Úvod
Roku 2015 byl v Olomouci na adrese Křížkovského ulice č. 10 zahájen předstihový archeologický výzkum pod vedením odborníků z Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Olomouci. Výzkum reagoval na plánovanou rekonstrukci budovy děkanátu Filozofické fakulty Univerzity Palackého na Petrském návrší, přičemž jeho původním cílem bylo ověřit případnou přítomnost pozůstatků raně středověké svatyně spojené s obnovením moravského biskupství v roce 1063. Ačkoliv se základy kostela z 11. století nalézt nepodařilo, v prostoru nádvoří byl v roce 2016 identifikován unikátní zahloubený objekt z raného středověku, vysekaný přímo do skalního podloží. V jeho spodních vrstvách, datovaných na základě keramického souboru a radiouhlíkových analýz do první poloviny 10. století, byla uložena kromě dalších výjimečná břidlicová destička s rytinou mužské postavy.
Samotný artefakt představuje zhruba centimetr silný fragment břidlice o rozměrech 11,7 × 10,7 cm, na jehož povrchu je jemnou rytou linií vyobrazena stojící mužská postava, oděná v rouchu a nízké obuvi. Postava s propracovaným obličejem a stylizovanými vlasy svírá v levé ruce kříž a v pravé ruce nástroj připomínající kropáč či metlu. Vědci zobrazeného muže interpretují jako kněze zachyceného při liturgickém obřadu Velkého svěcení vod během svátku Theofanie (Zjevení Páně), což naznačují i doprovodné vlnité linie po stranách, jež pravděpodobně symbolizují vodní živel. Traseologický rozbor ukázal, že autor, zřejmě pravák, kompozici nejprve rozvrhl pomocí drobných důlků a následně je propojil ostrým kovovým nástrojem (pravděpodobně nožem).
Mapa 1 : Pozice Olomouci na mapě Evropy.
Z hlediska širších souvislostí nemá tento ikonografický motiv na území Moravy přímé analogie (teoreticky snad pouze plech z destrukce 12. mikulčického kostela, viz Kaván 1993: Tab. 3) a vykazuje stylistické vazby na okruh preslavské literární školy. Ta byla na přelomu 9. a 10. století formována žáky arcibiskupa Metoděje, kteří byli po jeho smrti vyhnáni z Velké Moravy. Nálezové okolnosti břidlicové destičky naznačují, že mohla původně sloužit jako krycí deska sepulchra, tedy otvoru pro relikvie v oltářní menze neznámé sakrální stavby. Autoři výzkumu z tohoto nálezu, jakož i objevů střešních tašek a okenních vitráží, dovozují existenci možného kláštera z 9. století. Poté, co byl tento církevní komplex patrně v první polovině 10. století destruován – snad v důsledku maďarských vpádů –, byla poškozená deska rituálně pohřbena do jámy jako součást votivního depotu spolu se dvěma hliněnými hrnci, železnou sekerovitou hřivnou a rybami, které měly charakter symbolických obětin.
Destička byla do dnešního dne publikována v šesti odborných pracech (Dehnerová – Šlezar 2017; Dehnerová – Šlezár 2025; Dehnerová – Šlezar – Hrbáčová 2025; Maříková-Kubková – Šlezár – Dehnerová 2023: 257-8; Šlezár 2018: 131; 2023: 114-5). Objevila se též v rámci výstav Město na třech pahorcích: Středověká Olomouc pohledem archeologie (2025, Olomouc) a Přemyslovci. Panovnická dynastie a její doba (2026, Praha). Zmíněné odborné práce se věnovaly představení artefaktu a jeho kulturněhistorickým důsledkům. Následující krátký komentář si klade za cíl upozornit na přehlédnutý oděvní detail, který přispívá k poznání velkomoravského odívání.
Obr. 1: Fotografie a překresba rytiny z Olomouci.
Zdroj: Dehnerová – Šlezár 2025: Obr. 9.
Stav poznání velkomoravského oděvu
Navzdory mimořádné a dlouhodobé popularitě raně středověkého odívání, které se projevuje v odborné i laické veřejnosti po více než století, naše znalosti problému zůstávají žalostně nízké. Neexistují žádné detailní ikonografické a písemné prameny, které by umožňovaly bezproblémovou rekonstrukci, a proto musíme užít archeologických nálezů jako primárního zdroje poznání. Ty však provází řada úskalí, mezi nimiž můžeme jmenovat:
- Organické nálezy včetně textilu snadno podléhají zkáze. Nálezy, které máme k dispozici, představují náhodná torza, pocházející zpravidla z elitních hrobů nebo náhodných objevů.
- Řada vykopávek byla provedena v době, kdy jakákoli organika byla považována za odpadní či nezajímavý materiál, nikoli za předmět zkoumání. Množství objeveného textilu proto utrpělo při vykopávkách či nedostatečně kvalitním skladování.
- Fragmenty obvykle dosahují velikosti nanejvýše několika centimetrů, což umožňuje studium vazby, nikoli celého oděvu a jeho konstrukčních prvků.
- Výzkum je decentralizovaný a probíhá do značné míry lokálně. To znamená, že mezi jednotlivými regiony Evropy neprobíhá komunikace, což omezuje možnosti hledání analogií a tvorbu obecných závěrů.
- Výzkum se obvykle pohybuje na teoretické rovině a je zatížen skutečností, že autoři obvykle nepodnikají snahu oděvy fyzicky zrekonstruovat a podrobit experimentům.
Základní badatelské podhoubí pro studium raně středověkých oděvů na našem území vytvořili zejména L. Niederle (1913: 405–528; 1953: 232–260), J. L. Píč (1909: 148–172) a Č. Zíbrt (1892), kteří své závěry opírali o ikonografii, písemné prameny a lingvistiku. Archeologické nálezy reflektovali pouze vzácně, a to především při hledání paralel napříč slovanskou Evropou. Tato metodologie se v některých případech uplatňovala ještě na začátku druhé poloviny 20. století (Trkovská 1965). Stejně tak monografie B. Dostála (1966: 66) přináší v tomto ohledu jen minimum detailů, zřejmě proto, že její jádro badatelsky vznikalo již v 50. letech (Dostál 1957).
Systematický výzkum hlavních velkomoravských center posunul badatelský zájem k detailnějšímu studiu dochovaných fragmentů textilií. Pionýrskou prací v tomto směru je kniha V. Hrubého (1955: 215–222), která přinesla odborné rozbory tkanin ze Starého Města u Uherského Hradiště. Na tyto podněty navázali v 60. letech etnologové J. Orel (1964a; 1964b; 1965) a J. Staňková (1964), kteří velkomoravský textil komparovali s novověkými materiály a pokusili se o jejich rekonstrukci za použití tradičních technologických postupů. Zásadní přínos pro studium velkomoravského oděvu měla M. Kostelníková (1972a; 1972b; 1973; 1990), která v rámci své vysokoškolské práce – již posléze ve zkrácené podobě publikovala tiskem – dokumentovala dnes již neexistující moravské textilie. Za zmínku stojí rovněž kvalifikační práce J. Brychové (1980) sledující textil na území českých zemí od 6. do 13. století. Shodné chronologické vymezení vykazuje také velmi citovaná práce H. Březinové (1997), jež bilancuje kvantitu textilních nálezů a jejich materiálové složení v jednotlivých stoletích.
Období po roce 1989 se vyznačuje pluralitou badatelských přístupů. Na jedné straně vznikají detailní případové studie konkrétních textilních fragmentů, zejména z pera H. Březinové (2013; 2014; 2022; Březinová – Přichystalová 2014), na straně druhé vysokoškolské kvalifikační práce (Pavlíková 2015), které z těchto studií vycházejí. Souběžně se objevují popularizační texty, jež sice odborné studie plně nereflektují, avšak přinášejí praktické pokusy o fyzickou rekonstrukci oděvů (Galuška 2004: 87-9; 2021: 167-172; Kačer 2021). Svébytné postavení si získaly práce, které se na základě vědeckého experimentu pokoušejí o rekonstrukci původních oděvních celků – mezi nimi figurují jak práce vysokoškolské (Bínová 2019; Nožičková 2012; Salvetová 2010), tak časopisecké studie (Luňák 2012) či samostatné monografie (Urbanová – Pulpán 2016).
Z dosavadního popisu vyplývá, že sice disponujeme určitou představou o textiliích užívaných ve velkomoravském období, avšak vzhledem k fragmentární povaze nálezů zůstává reálná konstrukce tehdejších oděvů pod našimi rozlišovacími schopnostmi. V tomto stavu poznání jsme byli fakticky uzamknuti do doby, než se podaří objevit další chybějící součást skládanky. Do tohoto badatelského kontextu vstoupil autor se svými studiemi (Vlasatý 2017; 2023a; 2023b), jejichž cílem je vytvořit celoevropské srovnání konstrukčních možností, které by umožnilo nahlížet na velkomoravský materiál v novém světle. Zdá se, že tato komparativní metoda přináší výsledky v porozumění funkci samostatných i párových gombíků, jejichž aplikace zřejmě ve větší míře souvisela se zapínáním rozparků u průkrčníků (Krupičková 2022a; 2022b; 2024; 2025; et al. 2019; et al. 2023; et al. 2025). Právě do této fáze poznání nyní promlouvá nový nález z Olomouce.
Obr: 2: Příklady vyobrazení oděvů z Velké Moravy (shora, zleva).
Stříbrná plaketa z hrobu 15, Staré Město – Špitálkách (Kouřil 2014: Kat. č. 128).
Plech z destrukce 12. mikulčického kostela (Kaván 1993: Tab. 3).
Nákončí z hrobu 248 od 3. mikulčického kostela (Kouřil 2014: Kat. č. 175).
Nákončí z hrobu 390 od 3. mikulčického kostela (Kouřil 2014: Kat. č. 176).
Komentář rytiny
Tuniky dosahující přibližně ke kolenům jsou vyobrazeny v různých ikonografických pramenech z období Velké Moravy. Z moravského prostředí lze jmenovat nákončí z hrobů 248 (Klanica et al. 2019: Obr. 20.2) a 390 (Klanica et al. 2019: Obr. 66.2) od 3. mikulčického kostela, kování z destrukce 12. mikulčického kostela (Kouřil 2014: Kat. č. 380), hrací žeton z hrobu 251 od 3. mikulčického kostela (Klanica et al. 2019: Obr. 22.2) či stříbrnou plaketu s vyobrazením tzv. sokolníka z hrobu 15 od kostela ve Starém Městě – Špitálkách (Kouřil 2014: Kat. č. 128). Existují i další prameny, u nichž interpretace směřuje k církevním rouchům. Vedle nákončí z hrobu 100 od 2. mikulčického kostela (Kouřil 2014: Kat. č. 180.2) se jedná především o velké množství křížků; příkladem jsou kříže z hrobů 339 (Klanica et al. 2019: Obr. 43), 375 (Klanica et al. 2019: Obr. 58) a 400 (Klanica et al. 2019: Obr. 70.2) od 3. mikulčického kostela, dále kříže z Uherského Hradiště – Hradební ul. (Kouřil 2014: Kat. č. 366), Uherského Hradiště – Sadů (Kouřil 2014: Kat. č. 436), Starého Města – Na Dvorku (Kouřil 2014: Kat. č. 367), z hrobů 467 a 481 v Dolních Věstonicích – Na pískách (Měřínský 1988) a v neposlední řadě kovová destička z Mikulčic – Kosteliska (Roganský 2009: Tab. XXII.6). Je pochopitelně možné, že ne všechny tyto předměty vykazují domácí velkomoravskou provenienci, ale představují importy.
Rytina na destičce z Olomouce je v tomto kontextu pozoruhodná tím, že zobrazuje oděv se záměrně naznačeným rozparkem u krku. Tento rozparek směřuje dolů na hruď, avšak je umístěn při levém okraji průkrčníku a není vycentrovaný. Takový konstrukční detail je v rámci dosavadního korpusu velkomoravských vyobrazení zcela jedinečný.
Obr. 3: Detail průkrčníku na olomoucké rytině. Zdroj: archiv Moniky Barákové.
Hlavní logika většiny průkrčníků raně středověkých tunik (vynecháme-li dětské) je co možná největší přiléhavost ke krku. Průkrčníky jsou proto poměrně drobné a jsou často vybaveny rozparky, díky nimž lze prostrčit hlavu do oděvu. Tyto rozparky následně mohou být zapnuty pomocí spínadel. Otevření rozparku zajišťuje provzdušení oděvu a větší komfort během teplého počasí. Rozparky byly u mužských a ženských oděvů různě dlouhé a Sága o lidech z Lososího údolí (kap. 34) dokonce uvádí, že přespřílišně dlouhý rozparek u mužské tuniky může být ze strany ženy základem pro zahájení rozvodového řízení, protože nositel nepůsobí dosti mužně (Ewing 2006: 55-6). Dlouhé rozparky totiž usnadňovaly kojení (Vlasatý 2023b).
Obr. 4: Tvary průkrčníků u raně středověkých tunik.
Zdroj: Vlasatý 2023a.
Boční rozparky směřující na prsa se v dochovaných tunikách a šatech raného až vrcholného středověku nejčastěji pojí s kruhovými a čtvercovými průkrčníky. V rámci výše přiloženého schématu jsou reprezentovány označením 2d. Kruhové varianty s rozparkem jsou známy u tuniky z Bernuthsfeldu (Schlabow 1976: Obr. 149–150), u kavkazských oděvů (Orfinskaja 2001: 225), u série tunik z 12.-13. století z lokalit Assisi (Braun 1907: Obr. 35), Castel Sant’Elia (Braun 1907: Obr. 28-32), Sens (Braun 1907: Obr. 27) a Utrecht (Braun 1907: Obr. 26) a korunovačních tunik Viléma II. a Rogera II. (Brenker 2015: Obr. 5-6; Fillitz 1954). Výjimečně se vyskytuje i v ikonografii (Brenker 2015: Obr. 7). Čtvercová varianta není tak rozšířena a je známa pouze ze Suzdalu (Saburova – Elkina 1991) a Viborgu (Fentz 1992). Rozparek směřující na prsa může být doplněn o rozparek směřujícím na ramena (ve schématu 3c; viz Orfinskaja 2001: 307), případně také o druhý rozparek směřující na prsa (3e), což dokladá tunika z Guddalu (Vedeler Nilsen 1992: 34). Boční rozparek lze aplikovat u průkrčníku ve tvaru obrácené kapky (3b); tento tvar známe z tuniky Jindřicha II. (Brenker 2015: Obr. 1-2), jakož i ze dvou rukopisů přelomu 9. a 10. století – St. Gallen, Stiftsbibliothek, Cod. Sang. 22, f. 2 a Angers, BM, Ms. 24, f. 7v. V každém případě se jedná o logický konstrukční prvek, který zvyšoval praktičnost oděvu při oblékání. V prostředí současného velkomoravského reenactmentu je tento detail často aplikován; olomoucké vyobrazení tak zpětně potvrzuje legitimitu hypotézy praktikované v oživené historii již po celou dekádu. Mimořádně zajímavá je však přítomnost tohoto praktického prvku na oděvu církevního činitele.
Obr. 5: Rekonstrukce bočního rozparku u průkrčníku.
Archiv Romana Krále (vlevo) a Thomase Stemplingera (vpravo).
Dehnerová a Šlezár (2025: 35) uvádějí, že levý rukáv je opatřený manžetou. Rukávy jsou obecně v nejužších bodech poměrně namáhané, a tak není divu, že tyto části mohou být vyztužené založením a zdvojením materiálu, našitím tkanice (např. Løvlid 2009: Obr. 23; Østergård 1991: 133) nebo zašitím vložky z organického materiálu, například březové kůry (Griciuvienė 2016: 20-21) nebo kůže (Stepanova 2017: 309). Manžety mohou nabývat dvou hlavních podob: první varianta, která se zdá být častější, obkružuje celé zápěstí bez přerušení. Nalézáme ji u dobře zachovaných tunik a dalmatik (např. Braun 1907: Obr. 26, Obr. 27, Obr 28-32, Obr . 35; Fentz 1992; Fillitz 1954; Schlabow 1976: Obr. 149), kaftanů (např. Hensellek 2020; Jerusalimskaja 2012; Kajitani 2001; Orfinskaya – Pushkina 2011) a ženských šatů (např. Jerusalimskaja 2012: Il. 124; Zubkova et al. 2010: 292). V některých případech je detekovatelná pouze na základě kovových dekorací rukávů (Nockert 1982: Obr. 39). Jde o variantu dominantně zobrazenou v dobové ikonografii. Druhou a méně obvyklou variantou je manžeta, které neobkružuje celé zápěstí, nýbrž na jedné straně rukávu vytváří drobný rozparek (viz příklad rekonstrukce). Hlavním důvodem takového řešení je, stejně jako u moderních košil, pohodlnější oblékání rukávu, velmi těsné obepínání ruky a možnost vyhrnutí rukávu. Tato metoda je v archeologii takřka výlučně rozpoznatelná pomocí kovových pozůstatků – plechových kování a manžetových knoflíčků (např. Nockert 1991: Obr. 21-22). Zlatý věk používání těchto kovových doplňků zaznamenáváme v období 3.-6. století ve Velké Británii a Skandinávii (Hines 1993; Nockert 1991: 37-65; Kristoffersen 2000; Ræder Knudsen – Mannering 2007; Vedeler et al. 2018), jak dobře dokládá i tunika z Thorsbergu (Schlabow 1976: Obr. 137), ale jsou známy i v období 8.-9. století v Kuronsku (Griciuvienė 2016: 20-21). Drobný rozparek je navržen v případě rukávu z Haithabu (Hägg 1984: 59). Vyhrnutý rukáv s rozparkem se zdá být znázorněn ve Stuttgartském žaltáři (Stuttgart, Württembergische Landesbibliothek, Bibl. fol. 23, f. 9r) a na byzantské rytině slonovinové truhličky (Papanikola-Bakirtzi et al. 2002: 54). Konečně rozparky podobné funkce byly používané také na kalhotách (Løvlid 2009: Obr. 47) a punčochách (Müller-Christensen 1960: Tab. 34-37). Může však jít i o nepochopení vícedílného rukávu. Jelikož rukávy jsou prostorově poměrně náročné díly, není neobvyklé, že jsou skládány z menších dílů o různých trojúhelných či čtyřúhelných tvarech. Dobrými příklady jsou tuniky z Guddalu (Vedeler Nilsen 1992: 34), Kragelundu (Østergård 2004: Obr. 89) a Viborgu (Fentz 1992). Stejnou logiku ukazuje rukáv z Haithabu (Hägg 1984: 59) a rukávy dalších oděvů (např. Orfinskaya – Lantratova 2010: 52; Orfinskaya – Pushkina 2011: Obr. 3). Ke zbytku oděvu, který je zakreslen velmi schématicky, není možné se vyjádřit, snad až na skutečnost, že zřejmě dosahuje pod kolena.
Úzké kalhoty zobrazené postavy jsou ryté způsobem, který by mohl naznačovat složení nohavice. Podobné tvarování nohavice vykrojeným dílem, který by kopíroval lýtko, však z archeologických materiálů neznáme. Dostupné nálezy spíše naznačují, že takové složité střihové řešení nebylo z technického hlediska nutné. Známe sice nastavení separátně připínaných nohavic (Herget 2011: 173-5), to se však vztahuje pouze k oblasti stehna, nikoli lýtka. Je proto pravděpodobné, že se rytec v tomto případě pokoušel o schematické znázornění plasticity lýtkového svalu a záhybu látky (analogický příklad viz Vatican, BAV, MS Reg. lat. 1263, f. 68v).
Chodidla jsou obuta do nízké obuvi dosahující ke kotníkům. Konstrukci bot není možné blíže komentovat. V korpusu kontinentální obuvi 9.–10. století nicméně představují nízké střihy nejpočetnější skupinu (Volken 2014: 123-9). Pomineme-li fragmenty kožených bot připevněných k ostruhám (mikulčické hroby 44 od 2. kostela a 446 od 3. kostela; Klanica et al. 2019: 74; Poulík 1967: 81), chronologicky nejbližší zachovanou botu představuje nález z Přerova, datovaný na přelom 10. a 11. století (Procházka 2017: 264-6; Vlasatý 2020). Naproti tomu stříbrná plaketa sokolníka ze Starého Města – Špitálek zachycuje odlišný typ, konkrétně vysokou jezdeckou obuv (Kouřil 2014: Kat. č. 128).
Poděkování
Tento text či výzkum by nevznikl bez laskavé pomoci a podnětů řady kolegů. Upřímné poděkování patří především Monice Barákové (recreating_the_past), která nás upozornila na existenci destičky a její potenciální význam pro reenactory. Za podnětnou spolupráci autor děkuje rovněž ostatním členům studijní skupiny Gombík – Kristýně Boháčové, Romanu Královi (Královo řemeslo), Šárce Krupičkové (Archeologický ústav AV ČR, Brno) a Anně Staňkové. V neposlední řadě vyjadřuje vděčnost Romanu Královi a Thomasovi Stemplingerovi (Rastislavs Hantverk) za laskavé svolení k publikování jejich fotografické dokumentace.
Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte nám napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee, Revolutu nebo Paypalu.
Bibliografie
Prameny
Sága o lidech z Lososího údolí = Sága o lidech z Lososího údolí. Přel. Ladislav Heger. In: Staroislandské ságy, Praha 2015, 213–362.
Literatura
Bínová, Martina (2019). Raně středověký oděv a jeho rekonstrukce ve světle výzkumů Znojma-Hradiště, Brno: Masarykova univerzita.
Braun, Joseph (1907). Die liturgische Gewandung im Occident und Orient. Nach Ursprung und Entwicklung, Verwendung und Symbolik, Freiburg.
Brenker, Fabian (2015). Unzurechnungsfähig. Historische und kostümkundliche Anmerkungen zum Ursprung der Tunika im Bamberger Domschatz. In: Bericht des Historischen Vereins Bamberg 151, 37-58.
Brychová, Jana (1980). Tkalcovství a oděv Slovanů v 6. až 13. století, Praha : Univerzita Karlova.
Březinová, Helena (1997). Doklady textilní výroby v 6. – 12. století na území Čech, Moravy a Slovenska. In: Památky archeologické 87, 124–179.
Březinová, Helena (2013). Finds of Textile Fragments and Evidence of Textile Production at a Major Excavation Site of Great Moravia in Mikulčice (South Moravia, Czech Republic). In: Banck-Burgess, Johanna – Nübold, Carla (eds.). NESAT XI: The North European Symposium for Archaeological Textiles XI: 10-13 May 2011 in Esslingen am Neckar, Rahden/Westf., 193-196.
Březinová, Helena (2014). Rozbor textilních fragmentů z meče a šavle z pohřebiště Olomouc – Nemilany. In: Přichystalová, R. – Kalábek, M. (eds.). Raněstředověké pohřebiště Olomouc – Nemilany. Katalog, Brno, 181-198.
Březinová, Helena (2022). Luxusní textilie z elitních velkomoravských hrobů. In: Poláček, Lumír et al. (eds.). Velkomoravské elity z Mikulčic, Brno, 339-349.
Březinová, Helena – Přichystalová, Renáta (2014). Úvahy o textilní výrobě na Pohansku na základě analýzy nálezů textilních fragmentů a předmětů souvisejících se spřádáním a tkaním. In: Památky archeologické 105/1, 155-214.
Dehnerová, Hana – Šlezar, Pavel (2017). Olomouc (k. ú. Olomouc-město, okr. Olomouc). Křížkovského 10, č. p. 512, parc. č. st. 208. In: Přehled výzkumů 58/2, 232-234.
Dehnerová, Hana – Šlezar, Pavel (2025). Olomouc jako sakrální centrum 9. – 10. století: nové poznatky archeologických výzkumů. In: Konštantínove listy 18/2, 32–44.
Dehnerová, Hana – Šlezar, Pavel – Hrbáčová, Jana (2025). Krycí deska sepulchra s rytinou kněze. In: Hrbáčová, Jana (ed.). Město na třech pahorcích. Katalog k výstavě, Olomouc, 18–21.
Dostál, Bořivoj (1957). Hmotná kultura moravských Slovanů v době říše Velkomoravské, II. díl – Archeologické prameny, Brno.
Dostál, Bořivoj (1966). Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě, Praha.
Ewing, Thor (2006). Viking Clothing, Stroud.
Fentz, Mytte (1992). Vikingeskjorten fra Viborg, Viborg.
Fillitz, Hermann (1954). Die Insignien und Kleinodien des Heiligen Römischen Reiches, Wien – München.
Galuška, Luděk (2004). Slované – doteky předků. O životě na Moravě 6.-10. století, Brno.
Galuška, Luděk (2021). Slované – stopy předků. O Moravě v 6.-10. století, Brno.
Griciuvienė, Eglė (2016). Kuršiai: genties kultūra: papuošalai ir nešiosena = Curonians: tribal culture according to the ornaments and wear, Vilnius.
Hägg, Inga (1984). Die Textilfunde aus dem Hafen von Haithabu. Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu, Bericht 20, Neumünster.
Hensellek, B. L. (2020). The Age of the Polychrome Kaftan: Sartorial Systems of Central Eurasia 400-900 CE, Cornell : Cornell University.
Herget, Melanie (2011). Des Kaisers letzte Kleider. Neue Forschungen zu den organischen Funden aus der Herschergräbern im Dom zu Speyer, München.
Hines, John (1993). Clasps, Hektespenner, Agraffen. Anglo-Scandinavian Clasps of Classes A–C of the 3rd to 6th Centuries A.D. Typology, Diffusion and Function, Stockholm.
Hrubý, Vilém (1955). Staré Město: Velkomoravské pohřebiště „Na Valách“, Praha.
Jerusalimskaja 2012 = Иерусалимская, А. А. (2012). Мощевая Балка. Необычный археологический памятник на Северокавказском шёлковом пути, СПб.
Kačer, Jindřich (2021). Temné počátky českých dějin, Příbram.
Kajitani, Nobuko (2001). A Man’s Caftan and Leggings from the North Caucasus of the Eight to Tenth Century: A Conservator’s Report. In: Metropolitan Museum Journal 36, 85–124.
Kaván, Jaroslav (1993). Technologie velkomoravských omítek a zbytek maleb z kostelů v Mikulčicích a pokus o jejich rekonstrukci. In: Archeologia technica 8, 9–21.
Klanica, Zdeněk et al. (2019). Mikulčice – die Nekropole an der dreischiffigen Basilika, Brno.
Kostelníková, Marie (1972a). Zvláštní tkanina ze Starého Města. In: Časopis Moravského musea. Vědy společenské LVII, 185-186.
Kostelníková, Marie (1972b). Slovanský textil na Moravě, Brno : Univerzita J. E. Purkyně v Brně.
Kostelníková, Marie (1973). Velkomoravský textil v archeologických nálezech na Moravě, Praha.
Kostelníková, Marie (1990). Eine kurzgefasste Übersicht über die Textilforschung in Mähren (Tschechoslowakei). In: Walton, P. – Wild, J.-P. (eds.). Textiles in Northern Archaeology, NESAT III: Textile Symposium in York 6-9 May 1989, London, 113-118.
Kouřil, Pavel (2014). Velká Morava a počátky křesťanství, Brno.
Kristoffersen, E. S. (2000). Sverd og spenne. Dyreornamentikk og sosial kontekst. Katalog, Kristiansand.
Krupičková, Šárka (2022a). Gombíky. Jedinečné symboly velkomoravské elity. In: Poláček, Lumír et al. (eds.). Velkomoravské elity z Mikulčic, Brno, 295-308.
Krupičková, Šárka (2022b). Velkomoravské gombíky. Původ, účel a vývoj artefaktů v živé kultuře 9. století, Brno: Masarykova univerzita.
Krupičková, Šárka (2024). Gombíky from Mikulčice and Their Regional and Supraregional Context, Brno.
Krupičková, Šárka (2025). Where Did the Spherical Hollow Buttons Come From? Comparing Great Moravian Gombíky with Examples from the Preslav Treasure. In: Bosselmann-Ruickbie, Antje et al. (eds.). The Preslav Treasure from Bulgaria (Tenth Century): Historical Context, Excavations, Objects and Technology, Heidelberg, 149–166.
Krupičková, Šárka et al. (2019). Exact evidences of the use of spherical buttons (gombíky): two case studies from Moravian finds – Exaktní doklady používání gombíků: dva příklady z moravských nálezů a jejich paralely. In: Přehledy výzkumů 60/2, 57-77.
Krupičková, Šárka et al. (2023). Rozdělené páry. Identifikace a interpretace výskytu gombíků s identickou tepanou výzdobou z různých nálezových kontextů velkomoravské aglomerace Mikulčice–Kopčany. In: Přehled výzkumů 64/2, 73–101.
Krupičková, Šárka et al. (2025). Gold gombíky from Mikulčice and Staré Město – Uherské Hradiště: An analysis and comparison of two unique find assemblages. In: Krupičková, Šárka et al. (eds.). Early medieval elite culture in supra-regional perspective. Society, centres, artefacts, Brno, 209-247.
Løvlid, D. H. (2009). Nye tanker om Skjoldehamnfunnet, Bergen.
Luňák, Petr (2012). Jak vypadali Velkomoravané. In: Tajemství české minulosti 14, 68-73.
Maříková-Kubková, Jana – Šlezár, Pavel – Dehnerová, Hana (2023). Praha – Olomouc. Sídelní potenciál a vznik biskupství. In: Kotous, Jan – Sommer, Petr – Vaníček, Vratislav (eds.). Tisíc a padesát let pražského biskupství, Praha, 244-266.
Měřínský, Zdeněk (1988). Kosočtverečné olověné křížky a jejich chronologické postavení v rámci hmotné kultury střední doby hradištní. In: Rodná země : sborník k 100. výročí Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně a k 60. narozeninám PhDr. Vladimíra Nekudy, CSc, Brno, 122-145.
Müller-Christensen, Sigrid (1960). Das Grab des Papstes Clemens II. im Dom zu Bamberg, München.
Niederle, Lubor (1913). Život starých Slovanů. Dílu I. svazek 2, Praha.
Niederle, Lubor (1953). Rukovět slovanských starožitností, Praha.
Nockert, Margareta (1982). Textilfunde von Önsvala, Nevishög ksp., Schonen. In: Acta Archaeologica 52, 202-208.
Nockert, Margareta (1991). The Högom find and other Migration Period textiles and costumes in Scandinavia, Umeå.
Nožičková, Kamila (2012). Textilie a textilní výroba 9. – 12. stol. v českých zemích, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Orel, Jaroslav (1964a). Textil z velkomoravského období. In: Věstník NSČ při ČSAV a SNS pri SAV 1/1964, 20-22.
Orel, Jaroslav (1964b). Tkaniny z období Velké Moravy. In: Umění a řemesla 7/1, 33-37.
Orel, Jaroslav (1965). Rekonstrukce tkanin z velkomoravského období. In: Bárta, Oldřich (ed.). Almanach Velká Morava, Brno, 141-142.
Orfinskaja 2001 = Орфинская, О. В. (2001). Текстиль VIII-IX вв. из коллекции Карачаево-Черкесского музея: технологические особенности в контексте культуры раннесредневековой Евразии, Москва.
Orfinskaya, Olga – Lantratova, Olga (2010). Female costume of the Golden Horde period from burial 93 of the Maiachnyi Bugor I cemetery in the Astrakhan region of Russia. In: Archaeological Textiles Newsletter 52, 48-63.
Orfinskaya, Olga – Pushkina, Tamara (2011). 10th century AD textiles from female burial Ц-301 at Gnëzdovo, Russia. In: Archaeological Textiles Newsletter 53, 35-51.
Østergård, Else (1991). Textilfragmenterne fra Mammengraven. In: Iversen, Mette et al. (eds.). Mammen. Grav, kunst og samfund i vikingetid, Århus, 123-138.
Østergård, Else (2004). Woven into the Earth: Textile finds in Norse Greenland, Århus.
Papanikola-Bakirtzi, Demetra et al. (2002). Everyday life in Byzantium. Byzantine Hours. Works and days in Byzantium, Athens.
Pavlíková, Kristýna (2015). Výskyt vzácných (importovaných) textilií z období Velké Moravy na území bývalého Československa na základě publikovaných nálezů. Zhodnocení stavu výzkumu, Brno: Masarykova univerzita.
Píč, J. L. (1909). Starožitnosti země české. Díl 3, sv. 1. Čechy za doby knížecí, Praha.
Poulík, Josef (1967). Pevnost v lužním lese, Praha.
Procházka, Rudolf (2017). Hrad Přerov v raném středověku (9. -11. století) a počátky mladohradištní hmotné kultury, Brno.
Roganský, Lukáš (2009). Signa Christiana. Artefakty kresťanského rázu z poslednej tretiny prvého tisícročia medzi Čechami a Potisím, Nitra.
Ræder Knudsen, Lise – Mannering, Ulla (2007). A Danish Early Germanic Iron Age Grave with Tablet Woven Cuffs. In: Rast-Eicher, Antoinette – Windler, Renate (eds.). NESAT IX – Archäologische Textilfunde – Archaeological Textiles, Braunwald, 18.-21. Mai 2005, Ennenda, 119-123.
Saburova – Elkina 1991 = Сабурова, М. А – Елкина, А. К. (1991). Детали древнерусской одежды по материалам некрополя г. Суздаля // Материалы по средневековой археологии Северо-Восточной Руси, Москва, 53-78.
Salvetová, Marie (2010). Rekonstrukce velkomoravského oděvu na základě archeologických, písemných a ikonografických pramenů, Brno: Masarykova univerzita.
Schlabow, Karl (1976). Textilfunde der Eisenzeit in Norddeutschland, Neumünster.
Staňková, Jitka (1964). Etnografické marginálie k textiliím z období velkomoravské říše. In: Český lid 51, 334-347.
Stepanova, Iuliia (2017). The Burial Dress of the Rus‘ in the Upper Volga Region (Late 10th–13th Centuries), Leiden.
Šlezár, Pavel (2018). Olomouc between the Great Moravian and Přemyslid Duchies. In: Kouřil, Pavel – Procházka, Rudolf (eds.). Moravian and Silesian Strongholds of the Tenth and Eleventh Centuries in the Context of Central Europe, Brno, 115-135.
Šlezár, Pavel (2023). Olomoucké knížectví Přemysla Otakara I. (1201-1212), Olomouc.
Trkovská, Věra (1965). Poznámky k vývoji oděvu na našem území v raném středověku. In: Český lid 52, 295-304.
Urbanová, Kristýna – Pulpán, Jan (2016). Oblékání pravěku, Litomyšl.
Vedeler, Marianne et al. (2018). Dressed for Ritual, Dressed for Life. A Migration-Period Grave from Sande in Norway. In: Medieval Archaeology 62, 1, 1-27,
Vedeler Nilsen, Marianne (1992). Draktmaterialet fra Guddal: Funksjon og visuell kommunikasjon, Bergen.
Vlasatý, Tomáš (2017). Je gombík knoflíkem? Návrh funkcí velkomoravského gombíku. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2026-06-05]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/je-gombik-knoflikem/.
Vlasatý, Tomáš (2020). Bota z Přerova, přelom 10./11. století. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2026-06-05]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/bota-z-prerova-prelom-10-a-11-stoleti/.
Vlasatý, Tomáš (2023a). Konstrukce raně středověkých tunik. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2026-06-05]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/konstrukce-rane-stredovekych-tunik/.
Vlasatý, Tomáš (2023b). Poznámky k raně středověkému ženskému oděvu. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2026-06-05]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/poznamky-k-rane-stredovekemu-zenskemu-odevu/.
Volken, Marquita (2014). Archaeological Footwear: Development of Shoe Patterns and Styles from Prehistory til the 1600’s, Zwolle.
Zíbrt, Čeněk (1892). Dějiny kroje od nejstarších dob, až po války husitské, Praha.
Zubkova, E. S. et al. (2010). Studies of the Textiles from the 2006 Excavation in Pskov. In: Strand, E. A. et al. (eds.). North European Symposium for Archaeological Textiles X, Oxford, 291-298.