Níže předkládaný příspěvek je volným navázáním na článek Délka raně středověkých opasků a mapuje mou cestu k ideální reprodukci raně středověkého opasku i s chybnými odbočkami. Jako celek může sloužit coby doporučení pro ostatní, kteří si chtějí pořídit historický opasek.
15 let, 8 opasků
Opasek patří mezi ty nejzákladnější části reenactorova kostýmu, které si člověk kupuje společně s první tunikou, kalhotami, botami a nožem. Je příznačné, že reenactoři tíhnou k nakupování nejsnadněji dostupných opasků, bez řádného průzkumu trhu ani pramenů. Stejně tak jsem já, za dobu, kterou se reenactmentu raného středověku věnuji, nakoupil větší množství opasků. Pokud si dobře vzpomínám, nebylo jich méně než 8 (či 10, pokud počítám mečové pásy). Věřím, že teprve po dlouhé době patnácti let jsem docílil autentických, funkčních a esteticky zajímavých pásů, se kterými jsem spokojen a spokojen budu delší dobu. Pro účely článku jsem si dal tu práci a dohledal jsem, kdy a za jaké ceny jsem opasky nakupoval:
-
1. opasek z roku 2006 – 450 Kč
-
2. opasek z roku 2009 – 600 Kč
-
3. opasek z roku 2011 – 600 Kč
-
4. opasek z roku 2013 – 700 Kč
-
5. opasek z roku 2017 – 3500 Kč
-
6. opasek z roku 2019 – 600 Kč
-
7.-8. opasek z roku 2021 – 2×2000 Kč
Co z těchto údajů vyplývá? V průběhu 14 let (2006-2020) jsem nakoupil 6 opasků v celkové hodnotě vyšší než 6500 Kč, které sloužily průměrně 2-4 roky. Důvod jejich vyřazení spočíval ve většině případů v rozbité přezce, vyrobené z měkkého a nehistorického kovu, ale také mé vlastní zvyšující se nároky. Pro opasky, které jsem nakupoval v tomto období, je typické, že jsem hleděl na nízkou cenu a zdobné provedení kovových komponentů, zatímco jsem ignoroval materiál kovu a podobu řemene jako takového, což mělo za následek, že jsem se spokojil s velmi dlouhými řemeny z tlusté kůže a s nepevnou přezkou. Jakmile jsem si uvědomil, kolik peněz jsem utratil za sotva historické vybavení, došlo mi, že je ekonomicky výhodnější, když investuji do opasku, který bude dražší, ale každá jeho jednotlivina bude mít delší životnost. Došlo mi, že je pro mne po všech stránkách lepší nechat si vyrobit zakázkový opasek na míru, kterému po historické stránce nelze nic vytknout, vydrží pět až deset let a je funkčnější, nežli tolerovat opasky po historické stránce závadné, konfekční a které mají výrazně nižší životnost. Důležitou podmínkou je zde to, že mám v plánu používat předmět opakovaně a v dlouhodobém horizontu.
Pokud jste začínající reenactor, který se plánuje účastnit historických aktivit déle než 5 let, mohu z celého srdce doporučit investovat do řádného, zakázkového opasku. Navíc to bude mít ještě tu konsekvenci, že dáte práci řemeslníkovi z komunity a budete mít opasek, který bude vůči zvyšujícím se standardům (komunity, skupiny i Vás osobně) imunní. Nicméně platí, stejně jako ve všech ostatních případech, rčení „nikdy nevěřte obchodníkovi“ v tom smyslu, že je vždy na prvním místě vlastní výzkum, ježto obchodník je člověk chybující a často finančně motivovaný nesdělovat všechny informace.
Srovnání opaskových protikladů:
Vlevo – opasek ve standardizované délce 150 cm, vyrobený z 3 mm tlusté kůže, komponenty odlité ze staromosazi a připevněné moderními nýty. Přezka bez destičky; opasek bez průvlečky. Cena 750 Kč. Výroba Drakkaria.cz.
Vpravo – opasky zakázkově vyrobené na požadovaný rozměr, z přehnuté a prošité 1 mm tlusté kůže, komponenty ze železa. Přezky mají destičky a opasky jsou vybaveny průvlečkami. Cena 2000 Kč za kus. Výroba Roman Král.
Délka pásku
Pokud se vydáte na cestu zakázkově řešeného opasku, první bod, se kterým budete jako zadavatel konfrontován, je délka opasku. Toto téma byla poměrně důkladně probráno v článku Délka raně středověkých opasků, zde bych Vás však chtěl nad rámec tohoto článku varovat před některými úskalími, které jsem objevil formou osobních přešlapů. Jelikož jsem nikdy nevlastnil kompozitní opasek s dlouhým koncem, tato rada se bude týkat pouze jednoduchých opasků s krátkým koncem.
Z článku uvedeného výše vyplývá, že opasky by neměly být delší než 20 cm, než je Váš aktuální obvod pasu. Mnohdy se dokonce zdá, že délka opasků raného středověku nepřesahovala pás o víc než 10 cm – jinými slovy, opasky byly opravdu personalizované. Toto může s našimi reenactmentovými potřebami kolidovat v případě, že:
-
chcete vlastnit jeden opasek pro civilní i bojový kostým. Pokud se Váš bojový kostým skládá ze silné vycpávky, rozdíl mezi obvody může čitit více než 10 cm. Pokud nejste ochotný/a tuto vycpávku redukovat, na místě je pak pořízení dvou opasků o různých délkách. Osobně jsem uživatel brně, pod níž mám jednu vlněnou vrstvu, a rozdíl je tudíž jen v jednotkách centimetrů. V minulosti, když jsem byl vlastníkem silné vycpávky, jsem samozřejmě užíval jeden univerzální, extrémně dlouhý opasek pro oba účely, což není nejšťastnější scénář.
-
výrazně změníte obvod pasu kvůli nabrání nebo ztrátě váhy. V tomto případě hrozí, že Vaše dosavadní opasky Vám již nebudou a budete potřebovat nové. Moje nejnovější objednávka opasků byla motivována zhubnutím o zhruba 15 kg, které se projevilo ztrátou nejméně 12 cm na obvodu pasu. Veškeré opasky, které jsem do té doby vlastnil, se staly nepoužitelné.
Je záhodno zmínit, že některé historické kusy byly stejně jako moderní opasky opatřeny průvlečkami z kovu nebo kůže, do kterých bylo možné konec pásku zasunout. Z pozice člověka, který po dobu několika let vyřizoval objednávky a reklamace v historickém obchodě, bych současně rád upozornil na několik problémů, ve kterých se může chybovat:
-
Jak pas najít. Pas není nutně schodný s linií pupíku. Pas měříme v nejužším místě břicha, přibližně v polovině vzdálenosti mezí horní hranou lopaty kosti kyčelní a posledním spodním žebrem.
-
Jak pas měřit. Ve stoje, na holém těle, s rukama svěšenýma, v klidném výdechu. Měřidlem, které těsně přiléhá, ale neškrtí.
-
Jak výrobci zadat rozměry. Ideálně tak, že sdělíme délku pasu (pozici prvního otvoru) a požadovanou délku opasku. V minulosti jsem byl svědkem nepříjemných situací, kdy se tyto dvě hodnoty zaměnily na té či oné straně.
Pokud byste si z této kapitoly měli něco odnést, pak je to jistě to, že opasek dosahující po stehna či kolena nositele není známkou dobrého opasku, což říkám z pozice člověka, který se ještě nedávno honosil dlouhým opaskem coby známkou luxusu a prestiže v komunitě.
Konstrukce řemenu
V současném reenactmentu raného středověku má mimořádně silné zastoupení jednovrstvý, jednoduše uříznutý kožený řemen o šířce 2-3 cm, a to do té míry, že v československé komunitě, čítající zhruba 500-700 aktivních reenactorů, tomuto popisu nebudou odpovídat jen nízké jednotky případů. Jelikož v komunitě nikdy neproběhla osvěta, v drtivé většině reenactoři ani netuší, že existují alternativy. Sám jsem o nich dlouho nevěděl. Pojďme si nyní přibližně shrnout konstrukci evropských opasků v období 9.-12. století:
-
textil (jednovrstvé)
-
březová kůra (jednovrstvé)
-
choroš (jednovrstvé)
-
kůže
-
jednovrstvé
-
dvojvrstvé
-
jednodílné, přehnuté
-
dvojdílné, prošité
-
-
třívrstvé
-
kůže obalená přehnutou kůží
-
-
-
kombinující různé materiály
-
-
kůže zašitá do hedvábí
-
březová kůra zašitá do kůže
-
březová kůra zašitá do hedvábí
-
Překvapit nás může přítomnost kompozitních opasků. Tato relativně pracná úprava, která v případě jednodílného a přehnutého opasku zahrnuje kolem tisíce otvorů na metr řemenu, byla používaná nejen v případě dlouhých pásů s četnými komponenty, ale také u nezdobených, více užitkových opasků. Použití více vrstev nesleduje pouze delší životnost, nýbrž umožňuje kombinovat materiály různých pevností, pružností, pamětí a estetických kvalit. Osobně se domnívám, že pokud chcete mít opasek s četnými komponenty, kompozitnímu opasku se nevyhnete, a rozhodně byste měli zvážit kompozitní konstrukci i v případě jednodušších a méně zdobných opasků. Tato kapitola by se dala shrnout radou, že materiálu řemene byste měli věnovat minimálně stejnou péči, jako výběru kovových částí pásu.
Přehnuté vícevrstvé opasky bez komponentů.
Nahoře vlevo: opasek z Norwich Castle Museum. Zdroj: Tom Betts.
Nahoře vpravo: fragmenty koňského postroje z loďního hrobu z Haithabu. Zdroj: Müller-Wille 1976: Abb. 42.
Dole: zadní strana reprodukce. Výroba Roman Král.
Přehnuté vícevrstvé opasky s komponenty.
Nahoře: opasek z oblasti Volhy, soukromá sbírka. Zdroj: Jes Lund-Jacobsen.
Dole: reprodukce kompozitního opasku s komponenty. Výroba Ferenc Tavasz.
Přezka, nákončí a další kovové komponenty
Pokud to s rekonstrukcí raného středověku myslíte upřímně a v konečném důsledku chce ušetřit, budete volit přezky a nákončí, které jsou vyrobené z následujících materiálů:
-
tepané
-
železo
-
železo se stříbrnou nebo měděnou tausií
-
slitina mědi
-
-
odlévané
-
-
slitina olova
-
slitina mědi
-
pozlacená slitina mědi
-
stříbro
-
zlato
-
-
vyřezávané
-
paroh / kost / mrožovina / slonovina
-
Případně můžete zvolit bezpřezkovou variantu opasku. Jiné možnosti pro Vás neexistují. Zejména byste se měli vyvarovat slitinám cínu s různými patinami, které poznáte velmi snadno díky jejich nízké ceně (50-250 Kč) a zpravidla mizerné kvalitě odlitku. Komponenty, o které jakožto reenactor jevíte zájem, začínají na ceně zhruba 150 (bronzové přezky) či 250 Kč (železná přezky) za kus a končit mohou v řádu tisíců – záleží, zda si vyberete již sériově odlévaný model, nebo chcete zakázkovou výrobu. Byť rozumím, že je jednoduché otevřít e-shop, vybrat si do košíku pár komponentů, které se Vám líbí, zaplatit a již se víc nestarat, všichni podvědomě víme, že to není ta správná cesta. Pokud bych mohl navrhnout alternativy, můžete vyzkoušet Vasiliho „Gudreda“ Majského, z českých luhů pak můžete zkusit oslovit třeba Storrvara, Kedar Foundry nebo Skallagrim – Jewelry and Forge. Pokud je pro Vás obepisování řemeslníků neschůdná cesta a preferujete e-shop, vždy je lepší zvolit například Armour And Castings nežli domácí prodejce, kteří nenabízejí zboží ve stejné kvalitě a ceně. Nákup ze zahraničí může mít ještě tu výhodu, že Vás pomůže odlišit od ostatních v místní scéně – za svou kariéru jsem na domácím poli viděl maximálně dvě desítky modelů přezek, ačkoli existují vysoké stovky originálních kusů.
Dvě verze téže přezky, obě vydávané za reprodukce nálezu z Bj 750 v Birce. Zdroj: Václav Maňha.
Na tomto místě bych rád popsal tři často se opakující problémy spojené s opasky. Tím prvním je skutečnost, že přezka rozhodně nepodmiňuje nákončí. Reenactoři až příliš často touží po koupi setu přezky a nákončí, ale realita raného středověku byla taková, že nákončí neměl zdaleka každý opasek. Věřím, že jeden z důvodů, proč toužíme po nákončích, je to, že všechny části opasku šidíme, a proto jsou dostupné a může si je dovolit každý – kupříkladu velká část odlévaných kovových komponentů ze slitiny mědi byla pozlacena a samotný řemen byl také vyráběn náročnějšími postupy, jak bylo naznačeno výše.
Druhým častým problémem je použití kování, která pocházejí z koňských uzdeček. Pro laika může být poměrně těžké mezi nimi odlišit, pomoci Vám mohou práce od Muraševy (2000) a Hedenstierna-Jonson – Holmquist Olausson (2006). Pokud studiu kování nechcete věnovat svůj čas a nechcete je konzultovat, doporučuji se jim úplně vyhnout.
Třetí problém je komplexnější povahy a je možné, že se vůči němu ohradí i někteří dlouholetí reenactoři. Zastávám názor, že použití přezek bez držících destiček je přinejmenším v případě osobních opasků, podvazků a ostruh (tedy ne nutně u řemenů užitých na koňském postroji) dosud přehlíženým zlozvykem. Samozřejmě existuje celá řada přezek zachovaných bez destiček, přesto věřím, že v těchto případech jednoduše zkorodovaly či odpadly během vyjmutí nebo konzervace. Dle mého soudu chybějící destička neopravňuje zašití přezky do kůže, jak je dnes běžně činěno. Sám mám přezky některých svých starších opasků takto zašité – tato skutečnost mne trápí a zvažuji jejich generální obměnění.
Příklad přezek zašitých do kůže. Vlastní archiv.
Ať se podíváme do jakéhokoli regionu Evropy v období 9.-11. století, dobře zachované přezky jsou vybavené destičkami, které jsou v případě některých východoevropských kusů integrálními součástmi odlitků. Výhody destiček spatřuji v možnosti dalšího zdobení opasku a v pevnějším upevnění, které neblokuje často drobný vnitřní průměr přezky.
Přezky opasků z Birky. Zdroj: Arbman 1940: Taf. 86.
Přezky z Haithabu. Zdroj: Schietzel 2014: 197.
Přezky gotlandských opasků. Zdroj: Thunmark-Nylén 1998: Abb. 124-5.
Přezky z anglosaské Anglie. Zdroj: Paterson et al. 2014: Fig. 117-8.
Přezky velkomoravských opasků ze Starého Města. Zdroj: Hrubý 1955: Obr. 34.
Přezky velkomoravských podvazků. Zdroj: Ungerman 2019: Abb. 7.
Kočovnické opasky 8.-9. století. Zdroj: Pletněva 1981: Рис. 60-1.
Staroruské opasky z hrobů C-160 a C-191 z Gnězdova. Zdroj: Muraševa 2006: Abb. 11, 13.
Lotyšské opasky. Zdroj: Muraševa 2006: Abb. 13.
V každém případě pamatujte, že i když vlastníte opasek, který nepatří mezi nejvhodnější, nikdy není pozdě začít s jeho nahrazením. Osobně mi to trvalo celých 15 let! Navíc řada opasků se dá ještě zachránit například zkrácením nebo dodáním přezkové destičky.
Pokud jste dočetli až sem, děkuji za Váš čas a budu se těšit na Vaše poznámky. V případě, že si nebudete vědět rady, napište mi a já Vám moc rád pomohu vyřešit opasky co možná nejlevnějším, nejautentičtějším a vizuálně nejzajímavějším způsobem, stejně jako Vám mohu pomoci objednat zboží z ciziny. Můžete mi věřit, že výroba zakázkového historického vybavení ještě nikdy nebyla tak jednoduchá, jako je tomu nyní.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
Bibliografie
Arbman, Holger (1940). Birka I. Die Gräber. Tafeln, Stockholm.
Hedenstierna-Jonson, Charlotte – Holmquist Olausson, Lena (2006). The Oriental Mounts from Birka’s Garrison: An Expression of Warrior Rank and Status, Stockholm.
Hrubý, Vilém (1955). Staré Město. Velkomoravské pohřebiště „Na Valách“. Monumenta Archaeologica III, Praha.
Muraševa 2000 = Мурашева, В. В. (2000). Древнерусские ременные наборные украшения (Х-XIII вв.), Москва.
Muraševa, V. V. (2006). Kompositgürtel altrussischer Krieger aus dem 10. und dem Beginn des 11. Jahrhunderts. In: Eurasia Antiqua 12, Mainz, 353-368.
Müller-Wille, Michael (1976). Das Bootkammergrab von Haithabu. Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu 8, Neumünster.
Paterson, C. – Parsons, A. J. – Newman, R. M. – Johnson, Nick – Howard-Davis, Ch. (2014). Shadows in the sand : excavation of a Viking-age cemetery at Cumwhitton, Cumbria, Lancaster.
Pletněva 1981 = Плетнева, С. А. (1981). Степи Евразии в эпоху средневековья, Москва.
Schietzel, Kurt (2014). Spurensuche Haithabu, Neumünster – Hamburg.
Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.
Ungerman, Šimon (2019). Die Wadenriemengarnituren im frühmittelalterlichen Mähren. In: Poláček, Lumír – Kouřil, Pavel (eds.). Internationale Tagungen in Mikulčice IX. Bewaffnung und Reiterausrüstung des 8. bis 10. Jahrhunderts in Mitteleuropa, Brno, 307-341.
