Příspěvek, který níže předkládám, má za cíl zmapoval gotlandské náramky doby vikinské a zasadit do jejich kontextu malou, relativně uniformní skupinu náramků z Gotlandu, které se díky své zdobnosti staly jedněmi z nejznámějších a nejběžněji replikovaných vikinských šperků. Zřetel bude kladen nejen na obecné popsání exemplářů, ale rovněž na postup výroby takového šperku.
Řekne-li se spojení „vikinský náramek“, velká část zájemců o starý Sever si představí splétané šperky s koncovkami ve formě zvířecích hlav. Pokud se však podíváme do archeologického materiálu, nutně zjistíme, že takové náramky tvoří v celkovém počtu velmi malé procento, a že náramky nabývaly velké řady podob. Tento rozdíl je dán zejména tím, že jednoduché jednoprutové náramky, které tvoří podstatnou část nalezených ozdob paží, je pro moderního člověka nezajímavá a řemeslníci neztrácí čas jejich výrobou. Tím dochází ke značnému zkreslení minulosti.
Zatímco ve zbytku Skandinávie se setkáváme takřka výlučně se stříbrnými a někdy dokonce zlatými náramky, které sloužily coby nejbezpečnější a nejpohotovější způsob uložení nejuniverzálnější měny své doby, Gotland představuje poněkud odlišnou situaci – velká část náramků je totiž vyrobena ze slitiny mědi (ve zbytku článku pojmenována bronz). Tuto gotlandskou preferenci vysvětluje významný vliv baltského prostředí (kmeny dnešního Lotyšska a Litvy), ve kterých se tento materiál dominantně používal a který zanechal na Gotlandu četné stopy. Lze předpokládat, že náramky vyrobené ze slitiny mědi zřejmě sloužily hlavně jako šperky a jejich význam coby platidla byl upozaděn. Většina náramků velikostně odpovídá ženským rukám, jak Lena Thunmark-Nylén sama vyzkoušela (Thunmark-Nylén 2006: 165). Z následujících tabulek vyplývá zajímavá skutečnost, a sice že některé náramky se objevují ve více materiálových variantách, a tak například náramky ve formě jednoho prutu s otevřenými konci nacházíme v železe a v bronzu, zatímco jednoprutové náramky se zauzlovanými konci jsou vyrobeny v bronzu, stříbře i zlatu. S týchž tabulek vyplývá především to, že určité druhy náramky se objevují jen a pouze v určitých materiálech.
Jelikož materiál z tak uzavřených celků, jako jsou ostrovy, se mapuje výrazně lépe, než korpusy rozlehlých zemí, tak se gotlandské nálezy raného středověku dočkaly skvělého zpracování v německojazyčné literatuře. Zmínit na tomto místě musíme monumentální čtyřdílnou sérii Leny Thunmark-Nylén o gotlandských nálezech doby vikinské Die Wikingerzeit Gotlands (Thunmark-Nylén 1995; 1998; 2000; 2006), která je klíčovou literaturou a která navazuje na práce Bergera Nermana o gotlandských nálezech doby stěhování národů Die Völkerwanderungszeit Gotlands (Nerman 1935) a nálezech doby vendelské Die Vendelzeit Gotlands (Nerman 1969-1975). Další důležitou literaturou, která je dodnes hojně citována, je katalog Mårtena Stenbergera o gotlandských depotech Die Schatzfunde Gotlands (Stenberger 1947-1958). Gotlandské náramky doby vikinské je možné hledat právě v katalozích Thunmark-Nylénové a Stenbergera; je možné také využít online katalog švédského Národního muzea (http://mis.historiska.se/). Pro úplnost můžeme dodat, že náramky se nedočkaly samostatného zpracování, jako jiné typy gotlandských šperků, například párové brože ve tvaru zvířecích hlav (Carlsson 1983).
Výše zmíněná německá literatura rozděluje náramky do dvou hlavních skupin, které se poměrně obtížně převádějí do češtiny. Těmi jsou:
Tyto skupiny jsou dále členěny podle tvarů způsobem, který následuje v dalších kapitolách.
Náramky tohoto typu jsou děleny podle dvou kritérií – a sice podle konstrukce těla (1-5) a podle zakončení (A-E). Níže přiložená tabulka pak ukazuje, které typy těl se nacházejí s kterými typy zakončení a v jakých materiálech. Toto rozdělení je převzato z díla Leny Thunmark-Nylén (Thunmark-Nylén 2006: 165).
Typy těla náramku:
Typy zakončení náramku:
Typy náramků „Armring“. Převzato z Thunmark-Nylén 1998: Taf. 146-154.
Větší rozlišení zde.
Náramky spadající do této kategorie jsou Thunmark-Nylénovou děleny do pěti následujících typů:
Typy náramků „Armbügel“. Převzato z Thunmark-Nylén 1998: Taf. 155-160.
Větší rozlišení zde.
Z typů náramků kategorie „Armring“ by se mohlo zdát, že náramky byly splétané z párového počtu drátů a že způsoby úpletů příliš nevariují. To by bylo však bylo poměrně daleko od pravdy. V níže přiložené tabulce můžeme spatřit schématické nákresy pletení gotlandských náramků a řetízků, přičemž horní číslo se vyjadřuje k množství drátů (prutů) použitých k výrobě úpletu. Obecně můžeme spatřit tři hlavní metody:
Některé metody (6, 7, 8, 12, 16) pracují s jádrem, které je obtočeno pruty. Na řadě pletených náramcích (2, 3, 4, 6, 8) můžeme najít okrášlení výplňovým rozklepaným drátkem nebo drátem tvořeným dvěma stočenými drátky. Je důležité dodat, že některé typy pletených náramků mají hlavní masu umístěnou na střed těla, čehož je dosaženo jak nerovnoměrným utahováním (v případě středu náramku), tak tloušťkou prutů (v případě konců náramků).
Schémata pletení náramků a řetízků z Gotlandu. Převzato ze Stenberger 1958: Textabb. 22-64.
Větší rozlišení zde.
Specifickou kategorii představují náramky se splétaným tělem, které jsou zakončené zvířecími hlavami – tzv. „dračí náramky“ (Drachenringe). Lena Thunmark-Nylénová je staví na roveň typu 4D (Armring) – tedy náramku s tělem upleteným ze čtyř prutů, jehož konce jsou zality do kapslí, s čímž lze vzhledem ke konstrukci souhlasit – ale současně tvrdí, že velikostně a tvarově odpovídá náramkům „Armbügel“ (Thunmark-Nylén 2006: 165). Nakolik lze rozumět katalogu této autorky, náramky nebyly zařazeny do typologie. Je jaksi příznačné, že náramkům, které jsou v těchto publikacích nejméně popsané, se ze strany zájemců o vikinskou Skandinávii věnuje největší zájem. Absenci delšího komentáře v literatuře bychom následujícím popisem a katalogem rádi suplovali.
„Dračí náramky“ ze stříbra představují uniformní skupinu náramků, která v současné době čítá 8 nálezů pocházejících z 5 různých lokalit. Všechny dosud známé náramky pocházejí z depotů či náhodných nálezů, kde se objevují zpravidla v jednom (SHM 6996, SHM 8315, SHM 15903), dvou (Häffinds) či třech kusech (SHM 28830). Náramky jsou lokální gotlandské produkce, jak dokládá nález formy sloužící k výrobě hlavičky z dílny ve Fröjel (Gustafsson – Söderberg 2007: 102-105, Bild 8). Tato forma, nalezená roku 2000, umožňuje datování tohoto typu šperku do 2. poloviny 11. století. Nejbližší analogie „dračího náramku“ představují typ 5 (Armbügel), který není ničím jiným než baltským výrobkem, hojně používaným na území dnešního Lotyšska (Šnore 1997; Thunmark-Nylén 2006: 171-172), a náramky z jádrové oblasti Kyjevské Rusi a Maďarska. Za zmínku stojí především tři zlaté náramky nalezené v depotu z maďarské Zsennye a dva kyjevské náramky. První z kyjevských náramků pochází z pokladu, který byl v roce 1841 nalezen v Kyjevě, a je vytvořen ze šesti perličkových prutů ze zlata, které jsou zakončeny dračími hlavami velmi podobnými těm z Gotlandu. Tento nález je datován do 11.-12. století (Androščuk – Zocenko 2012: Fig. 60). Druhou paralelu tvoří odlévaný náramek objevený roku 1999 v sídlištním objektu u Šestovice z konce 10. či začátku 11. století, který je interpretovaný jako kovozpracující dílna (Kovalenko et al. 2003: 58-59). Můžeme tak vidět, že náramky se stylizovanými zvířecími hlavami byly v 11. století produkovány na Gotlandu, v Baltských zemích a pravděpodobně i na Kyjevské Rusi.
Náramky se zvířecími hlavami z Kyjevské Rusi.
Vlevo: Kyjev (dnes uložen v GIM Moskva, zdroj Dmitrij Antonov).
Vpravo: nález ze Šestovice (Kovalenko et al. 2003: Рис. 15:6).
Tři náramky nalezené v depotu v maďarské lokalitě Zsennye.
Gyula 1988: 103. kép.
Gotlandské „dračí náramky“ jsou tvořeny čtyřmi, pěti, šesti či osmi pruty, které mají různou hustotu pletení a různou masivnost. Zatímco ostatní náramky budí zdání masivních a hustě pletených náramků, SHM 6996 je upleten řídce a z tenkých drátů. Masivní kusy jsou až na výjimku jednoho kusu z Häffinds dozdobeny drátem splétaným ze dvou drobných drátků. Proces výroby hlaviček je zajímavý zejména v souvislosti s kapslemi (typ D); hlavičky nebyly odlévány separátně a následně letovány, jak je běžné u dnešních replik, nýbrž byly odlity do formy, do které byly zavedeny obnažené konce hotového úpletu. Hlavičky tak byly odlity přímo na tělo náramku, jak může být vidět v následujícím nákresu.
Metoda výroby hlaviček. Obnažené konce úpletů jsou zavedeny do formy, která se zalije stříbrem. Gustafsson – Söderberg 2007: Bild 8.
Náramek z Hejslunds (SHM 6996). Zdroj: katalog SHM.
Náramek z Lillrone, Lye (SHM 8315). Zdroj: katalog SHM.
Náramek z Bryungs, Vall (SHM 15903). Zdroj: Graham-Campbell 1980: Cat. No. 233.
Náramek z Bryungs, Vall (SHM 15903). Zdroj: katalog SHM.
Náramek z Burge, Lummelunda (SHM 28830). Zdroj: katalog SHM.
Náramek z Häffinds, Burs. Zdroj: Nylén – Thunmark-Nylén 1980: Bild 1-2.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
Androščuk – Zocenko 2012 = Андрощук Ф. O. – Зоценко В. (2012). Скандинавские древности Южной Руси: каталог, Paris.
Carlsson, Anders (1983). Djurhuvudformiga spännen och gotländsk vikingatid: text och katalog, Stockholm.
Graham-Campbell, James (1980). Viking Artefacts: A Select Catalogue, London.
Gustafsson, Ny Björn – Söderberg, Anders (2007). En senvikingatida silververkstad i Fröjel. In: Gotländskt Arkiv 2007, meddelanden från Föreningen Gotlands fornvänner, 99-110.
Gyula, László (1988). Árpád népe, Budapest.
Kovalenko et al. 2003 = Коваленко В., Моця А., Сытый Ю. Археологические исследования Шестовицкого комплекса в 1998 – 2002 гг. // Дружинні старожитності Центрально-Східної Європи VIII – XI ст.: Мат. Міжнародного польового арх. семінару (Чернігів – Шестовиця, 17 – 20 липня 2003 р.) – Чернігів, 2003. – С. 51–83.
Nerman, Birger (1935). Die Völkerwanderungszeit Gotlands, Stockholm.
Nerman, Birger (1969-1975). Die Vendelzeit Gotlands I-II, Stockholm.
Nylén, Erik – Thunmark-Nylén, Lena (1980). Sex armringar av silver – 1980 års skatt. In: Gotländskt Arkiv 1980, Visby, 94-96.
Stenberger, Mårten (1947-1958). Die Schatzfunde Gotlands. Der Wikingerzeit. I. Text, II. Fundbeschreibung und Tafeln, Stockholm.
Šnore, Elvīra (1997). Lejasdopeļu kapulauks senajā Sēlijā. In: Arheoloģija un etnogrāfija 19, 64-81.
Thunmark-Nylén, Lena (1995). Die Wikingerzeit Gotlands I : Abbildungen der Grabfunde, Stockholm.
Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.
Thunmark-Nylén, Lena (2000). Die Wikingerzeit Gotlands IV:1–3 : Katalog, Stockholm.
Thunmark-Nylén, Lena (2006). Die Wikingerzeit Gotlands III: 1–2 : Text, Stockholm.
1. března 2020Rozvoj tohoto webu je mou prací na plný úvazek. Pokud se Vám tento projekt líbí a chtěli byste mne v jeho tvorbě podpořit, můžete se stát mým sponzorem prostřednictvím Patreonu.
The development of this site is my full-time job. If you like this project and would like to support me in its creation, you can become my Patreon sponsor.
Máte-li jakýkoli dotaz, nabídku či připomínku, můžete mne jednoduše zkontaktovat skrze kontaktní formulář. Těším se na Vaše zprávy!
If you have any questions, offers or comments, you can simply contact me via the contact form. I look forward to your messages!
Napsat komentář