Runové nápisy na staroseverských přeslenech
Článek, který Vám tímto způsobem předkládáme, je volným navázáním na články „Skald Þorbjǫrn vytesal runy“ a „Ryji runy léčby“, které vznikly v předchozích letech a které si kladou za cíl realisticky představit každodenní práci s runami v raném středověku. Tentokrát jsme si zvolili konkrétní skupinu ordinérního domácího nářadí – přeslenů – na jejichž povrchu lze nalézt runová písmena či celé nápisy. Nakolik je nám známo, každodenní předměty starého severu nebyly stejnou optikou zkoumány, a proto je třeba některé závěry vnímat spíše jako vstupní dveře do tisíc let staré mentality, nežli jako konečné závěry. Současně je potřeba zdůraznit, že texty, které zde budeme analyzovat, v době svého vzniku nebyly vnímány výrazně magické, rituální nebo ceremoniální v našem slova smyslu, nýbrž jako funkční praktická součást běžného života.
Úvod
Textil byl v raně středověké Skandinávii spřádán tím způsobem, že se vyčesané, připravené předivo namotalo na přeslici (rokkr), jež měla podobu dřevěné tyčky a jež se umisťovala do podpaží, díky čemuž měla spřádající osoba obě ruce volné. Z přeslice se předivo upevnilo na ruční vřeteno (snælda), tvořené organickým dříkem a přeslenem, který fungoval jako závaží a rotační setrvačník na spodní části dříku (technické detaily viz Březinová 2007: 76-80). Příze uvolněná rotačním pohybem se manuálně navíjela okolo dříku, který po naplnění kapacity sloužil i jako špulka, zatímco přeslen byl nasunut na další dřík.
V staroseverské společnosti bylo spřádání tradiční ženskou činností (např. Jesch 1991: 14, 19, 41; Jochens 1995: 135-136; Petersen 1951: 302; ačkoli jak si později ukážeme, problém je poněkud komplikovanější), která byla provozována od útlého mládí (viz kat. č. 36) až po stáří zřejmě v každém volném čase. Za velkou dřinu bylo považováno, pokud domácnost byla schopna denně vyrobit přízi na dvanáct loktů sukna (≈ 3,6 km) (Anderson – Swenson 2002: 194). Díky takové produkci bylo pro statek možné, aby byl po textilní stránce soběstačný.
V této práci se zaměříme na přesleny, které byly vytvořeny v letech 500-1500 a jejich výrobci či vlastníci považovali za důležité je označit runami. Z celkového množství tisíců přeslenů jsme byly schopni shromáždit 56 kusů, které spadají do této kategorie. Tuto skupinu dále dělíme na období let 500-1100 (14 kusů) a let 1100-1500 (42 kusů). U přeslenů se vyjádříme k jejich geografické distribuci, materiálům, výpovědní hodnotě nápisů, výrobcům i vlastníkům. Dva poslední přesleny uvedené v seznamu byly objeveny až po vytvoření analýz, a proto nejsou zahrnuty.
Seznam runových přeslenů naleznete zde:
Geografická distribuce a materiály
V této kapitole se zaměříme na počty runových přeslenů, jejich geografické rozmístění a materiály, ze kterých byly vyráběny. Pro naše závěry bude rozhodující následující vymapování.
Distribuce runových přeslenů v Evropě, 500-1500.
Pro větší rozlišení klikni na mapu.
V první řadě si můžeme povšimnout jistých rozdílů mezi jednotlivými vymezenými obdobími – z období let 500-1100 jsme nalezli 14 kusů (25,9%), zatímco z období let 1100-1500 celých 40 kusů (74,1%). Tento rozdíl si vykládáme vznikem měst, jako je Trondheim nebo Oslo, která jsou systematicky zkoumána archeology. Zejména na příkladech středověkých lokalit Igaliku/Gardar (6 kusů) a Trondheim (4 kusy) je zřejmé, že statistiky ovlivňují důkladně zmapovaná řemeslná centra. Větší gramotnost, která by vedla k většímu počtu nápisů, je diskutabilní.
Komparace runových přeslenů datovaných do období let 500-1100 a 1100-1500.
Runové nápisy na přeslenech souvisí se staroseverskou, ve starším období také s anglosaskou kulturou. Jejich nejčetnější zastoupení můžeme najít ve Švédsku a Norsku. V těchto zemích je frekvence jejich výskytu vůči celkovému objemu v obou sledovaných časových úsecích víceméně vyrovnaná (Švédsko 28,6% : 32,5%; Norsko 28,6% : 25%), což svědčí o jisté tradici. Překvapivě nenacházíme žádné runové přesleny na území dnešního Dánska. Ve starším období se pod vlivem staroseverské diaspory („vikinských výbojů“) runové přesleny začaly objevovat i na Islandu (7,1% : 12,5%), ve Velké Británii (28,6% : 0%) a v Lotyšsku (7,1% : 0%). V mladším období Velká Británie a Lotyšsko z tohoto seznamu mizí a naopak přibývá Grónsko (0% : 27,5%) a Ukrajina (0% : 2,7%). V zemích, které byly se severským kulturním okruhem pouze v dočasném kontaktu (Velká Británie, Lotyšsko, Ukrajina), nelze hovořit o dlouhodobé tradici užívání runových přeslenů. Přesleny tak implicitně rezonují přesuny lidí a myšlenek v době, kdy vznikly.
Distribuce runových přeslenů datovaných do období let 500-1100 a 1100-1500.
Větší rozlišení zde.
Pokud se z vyšší perspektivy podíváme na materiály runových přeslenů, můžeme si povšimnout převahy přeslenů z mastku (28,6% : 36,8%). Mezi další materiály využívané k výrobě patří olovo (14,3% : 7,9%), břidlice (14,3% : 7,9%), dřevo (7,1 : 5,3%), pískovec (0% : 13,2%), vápenec (7,1% : 2,6%), palagonit (7,1% : 2,6%) a gagát (7,1% : 0%). Nenalézáme runové nápisy na keramických, železných, skleněných, kostěných a jantarových přeslenech. Právě absence na keramických kusech může být důvodem, proč neznáme runové přesleny z Dánska, neboť kupříkladu celých 88% přeslenů z Haithabu je vyrobeno z pálené hlíny (Anderson 2003: 118). Většinu runových přeslenů tvoří materiály, do kterých lze snadno rýt či které lze snadno odlít.
Materiály runových přeslenů datovaných do období let 500-1100 a 1100-1500.
Větší rozlišení zde.
Poněkud jiný obrázek se ukazuje při prozkoumání materiálů v jednotlivých zemích. Mastek, který při obecném srovnání jeví jako nejběžnější, byl získáván v Norsku (Hansen – Jansen – Heldal 2017: 254-255), a tak není překvapivé, že takřka polovina všech norských přeslenů byla vyrobena z tohoto materiálu (Petersen 1951: 304-305) a v případě runových přeslenů dominuje. Pro ostatní země je příznačné, že se runové přesleny ve velké míře vyráběly z jiných, regionálně dostupných kamenů. V případě Švédska máme také zastoupení pískovce, vápence a břidlice, což jsou materiály, které se objevují rovněž u přeslenů z Birky (Anderson 2003: 75). Ačkoli z Islandu známe mastkové přesleny (Eldjárn 2000: 399-400; Traustadóttir 2015: 320, 324), runové přesleny jsou vyrobeny z břidlice, palagonitu a pískovce. Mastek, který se na Islandu přirozeně nenachází, musel být dovážen, a to ve formě surového materiálu nebo hotových výrobků. Je důležité poznamenat, že z důvodu recyklace materiálu mohly být přesleny vyrobeny například z rozbitého mastkového nádobí nebo zlomených a opotřebených břidlicových brousků (Anderson 2003: 75).
Regionální užití materiálů runových přeslenů datovaných do období let 500-1500.
Výpovědní hodnota nápisů
Postoupíme v naší práci dále a podíváme se, o čem nápisy, které se na přeslenech nacházejí, vypovídají. Pokusíme se o co nejobšírnější komentář, který by pomohl zasadit strohá a nepříliš srozumitelná sdělení do kontextu. Texty můžeme rozdělit do sedmi kategorií:
- nerozluštitelné
- nápisy pojmenovávající předmět
- nápisy nastiňující vztah dvou lidí
- nápisy sloužící k ochraně, přání zdaru a invokaci agenta
- nápisy vypočítávající abecedu či slabikář
- nápisy udávající vlastnictví
- nápisy vztahující se k výrobě
Následující graf pak odhaluje vnitřní provázanost těchto skupin nápisů.
Vnitřní provázanost skupin nápisů.
Pojmenování předmětu
Hned ve třech případech se v nápisech objevuje slovo snáld („přeslen“): „Gunnhild vyrobila přeslen“ (kat. č. 6), „Helga vlastní tento přeslen“ (kat. č. 8), „přeslen“ (kat. č. 25). Runové nápisy tohoto typu nejsou neobvyklé: známe například rukojeť lžíce s nápisem „lžíce lžíce“ (Gr 64), sponu s nápisem „spona“ (Knirk 1997: 9) a amulet kladiva z Købelevu s nápisem „toto je kladivo“. Tyto nápisy se často vykládají jako banální výtvory zapomnětlivých lidí, ale to se nám zdá jako zcestná představa. Realističtější myšlenkou je, že tyto nápisy sloužily jako učební pomůcky při výuce run, do které by spadal také nápis na dřevěném břevnu, který praví „Toto je otevřené okno. Zavřené okno“ (N A240). Nezdá se, že by tyto nápisy zapadaly mezi ty, které jsou spíše výsměšné, mají pobavit, vyzkoušet či informovat potenciálního čtenáře. Přinejmenším v některých případech se zdá, že runové nápisy mají charakter sebechvály z dobře odvedené práce: „Þorfast vyrobil dobrý hřeben“ (Br E4), „Andrés vyryl tyto runy a vyrobil toto, první dveřní pant“ (N 159), „Árni Þorsteinsson mne vyrobil a Háleik Gautason mne vlastní. Učinil tak svýma zdravýma rukama. Toto bylo vyryto v neděli k večeru“ (N 178). Vyloučit bychom neměli ani možnost, že výrobce nápisu, který pojmenovává předmět, byl fascinován tím, že je možné zaznamenat myšlenku a podstatu pomocí znaků. Asociace jména věci a její moci mohla mít praktický význam, protože mohla odrážet případné snahy o očarování předmětu. Přeslen byl původně kamenem z divoké přírody, a tudíž bylo teoreticky možné, aby se jej zmocnili obři, a uškodili majiteli předmětu. Probouzení obra v kameni máme doloženo nápisem N B252. Nápis „přeslen“ by tak mohl být pojistkou, mohl sledovat zdárné fungování předmětu a zajišťovat či znásobovat funkci, kterou kusu materiálu přiřadili lidé, když jej opracovali a zahrnuli do své kultury. Tato „podepírací“ či „zpevňovací“ funkce run je také explicitně zmíněna v runových nápisech DR 295 a U Fv1984;257.
Kamenný přeslen z Uppstadu (C28808), kat. č. 8. Převzato z katalogu Unimus.
Výroba
Sedm nápisů explicitně souvisí s výrobou přeslenu či nápisu: „Gaut vyryl runy“ (kat. č. 4), „Gunnhild vyrobila přeslen“ (kat. č. 6), „[…] tyto runy na[…]“ (kat. č. 14), „[…] vyrobil […]“ (kat. č. 32), „Hólma vyrobila u Sigtrygga doma“ (kat. č. 33), „Napsala mne dívka“ (kat. č. 36), „vyrobila Sigríð / vyrobil pro Sigríð“ (kat. č. 53). Ačkoli přesleny mohly být i značkové, spíše se zdá, že byly vyráběny doma (viz kat. č. 33) podle standardních tvarů. Jak si můžeme povšimnout, v našem výčtu se objevuje pouze jeden mužský výrobce a hned tři ženští výrobci. Že si ženy vlastní nářadí vyráběly, může být zajímavé zjištění. Pokud nebudeme počítat tyto příklady, přesleny mohly být dary z lásky. Dřevěný přeslen z Osla (kat. č. 22) toto naznačuje: „Nikulás miluje ženu zvanou Gýríð, nevlastní dceru Pitas-Ragny.“ Jak jsme naznačili výše, nápisy vypovídající o výrobě svědčí o sebechvále, jsou manifestem jak řemeslného umu, tak intelektu. Nápis kromě jiného mohl pomoci při případném sporu o vlastnictví přeslenu tím, že mohl dokládat majitelův argument o legálním nabití, jak bude řečeno níže.K samotné výrobě můžeme dodat, že nápisy byly až na výjimky některých odlévaných přeslenů vyryté ostrými hroty, zřejmě nožů. Pozice nápisů závisí na tvaru přeslenu – nápis je obvykle umístěn na plochých stranách či po obvodu, avšak ani nápisy na zkosených stranách nejsou výjimkou.
Mastkový přeslen ze Sigtuny (Sl 64; fyndnr. 48313), kat. č. 33.
Foto: Bengt A. Lundberg, 1999.
Vlastnictví
Celkem devět přeslenů původně označovalo své majitele: „Vilborg mne vlastní“ (kat. č. 5), „Helga vlastní tento přeslen“ (kat. č. 8), „Þóra mne vlastní“ (kat. č. 17), „[…]unn mne vlastní“ (kat. č. 19), „Kristin mne vlastní“ (kat. č. 29), „[…] mne vlastní“ (kat. č. 31), „[…] Jón mne vlastní“ (kat. č. 38), „[…] vlastní kaplan“ (kat. č. 40), „[…]ldur mne vlastní“ (kat. č. 43). V dalších sedmi případech přeslen udává jméno bez žádné další informace, a můžeme tak předpokládat, že jde o výrobce či majitele: „Jóhanna“ (kat. č. 16), „Hróðthrúð“ (kat. č. 21), „Ingivald“ (kat. č. 28), „Rǫgn[vald]“ (kat. č. 44), „Bjarni“ (kat. č. 48), „Óláf“ (kat. č. 49), „Sigríð“ (kat. č. 54). Je možné, že samostatné runy, nacházejících se na některých přeslenech, mohou rovněž být zkratkami jména majitele. Ženská vlastní jména lze nalézt také na slovanských východoevropských přeslenech (Szafrański – Szafrańska 1954; Wołoszyn et al. 2016: 606).Jak můžeme vidět, šest přeslenů vlastnily ženy a dva muži, což je také zajímavé zjištění, které dává za pravdu názorům, že mužští členové domácnosti pomáhaly s předením (Foote – Wilson 1990: 168). Jak jsme již svrchu zmínili, lidé s přesleny pracovali po velkou část svého života, a tak si ke svým nástrojům vybudovali jistý vztah, který se skrze nápis promítá. Určení vlastníka mohlo být navíc jednoduchým nástrojem, jak rozpoznat svůj přeslen a předejít sporům o vlastnictví. Podepsané přesleny mohlo být těžší zcizit, neboť by byly snadno identifikovatelné. Další potenciální funkcí takového nápisu je zajištění funkčnosti pouze pro danou osobu a žádnou jinou. V této souvislosti je nicméně zajímavé zmínit, že žádný z runových přeslenů nebyl nalezen v hrobě, přestože se přesleny běžně stávaly hrobovým inventářem. Je tak možné, že byly v oběhu až do jejich ztracení či zničení.
Přeslen ze Reykjavíku, kat. č. 5.
Vztah dvou lidí
Kromě výše zmíněného nápisu z Osla (kat. č. 22), který zmiňuje milostný vztah muže a ženy, a nápisu ze Sigtuny (kat. č. 33), jež zmiňuje jméno ženy žijící pod patronátem muže, lze jména lidí tvořících pár předpokládat v příkladě nápisu z Saltfleetby (kat. č. 1), jež je zakončen jmény „Úlfljóte a [kiriuesf]“. Tento konkrétní nápis usiluje o ochranu pro oba zmíněné. Potenciálním čtvrtým kandidátem je nápis „rukoudání“ (kat. č. 7), které užívá právního výrazu pro stvrzení ústního závazku. Podle Olsena (1954: 221) by i tento přeslen mohl být darem muže ženě a nápis může odkazovat na dohodu či svazek mezi nimi. Nejméně jeden runový nápis hovoří o „runách radosti a runách přátelství“ (teitirúnar ok ævinrúnar; DR NOR1988;5), které bychom v takovýchto nápisech mohli spatřovat. Vztahy mužů a žen jsou patrné také ze slovanských nápisů na přeslenech ze střední a východní Evropy (Wołoszyn et al. 2016: 606-7).
Přeslen z Saltfleetby, kat. č. 1. Foto: Lincolnshire County Council.
Ochrana, přání zdaru, invokace agenta
Až pět nápisů lze hodnotit jako ochranné : „Óðin a Heimdall a Þjálfa, ti pomohou ti, Úlfljóte a […]“ (kat. č. 1), „volba / dobro“ (kat. č. 12), „Pax portanti, salus habenti. Ingvald“ (kat. č. 28), „Maria“ (kat. č. 18 a 51). Runový nápis kat. č. 28, který je v latině, nejnázorněji ukazuje funkci takového nápisu: „Mír nositeli, zdar majiteli. Ingvald“. Podobné přání zdaru můžeme najít i v jiných nápisech: „Zdar tomu, kdo ryl, i tomu, kdo čte“ (N 169), „Buď zdráv a v dobré náladě“ (N B380). Nejde zde o prosté sdělení, od run se očekává, že zajistí to, co jimi je napsáno – tedy pomohu majiteli v dobré zdravotní i mentální kondici a odvrátí ho od nebezpečí. V článku „Ryji runy léčby“ jsme názorně ukázali, že od run sestavených ve správném sledu se očekávala léčivá moc, naopak nápisy špatně sestavené mohly přihoršit nemocnému. Je příznačné, že se na pomoc volají pozitivní agenti, jako trojice Óðin – Heimdall – Þjálfa a svatá Marie. Takováto povolání u léčebných nápisů obvykle značí urgenci. U jiných druhů předmětů není neobvyklé, že se oslovuje negativní agent, aby vykonal určitou činnost.
Přeslen z Lunne, kat. č. 28. Foto: Bengt A. Lundberg, 1996.
Výpočet fuþarku, abecedy a slabik
Na čtyřech přeslenech můžeme nalézt částečné či úplné vyjmenování abecedy: „Marie fuþorkhniastbmly“ (kat. č. 18), „abcdefghiklmnopurstøy“ (kat. č. 26), „fuþoʀkhmi“ (kat. č. 34), „fuÞorkhniastmlyøkhp Jón mne vlastní“ (kat. č. 38). Zatímco druhý ze zmíněných nápisů je spíše netypický, ostatní mají četné analogie, jak bude ukázáno. Než se posuneme dále, je potřeba zmínit ještě tři přesleny, na kterých se objevují s „runové slabikáře“: „fufofafi [ruro]rari kukokaki huhohahi nunonani tutotati bubob[abi m]umoma milulolali frufrofrafri nribu. Čti po mně. Vyzveš většinu lidí“ (kat. č. 11), „fufofafife“ (kat. č. 20), „fifafufofyfi“ (kat. č. 27).Obecně se soudí, že všechny nápisy tohoto druhu souvisí s učením run. Podíváme-li se na přeslen ze Sigtuny (kat. č. 11), je tento závěr nepochybný – nápis má sloužit jako čtenářská výzva. Stejné vyznění má nápis zachovaný na lodní plaňce z Brørsu: „naučil jsem se proto: fe fu fa fø fuþorkhnieø sbpmtlæy fatatratkatnatpatbatmat“ (N A24). Učení se po slabikách je dobře zachyceno i u dětí ve středověkém Novgorodu (Janin 2007: 49-51). Nevíme, zda výuka run probíhala na denní bázi, ale rozhodně nebyla tak intenzivní, jako dnešní studium. Raně středověký student run se zřejmě nevěnoval čtení a psaní denně. Současně neexistovaly žádné učebnice ani sešity – nejběžnějším rycím materiálem mohl být kus dřeva, kosti a kamene. A skutečně, podíváme-li se, na kterých předmětech se nejčastěji vyskytuje kompletní fuþark či jeho varianty, zjistíme, že kusy kostí (např. N B490, N A203, N A205, N A216, DR 301, DR EM85;458A-B, U Fv1973;197B), dřevěné tyčky (např. N B17, N A15, N A62, DR EM85;371A, GR 76, GR NOR1999;7) či kusy kamenů (např. DR 21) drží přední příčky. Jedná se o tytéž materiály, ve kterých běžně nacházíme zkušební verze ornamentů (Lang – Caulfield 1988; MacGregor 1985: 195-197; O’Meadhra 1979). Někdy jsou výčty fuþarku doplněny o nápisy, které by se dalo interpretovat jako jazykové hříčky (GR 76) nebo pokusné milostné zprávy (N B17). Nápisy tak mohou být výsledkem snahy o naučení run, ale také mohly sloužit jako pomůcka pro ty, kteří dlouho nepsali a potřebovali se procvičit.
Pokud by se však jednalo o pouhé učební pomůcky, nacházeli bychom texty tohoto ražení pouze na odpadovém materiálu, a to zdaleka není pravda. Kompletní fuþark můžeme nalézt na řadě užitkových předmětů: na brouscích (např. G 281, G 237, G 311), jehlách (např. DR EM85;470C), kožených pochvách (např. DR Fv1988;237), rukojetích nožů (např. N B26, U Fv1992;161C, Sö Fv1965;136, Vs Fv1992;173), picích rozích (např. N 229), žernovech (např. U F2;43, Vs 26), hřebenech (např. N A18, DR EM85;466B, Sö Fv1981;197), kostelních zvonech (např. N 15, Vg 205), okenních římskách (např. DR 101), křtitelnicích (např. DR 224, Vg 259, Vr 4), kostelních krovech (např. DR EM85;440A, DR EM85;522, Hs ATA322-2795-2011), přívěšcích (např. Vg 207, Nä 10) a podobně. Je evidentní, že je jednalo o přinejmenším tisíc let kontinuálně dodržovanou praxi, někdy hraničící s vandalismem: hřeben Sö Fv1981;197je popsán třemi kompletními fuþarky, trám Hs ATA322-2795-2011 je porytý nápisem „fu fuþ fuþo fuþor fuþork“, kostel v Hemse (G 56) byl vymalován dvaceti jedna nápisy fuþark. Na pochybách, že zde máme co do činění s něčím hlubším, než jen učebními pomůckami, nás nenechají ani runové kameny a nápisy v kostelech, tedy ty nejformálnější typy nápisů – například runový kámen z Gørlevu nese nápis, který praví: „Þjóðvé vztyčila tento kámen na památku Oðinkára. fuþorkhniastbmlʀ. Užij tohoto památníku. þmkiiissstttiiilll. Sestavuji runy správně. Gunni, Arnmund“ (DR 239). Kostelní rytina v Grötlingbo dokonce říká „Ježíš buď laskavý ke všem křesťanským duším. Amen. Fuþork. Ježíš buď laskavý k Óttarově duši (…) Jóhan (…) fuþorkhniastblmR (…) Óláf (…) Bože, buď laskavý k duši. Vykládej fuþorkhniastblmR (…)“ (G 38). Stejnou dikci včetně pobídky „vykládej“ nalezneme i v kostelní rytině z Lye (G 104A , G 104E).
Nakolik lze soudit, výčet fuþarku se jeví jako formule, mající vztah se samou podstatou runového písma. Formule těží z úplnosti runové abecedy, jejíž potence zajišťuje štěstí a zdárné fungování.
Závěr
Runové přesleny mohou být při shromáždění dostatečného množství nálezů vstupní branou do fascinujícího světa run. Run, které jimi popsaný předmět pojmenovávají, podepírají, zajišťují funkčnost a určují mu vlastníka. Spojení runových nápisů s přesleny mohlo být vnímáno jako výjimečně silná kombinace – vřetena ze ság vystupují jako magické nástroje, které jsou schopné ovlivňovat dění kolem sebe. Není nemožné, že točivý pohyb mohl pomoci funkce runových nápisů aktivovat nebo znásobovat.
Musíme si však položit jednu velkou otázku – jestliže runové přesleny byly natolik silnými pomocníky, proč jich neexistuje více? Na tuto otázku nepodáme jednu vševysvětlující odpověď, ale můžeme navrhnout několik dílčích řešení:
- runové přesleny jsou výtvory pověrčivější části populace
- sériová výroba keramických přeslenů nenahrávala na míru vyráběným runovým přeslenům
- dřevěné a kostěné runové přesleny snadněji podlehly zkáze
- stejnou funkci plnila jiná dekorace
- ne každý byl intelektuální řemeslník
- runové přesleny řešily problémy dočasného charakteru
- runové přesleny se neumisťovaly do hrobů
- některé runové přesleny měly, na rozdíl od většiny, pohnutou minulost a bylo potřeba jejich funkce pojistit
Doplněk
Práce na výše prezentovaném článku nám odhalila fascinující fenomén, který trval až 1400 let a který bohužel leží mimo zájem badatelů i reenactorů. Tento doplněk má sloužit jako výchozí bod pro veškeré zájemce o duchovní a materiální kulturu a současně má být apelem na reenactory, aby při tvorbě replik zvážili zahrnutí nápisů. Doplněk je rozdělen do části archeologické a literární. V archeologické části je možné najít soupis a mapování runových nápisů na vybraných předmětech, do literární části pak zahrnujeme runové nápisy zmíněné v rodových ságách, královských ságách a poetické Eddě. Z tohoto srovnání je následně možno vyvozovat závěry, kde dochází ke shodě či rozdílu.
Archeologická část
Runové meče z let 200-1500
Následující soupis mapuje kovové a dřevěné meče, pochvy a mečové pásy s runovými nápisy z let 200-1500.
Runové sekery a sekeromlaty z let 200-1500
Následující soupis mapuje kovové a kamenné sekery s násady s runovými nápisy z let 200-1600.
Runová kopí z let 150-1100
Následující soupis mapuje hroty kopí a ratiště s runovými nápisy z let 150-1100.
Runové štíty z let 200-1500
Následující soupis štítové puklice, rukojeti a kování štítů s runovými nápisy z let 200-1500.
Runové šípy z let 200-1500
Následující soupis mapuje kovové a kamenné hroty šípů a týbla s runovými nápisy z let 200-1500.
Runové nože z let 200-1500
Následující soupis mapuje nože a jejich komponenty (čepele, rukojeti, pochvy) s runovými nápisy z let 200-1500.
Runové brousky z let 500-1600
Následující soupis mapuje brousky a prubířské kameny s runovými nápisy z let 500-1600.
Runové opasky z let 200-1500
Následující soupis mapuje přezky a nákončí s runovými nápisy z let 200-1500.
Runové rybářské náčiní z let 200-1500
Následující soupis mapuje rybářská závaží a plováky s runovými nápisy z let 200-1500.
Části lodí s runovými nápisy z let 200-1500
Následující soupis mapuje vesla a prkna z lodí s runovými nápisy z let 200-1500.
Runové picí a signální rohy z let 200-1500
Následující soupis mapuje picí a signální rohy s runovými nápisy z let 200-1500.
Runové nádoby z let 500-1500
Následující soupis mapuje misky, poháry, sudy, kotle, umyvadla a závěsné misky s runovými nápisy z let 500-1500.
Literární část
Níže přiložený výčet je založený na rodových ságách, královských ságách, ságách o biskupech, zákonících a poetické Eddě. Ústředním textem, který slouží jako kostra, je Píseň o Sigrdrífě, jež názorně ukazuje existenci významového spektra run, které stoupá od relativně světského použití typu (rytí do předmětů) až po nehmatatelná poznání a mystéria (rytí do tekutin, částí těl mýtických bytostí a rytí do paměti). Do výčtu zahrnujeme všechnu práci s runami z celého tohoto spektra. Představa nehmatatelných run je jistě fascinující a je šířeji rozebrána Jiřím Starým (2004: 147-152).
Pokud se v písemných pramenech hovoří o zápisu run, runy v prvé řadě plní funkci praktického nástroje dorozumění a nástroje získání výhody nebo ochrany. Právě proto, že byly užitkovým písmem, sloužily stejně dobře k neutrální mezilidské komunikaci, jako při komunikaci s pozitivními či negativními agenty. Runy rozhodně nebyly stigmatizovány jako pohanské písmo.
Důvody aplikace run:
- kratochvíle (Sága o Gíslim 33; Sága o lidech z Flói 24)
- urážka (Grágás §237; Sága o lidech z Vatnsdalu 34)
- součást výrobního procesu (Sága o Gíslim 11)
- předání informace (Sága o Grettim 66; Sága o Víglundovi 17; Sága o lidech ze Svarfdalu 16; Sága o knězi Guðmundovi Dobrém 13; Sága o Hákonu Hákonarsonovi 150; Hulda 68)
- zapsání zákonného dokumentu (Zákoník sněmu ve Frostě IV: §43)
- předání tajné zprávy (Sága o Gíslim 23; Příběh o Þorsteinovi Volí noze 3)
- detekce jedu v nápoji (Sága o Egilu Skallagrímssonovi 44; Píseň o Sigrdrífě 7)
- zachování věrnosti ženy (Píseň o Sigrdrífě 7)
- hojení (Sága o Egilu Skallagrímssonovi 72; Píseň o Sigrdrífě 11)
- usnadnění porodu (Píseň o Sigrdrífě 9)
- zdárná plavba (Píseň o Sigrdrífě 10)
- zdar v boji (Píseň o Sigrdrífě 6)
- získání štěstí (Píseň o Sigrdrífě 19)
- vyvarování se zloby (Výroky Vysokého 137)
- oslovení agenta (Sága o Egilu Skallagrímssonovi 57; Skírniho cesta 36)
- úspěch na sněmu (Píseň o Sigrdrífě 12)
- zlá magie (Sága o lidech z Lososího údolí 76; Sága o Grettim 79)
- získání nadvlády a moudrosti (Píseň o Sigrdrífě 13)
Objekt opatřený runami:
- kus dřeva (Sága o Gíslim 23, 33; Sága o lidech z Lososího údolí 76)
- dřevěný hranolek (Sága o Grettim 66; Sága o Víglundovi 17; Sága o lidech ze Svarfdalu 16; Sága o Hákonu Hákonarsonovi 150; Příběh o Þorsteinovi Volí noze 3)
- potupná tyč ze dřeva (Sága o Egilu Skallagrímssonovi 57; Sága o lidech z Vatnsdalu 34)
- pařez (Sága o Grettim 79)
- kůra (Píseň o Sigrdrífě 11)
- truhla (Hulda 68)
- velrybí kostice (Sága o Egilu Skallagrímssonovi 72)
- loď (Píseň o Sigrdrífě 10)
- kormidlo (Píseň o Sigrdrífě 10)
- veslo (Sága o lidech z Flói 24; Píseň o Sigrdrífě 10)
- kopí (Sága o Gíslim 11; Píseň o Sigrdrífě 17)
- meč (Píseň o Sigrdrífě 6)
- štít (Píseň o Sigrdrífě 15)
- vůz (Píseň o Sigrdrífě 15)
- kolo (Píseň o Sigrdrífě 15)
- saně (Píseň o Sigrdrífě 15)
- amulet (Píseň o Sigrdrífě 17)
- roh (Sága o Egilu Skallagrímssonovi 44; Píseň o Sigrdrífě 7)
- voskové destičky (Sága o knězi Guðmundovi Dobrém 13)
- kůl mostu (Píseň o Sigrdrífě 16)
- stolice (Píseň o Sigrdrífě 17)
- „sklo a zlato“ (Píseň o Sigrdrífě 16)
- dlaň, hřbet ruky či nehet (Píseň o Sigrdrífě 7; Píseň o Sigrdrífě 10)
- části těl bytostí a zvířat (Píseň o Sigrdrífě 15-17)
- tekutiny (Píseň o Sigrdrífě 17)
- mysl (Píseň o Sigrdrífě 17)
Způsob aplikace run:
- rytí (např. Výroky Vysokého 142)
- rytí nožem (Sága o Egilu Skallagrímssonovi 44; Sága o Grettim 79)
- rytí a malování (Výroky Vysokého 144)
- vypálení (Píseň o Sigrdrífě 10)
Způsob aktivace run:
- prosté vyrytí
- dokončení kovaného výrobku (Sága o Gíslim 11)
- umístění do lůžka nemocného (Sága o Egilu Skallagrímssonovi 72)
- kontakt s tělem nositele a přímluva pozitivnímu agentovi (Píseň o Sigrdrífě 9)
- seškrabání a smíchání s medovinou (Píseň o Sigrdrífě 18)
- pomazání vlastní krví a recitace veršů (Sága o Egilu Skallagrímssonovi 44)
- pomazání vlastní krví a zaříkávání (Sága o Grettim 79)
- rytí na strom, jehož větve se kloní na východ (Píseň o Sigrdrífě 11)
- nasazení koňské hlavy ve správném směru a recitace veršů (Sága o Egilu Skallagrímssonovi 57; Sága o lidech z Vatnsdalu 34)
- sestavení run ve správném sledu (Sága o Grettim 66; Sága o Egilu Skallagrímssonovi 72; Píseň o Sigrdrífě 12)
- vybarvení run (Výroky Vysokého 157)
Způsob deaktivace run:
- seškrábání a spálení run, vyvětrání (Sága o Egilu Skallagrímssonovi 72)
- pohřbení se zemřelým (Sága o lidech z Lososího údolí 76)
- zahození předmětu (Sága o Grettim 79)
Bibliografie
Anderson, Sarah M. – Swenson, Karen (2002). The Cold Counsel: The Women in Old Norse Literature and Myth, New York – London : Routledge.
Andersson, Eva Birgitta (2003). Tools for Textile Production – from Birka and Hedeby, Birka studies 8, Stockholm.
Březinová, Helena (2007). Textilní výroba v českých zemích ve 13.-15. století : poznání textilní produkce na základě archeologických nálezů, Praha : Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova.
Eldjárn, Kristján (2000). Kuml og haugfé, Reykjavík.
Foote, Peter – Wilson, David M. (1990). The Viking Achievement, Bath.
Hansen, Gitte – Jansen, Øystein J. – Heldal, Tom (2017). Soapstone Vessels from Town and Country in Viking Age and Early Medieval Western Norway. A Study of Provenance. In: Gitte Hansen – Per Storemyr (eds.). Soapstone in the North Quarries, Products and People 7000 BC – AD 1700, Bergen: University of Bergen, 249-328.
Janin, Valentin Lavren (2007). Středověký Novgorod v nápisech na březové kůře, Červený Kostelec.
Jesch, Judith (1991). Women in the Viking Age, Woodbridge: Boydell.
Jochens, Jenny (1995). Women in Old Norse Society, Ithaca – London: Cornell University Press.
Knirk, James E. (ed.) (1997). Nytt om runer : Meldingsblad om runeforskning, Nr. 11, Oslo.
Lang, James T., – Caulfield, Debbie (1988). Viking-age decorated wood: a study of its ornament and style, Dublin: Royal Irish Academy.
MacGregor, Athur (1985). Bone, Antler, Ivory & Horn: The Technology of Skeletal Materials Since the Roman Period, London.
Olsen, Magnus (1954). Norges innskrifter med de yngre runer, Bind III: Aust-Agder, Vest-Agder, Rogaland, Oslo.
O’Meadhra, Uaininn (1979). Early Christian, Viking and Romanesque Art: Motif-pieces from Ireland, Stockholm.
Petersen, Jan (1951). Vikingetidens redskaper. Skrifter utgitt av Det Norske videnskapsakademi i Oslo 2, Oslo.
Starý, Jiří (2004). Runové písmo. In: Souvislosti: Revue pro literaturu a kulturu, 15/3, Praha, 138-154.
Szafrański, Włodzimierz – Szafrańska, Zoja (1954). O przęślikach z napisami. In: Dawna Kultura 1, 17–19.
Traustadóttir, Ragnheiður (2015). Spindle Whorls from Urriðakot. In: Irene Baug – Janicke Larsen – Sigrid Samset Mygland (eds.). Nordic Middle Ages – Artefacts, Landscapes and Society, Bergen: University of Bergen, 317-330.
Wołoszyn, Marcin et al. (2016). Między skryptorium a laboratorium. Przęślik z Czermna (badania 1952 roku) w świetle analiz archeologicznych, geologicznych i paleograficznych. In: Chudzińska, B. – Wojenka, M. – Wołoszyn, M. (red.). Od Bachórza do Światowida ze Zbrucza. Tworzenie się słowiańskiej Europy w ujęciu źródłoznawczym. Księga jubileuszowa Profesora Michała Parczewskiego, Kraków–Rzeszów, 597-612.
