Zdobená štítová puklice z Haithabu

Na počátku dubna roku 2023 jsme měli možnost opětovně navštívit Vikinské muzeum v Haithabu (Wikinger Museum Haithabu). Naše pozornost se přirozeně soustředila na nejslavnější nálezy z dané lokality, zejména militárie z pohřebišť. Při zběžném prozkoumání předmětů z Lodního komorového hrobu (Bootkammergrab) padl náš zrak na jednu z puklic, jejímuž neobvyklému rozvržení otvorů do tří trojic jsme se podivovali již při předchozí návštěvě roku 2016.

Puklice z Lodního komorového hrobu z Haithabu. Fotografie pocházejí z autorova archivu.

Při detailnějším pohledu jsme si povšimli, že na dvou takřka protilehlých stranách čelní strany krempy se v oblastech nýtů nacházejí pásky z velmi tenkého kontrastního kovu. V jednom případě je pásek umístěn pod rozměrnou hlavou nýtu, v druhém případě se fragment pásku nachází v prostoru otvoru pro nýt. Jelikož tyto neželezné aplikace pro nás byly novinkou, rozhodli jsme se tuto skutečnost konfrontovat s dostupnou literaturou a výsledek prezentovat článkovou formou pro všechny případné zájemce.

Detaily neželezných aplikací na pohledové straně puklice z Lodního komorového hrobu z Haithabu.
Fotografie pocházejí z autorova archivu.

---

Kontext a datace

Roku 1908 prozkoumal Friedrich Knorr (1872–1936) jižně od Půlkruhového valu Haithabu velkou mohylu, která svým rozsahem a inventářem patří mezi nejpůsobivější hroby historického Dánska a pro kterou se v literatuře zažil název Lodní komorový hrob (Bootkammergrab) (Knorr 1911). Uvnitř zhruba 40 m široké mohyly se nacházela 17-20 m dlouhá válečná loď, vyrobená především z dubu, orientovaná Z-V (Crumlin-Pedersen 1998: 139). Pod lodí byly objeveny dva objekty: komorový hrob tří osob o rozměrech 3,7 × 2,4 m a jáma s kostrami tří koní.

Schématický nákres Lodního komorového hrobu z Haithabu. Zdroj: Schietzel 2022: 172.

Detailní schéma Lodního komorového hrobu z Haithabu.
Zdroj: Arents – Eisenschmidt 2010b: Taf. 46-47.

Komorový hrob byl 1,9 m hluboký a měl dřevěnou výdřevu i podlahu z 2-3 cm tlustých prken. Komora byla vertikálními prkny rozdělena na větší východní část (Kammer A) a menší západní část (Kammer B). Větší komora ukrývala vědro se železnými obručemi a křížovým kováním (Aa), meč typu K (Ab), meč typu Mannheim (Ab 1), dvě štítové puklice (Ac, Ac 1), fragment třmenu nebo ostruhy (Ad), nůž (Ae) a řadu drobných kovových součástí jezdeckého vybavení (Af).

Výběr nálezů z východní části komorového hrobu (Kammer A).
Zdroj: Arents – Eisenschmidt 2010b: Taf. 48-52.

Menší část komory byla neméně bohatá a obsahovala bronzové umyvadlo (Ba), meč typu K (Bb), dvě štítové puklice (Bc, Bc 1), kovové štítové madlo s litou koncovkou (Bf, Bf 4), skleněný pohár (Bd), stříbrná kování s filigránem (Bf 1-3), jantarový korál (Bg), svazek nejméně devíti řapových šípů s litými končíky (Bh), pár ostruh (Be), nejrůznější další součásti jezdeckého vybavení (Bk), hřeben (Bk 5), nůž (Bl), hrací desku (Bi) a dvě dřevěné nádoby. Dále se v komoře nalezly předměty (kusy jezdeckého vybavení, vřeteno), jejichž přesné umístění je nejisté. Předměty byly poměrně detailně popsány Müller-Willem (1976: 32-111) a Arentsem a Eisenschmidtovou (2010b: 111-125).

Výběr nálezů ze západní části komorového hrobu (Kammer B).
Zdroj: Arents – Eisenschmidt 2010b: Taf. 52-58.

Datace Lodního komorového hrobu je problémem, které se stává kolbištěm archeologů, historiků a přírodovědců. V tradiční literatuře je zavedeno Müller-Willeho datování, které je založeno na typologickém srovnání předmětů a které hrob řadí do konce 9. či začátku 10. století (Müller-Wille 1976: 142), do období nepříliš chronologicky vzdáleného od jiného pompézního lodního hrobu, mohyly z Ladby (Thorvildsen 1957). Roku 1994 publikoval Wamers svůj článek, který do datování přinesl zvrat: pomocí detailního srovnání poukázal na to, že materiální kultura v Lodním komorovém hrobu odpovídá roku 830-850 (Wamers 1994). Součástí práce je i radiokarbonové datování, které za nejpravděpodobnější výsledek pokládá 9. století (Wamers 1994: 52). Datace do 2. čtvrt. 9. století je akceptovaná dodnes (Arents – Eisenschmidt 2010a: 314) a datace některých předmětů, například meče, byly nezávisle ověřeny (Lennartsson 1997/1998).

Datování karolinské složky souboru je precizní. Na tomto místě můžeme navrhnout pouze drobné doplnění či korekci ve formě upozornění na hrob, jehož inventář vykazuje významnou podobnost s Lodním komorovým hrobem. Jedná se o komorový hrob Bj 850 v Birce, na jehož podobnosti upozornil již Müller-Wille (1976: 35, 135). Komora o rozměru 3,3 × 2 m ukrývala meč typu H, křidélkové kopí typu C, vědro s železnými obručemi a křížovým kováním, nůž, svazek deseti řapových šípů, keramickou nádobu, okovanou truhlu a štít. Štít byl opatřen puklicí typu R564, jejíž okraj byl okován plechem ze slitiny mědi, a nejméně 40 cm dlouhým kovovým madlem s litou koncovkou (Arbman 1943: 323-5). Jak můžeme vidět, oba hroby sdílejí takřka identická vědra, picí nádoby, štíty a výzbroj franské provenience. Hrob z Birky však postrádá jezdeckou složku.

Výběr inventáře z hrobu Bj 850 v Birce.
Zdroj: Arbman 1940: Abb. 272-3; Warming et al. 2020: Fig. 10; SHM Stockholm; Viktor Brolund.

Pokud přijmeme inventář hrobu Bj 850 jako nejbližší analogii výbavy Lodního komorového hrobu, nabízejí se nové datační možnosti. Třebaže Bj 850 je tradičně datován do 9. století (Gräslund 1980: 27, 39), Androščuk poznamenal, že ve 4. fázi sídlištního osídlení Birky byly nalezeny odlévací formy pro výrobu identických koncovek štítového madla, jaké byly objeveny v hrobu Bj 850 (Androshchuk 2014: 147). Tato fáze osídlení je datována přibližně mezi roky 840-860 (Ambrosiani – Erikson 1996: 11; Ambrosiani – Androščuk 2006: 4).

Jediný další hrob s kombinací lité koncovky madla a puklicí typu R564 s okrajem okovaným kontrastním kovem je Bj 467B v Birce (Arbman 1943: 134, Abb. 80a). Tento hrob byl poněkud unáhleně stylisticky datován do konce 8. a začátku 9. století (Wamers 1994: 26-7), avšak to jediné, co o hrobu můžeme říci, je to, že je starší než Bj 467A, který byl zahlouben do svrchnější vrstvy a který obsahuje kus mince datované do let 893-903 (Arbman 1943: 134; Gräslund 1980: 36). Zcela identické kování, jaké známe z Bj 467B, byly nalezeny i v Rurikovu hradišti, kde je koncovka datována do 10. století (Nosov et al. 2017: 138-9, Рис. 56.24), a v hrobu 3 ve Świelubie, který Łosiński datuje do 2. pol. 9. a začátku 10. století (Łosiński 1966). Duczko tato kování nazývá natolik podobná, že vypadají, jako by je vytvořila stejná ruka (Duczko 2020: 169). Puklice z hrobu Bj 467B disponuje nýty s perličkovým okrajem, které mají jedinou analogii – puklici z hrobu II z lokality Vendel, jež je také doprovázena kovovým madlem s litými úchyty. Tento hrob Stolpe řadí k roku 900 (Stolpe 1927: 59). Konečně můžeme souhlasit s Müller-Willeho názorem, že všechny lité úchyty lze řadit do 9.-10. století (Müller-Wille 1976: 79).

Na základě srovnání s hroby Bj 467B a Bj 850 vzniknout předpoklad, že štítová komponenta Lodního komorového hrobu odpovídá módě, kterou pomocí omezených analogií můžeme datovat nejdříve k polovině 9. století. Na tomto místě je vhodné zmínit závěr Pedersenové (2014: 158, 258), která jezdeckou složku Lodního komorového hrobu označuje za „jednu či dvě generace starší“ než jezdecký set z Ladby (kolem roku 925), což spíše naznačuje 2. pol. 9. století. Košta na základě srovnání s velkomoravskými meči typu K nevylučuje, že Lodní komorový hrob může být datován až do 3. čtvrt. 9. století (Hošek – Košta – Žákovský 2022: 299). Datování do 3. čtvrt. 9. století by dávalo smysl i při srovnání s velkolepým hrobem z Kolína (Košta – Lutovský 2014): oba knížecí hroby se nacházejí na periferii Franské říše, obsahují franské zbraně, garnituru, vědra a skleněné picí nádoby. Taková skutečnost by znamenala, že některé předměty Lodního komorového hrobu byly v době uložení několik desítek let staré, což se v případě karolinských garnitur ve Skandinávii děje zcela běžně (Androshchuk 2014: 111; Thorvildsen 1957: Tav. 1). Datace do let 830-850 je v dosavadní literatuře do značné míry spojená jednak s datováním uměleckého stylu bohatě zdobeného meče Bb, druhak je hnaná touhou spojit prestižní hrob s historickým kontextem, a sice jutským králem Haraldem Klakem, který u Franků přijal křest a dle Fuldských análů byl roku 852 zabit (Radtke 2007; Wamers 1994: 32-42). Podobné historické interpretace jsou však dle našeho názoru za hranou výpovědních možností nálezu.

---

Předchozí publikace zdobené puklice

Diskutovaná puklice Bc 1, nalezená „na hlavě zemřelého v severní části komory B“ (Müller-Wille 1976: 78), byla publikována hned několikrát. V inventární kartě je popsána jako „podobná puklici Bc“ a mající „průměr 15,3 cm a výšku 7,5 cm“ (Arents – Eisenschmidt 2010b: 117). Nejdetailnější popis nabízí Müller-Wille (1976: 78):

„Železná puklice, větší část krempy nezachována, maximální průměr 16,3 cm, výška 7,5 cm. Krempa má šíři 1,8 cm, dle rentgenového snímku dva nýty s průměrem 0,9 cm. Sešikmený krček o výšce 1,4 cm, kupole zaoblená, od krčku odsazená, s výškou 5,5 cm.„

Müller-Wille dodává, že jde o puklici typu R564 (Müller-Wille 1976: 79). Novější literatura nepřináší novější poznatky a opakuje Müller-Willeho hodnocení (Arents – Eisenschmidt 2010b: 117).

Puklice Bc 1 z Lodního komorového hrobu z Haithabu. Müller-Wille 1976: Abb. 35.4-6.

Porovnání Müller-Willeho popisu se současným stavem puklice vyvolává několik otázek. Müller-Wille publikuje kresbu puklice s výrazně poničenou krempou, což dokládá i v textovém popisu. Přiložená fotografie a současný stav však napovídají, že puklice byla podrobena restaurování, které dotvořilo chybějící části krempy a kupole a stabilizovalo rozpadání nálezu. Je pozoruhodné, že Müller-Wille nezmiňuje použití barevného kovu, což může svádět k legitimní úvaze, že tyto pásky mohou souviset s konzervací. Tuto myšlenku je třeba rozvinout do obsáhlejší argumentace:

1. povaha barevného materiálu
Nejprve je třeba diskutovat materiál pásků, aby byla vyloučena možnost, že jde o druh konzervátorské pasty. Materiál je žlutavé barvy. Při osobním pozorování jsme nabyli dojmu, že jde o kovový materiál tenčí než 0,1 cm. Nabízí se možnost, že jde o slitinu mědi. Toto hodnocení podporují i námi pořízené fotografie, které ukazují deformace typické pro kov (kroucení okrajů pásků a zbroušení povrchu spolu s povrchem krempy). Dle našeho hodnocení jde jednoznačně o kov.

2. umístění barevného kovu
Materiál se nachází na té části krempy, která odolala zubu času, zatímco na dotvořené části krempy není kontrastní materiál použit. Pokud by pásky reprezentovaly konzervátorovu snahu napodobit zdobené puklice raného středověku, umístil by pásky symetricky i na jiná místa krempy. Kovové pásky se nacházejí v oblasti otvorů pro nýty, přičemž jeden z nýtů je rzí připečený k podkladu a zcela jistě během konzervace nebyl oddělen. I pokud by byl nýt z nějakého důvodu během restaurování vypodložen plíškem, byl by tento pravidelného tvaru a nebyl by poškozený. Tyto argumenty vedou k závěru, že plíšky nejsou recentním zásahem, nýbrž jsou původní součástí puklice.

3. analogie
Materiál, tloušťka, tvar a umístění pásků i jejich deformace dobře odpovídají analogiím, které jsou níže zmíněny. Celkové vyznění zdobené puklice a doprovodného madla dobře koresponduje s nálezem z hrobu Bj 850 v Birce. Přítomnost dekorativního pásku na okraji puklice a svorek, který tento pásek přidržují, konečně vysvětluje podivné rozmístění otvorů pro nýty, které konzervátor pochopil jako tři trojice otvorů. Ve skutečnosti puklice mohla mít 16 otvorů, z nichž 4 byly určeny k připevnění puklice ke korpusu štítu a zbylých 12 mohlo sloužit k upevnění dekorativního pásku k puklici.

Je samozřejmě otázka, jak mohly všechny doposud publikované práce opomenout zmínit existenci kontrastního kovu na puklici. Důvodů může několik. Pásky jsou nevýrazné a špatně viditelné bez detailního fokusu a dobrého nasvícení. Dalším faktorem je, že podobně dekorované puklice jsou velmi vzácné: z celkového množství tisíců skandinávských puklic je kontrastním kovem zdobeno jen několik jednotek kusů. Za takových okolností je přehlédnutí špatně viditelných prvků zcela přirozené.

Přibližná kresebná rekonstrukce štítové puklice z Haithabu.
Připravil Tomáš Cajthaml, grafikacajthaml.cz.

---

Nejbližší analogie puklice

Pro pochopení puklice z Haithabu je záhodno provést revizi všech evropských dekorovaných puklic v období let 800-1200. Puklice se samovolně rozdělují na ty, jejichž krempy jsou zdobené tvarováním či železnými aplikacemi (typ 1), a puklice s krempami zdobenými neželeznými kovy (typ 2). Z obou dominantních způsobů dekorace je evidentní, že logika dekorace směřovala k vytvoření dojmu paprsků, kontrastu a hry světla a stínu na krempách. Toho je navozeno pomocí tvarování materiálu, prolamování a aplikování kontrastního materiálu (cínu, slitiny mědi, stříbra, zlata).

1. Železné dekorace puklic

1.1 – krempa s laloky či cípy
Krempa puklice je kruhového či šestibokého tvaru a je ozdobena půlkruhovými laloky či hrotitými cípy, ve kterých se nacházejí otvory pro nýty. Zástupci obou variant pocházejí ze skandinávského lodního pohřbu z bretaňského L’île de Groix (Müller-Wille 1978: 51, Abb. 4).

1.2 – krempa se zuby
Krempa puklice je kruhového tvaru a ozdobena velkými, středními či malými zuby směřujícími od středu. V současné době známe nejméně šest nálezů. Jeden z nich pochází z hrobu Bj 573 v Birce (Arbman 1940: Taf. 17.9; 1943: 186), druhý z lodního hrobu z L’île de Groix (Müller-Wille 1978: Abb. 4) a čtyři z norských lokalit Kolkjøn (C19723), Mælum (C1927), Strandå (Ts964) a Framstad (C7273).

1.3 – krempa obkroužena zubatým plechem
Krempa puklice je kruhového tvaru a ozdobena zubatým plechem, který obkružuje její okraj. Zuby směřují do středu. V současnosti známe jediný nález tohoto druhu, který pochází z hrobu Bj 731 v Birce (Arbman 1940: Taf. 17.8; 1943: 253-255).

1.4 – krempa šestibokého tvaru
Krempa puklice je šestibokého tvaru, přičemž nýty jsou umístěny ve vrcholech. Je nám znám pouze jeden zástupce, a to puklice z lodního hrobu z L’île de Groix (Müller-Wille 1978: Abb. 4).

1.5 – prolamovaná krempa
Krempa puklice je kruhového tvaru a nacházejí se v ní prolamované otvory. Jediným exemplářem je nález z Berlína – Špandavy (Müller – Müller-Muči 1999: 25-6, Abb. 4.3).

Přehled evropských železných dekorací štítových puklic v období let 800-1200.
Připravil Tomáš Cajthaml, grafikacajthaml.cz. Plné rozlišení zde.

---

2. Neželezné dekorace puklic

2.1 – krempa se zdobenými nýty
Krempa puklice je kruhového tvaru a připevněna a ozdobena nýty s hlavičkou ze slitiny mědi s perličkovým okrajem. Příklad tohoto řešení je znám z hrobu II v lokalitě Vendel (Arbman 1943: Abb. 80b; Stolpe 1927: 18-19, Pl. XI). Zdobené nýty jsou známy i ve starším období (např. Freeden 2020: Taf. 32).

2.2 – krempa obkroužena rovným plechem
Krempa puklice je kruhového tvaru a ozdobena rovným plechem ze slitiny mědi, který obkružuje její okraj. Plech je připevněn pomocí svorek z téhož materiálu. Této formě dekorace odpovídají nálezy z hrobů Bj 467B (Arbman 1943: 134, Abb. 80a) a Bj 850 v Birce (Arbman 1940: Taf. 18.2; 1943: 323-5). Puklice z Haithabu rovněž přináleží k této variantě. Svorky mohou být připevněny nýty s perličkovým okrajem z postříbřené slitiny mědi, jak ukazuje nález z hrobu Bj 467B. Rovný plech ze slitiny mědi, který je připevněn pomocí svorek, je znám i u puklic vendelského období (Arwidsson 1954: Taf. 14; 1977: Abb. 104), kde je součástí složitějších kompozic.

2.3 – krempa obkroužena stupňovitým plechem
Krempa puklice je kruhového tvaru a ozdobena stupňovitým plechem z cínu, který obkružuje její okraj. Plech je třístupňový a odpovídá kováním nožových pochev (Vlasatý 2022) a ústím picích rohů (Vlasatý 2021). Jediným známým nálezem je puklice z hrobu Bj 544 v Birce (Arbman 1940: Taf. 18.1; 1943: 170; Arwidsson 1986: 42).

2.4 – krempa obkroužena zubatým plechem
Krempa puklice je kruhového tvaru a ozdobena zubatým plechem ze slitiny mědi, který obkružuje její okraj. Zuby směřují do středu. Tato varianta je známa z hrobu Bj 628 v Birce (Arbman 1940: Taf. 16.1, 17.7; Arwidsson 1986: 42).

2.5 – zlacený povrch
Krempa puklice je kruhového tvaru. Celá puklice je vyrobena ze slitiny mědi a je celoplošně pozlacena. Zlacení je úmyslně vynecháno na krempě tak, že vynachané prostory mají tvar zubů či paprsků směřujících od středu. Paprsky jsou uspořádány v jedné či dvou řadách. Známe pouze dva nálezy této varianty, přičemž první pochází z Berlína – Špandavy (Müller – Müller-Muči 1999: 25-6, Abb. 4.4) a druhá z finské lokality Nousiainen – Myllymäki (Kivikoski 1951: 39-40, Abb. 1100). Se skupinou úzce souvisí i další zlacené puklice, a sice z kusy pocházející z Pfulgriesheimu, která je na krempě ozdobena dvěma řadami teček, nález z Füllinsdorfu, jehož krempa je zakončena rozetovitými výběžky, a nález z lokality Gammertingen-Baldenstein s prolamovanou krempou (Martin et al. 2013: 159-161).

Přehled evropských neželezných dekorací štítových puklic v období let 800-1200.
Připravil Tomáš Cajthaml, grafikacajthaml.cz. Plné rozlišení zde.

---

Závěr

Štítová puklice z části B Lodního komorového hrobu je velice pravděpodobně doposud jediným zdobeným nálezem svého druhu z historického Dánska. Rozpoznání tohoto nálezu přináší nové možnosti při hledání paralel hrobového inventáře (hrob Bj 850 v Birce) a potenciálně nabízí vodítka k přesnějšímu datování celého hrobu. Předpoklad, že dataci Lodního komorového hrobu z Haithabu lze klást blíže k polovině či do 3. čtvrtiny 9. století, bude třeba nezávisle ověřit novými exaktními analýzami.

Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee nebo Paypalu.

---

Poděkování

Tento článek by nevznikl bez Melfa Negela, s jehož pomocí byly dekorace na puklici z Haithabu objeveny. Za to mu patří náš nesmírný dík. Jsme velmi zavázáni Tomášovi Cajthamlovi (grafikacajthaml.cz), který pro tento článek nezištně vytvořil vynikající ilustrace. Získaný materiál jsme konzultovali s Viktorem Brolundem, Kristiánem Jócsikem (Univerzita Nitra), Matthiasem Toplakem (Vikinské muzeum, Haithabu) a Rolfem Warmingem (Univerzita Stockholm). Děkujeme za pomoc!

---

Bibliografie

Ambrosiani, Björn – Erikson, B. G. (1996). Birka. Vikingastaden 5, Stockholm.

Ambrosiani – Androščuk 2006 = Амброзиани, Бьёрн – Андрощук, Фёдор (2006). Вооружение и восточные контакты Бирки // Русь на перехресті світів (міжнародні впливи на формування давньоруської держави) ІХ-ХІ ст., Чернiгiв, 3-16.

Androshchuk, Fedir (2014). Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm.

Arbman, Holger (1940–1943). Birka I. Die Gräber. Text (1943), Tafeln (1940), Stockholm.

Arents, Ute – Eisenschmidt, Silke (2010a). Die Gräber von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 15. Band I (Text, Literatur), Neumünster.

Arents, Ute – Eisenschmidt, Silke (2010b). Die Gräber von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 15. Band II (Katalog, Listen, Tafeln und Beilagen), Neumünster.

Arwidsson, Greta (1954). Valsgärde 8, Uppsala.

Arwidsson, Greta (1977). Valsgärde 7, Uppsala.

Arwidsson, Greta (1986). Schilde. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:2: Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 38–44.

Crumlin-Pedersen, Ole (1998). Das Grabschiff und der Brander: zwei königliche Schiffe in Haithabu/Hedeby. In: Wesse, Anke (ed.). Studien zur Archäologie des Ostseeraumes von der Eisenzeit zum Mittelalter, Neumünster, 137-150.

Duczko, Władysław (2020). Skandynawowie nad rzeką Parsętą: problem wikińskich grobów na cmentarzysku w Świelubiu na Pomorzu Zachodnim. In: Archeologia Polski LXV, 131-187.

Freeden, Uta von (2020). Das frühmittelalterliche Gräberfeld von Frankfurt am Main-Harheim, Regensburg.

Gräslund, Anne-Sofie (1980). Birka IV. The Burial Customs. A study of the graves on Björkö, Stockholm.

Hošek, J. – Košta, J. – Žákovský, P. (2022). Ninth to mid-sixteenth century swords from the Czech Republic in their European context. Part II, Praha – Brno.

Kivikoski, Ella (1951). Die Eisenzeit Finnlands : Bilderatlas und Text II, Porvoo – Helsinki.

Košta, Jiří – Lutovský, Michal (2014). Raně středověký knížecí hrob z Kolína. Early medieval princely burial from Kolín, Praha.

Lennartsson, Monika (1997/98). Karolingische Metallarbeiten mit Pflanzenornamentik. In: Offa 54/55, 431–619.

Łosiński, Władysław (1966). Badania archeologiczne w Świelubiu i Bardach, pow. Kołobrzeg, w 1964 roku. In: Sprawozdania Archeologiczne 18, 161-172.

Knorr, Friedrich (1911). Bootkammergrab südlich der Oldenburg bei Schleswig. In: Mitteilungen des Anthropologischen Vereins in Schleswig-Holstein 19, 68–77.

Martin, Reto et al. (2013). Der Altenberg bei Füllinsdorf. Eine Adelsburg des 11. Jahrhunderts, Basel.

Müller-Wille, Michael (1976). Das Bootkammergrab von Haithabu. Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu, Bericht 8, Neumünster.

Müller-Wille, Michael (1978). Das Schiffsgrab von der Île de Groix (Bretagne): ein Exkurs zum Bootkammergrab von Haithabu. In: Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu 12, 48-84.

Müller, Adriaan von – Müller-Muči, Klara von (1999). Neue Forschungsergebnisse vom Burgwall in Berlin-Spandau, Berlin.

Nosov et al. 2017 = Носов, Е. Н. – Плохов, А. В. – Хвощинская, Н. В. (2017). Рюриково городище. Новые этапы исследований, Санкт-Петербург.

Pedersen, Anne (2014). Dead Warriors in Living Memory. A study of weapon and equestrian burials in Viking-age Denmark, AD 800-1000, Publications from the National Museum. Studies in Archaeology & History Vol. 20:1 1. (Text), Copenhagen.

Radtke, Christian (2007). Jenseitsbilder eines dänischen Königs in der Wikingerzeit. In: Carnap-Bornheim, Claus von – Radtke, Christian (eds.). Es war einmal ein Schiff. Archäologische Expeditionen zum Meer, Hamburg, 205-220.

Schietzel, Kurt (2022). Unearthing Hedeby, Kiel – Hamburg.

Stolpe, Hjalmar (1927). Le Nécropole de Vendel, Stockholm.

Thorvildsen, Knud (1957). Ladby-skibet, København.

Vlasatý, Tomáš (2021). Rohy zdobené prolamovaným plechovým ústím. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2022-12-07]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/rohy-zdobene-prolamovanym-plechovym-ustim/.

Vlasatý, Tomáš (2022). Prolamování a stupňovitý okraj nožových pochev. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2022-12-07]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/prolamovani-a-stupnovity-okraj-nozovych-pochev/.

Wamers, Egon (1994). König im Grenzland. Neue Analyse des Bootkammergrabes von Haithabu. In: Acta Archaeologica 65, 1-56.

Warming, R. F. et al. (2020). Shields and hide. On the use of hide in Germanic shields of the Iron Age and Viking Age. In: Germania 97, 154-225.