen, Mette et al. (eds). Mammen. Grav, kunst og samfund i vikingetid, Århus, 191203.

Wessén, Elias – Jansson, S. B. F. (1940-1943). Upplands runinskrifter 1, Stockholm.

Westphal, Florian (2006). Die Holzfunde von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 11, Neumünster.

Wyley, S. – Robinson, W. – Joyce, S. (2021). Historical Replica Constructions in Wood and Metal. Vikings, Vol. 1, Burwood.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *