Jak sbírat umění

Zdravím Vás, drazí přátele!

Na české umělecké scéně se aktivně pohybuji již několik let. Můj zájem by se dal shrnout tak, že se rád seznamuji se všemi jejími aktéry – umělci, galeristy, sběrateli, novináři, kritiky a tvůrci odborné literatury. Z prvotního rozčarování, které plynulo z neznalosti zákonitostí tohoto zajímavého odvětví lidské činnosti, jsem se posunul mezi řady, které umění oslovilo a zřejmě navždy přijalo do své náruče. Čím déle jsem zkoumal, jak věci fungují, tím více jsem měl potřebu začít popisovat, co se za uměleckým byznysem v Čechách skrývá. Tento článek je tak první z daného seriálu a by měl sloužit jako souhrn doporučení a kritérií, kterých se přidržuji při sbírání uměleckých děl. Současně mohu doporučit několik knižních titulů, které o této problematice v češtině vyšlo – například Třeštík 2010 a Wagner – Westreichová Wagnerová 2013.

Již na počátku je nutno předestřít, že se věnuji sbírání pláten, čímž nijak nesnižuji kvalitu a výpovědní schopnost jiných materiálů a médií. Můj osobní přístup je takový, že klasický obraz představovaný plátnem nataženým na rámu má stále co nabídnout, je nevyčerpatelným a nesmrtelným prostředkem vyjádření myšlenek a je nenahraditelný, pokud jde o rozvoj ducha. Klasické obrazy lze kromě jednoduché instalace také praktickým způsobem skladovat a transportovat. Minulost ukazuje, že plátna mohou bez újmy na vzhledu, ceně a důstojenství přežít turbulentní období dějin, kdy se stávají se potěchou mocných. Vzhledem k mnohosetleté tradici klasického obrazu se tak doporučuji přiklonit k praktickému a nadčasovému médiu, nežli dát přednost v kultuře neukotveným a pomíjivým novým médiím, které se při pohledu z větší dálky jeví spíše jako experiment s nejistým výsledkem. Pokud umělecká díla budeme považovat za statky, které bychom rádi předali svým potomkům, i tak klasická média vycházejí jako utilitární.

Klára Sedlo : Co se odehrálo během bouře zůstává nejasné,
olej na plátně, 145 × 100 cm, 2019.

Začnu poněkud zeširoka. Umělce lze optikou běžných lidí chápat jako společensky akceptovaného mystika, který díky svému výrazně odlišnému pohledu na svět stojí na podobné úrovni jako věštec a vynáší na světlo tohoto světa poselství pocházející z Jiného světa nebo svěřené vyšší mocí, a umělecké dílo je zhmotněným působením génia skrze toto lidské médium. Pravda bude zřejmě poněkud jiná – umělecky aktivní lidé se vyznačují vysoce výkonným mozkem, který je jinak strukturovaný než mozek umělecky neaktivních jedinců (Chamberlain 2014). A co víc – existuje jistá komplexní vazba mezi vynalézavostí a duševními nemocemi, a v historii můžeme nalézt řadu umělců, kteří trpěli duševními poruchami (Humphrey 2010; Piechowski-Jozwiak – Bogousslavsky 2013). Je to právě tento vroucí tyglík, ve kterém se míchá talent, kreativita – tu střídaná, tu podporovaná psychickými problémy – , z ní plynoucí nespoutanost (či spíše neschopnost spoutat se pravidly), výstřední vzhled a vystupování, který připadá zbytku populace tak podivný až přitažlivý.

Samotní umělci talentu nepřikládají velkou váhu – sami mluví o důležitosti stimulujícího prostředí. Děti z uměleckých rodin jsou od malička lépe vedeni k vykonávání dané aktivity, neopakují začátečnické chyby a získávají náskok. Stejně důležití jsou následně vynikající učitelé, konkurenční studenti a zpětná vazba publika. Bohužel všeho z toho se dnes v českých zemích objevuje spíše poskrovnu, všeobecná schopnost pochopit a ocenit umělecká díla je nízká, a obdaření jedinci jsou prostředím vedeni ke tvorbě neoriginálních myšlenek, které zanikají v jednotvárném celku. To však není nic nového, jedná se nadčasový fenomén. U progresivnějších jedinců v generaci je tak tvorba vždy zčásti chápána jako rebelie proti jednotvárnosti a neoriginalitě.

Klára Sedlo : Co dělala Konstance, když přišla zima,
olej na plátně, 130 × 100 cm, 2017.

Pokud z těchto řádků něco vyplývá, pak je to předně to, že sbírání uměleckých děl žijících umělců má i v Čechách smysl. Umělecká díla již zemřelých autorů jsou zde stále vnímána jako lepší poziční statky, ale jelikož jejich množství je omezeno, jedná se o nedostatkové zboží, ke kterému díla současných autorů představují dobrou alternativu. Stará díla navíc obestírá řada temných stránek – mohou být padělaná, anebo je odborné posudky neprávem strhají jako nepravé. Pamatuji se na slova mého známého:

Odborný posudek vytvořený na můj obraz ze začátku 20. století tvrdil, že je to padělek vytvořený jinou rukou. Doma jsem přitom měl autorův dopis adresovaný mé babičce a fotku, jak ho autor tvořil. Byl to obraz namalovaný pro ní na zakázku.

Přitom o žijícím umělci se jednoho dne také může psát v učebnicích stejně, jako o dávno zemřelém. Žijící umělci jsou finančně dostupnější a jejich díla jsou v oběhu. Jako nespornou výhodu vidím to, že s žijícím umělcem můžete vést dialog – umělec vidí svět jinýma očima, může Vás do něj uvést, vysvětlit Vám své pohnutky, a Vy tak kupujete dílo s autorovou legendou a příběhem, což je nesporně přidaná hodnota.

I kdyby jste si z tohoto článku neměli odnést nic jiného, tak si prosím zapamatujte následující odstavec. Nejdůležitější je, aby se Vám dílo líbilo a působilo na Vaše estetické cítění. Volba autora by měla reflektovat míru jeho originality a schopnosti předat poselství Vašim směrem. Osobně doporučuji vybírat vytrvalé autory, za kterými je vidět spousta práce. Řada současných studentů a akademických umělců si zvolila umělecké školy proto, že nechtěla pracovat a chtěla jednoduchou školu, tito doufají v bohaté sběratele navedené Boží prozřetelností, ale po odchodu ze školy potkávají tvrdou realitu a pochopitelně nacházejí uplatnění mimo uměleckou sféru. Pro umělce, kteří to myslí s kariérou upřímně, není nic náročnějšího než hektické začátky, během kterých se profilují, sbírají kontakty a renomé, ale hlavně bojují o publicitu s umělci, kteří svou kariéru upřímně nemyslí a umělecká škola je pro ně jen nástroj, jak si déle užívat bez povinností. Takovým lidem se vyhněte; má smysl podpořit umělce, kteří jsou/byli aktivní už na škole, mají webové stránky, sociální sítě, galerijní zastoupení, domácí a zahraniční výstavy, pozitivní ohlas u Vašich známých a malování je pro ně radost a životní potřeba – u těch máte jistotu, že budou mít vysoké ambice, setrvají v uměleckém prostředí a jejich cena bude stoupat. Moje zkušenost je taková, že umělců splňujících tyto parametry není mnoho a primárně se soustřeďují v Praze. Pokud podpoříte takové umělce, získáváte kromě díla a autorova příběhu nepsaný, avšak poměrně výrazný příslib zajímavě zhodnocené investice, a může Vás těšit i to, že k autorům máte vždy dveře otevřené a pomůžete jim být o krok blíže k jejich snům. Jakmile už nějakého umělce máte ve své sbírce, možností, jak si vzájemně dále vypomoci, je mnoho. Extrémním příkladem je sběratel, který skupuje celá umělecká portfolia a následně umělce doporučuje na svých sociálních sítích (v naději, že některý z umělců se proslaví natolik, že jeho díla mu zafinancují ztrátu vzniklou na ostatních umělcích; viz Thomson 2018: 166); osobně se domnívám, že je možné se držet více při zemi. Jsem si jist, že každý umělec by vyvážil zlatem, kdybyste jeho jméno jednoduše doporučovali svým známým nebo mu domluvili schůzku se svými známými galeristy či novináři. Komunita sběratelů umění je v České republice poměrně malá, čítá nanejvýše jednotky tisíc lidí, a umělci jsou za každého z nich opravdu srdečně rádi.

Doufám, že tento článek poskytl alespoň několik málo podnětných bodů k zamyšlení. Budu se těšit u dalšího bodu seriálu! Pokud byste měli zájem, neváhejte mne kontaktovat, velmi rád se s kýmkoli z Vás pobavím a potkám!

S pozdravem
Tomáš Vlasatý
tomas.vlasaty.92@gmail.com

Klára Sedlo : Horský oheň,
olej na plátně, 75 × 40 cm, 2017.

---

Literatura

Humphrey, E. K. (2010). The Mad Artist’s Brain. In: Scientific American Mind 21(5), 6.

Chamberlain, R. et al. (2014). Drawing on the right side of the brain: A voxel-based morphometry analysis of observational drawing. In: Neurolmage 96, 167-173.

Piechowski-Jozwiak, B. – Bogousslavsky, J. (2013). Neurological diseases in famous painters. In: The Fine Arts, Neurology, and Neuroscience – Neuro-Historical Dimensions, 255–275.

Thompson, D. (2018). Oranžový Balonkový pejsek : Bubliny, vřava a hrabivost na trhu se současným uměním, Zlín.

Třeštík, M. (2010). Umění sbírat umění, Praha.

Wagner, E. – Westreichová Wagnerová, T. (2013) Sbírání umění: vášeň, investice a mnohem víc, Zlín.