Rohy zdobené prolamovaným plechovým ústím

Úvod

Picí nádoby vyrobené z kravských a pratuřích rohů jsou pravděpodobně nejsymboličtějšími a nejznámějšími nádobami vikinské epochy, které se vyskytují jak v písemných pramenech při hostinách a ceremoniích, tak jsou vyobrazeny v ikonografii. Tuto tradici rohy měly již dávno před zmíněným obdobím a zachovaly si ji až do středověku (např. Bebre 2003; Grieg 1959; Lindeberg 1984; Simniškytė 1998). Je nade vší pochybnost, že se tyto nádoby řídily přísnými pravidly, které diktovaly, jak, kdy a kým mohly být použity. Některé hostiny se například mohly řídit zákonem drekka tvimenning (pár sdílí společný roh), zatímco v jiných případech byl pánův roh používán při přísahách, slibech a přípitcích; obě situace naznačují, že rohy na hostinách figurovaly coby prostředek udržení společenských vazeb (Hofmann 2015). Ve společnostech, kde hodování a jiné formy formální zábavy hrály zásadní roli, byly rohy důležitým vybavením domácnosti, kterým navíc majitel demonstroval svou štědrost a hostitelskou povinnost (Heen-Pettersen 2014). Pokud bychom měli elaborovat, můžeme říci, že skutečnost, že zvířecí lebka poskytuje dva rohy, nahrává hostitelskému konceptu, kdy je jeden roh využíván hostitelem a jeho domem, druhý roh využíván hosty, což odráží členění staroseverských dlouhých domů na domácí osazenstvo a osazenstvo hostů (Starý 2003: 85). Tomuto odpovídá nejeden raně středověký hrob, ve kterém jsou nacházeny rohy párově (Hofmann 2015: 244). Uložení picích rohů do hrobů může být vykládáno jako pokračování v této hostitelsko-vladařské praxi a demonstraci moci zesnulého, ale rohy mohly také plnit funkci při volání pozitivních agentů (Bebre 2003: 34). Můžeme dodat, že ve skaldské a eddické poezii se rohy užívají k pití medoviny a vína, zatímco v ságách ke konzumaci piva.

Vzhledem k vážnosti, která se rohům přisuzovala, není překvapivé, že velká část rohů je zdobena barevnými kovy – jedná se zpravidla o obústek, nákončí, poutka na pověšení, plaketky a další. Viktorija Bebre, která se dlouhodobě zabývala otázkou baltských picích rohů, v dekoraci spatřuje manifest kvalitního řemeslného a uměleckého zpracování (Bebre 2003: 34). Petersen uvádí, že čtyři pětiny norských rohů jsou zdobeny nějakou kovovou aplikací (Petersen 1951: 396-400), což může být do jisté míry způsobeno skutečností, že právě díky kování jsme schopni přítomnost rohů zachytit. Kovové zdobení by u picích rohů přesto nemělo být chápáno jako mimořádný rys, protože v některých regionech jsou rohy nacházeny v opravdu významných počtech – například z Kuronska 10.-13. století známe více než 400 exemplářů (Bebre 2003: 31).

Ze statistického hlediska je drtivá většina evropských rohů 9.-12. století zdobena odlévaným nákončím nebo jednoduchými úzkými objímkami o průřezu ve tvaru písmene U z přehnutého plechu obvykle ze slitiny mědi. Tyto jednoduché objímky, které obepínají ústí rohu z obou stran, lze nalézt jak v Norsku (Petersen 1951: 399), tak na Gotlandu (Thunmark-Nylén 1995: Abb. 169b.8-9; Thunmark-Nylén 2006: 356) a Kuronsku (Bebre 2002; Bebre 2003). Méně početnou skupinu zastupují rohy, které jsou zdobené širokými plechy, nanýtovanými na vnější stranu ústí. Tuto skupinu lze dále dělit na plné plechy, reprezentované například rohy z Haithabu (Arents – Eisenschmidt 2010: Taf. 116.23), Aarhusu (Christiansson 1959: Fig. 160) a Černé mohyly (Fettich 1937: Tab. LXXV), a plechy prolamované, které budeme níže zkoumat. Do příspěvku zahrneme všechny nálezy z období 9.-12. století, které mají:

• jednodílné plechové obroučky s perforací a/nebo stupňovitým (též hradbičkovým) okrajem. Nález z Mammenu, který nedisponuje prolamováním, zcela jistě přináleží ke sledované skupině a měl by být zahrnut.

• vícedílné obroučky s více než dvěma navazujícími prolamovanými aplikacemi. Z hlavní části katalogu tak vypadávají kuronské rohy, které jsou představeny v Doplňku, na rozdíl od rohu z gnězdovského hrobu Л-23/1949, který bezpochyby náleží ke sledované skupině.

Důvodem vytvoření tohoto článku je jak informování reenactorské komunity, tak akademický zájem. Primárně si klademe za cíl:

• zmapovaní a revidování počtu těchto předmětů, organizování podle země původu.

• definování hlavních rysů, což v budoucnu usnadní hledání paralel; začlenění do širšího kontextu.

• navržení vztahu k dalším předmětům zdobeným podobným způsobem.

Je důležité zmínit, že předložený katalog reflektuje nám známý materiál, a tudíž nemusí být kompletní. Za jakékoli dodatečné nálezy a doplňky budeme vděčni.

---

Definice skupiny

Jak bylo svrchu řečeno, kování splňující naši definici jsou vždy jednostranná a nezasahují dovnitř rohu, nemají profil tvaru písmene U. Jsou téměř vždy vyrobena z tenkého stříbrného plechu o šířce do 4,5 cm. Vzhledem k tomuto materiálu a faktu, že nákončí u nich vždy absentují, lze předpokládat rozdílnou výrobní tradici a strategii v prezentaci předmětu – kování jsou nacházena v pásu od jižního Norska a Dánska přes severní Německo, Gotland, střední Švédsko a podél staroruských říčních tras, ve kterých se shromažďují skandinávské elementy. Lze tvrdit, že kování těchto druhů jsou nacházena primárně tam, kde nenacházíme silnou tradici úzkých obústků s profilem tvaru písmene U a odlévaných nákončí, kteréžto komponenty jsou ve většině případů vyrobeny ze slitiny mědi.

Zatímco horní okraj je vždy rovný – plochý nebo zesílený (Ralswiek) -, spodní okraj je v drtivé většině stupňovitý, tradičně třístupňový, ačkoli známe i dvojstupňové (Tuna, Alsike III; hroby 36 a 110 ze Šestovice) a čtyřtstupňové (Pskov, Ц-41/Сизов-1885 z Gnězdova). Se stupňovitým okrajem se takřka vždy váže perforace ve tvaru písmene T (připomínající tvar amuletů kladiva či klíčové dírky, viz Muhl 1990: 258; Staecker 1999; Tomtlund 1978), která se nezdají být podložena kontrastním kovem. V případě stupňovitého okraje jsou nejníže položené stupně vždy upevněny nýty, což zabraňuje odchlípnutí a tím i ohnutí a případnému poničení. V některých případech se nýty nacházejí i na výše položených stupních, díky čemuž je maximální počet úrovní, na kterých se nacházejí nýty, roven čtyřem až pěti (Pskov, Ust-Rybežno). U horního okraje jsou nýty umístěny různými způsoby, nicméně je důležité uvést, že nýty jsou obvykle organizovány cikcak (výjimkou jsou kování z neznámé dánské lokality). V případě gnězdovského hrobu Л-23/1949 není spodní okraj zakončen klasickým stupňovitým způsobem, nýbrž ostrými cípy a palmetovými aplikacemi. Nýty použité u této skupiny mají běžně hříbkovou nezdobenou hlavu; jedinou výjimku tvoří nýty užité u kování z Frøylandu, které mají motiv květu s jedenácti plátky. Můžeme dodat, že všichni výrobci raně středověkých rohů se potýkali s řešením, jak esteticky zamaskovat překrytí či nedoléhání obústků – zatímco baltští kovotepci tato místa překrývaly dodatečnými svorkami, které držely obústky na místě (viz Doplněk), výrobci skupiny rohů s prolamovanou dekorací a stupňovitým okrajem spoléhali na to, že překrytí plechu na úrovni nejvýše položeného stupně dostatečně odvede pozornost od jinak nevzhledného spoje. Z důvodu přesného navazování a úspory materiálu muselo být kování předem přesně rozvrženo na míru konkrétního rohu.

Obecně řečeno, rohy s tímto typem dekorace nepůsobí příliš plasticky a s výjimkou zesíleného okraje a nýtů nemají tvarovaný nebo výrazně zdrsněný povrch, jako tomu je například u dobového skla. Tato skutečnost zhoršuje úchop v případě mastných rukou, na což může reagovat vystouplé žebro kování rohu z Ust-Rybežna, nejvýraznější plastický prvek, jaký u skupiny nacházíme. Dalším plastickým prvkem je vystouplá dekorace rohu z Mammenu. Potenciálně další formu zdrsnění představují plaketky, které jsou nanýtované pod úroveň obústku a které nabývají tvaru prolamovaného kosočtverce (hrob 2/2006 ze Šestovice; Л-23, Л-47 a Л-210 z Gnězdova) či ptáčků (Thumby-Bienebek 7). Plaketky jsou nacházeny také u rohů, které nepatří do skupiny s prolamovaným obústkem – jmenujme kosočtvercové plakety z ukrajinské Černé mohyly (Samokvasov 1916: Рис. 5, 13, 15), kruhovou plaketku s výstupky z Aarhusu (Roesdahl – Wilson 1992: 236), křížovou plaketu z norské lokality Fasteraunet (T9591) či nálezy z předvikinského Pobaltí (Simniškytė 1998: 25-29 pav.). Nutno dodat, že prolamované plaketky jsou podloženy kontrastním plechem ze slitiny mědi.

Schéma podložení prolamovaných plaketek. Autor: Diego Flores Cartes.

Pro tuto skupinu je typické, že kování jsou zdobena puncovanou dekorací, která rohy činí poutavější a stejně jako perforace ve tvaru písmene T vytváří estetický kontrast tmavých a světlých ploch. Pokud je použito více raznic, ražení je systematické a probíhá v několika úrovních, zatímco u kování zdobených jen jednou raznicí mohou být jamky umístěny víceméně nahodile. Kování jsou s výjimkou nálezu z Mammenu orientována tak, aby níže položené plochy ražby směřovaly k rohu. Na materiálu, který níže prezentujeme, se nacházejí raznice následujících tvarů (výplní):

• obdélná čárka (bez výplně; Birka, Bj 523; Gnězdovo, Л-23/1949; Thumby-Bienebek 7).
• kruhová jamka (bez výplně; Gnězdovo, Л-23/1949; Ust-Rybežno).
• kruh (kruh; Birka, Bj 523; Grågård; Gnězdovo, Л-47/1950; Thumby-Bienebek 7; Tuna, Alsike III; neznámá dánská lokalita). Odpovídá Stenberger 1958: Textabb. 71n.
• trojúhelník (tři kruhy; Birka, Bj 523; Frøyland; Kyjev, ul. Vladimirskaja 1-3; Šestovica, 36, 110 a 2/2006). Odpovídá Stenberger 1958: Textabb. 71c-d.
• trojúhelník (šest kruhů; Bölske; Pskov; neznámá dánská lokalita). Odpovídá Stenberger 1958: Textabb. 71i.
• trojúhelník (deset kruhů; Gnězdovo, Ц-41/Сизов-1885). Odpovídá Stenberger 1958: Textabb. 71i.
• kosočtverec (kruh; Ralswiek; Gnězdovo, Ц-41/Сизов-1885; Kyjev, ul. Vladimirskaja 1-3; Šestovica, 36, 110 a 2/2006; Thumby-Bienebek 7). Odpovídá Stenberger 1958: Textabb. 71t.
• kosočtverec (čtyři kruhy; Bölske). Odpovídá Stenberger 1958: Textabb. 71s.
• tvar písmene T (tečka; Gnězdovo, Л-47/1950). Odpovídá Stenberger 1958: Textabb. 71v.
• květ se čtyřmi plátky (Frøyland).

Jako nejčastěji uplatněné raznice se jeví kruhové, trojúhelné a kosočtvercové tvary s kruhovými výplněmi. Tyto dominantní skupiny raznic jsou leitmotivy šperků doby vikinské a lze je nalézt na četných nálezech například z Gotlandu (Stenberger 1958: 288-296; Thunmark-Nylén 2006: 413-4). Srovnání použitých raznic má zajímavé důsledky kupříkladu v tom ohledu, že rohy ze Šestovice užívají identické způsoby ražení, a tak lze spekulovat o stejném výrobci.

Datace této skupiny směřuje především do 10. století. Za nejstarší nález by bylo možné považovat kování z Frøylandu, který je někdy datován do počátku 9. století (Bakka 1993: 293; Hernæs 1994: 113; Petersen 1951: 496), jindy do celého 9. století (Lillehammer et al. 1995: 167; Petersen 1951: 31, 492), a to hlavně na základě meče, sekery, opaskové přezky a dalších kování, nicméně není nemožné, že tato datace je nekorektní. Roh z hrobu Bj 523 v Birce lze díky přítomnosti skleněných hracích figurek datovat do 1. pol. či 2. třet. 10. století; v současné literatuře je datována do mladší fáze Birky (po roce 900; Lindeberg 1984). Nález z dánského Tjele je Müller-Willem (1976: 41) datován k polovině 10. století, jinými autory pak mezi 50.-70. léta 10. století (Hjardar – Vike 2011: 188; Lund 2006: 325). Exemplář z Thumby-Bienebek je rovněž řazen k polovině 10. století (Müller-Wille 1976: 41). Nález z hrobu 92a z Ralswieku je, stejně jako zbytek pohřebiště, datován do období od konce 9. století do 1. pol. 10. století (Herrmann – Warnke 2008: 48-51). Roh z Ust-Rybežna je datován do 20.-50. let 10. století (Boguslavskij 1991: No. 113). Ščeglova (2017: 622) datuje nález z Tuny Alsike do 2. pol. 10. století. Všechny tři rohy ze Šestovice lze datovat do rozmezí 2. a 3. čtvrtiny 10. století. Roh z gnězdovské mohyly Ц-41/Сизов-1885 lze rovněž datovat do 3. čtvrtiny 10. století (Kainov 2019: 191), což platí i pro mammenský nález (Näsman 1991: 251). Kování z komorového hrobu 3 ze Pskova je datováno do konce 10. století (Kulakova 2015). Depoty z Grågård a Bölske, které recyklují fragmenty kování, lze datovat k letům 1000-1025 (Müller-Wille 1976: 41; Ščeglova 2017: 622). Jinými slovy, kromě toho, že skupina rohů je vzhledově nápadně podobná, vznikla v poměrně úzkém časovém období.

---

Vztah k jiným typům předmětů

Prostorová distribuce naznačuje, že zvolená skupina je úzce spojena se skandinávskou kulturou, což vysvětluje její užívání v průběhu 2. a 3. čtvrtiny 10. století ve vůdčích staroruských lokalitách. K témuž směřuje i vzhledová podobnost s dalšími předměty z téže kultury. Ve skandinávském i baltském prostředí se potvrzuje, že kování rohů je vizuálně propojeno s kováním pochev krátkých i dlouhých nožů, což může někdy vést k jejich zaměnění, jak se stalo u Spicynova popisu nálezu z gnězdovské mohyly 56 (Sizov 1902: Табл. V.6; Spicyn 1905: 20, 42). Zatímco v případě baltských nožů a rohů je užíváno kování se zubatým okrajem (kde jsou zuby upevněny pomocí dvou nad sebou umístěných nýtů), u skandinávských analogií se užívá stupňovitého okraje v kombinaci s prolamovaním ve tvaru písmene T či kříže. Každý region disponoval svým charakteristickým řemeslným projevem.

Srovnání staroruské stupňovité dekorace na příkladu nože a pozůstatku rohu.
Zdroj: Androščuk – Zocenko 2012: Fig. 127; Sizov 1902: таб. IV.

Nožové komponenty se stupňovitým okrajem lze nalézt v Norsku (Myhre – Gansum 2003: 23), Švédsku (např. Arbman 1940: Taf. 178.3; Thunmark-Nylén 1998: Taf. 184-5) a na staré Rusi (např. Blifeld 1977: Табл. VI.5, XXV.10), tedy přibližně ve stejném regionu. V několika případech jsou rohy a nože zdobené tímto typem okraje nacházeny ve stejných lokalitách (Birka, Gnězdovo, Šestovica). Třebaže se hlavními propagátory stupňovitého kování zdají být Skandinávci a staří Rusové, je třeba se ptát, jak a kdy se zmíněný způsob dekorace vyvinul. Na tuto otázku článek v tento okamžik nedokáže odpovědět – mohlo by se zdát, že jde o přepracovanou verzi zubatého kování z Kuronska, nicméně je potřeba zmínit, že obústky se zubatou spodní částí jsou časté i v anglosaské Anglii (Evans 1994: 64-6; Graham-Campbell 1973) a konečně i ve Skandinávii (Christiansson 1959: Fig. 160), a jde tak spíše o praxi platnou pro velkou část Evropy. Vzhledem ke skutečnosti, že se stupňovitý okraj s prolamováním v historii objevuje na různých místech nezávisle na sobě (Kubik – Radjuš 2019: Рис. 7, 9), nelze vyloučit ani možnost, že je tato forma dekorace svébytný skandinávský výdobytek.

Prolamování ve tvaru písmene T nebo křížů je u nožů podobně rozšířené a nalézáme jej ve Švédsku (např. Arbman 1940: Taf. 6), v Lotyšsku (Rybakov 1987: 420, табл. CXI.38) a na staré Rusi (např. Leontiev 1996: 121, Fig. 47.1). Prolamování a stupňovitý okraj je však u nožů často doprovázeno podložením z kontrastního kovu, které u rohů postrádáme. A rozdíly pokračují – nožová kování jsou na rozdíl od kování rohů zhotovena z nestříbrných slitin, zpravidla slitiny mědi, která je někdy pocínovaná. Také podoba ražby se u nožových kování odlišuje.

---

Katalog prolamovaných okrajů

Dánsko

Grågård
Depot.
Materiál: stříbro.
Literatura: Müller-Wille 1976: 41, Tab. 33.8.

Mammen
Depot.
Materiál: pozlacená slitina mědi.
Šířka: 3 cm.
Literatura: Näsman 1991: 238-245.

Tjele
Depot.
Materiál: Müller-Wille jako materiál udává stříbro, Leth-Larsen slitinu mědi.
Literatura: Leth-Larsen 1984: 95, Fig. 7; Müller-Wille 1976: 41, Tab. 33.9.

Neznámá lokalita
Neznámý kontext. Kování se nacházejí v Národním muzeu v Kodani s inv. č. C24116.
Materiál: stříbro.
Šířka: 3,3 cm.
Literatura: Pedersen 2014: 215, 222; Williams 2014: 143, Fig. 38.

Kování z neznámé dánské lokality. Zdroj: Gvido Libmanis.

Německo

Thumby-Bienebek, komorový hrob 7
Hrobový nález.
Materiál: stříbro.
Doplněno o dvě kování ve tvaru ptáčků.
Původní průměr rohu zhruba 7 cm.
Literatura: Müller-Wille 1976: 41, 50-1, Tab. 30, 32, 33.

Ralswiek, hrob 92A
Hrobový nález.
Materiál: stříbro.
Literatura: Herrmann – Warnke 2008: Taf. 52; Müller-Wille 1976: 41, Taf. 33.10.

Norsko

Frøyland
Hrobový nález. S2222.
Materiál: stříbro.
Šířka: 2,6 cm.
Délka: ca. 18 cm.
Literatura: Hernæs 1994: 94-5.

Rusko

Gnězdovo, mohyla Ц-41/Сизов-1885
Hrobový nález.
Materiál: stříbro.
Literatura: Müller-Wille 1976: Taf. 33.5; Sizov 1902: 47, таб. IV.

Gnězdovo, mohyla Л-23/1949
Hrobový nález.
Kování doprovázené plaketkou s průřezy ve tvaru písmene T.
Materiál: stříbro.
Literatura: Avdusin 1951: Fig. 35; Avdusin 1952b: 349; Rozenfeld 1997: таб. 29.2.

Kování z mohyly Л-23 z Gnězdova. Zdroj: Avdusin 1951: Fig. 35; Rozenfeld 1997: таб. 29.2.

Gnězdovo, mohyla Л-47/1950
Hrobový nález.
Dekorace rohů sestávající z nejméně šesti fragmentů obústků a dvěma rombickými plaketkami. V hrobu byla nalezena plaketka s valknutem, která však není prohnuta a je zdobená poněkud jiným dekorem a nýty. V hrobu byly uloženy nejméně tři rohy a plaketka s valknutem zřejmě pochází z jiného organického výrobku. Materiál z hrobu je v současnosti ve stádiu publikace S. Kainovem a A. Ščedrinou.
Materiál: stříbro.
Literatura: Avdusin 1952a: 98, Fig. 29.1-2; Kainov – Novikov 2022: 79-80.

Kování z mohyly Л-47 z Gnězdova. Zdroj: Kainov – Novikov 2022: Fig. 2.

Gnězdovo, mohyla Л-210/2018
Hrobový nález.
Kování nabývá klasického třístupňového tvaru s perforacemi ve tvaru písmene T a velmi pečlivě provedenou ražbou. Doprovázeno plaketkou s průřezy ve tvaru písmene T. Materiál z hrobu je v současnosti ve stádiu publikace S. Kainovem a A. Ščedrinou.
Materiál: stříbro.
Literatura: nový, nepublikovaný nález. Informace poskytnuta Sergejem Kainovem a Aleksandrou Ščedrinou.

Pskov, komorový hrob 3
Hrobový nález.
Materiál: stříbro.
Průměr: max. 6-8 cm.
Šířka: 2,5 cm.
Literatura: Jakovleva 2015: 128-9, 151.

Ust-Rybežno, mohyla XIX
Hrobový nález.
Materiál: stříbro.
Literatura: Brandenburg 1895: 102, таб. IX.4; Müller-Wille 1976: Taf. 33.5.

Švédsko

Birka, hrob Bj 523
Hrobový nález. Obsahuje pár okovaných rohů.
Materiál: stříbro.
Šířka širšího kování: 2,3-2,45 cm.
Šířka užšího kování: 2,1 cm.
Literatura: Arbman 1940: Taf. 196.1-2; Lindeberg 1984; Müller-Wille 1976: 41, Taf. 33.2-3.

Tuna, Alsike, hrob III
Hrobový nález.
Materiál: stříbro.
Literatura: Arne 1934: 28, Taf. VII.12; Müller-Wille 1976: 41, Taf. 33.4.

Bölske
Depot. SHM 2305.
Materiál: stříbro.
Šířka kování: 4,25 cm.
Literatura: Stenberger 1947: 80–81, Taf. 195.2.

Ukrajina

Kyjev, ul. Vladimirskaja 1-3 
Neznámý kontext.
Materiál: stříbro.
Šířka: 2,2 cm.
Literatura: Androščuk – Zocenko 2012: 77.

Šestovica, hrob 36
Hrobový nález.
Materiál: stříbro.
Délka: 30 cm.
Šířka: 4 cm.
Literatura: Androščuk – Zocenko 2012: 187, Fig. 131; Arne 1931: Abb. 36; Müller-Wille 1976: Taf. 33.6.

Šestovica, hrob 110
Hrobový nález.
Kresebná rekostrukce Rozenfelda obsahuje chybu, původní kování má klasický třístupňový okraj.
Materiál: stříbro.
Literatura: Androščuk – Zocenko 2012: 272, Fig. 209; Blifeld 1977: 176.

Šestovica, hrob 2/2006
Hrobový nález. V hrobu byl nalezen ještě jeden menší roh.
Prolamované kování doprovázené prolamovanou plaketkou s průřezy ve tvaru písmene T.
Materiál: stříbro.
Literatura: Androščuk – Zocenko 2012: 327, 334, 340; Komar 2012: 353.

Kování z obou rohů z hrobu Šestovica 2/2006. Zdroj: Tom Nordulf.

---

Doplněk: Katalog dalších prolamovaných aplikací

Kyjev, Podol
Neznámý kontext.
Předmět je vykládán jako pozůstatek okovaného rohu se dvěma různými kováními. Ústí jako nejširší část je vyztuženo širším pásem, zatímco kolmo na něj je umístěno prolamované obdélné kování. Obě kování jsou údajně železné a pozlacené, připevněné malými hřebíčky.
Materiál: pozlacené železo.
Literatura: Gupalo 1982: 84-85; Rozenfeld 1997: 40.

Kování z Podolu. Zdroj: Gupalo 1982: 85.

Raņķu Kapenieki, hrob 28
Hrobový nález. V 7635:36.
Materiál: slitina mědi.
Literatura: Bebre 2002: 12. att.

Raņķu Kapenieki, hrob 16
Hrobový nález. V 7622:5.
Materiál: slitina mědi.
Literatura: Bebre 2002: 20. att.

Kování z hrobu 16 z lokality Raņķu Kapenieki. Zdroj: Bebre 2002: 20. att.

Alšvangas Kantiķi
Náhodný nález. V 9562:7.
Materiál: slitina mědi.
Literatura: Bebre 2002: 13. att.

Alsungas Kalniņi, hrob 20
Hrobový nález. V 11722:37.
Materiál: slitina mědi.
Literatura: Bebre 2002: 21-22. att.

Stangenwalde
Neznámý kontext.
Materiál: slitina mědi.
Literatura: Schiefferdecker 1871; Širouchov 2014: 122.

Griežė
Hrobový nález. LNM 185:617
Materiál: slitina mědi.
Literatura: Simniškytė 1998: 39-40. pav.

Griežė
Hrobový nález. LNM 185:1192.
Materiál: slitina mědi.
Literatura: Simniškytė 1998: 40. pav.

Laiviai, hrob 277 / 366
Hrobový nález. EM 2:1409.
Materiál: slitina mědi.
Literatura: Simniškytė 1998: 42. pav.

Gintališkė
Hrobový nález. ŽMA 22:609.
Materiál: slitina mědi.
Literatura: Simniškytė 1998: 42. pav.

Griežė
Hrobový nález. LNM 185:224-227.
Materiál: slitina mědi.
Literatura: Simniškytė 1998: 41. pav.

---

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.

---

Literatura

Androščuk – Zocenko 2012 = Андрощук Ф. O. – Зоценко В. (2012). Скандинавские древности Южной Руси: каталог, Paris.

Arents, Ute – Eisenschmidt, Silke (2010). Die Gräber von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu, Band 15, Band II (Katalog, Listen, Tafeln und Beilagen), Neumünster.

Avdusin 1951 = Авдусин, Д. А. (1951). Раскопки в Гнёздове // Краткие сообщения Института истории материальной культуры 38, 72–81.

Avdusin 1952a = Авдусин, Д. А. (1952). Гнездовская экспедиция // Краткие сообщения Института истории материальной культуры 44, 93–103.

Avdusin 1952b = Авдусин, Д. А. (1952). Отчет о раскопках Гнездовских курганов в 1949 г. // Материалы по изучению Смоленской области. Вып. 1. Смоленск, 311–367.

Arbman, Holger (1940–1943). Birka I. Die Gräber. Text (1943), Tafeln (1940), Stockholm.

Arne, T. J. (1931). Skandinavische Holzkammergräber aus der Wikingerzeit in der Ukraine. In: Acta Archaeologica 2, 285–302.

Arne, T. J. (1934). Das Bootgräberfeld Von Tuna in Alsike, Uppland, Stockholm.

Bakka, Egil (1993). Gauselfunnet og bakgrunnen for det. In: Solberg, Bergljot (red.). Minneskrift Egil Bakka, Bergen, 248-304.

Bebre, Viktorija (2002). Dzeramie ragi Kuršu apbedījumos. In: Ventspils muzeja raksti II, Rīga, 96-118.

Bebre, Viktorija (2003). Drinking horns in Latvia (3rd -13th century). In: Art, Applied Art and Symbols in Latvian Archaeology 2, Riga, 18-35.

Blifeld 1977 = Блiфельд Д. I. (1977). Давньоруськи пам’ятки Шестовицi, Киiв.

Boguslavskij 1991 = Богуславский, О. И. (1991). К хронологии юго восточного Приладожья IX-XII вв // Проблемы хронологии и периодизации в археологии, Л., 99—114.

Brandenburg 1895 = Бранденбург, Н. Е. (1895). Курганы Южного Приладожья, Санкт-Петербург.

Evans, A. C. (1994). The Sutton Hoo Ship Burial, London.

Fettich, Nándor (1937). Die Metallkunst der landnehmenden Ungarn, Tafelband, Budapest.

Gintautaitė-Butėnienė, Eugenija – Butėnas, Eugenijus (2002). Laivių kapinynas. In: Lietuvos archeologija 22, 9-198.

Graham-Campbell, James (1973). The 9th-century Anglo-Saxon Horn-mount from Burghead, Morayshire, Scotland. In: Medieval Archaeology 17, 43-51.

Grieg, Sigurd (1959). Tre norske drikkehorn fra middelalderen. In: Viking. Tidsskrift for norrøn arkeologi 23, 87-110.

Gupalo 1982 = Гупало, К. Н. (1982). Подол в древнем Киеве, Киев.

Heen-Pettersen, A. M. (2014). Insular artefacts from Viking-Age burials from mid-Norway. A review of contact between Trøndelag and Britain and Ireland, Internet Archaeology 38. Dostupné online.

Herrmann, Joachim – Warnke, Dieter (2008). Ralswiek auf Rügen. Die slawisch-wikingischen Siedlungen und deren Hinterland. Teil V – Das Hügelgräberfeld in den „Schwarzen Bergen“ bei Ralswiek, Schwerin.

Hernæs, Per (1994). Kristen inflytelse i Rogalands vikingtid. In: Vea, M. S. (ed.). Rikssamlingen og Harald Hårfagre. Historisk seminar på Karmøy 10. og 11. juni 1993, Kopervik, 75-117.

Hjardar, Kim – Vike, Vegard (2011). Vikinger i krig, Oslo.

Hofmann, Anne (2015). Drinking Horns in Old Norse Culture: A Tradition Under Examination. In: Analecta Archaeologica Ressoviensia 10, 241–270.

Christiansson, Hans (1959). Sydskandinavisk stil. Studier i ornamentiken på de senvikingatida runstenarna, Uppsala.

Jakovleva 2015 = Яковлева, Е. А. (2015). Камерное погребение 3 // Древнерусский некрополь Пскова X – начала XI в.: В 2 т. Т. 2. Камерные погребения древнего Пскова X в. (по материалам археологических раскопок 2003 – 2009 гг. у Старовознесенского монастыря), СПб., 109–165.

Kainov 2019 = Каинов, Сергей Юрьевич (2019). Сложение комплекса вооружения Древней Руси X – начала XI в. (по материалам Гнёздовского некрополя и поселения). Диссертация на соискание ученой степени кандидата исторических наук Том I, Москва.

Kainov – Novikov 2022 = Каинов, С. Ю. – Новиков, В. В. (2022). Шпоры из Гнёздова // Археологические вести 36, СПб, 77-106.

Komar 2012 = Комар, А. В. (2012). Чернигов и Нижнее Подесенье // Русь в IX–X ве- ках: археологическая панорама. Отв. ред. Н. А. Макаров, М., 335–365.

Kubik – Radjuš 2019 = Kубик, А. Л. – Радюш, O. A. (2019). Шлемы многосегментной конструкции у восточных врагов поздней Римской империи: находки из Царицыно (Рязанская обл.) и их место в оружиеведческом дискурсе // Лесная и лесостепная зоны восточной Европы в эпохи римских влияний и великого переселения народов, Конференция 4. Часть 2, Тула, 84-102.

Kulakova 2015 = Кулакова, М. И. (2015). Камерное погребение 3 // Древнерусский некрополь Пскова X – начала XI в.: В 2 т. Т. 2. Камерные погребения древнего Пскова X в. (по материалам археологических раскопок 2003 – 2009 гг. у Старовознесенского монастыря), СПб., 583–587.

Leontiev 1996 = Леонтьев, А. Е. (1996). Археология мери. К предыстории Северо-Восточной Руси // Археология эпохи великого переселения народов и раннего средневековья. Выпуск 4, Москва.

Leth-Larsen, Bodil (1984). Selected objects from the stock of the Tjele smith. In: Offa 41, Neumünster, 91–96.

Lillehammer, Grete et al. (1995). Museoteket ved Arkeologisk museum i Stavanger: Rogalandsfunn fra istid til middelalder, Stavanger.

Lindeberg, Inga (1984). Trinkhörner. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:1: Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 231–2.

Lund, Julie (2006). Vikingetidens værktøjskister i landskab og mytologi. In: Fornvännen 101, Stockholm, 323–341.

Muhl, Arnold (1990). Der Bamberger und der Camminer Schrein. Zwei im Mammenstil verzierte Prunkkästchen der Wikingerzeit. In: Offa, Bd. 47, 241-420.

Müller-Wille, Michael (1976). Das wikingerzeitliche Gräberfeld von Thumby-Bienebek (Kr. Rendsburg-Eckernförde), Teil I, Neumünster.

Myhre, Bjørn – Gansum, Terje (2003). Skipshaugen 900 e. Kr. : Borrefunnet 1852-2002, Borre.

Näsman, Ulf (1991). Mammen 1871. Ett vikingatida depåfynd med beslag till selbågskrön och annat skrot. In: Iversen, Mette et al. (ed.). Mammen. Grav, kunst og samfund i vikingetid, Århus, 216–260.

Müller-Wille, Michael (1978). Das Schiffsgrab von der Île de Groix (Bretagne): ein Exkurs zum Bootkammergrab von Haithabu. In: Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu 12, 48-84.

Paterson, C. – Parsons, A. J. – Newman, R. M. – Johnson, Nick – Howard-Davis, Ch. (2014). Shadows in the sand : excavation of a Viking-age cemetery at Cumwhitton, Cumbria, Lancaster.

Pedersen, Anne (2014). Dead Warriors in Living Memory. A study of weapon and equestrian burials in Viking-age Denmark, AD 800-1000, Publications from the National Museum. Studies in Archaeology & History Vol. 20:1 1. (Text), Copenhagen.

Petersen, Jan (1951). Vikingetidens redskaper, Oslo.

Roesdahl, Else – Wilson, David M. (1992). From Viking to Crusader: Scandinavia and Europe 800-1200, Uddevalla.

Rozenfeld 1997 = Розенфельд, Р. Л. (1997). Металлическая посуда, кухонная и столовая // Древняя Русь. Быт и культура. Отв. ред. Б. А. Колчин, Т. И. Макарова, М., 38–40.

Rybakov 1987 = Рыбаков, Б. А. (1987). Финно-угры и балты в эпоху средневековья, Археология СССР. Т.17, Москва.

Samokvasov 1916 = Самоквасов, Д.Я. (1916). Могильные древности Северянской Черниговщины, Москва.

Schiefferdecker, Paul (1871). Der Begräbnisplatz bei Stangenwalde. In: Schriften der königlichen physikalisch-ökonomischen Gesellschaft zu Königsberg 12, 42–56.

Simniškytė, Andra (1998). Geriamieji ragai Lietuvoje. In: Lietuvos archeologija 15, 185–245

Sizov 1902 = Сизов В. И. (1902). Курганы Смоленской губернии I. Гнездовский могильник близ Смоленска. Материалы по археологии России 28, СПб.

Spicyn 1905 = Спицын, А. А. (1905). Гнездовские курганы из раскопок С.И. Сергеева // ИАК 15, 6-74.

Starý, Jiří (2003). Co se přihází na hostinách: K podobě společného stolování na starém Severu. In: Souvislosti: Revue pro literaturu a kulturu, 14/3, Praha, 84-101.

Staecker, Jörn (1999). Rex regum et dominus dominorum. Die wikingerzeitlichen Kreuz- und Kruzifixanhänger als Ausdruck der Mission in Altdänemark und Schweden, Stockholm.

Stenberger, Mårten (1947-1958). Die Schatzfunde Gotlands. Der Wikingerzeit. I. Text (1958), II. Fundbeschreibung und Tafeln (1947), Stockholm.

Ščeglova 2017 = Щеглова, О. А. (2017). Статья Г. Ф. Корзухиной «Турьи рога черниговских курганов»: замечания к публикации архивного текста // В камне и в бронзе. Сборник статей в честь Анны Песковой. Отв. ред. А. Е. Мусин, О. А. Щеглова, СПб., 615-634.

Širouchov, Roman (2014). Kuršių nerijos ankstyvųjų viduramžių archeologiniai paminklai. Kuršių ir prūsų kontaktų zonos klausimas. In: Res Humanitariae 15, 115–143.

Thunmark-Nylén, Lena (1995). Die Wikingerzeit Gotlands I : Abbildungen der Grabfunde, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2006). Die Wikingerzeit Gotlands III: 1–2 : Text, Stockholm.

Tomtlund, Jan-Erik (1978). Locks and keys. In: Lamm, Kristina – Lundström, Agneta (eds.). Excavations at Helgö V:1, Workshop Part II, Stockholm, 3–13.

Williams, Gareth (ed.) (2014). Vikings: Life and Legend, London.