Rada velitelům (nejen) raně středověkých skupin
V posledních dvou letech jsem se věnoval sběru dat týkajících se vývoje českých raně středověkých skupin od roku 1998-2020. Tento materiál prozatím zůstává nepublikován, přesto bych rád využil možnosti zveřejnit několik cenných poznatků pomocí rad směřovaných zejména velitelům těchto skupin.
Hlavním důvodem sepsání je série incidentů v rámci některých raně středověkých skupin v průběhu roku, která mne přesvědčila o tom, že v jejich vedení mnohdy stojí lidé, kteří nemají praxi s vedením kolektivu a postrádají manažerské kvality, což má za následek štěpení a demotivaci kolektivu, zakládání nových skupin a odliv slibných zájemců mimo komunitu. Plně si uvědomuji, že některé situace jsou neřešitelné i pro sebelepší velitele, přesto věřím, že následující rady mohou napomoci profesionalizaci a vzájemné komunikaci již od samého začátku, což může budovat silné a dlouhotrvající vztahy.
Pokud jsem se nechal unést a zvolil jsem ostřejší tón, než jaký je v mé tvorbě zvykem, tyto emotivně zbarvené pasáže mi prosím odpusťte – jde o odpověď některým konkrétním lidem, jejichž jména v článku záměrně nepadají. Text bude prokládán motivačními fotkami splněných snů v rámci raně středověkých aktivit.
Důvody účasti na raně středověkých akcích
První dílčí radou, kterou bych chtěl směřovat velitelům skupin, je pochopení, z jakých pohnutek se zájemci rozhodují věnovat svůj čas právě rekonstrukci raného středověku, což je opomíjená znalost, která je klíčem k osobnímu vývoji jednotlivců. Je samozřejmě těžké postihnout všechny důvody a problém je o to složitější, že se málokdy setkáváme pouze s jedním důvodem a že se v průběhu času důvody mění. Ty nejběžnější lze definovat takto:
1. láska k historii
Pro řadu lidí je oblékání se do historických kostýmů snem již od dětství, a když se rázem objeví příležitost, tento sen si splní. Do této kolonky můžeme zařadit také některé archeology, kteří povýšili dětský sen na svou profesi, kterou propojují s experimentem na vlastní kůži.
2. prodej zboží
Někteří, zpravidla dlouholetí a zruční reenactoři, využili možnosti povýšit svůj koníček na své živobytí a navštěvují akce proto, aby prodávali své zboží.
3. boj, pravidelná fyzická aktivita
Největší část komunity raně středověkých reenactorů se koníčku věnuje proto, že je uchvátila možnost zacházet se zbraněmi. Bitvy a přípravy na ně jsou pro ně mnohdy jedinými pohybovými aktivitami. Účastníci, které těší, že mohou šermovat před diváky a rozdávat tím radost, představují v rekonstrukci raného středověku takřka nepostřehnutelnou menšinu.
4. sounáležitost
Raně středověká komunita má svůj naturel, který přirozeně láká podobně smýšlející lidi a nabízí pocit sounáležitosti, společnou zábavu, přátelství na celý život a kvalitní diskuze.
5. představení řemesla či každodenního života
Kreativní účastníci raně středověkých akcí se pokoušejí zpracovávat kov, kůži, dřevo, kost, paroh nebo textil původními technologiemi a baví je zdokonalování v těchto odvětvích, které často mají co nabídnout i v moderním světě. Některé každodenní aktivity, například vaření, uspokojuje ty, pro které je radost připravit jídlo pro desítky lidí.
6. realizace a prezentace projektů
V tomto koníčku je silným hnacím motorem prezentace nových kostýmů a jiných výzev v nové sezóně. Kromě toho potkáváme nejrůznější přednášky, které prezentují nové projekty (kostýmy, nové koncepce skanzenů a podobně).
7. doprovázení partnera nebo rodiny
Akce jsou příležitostí, jak spolu mohou partneři trávit víkendy. Pro některé rodiny se raný středověk stal životním stylem namísto ježdění na výlety nebo na chalupu.
8. zvědavost, hledání inspirace a sebepřesahu
Zejména lidem, kteří mají blízko k pohanství nebo alternativnímu stylu života, může historická rekonstrukce připadat zajímavá a chtějí si ji ozkoušet. K tomuto bodu však můžeme přiřadit obecně jakékoli hledání nových postupů a způsobů nazírání na skutečnost.
Důvody odchodu z komunity se u různě motivovaných lidí liší. Zatímco prodejci a další, kteří vykonávají profesi spjatou s minulostí (archeologové, historici, kurátoři, průvodci, konzultanti) patří mezi nejstabilnější články komunity, velká část bojovníků v průběhu času změní priority a usadí se v životní poloze, ve které již navštěvování historických akcí nemá místo, zejména pokud partner nevykonává podobnou aktivitu. Zkušenost mi ukazuje, že lidé doprovázející svoje partnery na historické akce mají vysokou tendenci komunitu opouštět v případě partnerské rozluky.
Jinými slovy jádro komunity tvoří řemeslníci, profesionálové a laici, kteří historii milují a reenactment považují za životní cestu a poslání, a to jak jednotlivci, tak páry. Není neobvyklé, že se zálibě věnují 10-20 let. Tito zpravidla reprezentují nezávislé prodejce a vedení skupin, do kterých přicházejí noví zájemci. Významná část nových zájemců je motivovaná vidinou výsledků na poli bojové rekonstrukce, které, pokud se nedostavují, nadšení z koníčku rychle opadá. Na tomto místě musí nutně zaznít, že velká část nových zájemců opouští komunitu po méně než 10 sezónách, průměrně zhruba po 5 letech. Samozřejmě významně přispívá, že zájemci mají více koníčků a jsou dříve či později postaveni před těžké rozhodnutí, které zálibě dají přednost. Věřím, že některé skupiny věnující se ranému středověku jednají ve svůj neprospěch v tom, že své členy nedokáží motivovat, neodhalují plný potenciál koníčku, nedostatečně splácí vysoké nasazení a zbytečně se zaměstnávají politikařením napříč skupinami, což jsou všechno důvody, proč váhající člen dává přednost jinému koníčku.
Splněný sen fanouška Filipa.
Když zdvihal vítěze turnaje (levá fotografie), rozhodl se, že se pokusí vyhrát turnaj následujícího roku. Díky odhodlání se mu to povedlo (pravá fotografie).
Úvaha nad základními funkcemi skupiny
Druhá rada připomíná ideální funkce skupiny, kterých vypočítávám celkem šest:
1. uvedení do koníčku
Skupina zajišťuje vstupní pohovor, na kterém by mělo zaznít, jaké má zájemce představy, čeho chce v koníčku dosáhnout, ale také co může skupině nabídnout. Předmětem diskuze může být také nástin, jak člen může postoupit v hierarchii, jaká jsou pravidla opuštění skupiny a jaké má skupina požadavky včetně kostýmu, cenových relací a deadlinů pro získání základní výbavy. Když se tyto představy oboustranně protínají, zájemce se seznámí se členy skupiny, jsou mu představeny aktivity, skupinové vybavení a posléze je uveden do národní a mezinárodní komunity. Skupina nováčka seznamuje se zdroji informací a nároky na kostým, s jehož budováním vypomáhá; předává znalosti, kde nakupovat a prodávat polotovary i finální výroby. Skupina nováčkům může zapůjčovat erární vybavení.
2. setkávání v civilním životě
Skupina je silnou sociální strukturou založenou na přátelství a důvěře. Ta není možná bez pravidelného setkávání ve formě tréninků, workshopů, přednášek, oslav narozenin, koncertů, výletů a podobně. Během těchto setkání se vytváří důležité lepidlo, které skupinu drží pohromadě a současně se vyměňují zkušenosti a novinky.
3. koordinace navštěvovaných akcí
Skupina stanovuje prioritní akce v průběhu roku doma i v zahraničí, registruje členy na tyto akce, stanovuje klíčové pozice (kuchař, řidič atd.) a rovnoměrné rozdělení úkolů mezi více lidí. Skupina dolaďuje vybavení členů, organizuje jednotný nákup potravin a odjezd. Skupina dopředu seznamuje členy s organizátorem, prostředím akce, přítomnými stánkaři, doporučeným vybavením a pravidly.
4. vystupování v rámci akce
Skupina je zodpovědná za jednotné spaní, udržování ohniště a vaření, předvádění řemesel, dodržování programu a kontrolu vybavení. Skupina tlumočí informace od organizátora. Pokud jsou někteří členové zraněni, je jim poskytnuta péče ze strany skupiny (odvoz do nemocnice nebo ošetření na místě). Vítaným benefitem je vlastní fotograf, který působení skupiny dokumentuje.
5. administrativa a prezentace ve virtuálním prostoru
Skupina drží skupinovou kasu, vybírá poplatky za tréninky aj., domlouvá placená vystoupení a meziskupinové tréninky. Současně komunikuje s médii, spravuje webové stránky a sociální sítě, publikuje své úspěchy, rekrutuje nováčky.
6. oživování historie
Historickou je skupina proto, že se věnuje rekonstrukci určité materiální a duchovní kultury, kterou studuje a prezentuje. Obléknutím kostýmu se účastníci stylizují do role. Skupina by měla garantovat kvalitu vybavení, přičemž důležitou poznámkou je, že skupina je tak historická, jako je její nejnovější kostýmovaný člen na akci.
Pokud je cílem skupiny prezentovat hierarchii (velitel a jeho podřízení), měla by přirozeně tíhnout k budování početné základny o desítkách členů, ve které se lépe prezentuje hierarchie, ale také je praktická z důvodu všeobecné vnitroskupinové výpomoci, půjčování erárního vybavení a při pořádání akcí, kde je zapotřebí velký organizátorský aparát. Obecně lze vnitroskupinové působení s drobnými obměnami přirovnat k zaměstnání: v zaměstnání je šéf spokojen, když je generován zisk, buduje se reputace a když jsou zaměstnanci spokojeni, a zaměstnanci jsou spokojeni, když je práce rozvíjí, je dobrý kolektiv, adekvátní odměna a když se na ně zbytečně netlačí. Ve skupině je velitel spokojený, když skupina plní základní uvedené funkce, fyzicky ho tato činnost nevyčerpává a je pyšný, když vidí výsledky a nedochází ke zraněním, zatímco členové jsou spokojeni, když jsou splněny vstupní nebo aktuální motivace (pohyb, socializace, seberozvoj atd.). To, co je pro zaměstnance plat, je pro člena skupiny zážitek. Pokud člen nemá pozitivní zážitek, není v této poloze spokojený, a pokud necítí dostatečnou oporu v ostatních členech, nemá příliš důvodů v takovém uskupení setrvávat. Považuji za tristní, že někteří členové setrvávají ve skupinách, kde se dlouhodobě setkávají s věčně nespokojeným přístupem a negativním zážitkem, a to z důvodu své dobromyslnosti anebo toho, že jim skupina zamezuje kontakt s jinými lidmi, od nichž by se mohli dozvědět o jiných přístupech v rámci komunity.
Jeden z vlastních splněných snů.
Organizování bojovky se čtyřicetikilometrovým pochodem, nočními i denními přepady, broděním a interakcí se živými zvířaty (koně, draví ptáci, psi).
Nedostatky nováčkovské a velitelské
V závěrečné radě bych rád poskytl pohled na často opakované chyby, z nichž se lze poučit. Rozdělujeme chyby nováčků a chyby velitelů:
Nedostatky nováčkovské
Standardním nedostatkem, se kterým se potkáváme až příliš často, je neurčitá představa o budoucnosti v koníčku. Působení v komunitě slouží ke krátkodobému uspokojení, a když je zájemce uspokojen, odchází do jiného koníčku. V podstatě to ústí v to, že komunitou proplouvají desítky a možná i kolem stovky lidí, kteří v horizontu pěti let z koníčku odejdou na úkor jiné aktivity. S tím se pojí další významná skutečnost – drtivá většina zájemců se věnuje koníčku bez toho, aniž by poznala jeho plný potenciál, a komunitu opouští bez toho, aniž by poznali všechna dostupná zákoutí koníčku, navštívili zahraniční akce, navázali důležité kontakty, zkusili si mořeplavbu a podobné fascinující aktivity. Na místě je možná lepší informování a motivace ze strany skupin, ale také pevnější vůle ze strany nováčků.
Konstantou se v posledních letech stává nezájem o historické pozadí, neochota podnikání vlastního bádání a očekávání veškerých informací naservírovaných na stříbrném podnosu. Skupina rozhodně může významně pomoci se zdroji a jejich interpretací, ale finální projekt je výsledkem osobního přičinění zájemce. Nováček by měl být veden k vlastnímu zájmu a měl by být ujištěn, že žádná otázka, na kterou se zeptá, není špatně a nezůstane nezodpovězena. Nedostatek bádání má konsekvenci v nákupu nehistorického, nekvalitního, předraženého či jinak závadného zboží, což může vést ke zklamání člena anebo ke snížení autentičnosti jeho kostýmu i celkové autentičnosti skupiny. Je příznačné, že nováčci si hned chtějí kupovat meče, ale přitom nevlastní misku, lžíci, nůž nebo boty.
Častou chybou nováčků je nedostatek pokory. Pokud skupina dobře funguje, zpravidla jim někdo v začátcích věnuje značné množství času. Vyměňují si zprávy, knihy, volají si, scházejí se, shánějí se doplňky. Tady je na místě apelovat na nováčky, že i zde by mělo vítězit kritické myšlení a jakkoliv vypadá brokátový župan opásaný stříbrem atraktivně, pokud mu to erudovanější člen nedoporučí, měl by se opásat spíše pokorou, než stříbrem.
Dalším častým nedostatkem je ignorace zavedené hierarchie; přestože velitel je oficiálně stanoven a má hlubší znalost problému, nováčci a někdy také starší členové jej ne vždy respektují, a to z důvodu některé chybějící kvality. To ústí v neposlouchání rozkazů. Moje rada zní, aby se členové nebáli o tomto hovořit, dát veliteli zpětnou vazbu, a v případě, že by byl problém hlubší povahy, existuje možnost být více fluidní a vyzkoušet si angažmá v jiných skupinách, spíše než opustit komunitu nadobro. Pokud se skupina kdykoli po úvodním sezení zájemci znelíbí, má možnost vybrat si jinou skupinu ze zhruba 40 českých a moravských celků.
Nováčci si mnohdy neuvědomují šíři zodpovědností velitele a nabývají přesvědčení, že jde o pohodovou pozici, ale ve skutečnosti jde o zodpovědnost. Snad každá skupina se také někdy potkala se zájemci, kteří se příliš nesocializují, neumějí potlačit své ego a individualitu. Pokud se od nováčka očekává pravidelné trénování, nedostatečná docházka je častým problémem. Opačným problémem může být, když jsou někteří nováčkové velmi aktivní, aktivnější než zbytek skupiny, kterou přerostou a hledají nové uplatnění, zpravidla mimo rekonstrukci raného středověku.
Nedostatky velitelské
Kde začíná nedostatek nováčka a kde velitele, je někdy nesmírně těžké odlišit, protože lze argumentovat, že velitel jakožto moderátor diskuze a člověk provádějící pohovor vybráním jedince přijímá zodpovědnost za jeho případné přešlapy, před kterými je dostatečně nevaroval. Na obranu velitelů však lze říci, že zkušenost je nepřenosná komodita, neexistuje „škola pro reenactory“ a je lidské chybovat (zejména v režimu „koníček“, který je pro mnoho lidí odpočinkový a nepříliš zavazující), takže jistá část nováčků vždy bude generovat některé z následujících nedostatků, kterým by velitel dokázal předejít pouze tím, že by vytvořil uskupení z elitních reenactorů s letitými zkušenostmi.
Velitel je nejvíce motivovaným členem skupiny, který do koníčku investuje nejvíce času. Je prostředníkem mezi všemi členy, je stmelovacím prvkem, který by měl znát pozadí a důvody jednání každého člena. Moderuje meziskupinovou diskuzi, informační kanály směřují k němu, aktivně se doptává, informace si ověřuje a nepronáší soudy, dokud nezná postoj všech zúčastněných stran. Je diplomatem, je pro něj radost, když vidí skupinu prosperovat, podporuje individuální snahy, chválí, děkuje, odměňuje. Za každé situace mu jde o dobré jméno skupiny a jejích členů. Učí a předává své zkušenosti ostatním členům. Pokud se skupina prezentuje jako bojová, vede bojovníky do boje a velí jim. Když kárá, současně vysílá signál, že každý v kolektivu je vysoce užitečný a potřebný. Předává informace od organizátorů a o dění mimo skupinu, navazuje kontakty, organizuje aktivity v kostýmech i v civilu a zprostředkovává zajímavé zkušenosti. Velitel v členech vzbuzuje inspiraci a jde osobním příkladem, nepoužívá dvojí metr, nevyžaduje od ostatních více, než kolik vyžaduje po sobě samém. Řada velitelů nabývá dojmu, že vše musí udělat sama, protože práci udělá nejkvalitněji, ale ve skutečnosti dobrý velitel je mistr delegování výše zmíněné práce a kontroly plnění. Současně si z členů vychovává lidi, kteří proaktivně přijímají určité činnosti. Za známku silného a sebevědomého vedení považuji, když se skupina neštěpí.
Častým nedostatkem je, že velitelské posty zastupují lidé, kteří nikdy nevedli jiný kolektiv, práce s lidmi je pro ně spíše přítěží než posláním, neumějí práci delegovat a nejsou organizačně a komunikačně vybavení. To se projevuje na mnoha rovinách, začít můžeme tím, že velitelé běžně neorganizují úvodní sezení, protože automaticky přijmou kohokoli, kdo je alespoň trochu zaujatý. Tím nedochází k formulaci očekávání obou stran, a z nenaplněného očekávání může plynout zklamání. Velitelé si tak dostatečně neuvědomují, jaké jsou motivace jednotlivých členů pro věnování se tomuto koníčku a jaké jsou jejich osobnostní kvality. Je ozdobou každého velitele, pokud najde motivace a silné stránky jedince sloužící k jeho rozvoji.
Členové se běžně setkávají s neochotným vedením, když prosí o výpomoc s kostýmem. Zájemce dostává pouze mlhavé informace o tom, co je od něj po kostýmové stránce vyžadováno, případně nedostává žádné. Absenci znalosti nálezového korpusu nelze suplovat módními výstřelky z minulých akcí. Bez vlastního kritického přístupu nikde není záruka, že nevytváříme další a další kopie nesmyslů. Není ostuda se mýlit a není ostuda přiznat si, že o něčem nemáme ponětí a je třeba to nastudovat. Je ostuda slepě kopírovat vizuální vjemy bez vnitřní myšlenkové struktury, která za vizuální prezentací stojí. A je ještě větší ostuda vnucovat nováčkům vlastní vize a domněnky bez argumentace a kritického myšlení. Má-li velitel určovat podobu členů, pak by ke svým tvrzením měl předložit argumenty, nebo stanovit ve skupině silně angažovaného člena, který mu bude oporou. Pokud tomu tak není, obecné povědomí o rekonstruovaném regionu a korektním oblečení je vágní a v lepším případě vede k tomu, že člen s prosbou o radu kontaktuje jiné skupiny nebo jednotlivce, v horším případě jsou kostýmy nakupovány online, bez důkladné rešerše a kontroly skupiny.
Velitel by rozhodně neměl být rozvratným prvkem. Nebojkotuje individuální snahy, nenadává a neodsuzuje, neštve členy proti sobě, skupina pro něj není prostředkem dokazování si vlastního ega. Běžným příkladem nevděčného přístupu je nepřijetí mezi „členy“ ani po několika letech – zájemce dostává protichůdné signály, protože jsou na něj kladeny nároky jako na člena, ale současně nemá privilegia, a pokud tento stav trvá více než jednu nebo dvě sezóny, zájemce pochopitelně přehodnocuje svůj zájem na další spolupráci. Může to znít neuvěřitelně, ale mnozí velitelé neumí nebo nechtějí poděkovat. Členové, kteří se rozhodnou odejít nebo změnit skupinu, se někdy setkávají s nepřátelským přístupem, jsou očerňováni, namísto toho, aby jim přestup byl umožněn, podobně jako ve sportovním nebo profesním světě.
Navzdory uvedenému se velká část velitelů brání profesionalizaci skupin a jejich růstu. Pro všechny členy skupiny musí účast na akcích zůstat především zábavou, a profesionalizace je krok, kterou řada skupin nechce provést právě z toho důvodu, že by to mohlo pro některé členy znamenat větší tlak, více povinností a závazků. Pomineme-li, že nejméně deset lidí v České republice se zúčastňováním raně středověkých akcí živí, obávám se, že obava z profesionalizace maskuje vlastní nízké ambice a manažerské schopnosti anebo nedostatek vnitřní motivace dosahovat zlepšení. Nejeden velitel by jistě uvítal, že jeho skupina působí profesionálně, spolupracuje s institucemi a má mezinárodní věhlas. Na obecné úrovni to souvisí na jedné straně s úzkoprofilovým zaměřením skupin (přílišné preferování boje, ignorování jiných aktivit, zejména ženské aktivity jsou často odsunuty na druhou kolej), na straně druhé se nemluví o výhodách, které jsou s koníčkem spojené, jako třeba seznámení se s muzejními pracovníky (návštěva muzeí zadarmo), získání zahraničních přátel (zdarma ubytování v cizině), cestování na zahraniční festivaly s proplaceným cestovným, působení ve filmech, možnost půjčování si knih aj.
Ve světle uvedených bodů se jeví jako marginální, že na základě rozhodnutí velitele si o skupině a koníčku vytvářejí názor kamarádi a rodiny členů, ale také diváci a v některých případech média. Osobně se domnívám, že pozitivní i negativní role skupin a velitelů při přetváření obecného povědomí o dané epoše není nezanedbatelná, a některým konkrétním, hluboce zaujatých skupinám a jednotlivcům se vyloženě podařilo posunout hranice. Uvést můžeme také, že zaručenou ztrátu důvěry utrpí ten velitel, který se nestará o svého zraněného podřízeného.
Splněné sny fanouška Romana.
Šerm s Rolandem Warzechou (vlevo), návštěva hradiště Gross Raden v kostýmu (střed), krvavá oběť (vpravo).
Doporučení literatury k samostudiu
Nicméně není možné pouze kritizovat. Osobnostní vývoj je celoživotní, nikdy nekončící projekt. Začít lze v podstatě kdykoli, nikdy není pozdě. Vždy kolem sebe najdete spoustu lidí, kteří Vám ochotně pomohou nést tíhu velení. Důležité je mít velké cíle a plány, avšak zůstat spíše skromný. Dobrým odrazovým můstkem je také následující doporučené čtivo:
1. skvělé čtení určené historickým reenactorům představují články slovinského archeologa a řemeslníka Črtomira Lorenčiče, zveřejněné pod přezdívkou „Harald the Smith“. Relevantními články v této souvislosti jsou „Status is earned, not bought“ a „Why Authenticity Matters: A Letter to Reenactors & Event Organizers„. Výsledkem prvního uvedeného článku je, že reenactor by měl reprezentovat povolání, které se blíží jeho skutečné profesi, zatímco druhý článek upozorňuje na zodpovědnost, kterou účastníci a organizátoři akcí mají vůči veřejnosti.
2. nejdůkladnější a nejtematičtější českou prací je diplomová práce šermíře Jana Voděry nesoucí název „Branci, pro vodu! Hierarchie ve skupině historického šermu„. Centrální myšlenkou práce je rozpor mezi hierarchií oficiální a neoficiální. Obě hierarchie autor chápe jako vzájemně provázané, ale nikoliv shodné – oficiální hierarchie je relativně stálá, zatímco neoficiální hierarchie vykazuje větší dynamiku a je podmíněna vztahem k autenticitě, angažovanosti a rovněž genderem. Autor spatřuje jako klíč k úspěchu ve skupině historického šermu angažovanost do skupinových aktivit a ochotu dělat více, než je od něj očekáváno. Téma historického šermu se stalo předmětem zájmu i dalších vysokoškolských prací, lze kupříkladu zmínit práci Jany Moravcové „Virtuální světy – konstrukce minulosti jako hra. Amatérský historický šerm„, Michala Popoviče „Bardi a bastardi. Etnografie skupiny historického šermu„, Barbory Bouchalové „Divný svět. Svět subkultury historických šermířů“ nebo Ondřeje Hartvicha „Fenomén Living History v Čechách„.
3. jste-li velitel, mohla by Vás zaujmout některá z česky publikovaných knih, která radí, jak vést tým. Knihkupectví nabízejí širokou škálu titulů.
4. jelikož opakování je matka moudrosti, rozhodně neuškodí zmínit klasickou literaturu – Niccolo Machiavelli: Vladař a Sun-Tzu: Umění války.
Jeden ze splněných snů fanynky Moniky – zvládnutí výroby korálků.
Jedna odpověď
Perfect article as usual !