Úvod
Roku 2019 jsme představili článek Kombinační typologie křidélek kopí (Vlasatý 2019), který reprezentuje nejucelenější morfologický přehled raně středověkých křidélek kopí. Takřka s pětiletým odstupem se k látce vracíme, abychom informovali o objevu nové a dříve nedefinované skupiny křidélkatých kopí, která absentuje v dosavadních monografiích o kopí (např. Creutz 2003; Husár 2014; Kirpičnikov 1966; Solberg 1984; Sankiewicz – Wyrwa 2018). Na rozdíl od relativně četných kopí, která mají křidélka připevněna k integrální tuleji, se jedná o vzácné případy řapových kopí kombinovaných se separovanými tulejemi opatřenými křidélky. Identifikaci skupiny umožnil nedávný švédský nález, který propojil čtyři starší nálezy z 19. a 20. století. Všechny nálezy budou uvedeny a okomentovány v katalogu.
Článek je věnován akademickým pracovníkům, reenactorům, řemeslníkům a dalším badatelům, kteří ocení raně středověká kopí a prakticky orientované práce o jejich detailech.
Popis skupiny
Technická podstata skupiny spočívá v tom, že na přední konec ratiště je připevněna separovaná tulejka, která slouží jako zesilující zděř a případně nosná základna pro křidélka. Do této tuleje je následně nabit řap hrotu kopí. Tulejka zabraňuje prasknutí ratiště a drží dřevo pohromadě; současně je z obou stran jištěna, takže nehrozí její uvolnění. Je možné, že ratiště byla před nasunutím na tulej pobita tenkým železným plechem. Jde tak o konstrukční alternativu omotání drátem (Atgāzis 2019: 37) či vyplétání organickým materiálem (Cehak-Hołubowiczowa 1938-1939: 200), které u řapových kopí a oštěpů raného středověku známe. Podobné kovové zděře nacházíme i u jiných předmětů praktické povahy, například raně středověkých nožů (Thunmark-Nylén 1998: Abb. 181.5). Podobný systém se užívá i u moderních dlát.
Obr. 1: přibližný postup skládání kopí.
Jelikož bylo možné použít zmíněné alternativy ve formě drátěného či organického opletu, musíme se ptát, jakou výhodu přinesla tato varianta oproti jiným metodám. V první řadě jde o možnost použití kovových křidélek, která by v jiném případě postrádala oporu a muselo by být užito navázání organické příčky k ratišti, jež by křidélka suplovala (např. Oehrl 2013: 324). Zadruhé tato varianta umožňuje užití slitiny mědi při tvorbě tuleje. Tulej tak může podmanivě kontrastovat se zbytkem kopí a může být netradičně zdobena. Určitá nekvantifikovatelná část raně středověkých kopí je vytvořena tím způsobem, že základem hrotu je řap, který je vložen do kuželovité tuleje a svařen v jeden celek. Jinými slovy řada kopí není technologicky zcela vzdálena a v určitém kroku jejich výroby byla zvolena odlišná strategie, která ústila v kopí s tulejkou. Třetí důvod tak může spočívat v absenci svařování, tudíž zjednodušené práci.
Skupinu v současné chvíli tvoří pět nálezů: jeden železný hrot se separovanou křidélkovou tulejí ze železa, jeden železný hrot s dvojdílnou tulejí se železa a slitiny mědi a dále tři křidélkaté tuleje ze slitiny mědi. Kusy pocházejí z České republiky, Islandu, Norska, Spojeného království a Švédska, z čehož můžeme vidět, že jde o geograficky rozšířenou praxi. Je pozoruhodné, že jde o výrazně větší region, než v jakém se raně středověká řapová kopí obvykle objevují. Řapové řešení je na celoevropské úrovni méně zastoupené a nejčastější oblast výskytu zahrnuje Bělorusko (Plavinski 2010: 68-76; 2013: 51-6), Estonsko (Tvauri 2012: 193), Finsko (Lehtosalo-Hilander 1982: 30-1; Salmo 1938: 211-253), Litvu (Kazakevičius 1988: 57-62; Volkaitė-Kulikauskienė 1981: 10), Lotyšsko (Atgāzis 2019: 37-42), Norsko (Petersen 1919: 33-4; Solberg 1984: 137-140), Rusko (Kirpičnikov 1966: 17; Kočkurkina – Summanen 2021: 259) a Švédsko (Serning 1966: 39-40). Pro období 8.-11. století se užívá následujících typologií: Kirpičnikov VI, Petersen L a Solberg XII. Nejdelší řapová kopí mají délku až 51 cm (Berga – Šnore 1992: 11; Lehtosalo-Hilander 1982: 30-1), což velikostně odpovídá tuleji z České republiky, jež má délku 21 cm, a tak je pravděpodobné, že byla použita s velmi dlouhým hrotem.
Mapa 1: distribuce nálezů v Evropě.
V teorii by bylo možné očekávat největší zastoupení kopí této skupiny v době, kdy se užívala jak řapová kopí, tak tulejková kopí s křidélky. V absolutních číslech k takovému souběhu dochází především v 7.-12. století, což přinejmenším u čtyř datovatelných nálezů rámcově odpovídá. V praxi narážíme nejen na skutečnost, že kombinace obou fenoménů jsou extrémně raritní a čítají nanejvýše setiny procent případů, ale také na fakt, že řapové řešení může být náhodným vyústěním výroby lité tuleje. Datování řapových kopí tak nemusí být pro dataci raritní skupiny vůbec relevantní. Pro doplnění problematiky je třeba zmínit, že některá řapová kopí nejsou důsledkem následování typologií a byla vytvořena při překování zlomeného hrotu (viz Peets 2007: 177-8). Podobný osud mohla teoreticky mít kopí s neželeznými tulejemi z našeho souboru, jak ukazuje kopí z islandské lokality Tindar, které zřejmě bylo překováno ze špice mečové čepele.
Tuleje ze slitiny mědi musely být natolik pracné, že výrobky rozhodně nelze hodnotit jako náhodná provizoria. Jejich počet, cena a vzájemná podobnost nás vedou k závěru, že mohou být představovat dosud nepoznaný zbrojní trend 10.-13. století. Jde-li o skupinu nenahodile vyrobených zbraní, konstrukce, tvar, chronologie, geografická distribuce, raritnost a vysoká cena z nich teoreticky vzato činí zajímavého kandidáta při identifikaci oštěpů známých pod staroseverským jménem atgeirr a staroanglickým atagar. Zvýšené bádání, které se v poslední dekádě věnovalo kompilaci dostupných zdrojů a navržení konstrukčních předpokladů těchto mýty opředených zbraní, zdůrazňuje jejich velkou cenu a užitečnost v námořních konfliktech (McMullen 2014; Orkisz 2016; Shtyryakova 2019). Na tomto místě uveďme jeden pramen, který jmenovaní badatelé přehlédli: Florentius z Worcesteru ve své Kronice z 12. století k roku 1040 uvádí omluvný dar Godwina z Wessexu věnovaný králi Harðaknútovi. Dar sestává ze skvěle vybavené posádky lodi, jež kromě pozlacených přileb, pozlacených mečů, pozlacených seker a pozlacených štítů vlastní „kopí, kterému se v anglickém jazyce říká atagar.“ Tato zmínka podporuje předpoklad vysoké ceny, užití v námořním boji a rozšíření na Britských ostrovech, což je pozoruhodné ve vztahu k nálezu z Yorku. Norský nález zase pozoruhodně koresponduje se zmínkou z Královského zrcadla (Konungs skuggsjá), což je příručka vytvořená pro následníka norského trůnu kolem roku 1250. V tomto zdroji se ve 38. kapitole zdůrazňuje důležitost některých zbraní v námořních střetech: „Odlévaní ježci z olova a dobré atgeiry jsou rovněž dobré zbraně na lodi.“
Tato úvaha je prozatím na úrovni pracovní hypotézy a může být zcela mylná. Kopí stejně dobře mohou být reprezentativními zbraněmi, praporci a podobně. Tyto hypotézy je třeba doložit dalšími nálezy. Speciální pozornost by při hledání měla být věnována tulejím vyrobeným ze slitiny mědi a zahnutým křidélkům, které se zdají být jistým poznávacím znamením této skupiny a které naznačují speciální funkci.
Katalog
Třebušín, Česká republika
Kolem roku 1880 byla údajně na hradě Kalich nalezena obrovská tulej ze slitiny mědi, která ještě v 1. pol. 20. století setrvávala v soukromé sbírce F. Haneschky. V současné chvíli se nachází v muzeu v Litoměřicích pod inv. č. H 9658 (Zápotocký 2018: 392-3).
Tulej o délce 21 cm je kónického tvaru a osmibokého průřezu. Povrch je zdoben geometrickými a rostlinnými motivy provedenými linkami, shluky čar a soustřednými kruhy. Horní ústí, které je koncipováno tak, že obemykalo železné kopí, jež do něj bylo vloženo, je zdobeno protilehlými profilovanými zvířecími hlavami s otevřenou tlamou. Vnější průměr u spodního ústí je 5,6 × 5,1 cm. Na bocích tuleje se nacházejí dvě protilehle umístěná křidélka, jejichž rozpětí je 14,7 cm. Pod křidélky se nacházejí otvory pro hřebíčky. Vzhledem k velikosti tuleje se předpokládá, že původní kopí muselo být velkých rozměrů a že hrot spolu s tulejí dosahoval nejméně 50 cm délky. Průměr tuleje naznačuje, že ratiště bylo rovněž masivní. Nález je datován do 12.-13. století.
Obr. 2: kopí z Třebušína. Zdroj: Zápotocký 2018: 390.
Tindar, Island
Roku 1937 byl na islandské lokalitě Tindar prozkoumán hrob, který kromě kostry obsahoval plášťovou sponu, rybářský háček a neobvykle tvarované kopí s ratištěm (Eldjárn 2016: 129-130). Hrob lze datovat do 10.-11. století. Nález je dnes uložen v Národním muzeu Islandu pod inv. č. 12094/1937-49. Roku 2023 byl ohledán Askem Ingvaldssonem and Marikou Esentals, kteří nám ochotně poskytli své fotografie. Můžete je stáhnout kliknutím na následující odkaz:
Kopí je tvořeno čepelí s řapem. Viditelná část je dlouhá 25 cm. Čepel je široká 3,7 cm a je opatřena žlábkem, což je důvod, proč se předpokládá, že jde o překovanou čepel meče. Na řap je nasunuta zřejmě dvoudílná tulejka, jejíž vrchní část je železná a vybavená zahnutými křidélky s rozpětím zhruba 4,7 cm. Spodní část tulejky je masivním, 2,5 cm vysokým válečkem ze slitiny mědi, který je na obou koncích ozdobený vývalky, ve střední části hraněním. Vrchní vývalek má průměr 2,5 cm, spodní 1,8 cm. Do válečku ze slitiny mědi je zaveden pozůstatek dřevěné násady, který je v dnešní době dlouhý zhruba 3,5 cm a má rozšiřující se tendenci. Tento kus ratiště se zřejmě zachoval proto, že ulpěl na řapu, který do něj zasahuje. Je možné, že tato část ratiště byla pobita železným plechem.
Obr. 3: kopí z lokality Tindar a jeho přibližná rekonstrukce.
Zdroj: Eldjárn 2016: 343; Diego Flores Cartes.
Hopperstad, Norsko
Nejpozději roku 1970 byla v norské lokalitě Råheim nalezena tulejka ze slitiny mědi, ve které stále vězí část řapu a ratiště (Larsen 1998; Nøttveit 2000: Kat. nr. 113). Kopí bylo několik dekád v soukromé sbírce, než se dostalo do bergenského muzea, kde je uloženo pod inv. č. BRM456/000001.001.
Tulejka má délku 13,2 cm a je vybavena integrálními křidélky s rozpětím 11,3 cm. Vnější průměr tuleje při spodním okraji je 5,2 cm. Do tuleje je stále zasunut fragment dřevěné násady, který vyčnívá v délce 9 cm. Násada byla připevněna pomocí nejméně čtyř nýtků ze slitiny mědi. Vrchní část tuleje přechází ve vývalek, na který navazuje řap kopí. Hrot kopí se vůbec nezachoval. Na třech stranách je tulej vybavena kružidlovou dekorací a florálním ornamentem, zatímco zbývající straně kromě kružidlové dekorace vévodí znázornění svatého Olava s korunou, štítem a dvouruční sekerou. Na základě této dekorace lze předmět datovat do 12.-13. století, přičemž svatoolavská vyobrazení se sekerou se datují nejdříve do 13. století (viz Larsen 2005).
Obr. 4: kopí z lokality Råheim. Zdroj: Anna Shepherd, katalog Unimus.
Obr. 5: překreslení kopí z lokality Råheim. Zdroj: Nøttveit 2000.
Obr. 6: přibližná rekonstrukce kopí z lokality Råheim. Zdroj: Diego Flores Cartes.
York, Spojené království
Někdy ve 2. čtvrt. 19. století byla v lokalitě Severus‘ Hills v Acombu u severoanglického Yorku nalezena tulejka ze slitiny mědi. Přestože jde o privátně vlastněný nález, do 70. let 20. století byla vystavena veřejnosti, zatímco později byla prodána dalšímu sběrateli a její současný osud je nejasný (Lang 1981; Moulden – Tweeddle 1986: 33).
Tulej o délce 9 cm má kónický tvar. Průměr u spodního ústí je 2,5 cm. Z protilehlých stran tuleje vybíhají zahnutá křidélka ve tvaru zvířecích hlav. Rozpětí křidélek v zachovaném stavu činí 7,8 cm, čili původní muselo být blízké 9 cm. Povrh je pokryt rytým ornamentem ve stylu Ringerike, který tulej datuje do konce 10. či začátku 11. století. U horního ústí, které se zdá být tvarováno tak, aby obemklo část železného listu, se údajně zachovaly kusy železného kopí. Kresba naznačuje, že pod křidélky se nacházely otvory pro hřebíčky.
Obr. 7: kopí z Yorku. Zdroj: Lang 1981: Pl. XV; Wardell 1849: Fig. 2.
Obr. 8: pokusná rekonstrukce kopí z Yorku. Zdroj: Stuart Makin (Jackhammer Forge).
Obr. 9: variace kopí z Yorku. Zdroj: Petr Floriánek (Gullinbursti).
Fjärdhundra – Gästre, Švédsko
V první polovině února roku 2024 nalezla rodina Rabeniových na svém pozemku mezi obcemi Fjärdhundra a Gästre ve švédském Upplandu neobvyklé kopí. Rozhodla se zkontaktovat muzeum v Enköpingu, které krátce odvětilo, že se jedná o lovecké kopí, nicméně neprojevilo další zájem. Rodina se pokusila obrátit na širší veřejnost pomocí sociálních sítí, kde došlo ke kontaktu s autorem článku. Nálezci ochotně zaslali všechny požadované detaily a souhlasili s publikací. Nález prozatím setrvává ve vlastnictví nálezců. Všechny poskytnuté fotografie si můžete stáhnout kliknutím na následující odkaz:
Základem nálezu je zkorodovaný řapový hrot o celkové délce asi 38 cm, přičemž asi 26 cm připadá na list a zbylých 12 cm na masivní řap. Maximální šířka listu činí 4 cm. Kolem řapu je ovinuta tulejka, která vězí na místě a neumožňuje pohyb. Tulej je dnes neuzavřena, ale není nemožné, že byla původně svařena. Výška tuleje je 6 cm. Vnější průměr u spodního otvoru tuleje činí asi 2,4 cm. Délka křidélek je asi 1,6 cm, takže původní rozpětí křidélek nebylo menší než 5,5 cm. Řap vyčnívá z tuleje v délce 4 cm; v této části je řap rozklepaný do čtyřhranného bodce o šířce delší stěny asi 0,9 cm.
Kopí je svou konstrukcí natolik ojedinělé, že se vymyká typologickému srovnání. Aktivně byly hledány analogie z pokročilého středověku a novověku, avšak neúspěšně. Jediné konstrukční paralely jsou proto ty, jež byly jmenovány výše a které mohou pocházet z 10.-12. století. Celkový tvar působí raně středověkým dojmem; v kombinaci s křidélky je kopí nápadně podobné křidélkatým variantám typu VI dle Solbergové (Solberg 1984: 53), které jsou datované do období od 2. pol. 8. do 1. pol. 10. století.
Obr. 10: kopí z lokality Fjärdhundra – Gästre. Autor: Viveka Rabenius.
Poděkování
Článek by nevznikl, pokud by nedošlo k nálezu švédského kopí. Za pomoc při jeho ohledání děkujeme rodině Rabeniových. Poděkování si zaslouží Marika Esentals a Askur Ingvaldsson, Petr Floriánek (Gullinbursti), Anders Helseth (Helseth’s Hammer), Sergej Kainov (Státní historické muzeum, Moskva), Roman Král (Královo řemeslo), Stuart Makin (Jackhammer Forge) a Gustav Solberg (Kodaňská univerzita), s nimiž byl materiál konzultován. Zmínit musíme rovněž Diega Florese Cartese, který je autorem kreslených schémat.
Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte nám napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee nebo Paypalu.
Bibliografie
Prameny
Královské zrcadlo = Speculum regale. Konungs-skuggsjá. Konge-speilet. Ed. Rudolph Keyser, Peter Andreas Munch, Carl Rikard Unger. Christiania 1848.
Florentius z Worcesteru : Kronika = Florence of Worcester. The chronicle of Florence of Worcester with the two continuations. Přel. Thomas Forester. London 1854.
Literatura
Atgāzis, Māris (2019). Tuvcīņas ieroči Latvijā 10.- 13.gadsimtā, Rīga.
Berga, Tatjana – Šnore, Elvīra (1992). Viesienas Mežāru kapulauks un tajā atrastie svariņi. In: Latvijas Vēstures institūta žurnāls 4, 9-15.
Cehak-Hołubowiczowa, Helena (1938-1939). Słowiańsko-wareskie cmentarzysko kurhanowe koło Porzecza w powiecie dziśnieńskim. In: Przegląd Archeologiczny Tom VI, 2–3, 178–203.
Creutz, Kristina (2003). Tension and tradition. A study of late Iron Age spearheads around the Baltic Sea, Stockholm.
Eldjárn, Kristján (2016). Kuml og haugfé, Reykjavík.
Husár, Martin (2014). Žrďovo-bodné zbrane včasného stredoveku v Karpatskej kotline. 1. diel, Typológia a jej vyhodnotenie, Nitra.
Kazakevičius 1988 = Казакявичюс, Витаутас (1988). Оружие балтских племен II—VIII вв. на территории Литвы, Вильнюс.
Kirpičnikov 1966 = Кирпичников А. Н. (1966). Древнерусское оружие. Вып. 2: Копья, сулицы, боевые топоры, булавы, кистени IX – XIII вв., Москва.
Kočkurkina – Summanen 2021 = Кочкуркина, С. И. – Сумманен, И. М. (2021). Средневековые древности. Каталог археологических коллекций ИЯЛИ КарНЦ РАН, Петрозаводск.
Lang, J. T. (1981). A Viking Age Spear-Socket from York. In: Medieval Archaeology 25, 157–160, Pl. XV.
Larsen, A. J. (1998). Våpen – prosesjonsstav – eller ..? In: Ågotnes, Anne (ed.). Tingenes tale. Funn fra Bergen og Vestlandet 1000-1600, Bergen, 94-95.
Larsen, M. F. (2005). Olav den helliges øks. In: Funn og forskning i Trøndelag: Foredrag fra to arkeologseminarer i 2003, Stiklestad, 141–168.
Lehtosalo-Hilander, Pirkko-Liisa (1982). Luistari II. The Artefacts. Suomen Muinaismuistoyhdistyksen Aikakauskirja 82:2, Helsinki.
McMullen, James (2014). Góð vopn á sjó og landi: An examination of the atgeirr and kesja in Old Norse literature and Scandinavian archaeology, Reykjavík.
Moulden, Joan – Tweddle, Dominic (1986). Anglo-Scandinavian Settlement South-west of the Ouse. The Archaeology of York, Anglo-Scandinavian York, 8/1, London.
Nøttveit, Ole-Magne (2000). Middelalderske Våpenfunn fra Vestlandet, Bergen.
Oehrl, Sigmund (2013). Bear hunting and its ideological context (as a background for the interpretation of bear claws and other remains of bears in Germanic graves of the 1st millennium AD). In: Grimm, O. – Schmölcke, U. (eds.). Hunting in Northern Europe until 1500 AD – Old Traditions and Regional Developments, Neumünster, 267-332.
Orkisz, J. H. (2016). Pole-weapons in the Sagas of Icelanders: a comparison of literary and archaeological sources. In: Acta Periodica Duellatorum 4, 177-212.
Peets, Jüri (2007). Weapons and edged tools in Siksälä. Cemetery. Typology and technology. In: Laul, S. – Valk, H. (eds.). Siksälä. A Community at the Frontiers. Iron Age and Medieval, Tartu – Tallinn, 167-200.
Petersen, Jan (1919). De Norske Vikingesverd: En Typologisk-Kronologisk Studie Over Vikingetidens Vaaben, Kristiania.
Plavinski 2010 = Плавінскі, М. А. (2010). Фарміраванне і эвалюцыя комплексу зброі бліжняга бою і засцерагальнага ўзбраення X—XIII стст. на тэрыторыі Беларусі, Мінск.
Plavinski 2013 = Плавінскі, Мікалай (2013). Узбраенне беларускіх земляў Х–ХІІІ стагоддзяў, Мінск.
Salmo, Helmer (1938). Die Waffen der Merowingerzeit in Finnland, Helsinki.
Sankiewicz, Paweł – Wyrwa, A. M. (2018). Broń drzewcowa i uzbrojenie ochronne z Ostrowa Lednickiego, Giecza i Grzybowa, Lednica.
Serning, Inga (1966). Dalarnas järnålder, Stockholm.
Shtyryakova, Yulia (2019). A quest for the atgeir: the unknown Viking weapon in Icelandic sagas and archaeological data. In: Acta Periodica Duellatorum 7(1), 27-59.
Solberg, Bergljot (1984). Norwegian Spear-Heads from the Merovingian and Viking Periods, Bergen.
Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.
Tvauri, Andres (2012). The Migration Period, Pre-Viking Age, and Viking Age in Estonia, Tartu.
Vlasatý, Tomáš (2019). Kombinační typologie křidélek kopí. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2024-02-07]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/kombinacni-typologie-kridelek-kopi/.
Volkaitė-Kulikauskienė, Regina (1981). Lietuvių materialinė kultūra IX-XIII amžiuje, tom 2, Vilnius.
Wardell, James (1849). Antiquities and Works of Art Exhibited. In: Archaeological Journal 6, 401–2.
Zápotocký, Milan (2018). Materiály k ranému středověku severočeského Polabí. In: Archeologie ve středních Čechách 22, 275–439.
