Včera, když jsem projížděl Českým středohořím, mne zaujal pohled na tamější hrady, jejichž ruiny dodnes stojí na některých kopcích. Má bujná fantazie si z tohoto krásného panoramatu vzala inspiraci. Půvabná scenérie mi připomněla Tolkienovskou Středozemi a gondorské majáky, ale také norské obranné majáky postavené králem Hákonem Dobrým, ze kterých se Tolkien musel inspirovat (nebo je možné, že se inspiroval biblickým motivem?).
Myšlenka obranných majáků je pěkně zpracována v Jacksonově zfimovaném Návratu krále, pomineme-li nesrovnalosti s knihou. V té zapaluje Denethor (nikoli Pipin na popud Gandalfa) sedm majáků (nikoli třináct) a současně vysílá rudý šíp králi Theodénovi. Král majáky ignoruje, ale šíp (což je zvyklost, kterou Tolkien rovněž převzal se staroseverských pramenů) ho přiměje k vytažení do války.
Chceme-li se dozvědět více podrobností o Tolkienově předloze, musíme nahlédnout do Ságy o Hákonu Dobrém. V té se dozvíme, že král Hákon, první křesťanský panovník Norska, po polovině 10. století (cca po 954) reformuje zákony, aby zemi bránil vůči svým synovcům, kteří se jí s pomocí dánského Haralda Modrozuba pokoušejí získat silou:
Po této bitvě král Hákon zanesl do zákonů, aby celá země podél moře a tak daleko do vnitrozemí, kam až plavou lososi, byla rozdělena do „lodních domobran“; na každý kraj připadala jedna „lodní domobrana“. Bylo stanoveno, kolik lodí mělo být v každém kraji a jak veliké, až budou lidé povoláni. Lidé měli být povoláni, kdykoli do země dorazilo cizí vojsko. Také bylo nařízeno, že se na vysokých horách mají postavit majáky [sg. viti], tak daleko od sebe, aby byly na dohled. Lidé říkají, že zpráva o povolání do války [herboð] putovala od nejjižnějšího majáku k nejsevernějšímu sněmovnímu okrsku v Hálogalandu sedm nocí.
Sága o Hákonu Dobrém, kap. 21
Stavění majáků na pobřežních vrcholcích je nejúčinnější možná strategie, protože norské pobřeží je díky fjordům nesmírně členité. Podle mých hrubých výpočtů mohl být pás majáků dlouhý přes 1000 km, pokud ságový popis odpovídá realitě; v případě, že pás na jihu zasahoval až k řece Göta a na severu k fjordu Varangerfjorden, pak byl ještě mnohem delší. Jeden z fanoušků Pána prstenů vypočítal, že reálným majákům může za ideálních podmínek trvat 14 hodin, než přenesou informaci na vzdálenost 450 mil (720 km), přičemž je potřeba více než 50 stanic. Sága udává, že přibližně stejná vzdálenost trvá skutečným majákům týden, a tudíž se můžeme domnívat, že zde bylo mnoho logistických problémů. Kupříkladu je možné, že maják neměl stálého hlídače, ačkoli staroseverské zákoníky znají pojem vita-karl a vita-vǫrðr (oboje „hlídač majáku“). Na internetu jsem dohledal (zde a zde), že se počet majáků (jsem si však jistý, že se tento údaj vztahuje k pozdějšímu období) pohyboval okolo 770 či 800-1000.
Přestože majáky působí jako dokonalá obrana před vnějším útokem, v kritickém momentu selhávají. Když se loďstvo Hákonových synovců vydalo k Norsku, proplulo bez povšimnutí:
Zavál jim čerstvý, příznivý vítr a vypluli z Vendilu a připluli k Agðům, odkud poté pluli na sever podél břehu po den a noc. Ale majáky nebyly zapálené, protože bylo zvykem, že se zapalovaly od východu, kde o jejich příjezdu nikdo nebyl zpraven. Stávalo se také, že král dával tvrdé pokuty těm, kterým byla přiznána vina za plané zapálení majáků, protože válečné lodě a vikingové brázdili kolem vnějších ostrovů a lidé je pokládali za Eiríkovy syny; tehdy byly zapáleny majáky a celá země byla ve válečném pozdvižení.
Sága o Hákonu Dobrém, kap. 22
Z ukázky se dozvídáme, že součástí Hákonova zákonodárství bylo organizované zapalování majáků od východu (rozuměj od jihu Norska) a současně i penalizace planých poplachů, ke kterým podle Fagrskinny (Nóregs konunga tal, kap. 11) docházelo.
Hákonovi synovci se se svým strýcem střetli v bitvě u Fitjí (961), ve které byl Hákon zabit. Tím však éra majáků nekončí – Hákonova reforma zůstala v platnosti až do začátku 14. století, přestože si nejsem vědom, že bychom v době vikinské slyšeli o jejich dalším používání. Druhá éra majáků nastala od doby vlády Kristiána IV. Dánského (1588-1648) do roku 1814 (viz norská Wikipedie).
Za vlády Hákona Dobrého ale systém majáků nebyl tak rozvinutý a efektivní. Historikové navíc do značné míry pochybují, že Hákon mohl prosazovat zákony mimo území Rogalandu, který byl jádrovou oblastí jeho království. Obecně lze předpokládat, že Hákonovy reformy byly nejstriktněji prosazovány v oblastech připadající pod sněmy v Guli a ve Frostě, zatímco Vík (Oslofjorden) neměl Hákon pod kontrolou a údajně jej měl věnovat svému manovi Tryggvimu.
Na závěr doplním jednu zajímavost. Podle jedné interpretace (viz PHILLPOTTS, Bertha S. The Elder Edda And Ancient Scandinavian Drama, Cambridge 1920: 60) lze v eddické Písni o Grottu nalézt možné svědectví o norských majácích pocházející z období let 950-975. Strofa 19 totiž vypráví:
Východně od hradu vidím hořet oheň,
zvěst boje se budí, zove se maják.
Bojovníci kvapně brzy sem přijdou,
plápolat bude knížecí palác.
Pevně věřím, že jste si čtení článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
