David „Bigoš“ Herda
Ludwigs Franken, 2020
Jelikož konstruktivní kritika je ta nejlepší odezva, kterou jako moderní společnost máme, přijměte, prosím, tyto řádky jako podnět k diskuzi či k případnému osobnímu rozvoji.
Rogar je událostí, která si klade za cíl být dostupnou akcí pro všechny – jak veterány a pokročilé, tak nezkušené nováčky. Za 13 ročníků své existence nabobtnala do rozměrů, které jsem si v začátcích, jako bývalý člen organizující skupiny úplně neuměl představit. Rogar je vůdčí akcí v České republice a nastavuje standard pro dění ve zbytku komunity, čímž de facto nese odpovědnost za to, jak vypadá podoba raně středověké scény v českomoravském prostoru.
Právě rozsah a poklidné nastavení akce je ale největším kamenem úrazu, protože v masovém měřítku není možné pružně obměňovat pravidla na roční bázi, jakož i fyzicky kontrolovat vybavení na akci. To vede ke třem jevům:
1. akce se nikam neposouvá a stagnuje. V letech 2014-2019 byla v podstatě pravidla kopírována pouze se změnou ročníku v záhlaví, což spoustu pokročilých účastníků odradilo.
2. stagnace akce zanechává v pravidlech a myslích lidí názory, které jsou v některých případech v rozporu s archeologickým poznáním.
3. v rámci události můžeme potkat kostýmy nebo doplňky, které jsou v přímém rozporu s pravidly a organizátor nemá kapacitu nebo vůli majitele konfrontovat.
K čemu takové vedení akce směřuje?
Domnívám se, že na jednu stranu nastavuje příjemnou tvář nováčkům, kteří jsou do komunity snadno uvedeni. Nedochází však k dalšímu rozvoji zúčastněných, a co hůře, řada názorů ohledně bojování se přijímá jako standard nebo rovnou jako interpretace minulosti. Po dvou až třech návštěvách Rogaru téměř polovina nováčků mluví o tom, že akce je identická jako předchozí ročníky a nerozvíjí se – takoví pak hledají cestu buďto mimo Rogar, anebo odcházejí z komunity nadobro. Osobně se domnívám, že právě neposouvání tohoto velkého festivalu rozevírá nůžky v komunitě, štěpí scénu a podněcuje k vytváření drobných miniakcí, které slouží k uspokojení náročnějších reenactorů.
Rogar 2020, Ludwigs Franken.
Základní chyby, proč je děláme?
Nyní bych vypíchl několik konkrétních bodů, které z mého pohledu akci snižují:
a) neschopnost dodržování vlastních pravidel
Nedobové tetování, barevné vlasy a dredy. Tuto podmínku má mnoho organizátorů v pravidlech, a pokud jsou lidé s vadou zraku schopni během historické akce používat čočky či si brýle pouze sundat, nevidím jediný důvod, proč bychom měli tolerovat takovéto základní nedostatky, které nakonec kazí celkový dojem snad nejvíce. Zde bych apeloval na vedoucí skupin, pod kterými dotyční jezdí, aby jim při příjezdu na akce dali šátky či jinou pokrývku hlavy.
I pokud máte nedobový účes, s pokrývkou hlavy může být celkový dojem příjemný.
Autoři: Monika Vaverová, Lenka Dvořáková.
b) otrhané a poničené kostýmy
Válečné tažení v raném středověku představovalo jednu z nejvrcholnějších epizod lidského života. Není vhodné, aby se takového setkání účastnili trhani, lidé v silně poškozených zbrojích a helmách. Na loukách se snažíme znázornit boj družin a nikoli vyplenění vesnice, kde by se něco takového možná dalo očekávat. Zejména pak není přípustné, aby trhani veleli armádám. Toto je největší možný prohřešek, který se prolíná napříč akcemi.
Příklady otrhaných zbrojí. Autor: Moo Ra.
c) Nevhodné vybavení
Standardem se staly nadměrné přilby nebo přilby špatné konstrukce, stejně jako štíty a další prvky vybavení bojovníků.
Příklad nevhodně konstruovaného štítu a nadměrné helmy. Autor: Moo Ra.
d) jednání proti duchu historie a vymýšlení ad hoc pravidel
Když jsme se chtěli zúčastnit bitvy, bylo nám řečeno, že naše kopí jsou závadná z důvodu délky. Touto cestou bych se chtěl informovat, na základě kterých pravidel nám byla zakázána kopí kvůli jejich velikosti. Použitá délka kopí odpovídá franské ikonografii a hrobovým nálezům, samotné hroty jsou pak rekonstrukce konkrétních nálezů. Nehledě na to, že kopí velikostně a tvarově odpovídá evropskému kopí raného středověku, tak mimo jiné odpovídá i pravidlům, které si dovolím citovat: „Kopí – povoleny budou pouze s kuličkou na konci, či se silně zaobleným hrotem„. O maximální délce kopí v pravidlech tedy žádný údaj není.
Rozhodnutí organizátora jsme se podvolili, ale argumenty typu „podle wolinských atd. pravidel má mít kopí maximálně 2,5 m“ nepovažujeme za relevantní, a to už jen z toho titulu, že se nenacházíme na onom festivalu. Dále jsme vyslechli argument „pravidla jsou pro všechny stejná“ – pokud jsou, proč nejsou skutečně dodržována (bod a)?
Jaká správná délka kopí? Délka kopí ve Svatohavelském zlatém kodexu (Cod. Sang. 22, fo. 147) a mé vlastní kopí. Modrá 2020, autor: Gárfi arttrash.
Jak, co a proč zlepšit?
Plynule navážu s návrhy vylepšení bojové stránky akce, aby byla více autentickou, protože to by měla být samotná podstata living history.
1. zavedení „velkého neoprenu“ (zahrnutí celých končetin do zásahových ploch)
V současné době je Rogar jediný festival, kde je zavedený „malý neopren“ (zásahy pouze od kolen a loktů vzhůru), už jen z toho důvodu vznikají absurdní situace, které jsou spíše politováníhodné než zábavné – například poskakující jedinec na jedné noze v kruzích zrady „vyhraje“ souboj, protože se mu po tomto zásahu povede úder na hlavu. Samotný „malý neopren“ nám vlastně nic nepřináší, lidé jsou i tak navlečeni do nedobového vybavení, většinou otřesné kvality i vzhledu.
Nedobová ochrana, předimenzované rukavice i na štítové ruce. Rogar 2020, autor: Moo Ra.
2. sekání kopím
Kopí je zcela jistě nejbrutálnější osobní zbraní raného středověku. Intenzita úderu velkých kopí bývá stejná, jako dlouhých bojových seker. Kopí je však multifunkční zbraní a skýtá mnohem více technik, než kolik se mu obvykle přičítá. Nejčastější způsob omezení kopí, který slýchám, je argument „kopím se neseká“. Toto jsem ochotný přijmout u většiny kopí na scéně, kdy ratiště korunuje deset centimetrů tenké čepelky hrotu, ale není na místě ho akceptovat, pokud je kopí konstrukčně určené k této bojové technice. Pokud budete mít strach o bezpečnost při útoku kopím vedeném na hlavu, rád bych upozornil na fakt, že na rozdíl od zmíněných seker nebo mečů je každé kopí určené k rekonstrukci boje opatřeno bezpečnostní kuličkou.
Les kopí ve franském manuskriptu (BL Cod. Perizoni F.17, fol. 15v) a zapojení četných kopí v současné rekonstrukci. Curia Vítkov, autor: Martin Boháč.
3. užší zaměření akce
Již tak velkou časovou škálu si sami a dobrovolně poškozujeme dalším nešvarem, kterým je prolínání dlouhých časových úseků, které s sebou nese značný technologický posun. Zde je nejzřejmější příklad požívání mandlových štítů na akcích 9. a 10 století.
Mandlové štíty poskytují majitelům nesporné výhody. Rogar 2020, autor: Moo Ra.
Pár slov závěrem. Vzhledem k tomu, že jsme amatéři, mají pravidla zásadní význam, jak omezit naše neodborné zacházení se zbraněmi. Pokud nelze garantovat alespoň elementární schopnost majitele ovládat zbraň, jsem pro zachování pravidel tak, jak jsou. Garantovat ale lze třeba i základním prověřením, či dlouholetou zkušeností pořadatele s účastníkem.
Chtěl bych poděkovat organizátorům všech akcí, kteří na svá bedra vkládají nelehký úkol, dále pak jmenovitě lidem, kteří mi pomohli uspořádat své myšlenky – Tomáši Vlasatému, který je hnacím motorem naší scény, Janu Zajícovi, bez jehož kritického pohledu na věc bych se do takovéto práce vůbec nepouštěl, Janu Wolgemuthovi a Romanu Královi za sdílení společného pohledu na věc.
Dělejme to lépe, s láskou, pokorou a úctou k historii, děkuji.
David Herda
