Dokumentace detektorového nálezu středověkých šperků
V životě každého člověka se občas naskytnou momenty, během kterých jedinec ohromením oněmí a není s to pochopit bizarnost okamžiku. Rád bych pravidelné čtenáře, jakož i náhodné badatele a zájemce o historii, seznámil s jedním ze svých zážitků, který byl takovým momentem. Jakožto milovník historie a zaměstnanec obchodu prodávajícím repliky jsem byl vržen do situace, s níž se setká zřejmě jen málokdo.
Pátek 16.2.2018 byl výjimečně pohodový. Žádný stres, skvělý pracovní kolektiv pozitivně naladěných lidí, příjemné počasí, vydatný oběd. Bylo to zkrátka příjemné zakončení pracovního týdne. Zrovna, když jsem zaučoval novou kolegyni s kasou, ke mně doběhl kolega se slovy: „Pojď se mnou, tohle tě bude zajímat.“ Držen v nevědomosti jsem dorazil do vedlejšího prostoru, kde před pokladnou čekal zákazník. Vysoký, vousatý pán, který si přišel vyzvednout objednávku. Tento pán se po zaplacení pochlubil, že v peněžence nosí originální kusy miniaturních seker, které ochotně ukázal.
I když jsem v rukou držel pár mečů, seker, keramických střepů a dalších objektů, vždy to bylo v muzeích za speciálních podmínek a v rukavicích. Nyní se mi do dlaní dostaly šperky zhruba 1000 let staré, a to v prostředí, ve kterém bych to nečekal. Hned mi bylo jasné, že pán určitě nebude archeolog. V minulosti jsem se již pokoušel s některými detektoráři pracovat, a tak jsem vyzkoušel své štěstí i tentokrát. I když mi svědomí brání v podporování nelegálních výkopů, spolupráce skýtá možnost zdokumentovat artefakty, které by jinak unikly archeologickému bádání.
Miniatury seker z Polska a Běloruska.
Zdroj: Kucypera et al. 2011: Tabl. I-XIII.
Rozmluva s pánem nebyla jednoduchá. I když předměty více než ochotně zapůjčil k dokumentaci, bylo znát, že není fanouškem oficiální archeologie. Předměty mu sloužily k podpoření jeho vlastních teorií. Vyslechl jsem jeho názory a snažil jsem se vypátrat více o kontextu nálezů. Zákazník mi sdělil, že oba předměty našel téhož dne při bělorusko-ukrajinské hranici, kde se pravidelně věnuje lovu. Volný čas si pak krátí „pípáním“. Dle jeho vlastních slov vlastní ještě třetí miniaturu, kterou avšak nenosí při sobě. Některé amulety údajně doprovázely korálky, ale osobně jsem to pokládal za fabulaci, stejně jako zkazky o běloruských babičkách, které si po tisíc let předávají vyprávění o Perunově sekeře, vyprávění o dominanci Rusů v evropské prehistorii, bosenských pyramidách a Atlantidě. V jednom příběhu jsem však spatřil smutné zrnko pravdy – a sice, když pán zmínil masivní odkup detektorových nálezů sběrateli, což pán odsuzoval (ne proto, že by se jednalo o nelegální devastaci kulturního dědictví, nýbrž proto, že sběratele tvoří „Židé“, kteří vytvářejí konkurenční konspirační teorie o původu těchto předmětů). Přestože jsme byli zástupci naprosto opačných táborů, s pánem nedošlo k žádné polemice, a já jsem mu vděčný, že umožnil dokumentaci, která byla přes polní podmínky (fotoaparát na mobilu, zlatnická váha a digitální posuvné měřidlo) poměrně detailní. Předměty nepůsobily dojmem falz, o čemž svědčí i porovnání s jinými zdokumentovanými kusy.
Předmět č. 1
Kompletní miniatura sekery přináležící k Makarovovu typu 1 (datace spadá do pozdníh 10.–13. století). V současné době je v literatuře známo nejméně 95 sekerek tohoto typu – včetně tří nálezů z Běloruska a sedmnácti kusů z Ukrajiny (Kucypera et al. 2011). Tvarově tento typ odpovídá bradatici s polokruhovým výstupkem pod ostřím a realisticky profilovaným tloukem s trny. Materiálem je zřejmě slitina mědi, jelikož celý povrch předmětu je pokryt měděnkou. Nápadná je absence dekorace a otvoru v boční straně čepelky. Ostří bylo poměrně dobře nabroušené; původní břit mohl být kdysi ostrý jako břitva. Při pohledu svrchu byl mezi tloušťkou oka a tloušťkou břitu zřetelný přechod, který nebyl plynulý – tento rys můžeme vidět i na dalších dobových odlitcích.
- Váha: 10,7 g.
- Maximální délka: 52,61 mm.
- Šířka ostří: 31,77 mm.
- Tloušťka oka: 11,32 mm.
- Tloušťka břitu: 1,26–4,37 mm.
- Výška tlouku: 15,56 mm.
- Výška krčku: 4,10 mm.
- Velikost oka: 7,4 × 6,63 mm.
Předmět č. 2
Sekerovitý závěsek sekáčkovitého tvaru, který tvarově odpovídá nálezům z mladší doby římské (cca 3. až pol. 4. století), patrně z prostředí východogermánského kulturního okruhu przeworské či černjachovské kultury (viz Belevec 2016; Kokowski 1997; 2009; Rypka 2023). Přináležitost k Makarovovu typu 2 (Kucypera – Wadyl 2011) či amuletům kladiv (Staecker 1999) je méně pravděpodobná.
Materiálem je zřejmě stříbro, které vlivem špatné konzervace ztmavlo. Přívěsek je symetrický a na rozdíl od předchozího předmětu nemá natolik zužované ostří. Očko se nachází na oválné plošce, která je od zbytku přívěsku oddělena ostře řezaným přechodem ve tvaru hranolu. Pomyslné ostří je na jedné straně – řekněme pohledové – zdobeno rytou cikcak dekorací, která je na několika místech zdvojena.
- Váha: 1,8 g.
- Maximální délka: 20,13 mm.
- Šířka: 16,99 mm.
- Výška oka: 4,2 mm.
- Tloušťka oka: 1,81 mm.
- Velikost hranolovitého přechodu: cca 3,46 × 3,15 mm.
- Velikost prostředních zubů dekorace: cca 2,26 × 1,86 mm.
Poděkování
Prozkoumání a následné porovnání s dochovaným materiálem mne mnoho naučilo ohledně proporcí a výroby těchto zajímavých středověkých ozdob. Tímto pánovi, se kterým jsem se setkal zcela náhodou, děkuji, a přál bych si, aby k podobné spolupráci docházelo častěji. Můj dík patří také kolegyni Monice Barákové, která neváhala a předměty nafotila.
Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte nám napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee, Revolutu nebo Paypalu.
Literatura
Belevec 2016 = Белевец, В. Г. (2016). О находках топоровидных подвесок позднеримского времени на территории Беларуси // OIUM, Вип. 5: Черняхівська культура. До 85- річчя від для народжання І.С. Винокура, Киів, 59–67.
Kokowski, Andrzej (1998). Metalowe wisiorki w kształcie topora na terenie Barbaricum na północ i północny wschód od limesu rzymskiego w okresie rzymskim i we wczesnym okresie wędrówek ludów. In: Ilkjær, J. – Kokowski, A. (eds.). 20 lat archeologii w Masłomęczu, t. I – Weterani, Lublin, 99–116.
Kokowski, Andrzej (2009). Jeszcze raz w kwestii metalowych wisiorków w kształcie topora. In: Bitner-Wróblewska, A. – Iwanowska, G. (eds). Bałtowie i ich sąsiedzi: Marian Kaczyński in memoriam, Warszawa, 767-771.
Kucypera, P. – Pranke, P. – Wadyl, S. (2011). Wczesnośredniowieczne toporki miniaturowe, Toruń.
Kucypera, P. – Wadyl, S. (2011). Early medieval miniature axes of Makarov’s type 2 in the Baltic Sea Region. In: Archaeologia Lituana 12, 122–130.
Rypka, Luboš (2023). Dva sekerovité závěsky z Roudnicka (okr. Litoměřice) a poznámky k jejich rozšíření a typologicko-chronologickému členění. In: Archeologie severozápadních Čech 2, 39-65.
Staecker, Jörn (1999). Rex regum et dominus dominorum. Die wikingerzeitlichen Kreuz- und Kruzifixanhänger als Ausdruck der Mission in Altdänemark und Schweden, Stockholm.
