Před takřka pěti lety jsme na tomto webu umístili práci „Organická pouzdra na sekery 9.-12. století“, která mapovala do té doby málo postihnutý fenomén ochrany ostří seker a která se mezi reenactory po celém světě dočkala velké popularity. Závěr této práce byl takový, že jsme byli v prostoru Evropy 9.–12. století schopni nalézt 25 pouzder na sekery ze dřeva z brslenu, břízy, borovice, buku, dubu, jalovce, olše, smrku, tisu a vrby a losího parohu. Pouzdra ze dřeva i parohu jsou často dekorována a mají různé metody upevnění, které jsme se pokusili virtuálně a v mnoha případech i fakticky rekonstruovat.
Navržené varianty upevnění dřevěných pouzder. Větší rozlišení zde.
Plechová pouzdra na krumpáče doby římské.
Zdroj: Bishop – Coultron 2006: 118; roman.military.history.
Ve světle nových poznatků je mou radostnou povinností rozšířit tento seznam o další tři exempláře, které se vymykají dosud popsaným kusům. Všechny jsou vyrobeny ze železného plechu, který je v ostrém úhlu ohnutý kolem ostří. Níže si tato pouzdra blíže přiblížíme.
- Hrob 1689 v Mikulčicích, Česká republika
Bradatice Kotowiczova typu IB.5.30 (Kotowicz 2018: 107-9), nalezená v hrobu 1689 v Mikulčicích (identifikační číslo 646/85), je na ostří opatřena plechovým chráničem (Luňák 2018: 104-107, 269, HFE 7/2a). Chránič je vyroben z jednoho kusu železného plechu o tloušťce asi 1,5 mm. Plech byl původně trojúhelníkového nebo lichoběžníkového tvaru a byl ostře přehnut přes břit. Na levé straně, kde zasahuje zhruba 14 mm za břit a sleduje linii ostří, byl pravidelně ustřižen a na tomto místě je málo zkorodovaný a je zachován v původním tvaru. Na pravé straně, kde chránič zasahuje 28 mm za břit, nabývá obloukovitého tvaru a je poškozen. Z původní dokumentace vyplývá, že na pravé straně chránič zasahoval dále do čepele, zřejmě v hrotitém výběžku, kde byl opatřen dvěma otvory, z nichž jeden je na předmětu dodnes zachován. Tyto otvory s největší pravděpodobností souvisí s fixací a mají analogii u dřevěných pouzder ze Sigtuny (Kitzler Åhfeldt 2011: 56) a Novgorodu (Kainov – Singh 2016). Z vrchní části pravé strany chrániče vybíhá malá chlopeň, která tvoří vrchlík, jež kryje spáru mezi oběma stranami a znemožňuje volný pohyb pouzdra. Na spodní straně tento vrchlík není přítomný. Jištění pouze jednoho rohu ostrého nástroje můžeme vidět také u parohového pouzdra ze Sigtuny.
Sekera HFE 7/2a, identifikační číslo sekery 646/85, hrob 1689 v Mikulčicích.
Luňák 2018: 107, 269.
- Hrob 15/57 ve Starém Městě „Na Valách“, Česká republika
Bradatice Kotowiczova typu IB.5.30 (Kotowicz 2018: 107-9), nalezená v hrobu 15/57 ve Starém Městě „Na Valách“, měla na břitu ostře přehnutý kovový plech, který je vyobrazen pouze na jediném publikovaném obrázku (Hochmanová-Vávrová 1962: 204, tab. XI; Luňák 2018: 105, 201). V současné době je chránič ztracen. Při pohledu na nákres se zdá, že chránič mohl mít podobnou konstrukci, jako mikulčický nález. Při porovnání se nynějším stavem je patrné, že pravá strana chrániče zasahovala do úrovně cca 2 cm od břitu a byla poměrně rovná. Vzhled levé strany ani způsob upevnění není znám.
Sekera z hrobu 15/57, Staré Město „Na Valách“.
Hochmanová-Vávrová 1962: 204, tab. XI.
Sekera z hrobu 15/57, Staré Město „Na Valách“.
Luňák 2018: 201.
- Detektorový nález z Ukrajiny
Ruský odborník Sergej Kainov nás po zveřejnění tohoto článku informoval, že eviduje ještě jeden plechový chránič raně středověké sekery, a dodal nám veškeré dostupné informace. V březnu-dubnu roku 2018 se na aukci Violity objevila sekera Kotowiczova typu IIB.5.20 (Kotowicz 2018: 98-100), datovatelná do 10.-12. století, která byla opatřena pozoruhodným plechovým chráničem. Kainov sekeru blíže datuje do 1. pol. 11. století (osobní diskuze se Sergejem Kainovem). Sekera pocházela z detektorového nálezu provedeného na blíže nespecifikovaném místě na Ukrajině. Podle prodejce byla sekera nalezena v hloubce 40 cm pod povrchem země. Chránič sestával z jednoho kusu plechu, který byl symetricky ohnutý kolem ostří. V ohnutém stavu chránič nabýval tvaru kotvy; směrem k rohům se zužoval, zatímco uprostřed tvořil protáhlý výběžek, který zasahoval až do středu čepele, kde se nacházel otvor v sekeře. Na tomto místě se chránič rozšiřoval do trojlístkové dekorace, v jejímž středu byl otvor. Otvory na výběžcích lícovaly s otvorem v sekeře, a chránič tak mohl být jednoduše připevněn pomocí kolíčku k tělu sekery. Tento systém je dobře znám také z novgorodského nálezu (Kainov – Singh 2016). V současné chvíli se chránič nachází v soukromé sbírce, a soudě dle poskytnutých fotek je rozbitý do dvou fragmentů.
Fotografie detektorového nálezu z Ukrajiny. Menší fragment pouzdra není umístěn korektně. Zdroj: Sergej Kainov.
Oba fragmenty kovového pouzdra. Zdroj: Sergej Kainov.
Schématický nákres kovového pouzdra z Ukrajiny. Nákres provedl Tomáš Cajthaml.
- Hrob 109 z lokality Hajdúszoboszló-Árkoshalom, Maďarsko
Možným kandidátem, který vyžaduje osobní ověření, je nález z hrobu č. 109 ze staromaďarské lokality Hajdúszoboszló-Árkoshalom (Nepper 2002a: 74; Nepper 2002b: Tab. 47.1). Jde o kovový předmět o délce 8,5 cm, interpretovaný jako nástroj či zbraň. Celkově připomíná pouzdro břitvy, ale je robustnější konstrukce. Na jedné ze stran se nachází zářez, do kterého mohlo být potenciálně zasunuto ostří. Možné pouzdro bylo nalezeno ve vzdálenosti asi 10 cm od lebky. V témže hrobě byla u pravého stehna nalezena hlava drobné sekerky, která byla původně položena podél pravé nohy; jinými slovy sekerka a pouzdro nebyly nalezeny přímo u sebe a pouzdro by muselo být svěšeno. Ostří sekerky se konečně zdá být příliš široké a krátké na to, aby se dobře hodilo do zářezu pouzdra, a z jediné publikace se tudíž zdá, že tyto dva předměty spolu nesouvisí. Za upozornění na nález děkujeme Jánosi Mestellérovi.
Potenciální pouzdro z lokality Hajdúszoboszló-Árkoshalom. Zdroj: Nepper 2002b: Tab. 47.1.
- Mohyla 1, Kojátky, Česká republika
Potenciální pozůstatek plechového chrániče pochází z mohyly 1 z moravské lokality Kojátky, jejíž obsah byl vyzvednut roku 1934 (Dostál 1966: 135, Tab. LIX.23). Na sekeru s možným chráničem upozornil Petr Luňák. Jelikož Dostálova kresba nezobrazovala žádné detaily, sekeru jsme lokalizovali v rebešovickém depozitu Moravského zemského muzea v Brně (inv. č. 79801) a 12.12.2023 jsme ji osobně ohledali za účasti pracovníka Davida Honse. Sekera v současnosti není zakonzervovaná. Váží 188,3 g. Od vrchní části tlouku po horní roh čepele je dlouhá 118,2 mm, z téhož místa po střed ostří je vzdálenost ca. 120 mm a po spodní roh ostří 123,3 mm. Délka brady je 48,8 mm, délka ostří je 48,7 mm. Maximální tloušťka oka činí 28 mm. Násadový otvor je kruhový či mírně oválný s rozměrem 22 × 23 mm a stopy dřeva uvnitř. Trny prakticky absentují. Tlouk má délku 20 mm a výšku 14,8 mm. Potenciální chránič se nachází na obou stranách čepele do vzdálenosti 22 a 35,6 mm a má formu odlupujících se šupinek o tloušťce 2 mm. Na spodním okraji ostří se nachází teoretický přesah chrániče. Celový vzhled se podobá mikulčickému nálezu.
Všechny fotografie pořízené během dokumentace si můžete stáhnout kliknutím na následující odkaz. Předmět jsou součástí archeologických sbírek Moravského zemského muzea v Brně.
Potenciální chránič sekery z lokality Kojátky.
Předmět skladován Moravském zemském muzeu.
V prostoru Evropy 10.–12. století tak evidujeme nejméně 27 pouzder na sekery ze dřeva, parohu a kovu. Při osobní diskuzi mi Petr Luňák, který soubor velkomoravských seker zpracovával, ukázal řadu fotografií a literárních zmínek, které nasvědčovaly použití dřevěných, kožených a plechových chráničů u staroměstského a mikulčického souboru. Dnes jsou tato pouzdra bohužel zničena a není možné je blíže ohledat. Dřevěné, chráničům podobné kusy jsou známy i z Běloruska (Makušnikov – Lindenkov 2018: 224). Je také záhodno zmínit, že u velkomoravských seker lze uvažovat o textilních pouzdrech, které zřejmě měly podobu pruhů látky (Kotowicz 2018: 151). Ve světle těchto zjištění se zdá, že problematika chráničů seker je daleko komplikovanější, než se doposud zdálo, a že mnoho seker nalezených v 19. a 20. století mohlo nést známky organických nebo kovových pouzder, které kvůli nedostatečnému zájmu podlehly zkáze.
Rekonstrukce
Výše popsaný typ kovového pouzdra, konkrétně nález z Mikulčic, se pokusil zreplikovat můj přítel a veterán-reenactor Roman Král. Jeho verze používá pouze jeden otvor umístěný na výběžku, který slouží k fixaci řemínku. Vrchlík nebyl vytvořen přehnutím vrchní hrany pravé strany, nýbrž byl naletován. Romanovým záměrem bylo vytvořit vrchní část celistvou tak, aby pouzdro na sekeře sedělo pevně. Navzdory této odchylce, která sleduje praktický záměr, jde o velmi vkusně provedenou práci, která názorně ukazuje, jak mohla vypadat plechová pouzdra na sekery v raném středověku.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
Literatura
Bishop, M. C. – Coultron, J. C. N. (2006). Roman Military Equipment from the Punic wars to the Fall of Rome, Oxford.
Dostál, Bořivoj (1966). Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě, Praha.
Hochmanová-Vávrová, Věra (1962). Velkomoravské pohřebiště ve Starém Městě „Na valách“. Výzkum v letech 1957–1959. In: ČMMZ, vědy společenské XLVII, 201–270.
Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.
Luňák, Petr (2018). Velkomoravské sekery, Brno: Masarykova univerzita [disertační práce].
Kainov – Singh 2016 = Каинов С.Ю., Сингх В.К. (2016). Деревянный чехол топора с Троицкого раскопа // Новгород и Новгородская земля. Вып. 30, 196–203.
Kitzler Åhfeldt, Laila (2011). Några träfynd i Sigtuna under runstenstid. In: Situne Dei, 49–60.
Makušnikov – Lindenkov 2018 = Макушников, О. А. – Линденков, Д. Н. (2018). Комплекс кургана №190 Моховского могильника (по материалам раскопок 2010 г.) // Материалы по археологии Беларуси 33, 222-230.
Nepper, I. M. (2002a). Hajdú-Bihar megye 10-11. századi sírleletei, 1. rész, Budapest-Debrecen.
Nepper, I. M. (2002b). Hajdú-Bihar megye 10-11. századi sírleletei, 2. rész, Budapest-Debrecen.
