Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors

Anglosaské a skadinávské oděvní háčky

Následující článek je vyhodnocením dlouhodobého sběru informací o fixaci evropských oděvů nošených na nohách v období raného středověku. Hlavní fokus bude věnován oděvním háčkům, které známe ve velkém počtu exemplářů a které jsou hojně rozšířené mezi historickými reenactory. Přihlédnuto bude primárně k archeologickým nálezům a detailnější ikonografii. Výsledný text slouží jako revize nálezů a předložených teorií, ze které mohou čerpat jak akademici, tak reenactoři.

Příklad oděvního háčku raného středověku. Zdroj: Portable Antiquities Scheme, finds.org.uk.


Nálezový korpus háčků

Oděvní háčky, anglicky hooked tags, tvoří po materiálové, velikostní a tvarové stránce poměrně jednolitou skupinu předmětů. Základem je obvykle trojúhelný nebo kruhový, méně často jinak tvarovaný terčík, který je na jednom konci zakončen otvory umístěnými do těla terčíku nebo na separátní lalocích či poutkách a na opačné straně je opatřen ostrým háčkem. Celkem jsou známy dva případy, kdy je terčík vybavený dvěma háky (Webster – Backhouse 1991: 89, 236). Háčky jsou obvykle vyrobeny z jednoho kusu materiálu, přičemž výjimkou jsou háčky vyrobené z perforovaných mincí, ke kterým jsou přinýtovány separátní háky (https://finds.org.uk/). Materiálem je nejčastěji slitina mědi a stříbro, méně často železo. Háčky lze dle metody výroby rozdělit na tepané a lité. Výsledné háčky jsou 1,5-4,5 cm dlouhé a často jsou zdobeny.

Párové stříbrné háčky z hrobu 67 ve Winchesteru. Zdroj: Hinton 1990: Fig. 148.

Dominantní zastoupení mají ve střední, jižní a východní Anglii, kde byly užívány od 7. po 11. století (Thomas 2009: 17). Pokud zkombinujeme seznamy starší literatury (např. Wiechmann 1996: Liste 26, Karte 75) s novějšími detektorovými nálezy evidovanými na portálu Portable Antiquities Scheme (https://finds.org.uk/), je zřejmé, že počet nálezů v tomto regionu se v současnosti pohybuje kolem 1200. Zastoupení severně od řeky Humber je menší a dle týchž zdrojů je množství blízké 85. Z Irska známe nejméně jeden háček, stejně tak z Francie (Wiechmann 1996: Liste 26) a Polska (Strobin – Żołędziowski 2021: Tabl. XXVI.3). Jeden pár je znám z italského Říma (Graham-Campbell et al. 1991). Nespecifikovaný počet pochází z území Nizozemska a zůstává nepublikován.

Ve Skandinávii jsou háčky poměrně výjimečné. Jeden pár pochází z norské lokality Vesle Hjerkinn (Thomas 2007). Ze severního Německa známe nejméně pět háčků, dva pocházející z Listu (Wiechmann 1996: Taf. 6.3-4) a tři z Haithabu (Hilberg 2009: Fig. 16). Portál detektorových nálezů Digitale Metaldetektorfund (https://www.metaldetektorfund.dk/) čítá až dvacet možných kandidátů z území Dánska, který rozšiřují čtyři nálezy z Lejre (Christensen 2015: 522) a jeden z Endebjergu (Adamsen 1997). Nejméně pět háčků známe z Švédska: z Birky je znám samostatný háček z hrobu Bj 348 a párové háčky z hrobů Bj 905 (Arbman 1943: 99, 353), jeden háček pochází z depotu z gotlandského Gerete (Stenberger 1947: Abb. 249.5) a jeden z lokality SE-Banken v Lundu (Cinthio 1999: Fig. 5). Pár háčků byl nalezen v hrobu 78 na lokalitě Långängsbacken na Ålandech (Kivikoski 1980: 32, Pl. 11-12). Z Ruska pochází nejméně šestnáct háčků: pět háčků bylo objeveno na Rurikovu hradišti (Chvoščinskaja 2007: 132-4; Nosov et al. 2017: 116-8), nejméně pět háčků je známo z Gnězdova (Puškina 1996: 63-4; Širinskij 1999: Рис. 24), pár háčků byl vyzvednut z hrobu 383 timerevského mohylníku (Nedošivina – Zozulja 2012: Рис. 12), v aglomeraci Staré Ladogy byly nalezeny dva nálezy – jeden v mohylníku Plakun (Korotkevič 2003: 78-9) a další – forma pro odlití háčku – na Hliněném hradišti (Kirpičnikov – Sarabjanov 2013: 79). Zmínit musíme i dva nepublikované háčky pocházejí z nelegální detektorové činnosti ve Vladimirské oblasti. Z území Ukrajiny pocházejí nejméně dva detektorové nálezy.

Z těchto počtů by bylo možné stanovit, že jde primárně o anglosaskou módu, která byla v omezené míře přejata a v obměněné podobě kopírována ve skandinávském prostředí (Thomas 2007: 85). Nejmladší háčky v Anglii mohou pocházet z období normanského záboru (Thomas 2007: 84), zatímco skandinávské varianty ve stylu Borre jsou omezeny pouze na 10. století. V pozdním středověku se oděvní háčky dočkaly renesance (Read 2008).

Párové háčky z timerevského hrobu 383. Zdroj: Nedošivina – Zozulja 2012: Рис. 12; Smirnov 1963: 17.


Současný trend v reenactmentu

Háčky patří v raně středověkém reenactmentu mezi velmi oblíbené předměty, které vlastní nadpoloviční většina mužů, kteří reprezentují staré Seveřany. Dominantním materiálem pro výrobu je slitina mědi, ale stříbrné háčky se vyskytují rovněž. Užívají se tepané i lité háčky a v obou případech jsou vyráběny z poměrně silného materiálu kolem 0,09-0,15 cm, který vydrží hrubější zacházení bez ohnutí. Háčky jsou obvykle vyrobeny z materiálu stejné tloušťky, jak terčíky, tak i háky. Háky a terčíky obvykle mají rozteč blízkou 0,5-1 cm. Háčky jsou takřka vždy našity přímo na konce ovinek a slouží k jejich zapínání. Je obvyklé, že ovinky postrádají jakékoli připravené otvory a háčky jsou pokaždé zabodnuty do mírně odlišného místa.

Háčky připevněné na ovinkách. Výrobce: For the Gods.


Detailní čtení nalezených kusů a návrh rekonstrukce

Detailní čtení dílčím způsobem souhlasí s reenactorským trendem, nikoli však kompletně. Je pravda, že háčky jsou v některých případech užívány párově a že očka terčíků nikdy nejsou vyplněny nýty, což naznačuje, že sloužila k přišití organickým materiálem k organickému podkladu (Graham-Campbell et al. 1991: 222). Současně platí, že některé háčky jsou mírně přihnuté na tu či onu stranu, což značí, že poutaly materiál oganické povahy. Historické i moderní háčky jsou určené ke sledování z jedné strany, o čemž svědčí jednostranná dekorace a v některých výjimečných případech i nápisy určené ke čtení (Graham-Campbell et al. 1991). Zde však shody končí. Archeologicky zachované háčky jsou přivřené ke štítkům tak, že rozteč mezi háčkem a štítkem je maximálně 0,4 cm, zatímco u moderních reprodukcí jsou háčky rozevřenější. To lze hodnotit tak, že moderní reprodukce jsou určeny k zaháknutí do tlustého materiálu, zatímco originály mnohem spíše tíhnou k zaháknutí jedné nepříliš tlusté vrstvy. S tím dobře koresponduje tloušťka plechu; tloušťka tepaných háčků je průměrně menší než u reenactorských verzí a pohybuje se mezi 0,02-0,12 cm, zpravidla pod 0,07 cm. Tato skutečnost ukazuje, že se neočekávalo, že poutaná textilie bude příliš namáhaná a že nebude docházet k deformaci háčku. Přestože samotné háky sílu kompenzují tím, že obvykle jsou nejtlustšími částmi šperku, předpokládá se, že na tepané háčky nebyl vyvíjen silný tah (Graham-Campbell et al. 1991: 222; Hinton 1990: 548) a že sloužily k fixaci hedvábných a jiných lehkých textilií (Graham-Campbell 1982: 148; Thomas 2009: 17). Neobvyklé dvojité háčky na celý soubor vrhají zajímavé světlo a svědčí o skutečnosti, že podkladový materiál mohl být širší než háček. Nutno dodat, že pro opakované použití je vhodné vytvořit otvory, do kterých jsou ostré háčky zasouvány, v opačném případě dochází k poškození poutaného materiálu. Všeobecně se předpokládá, že v anglosaské materiální kultuře háčky platily za univerzální předměty s širší škálou aplikací a neměly vyhraněnou specializaci (Graham-Campbell et al. 1991: 225; Hinton 1990: 548; Thomas 2009: 17).


Fixace textilií na nohou

Nejrozšířenějším názorem v akademické literatuře je ten, který háčky hodnotí coby spínadla podvazků, tj. tkanic v oblasti kolen (viz Graham-Campbell 1982: 146, 148; Graham-Campbell et al. 1991: 224; Hinton 1990: 548; Thomas 2009: 17). Textilní či kožené podvazky jsou známy z území celé Evropy (viz např. Ungerman 2019; 2020) a jejich hlavním smyslem je držet textilní omotávku nohu, vypasovat oděv tak, aby vynikla silueta, a současně nabízejí nové možnosti zdobení. Jednodušší podvazky evropské raně středověké tradice jsou situovány pouze na úrovni pod kolenem a mají podobu zavázané tkanice s volnými konci (např. Bartel 2005: Abb. 15; Zariņa 1999: 83; Žeiere 2017: 99) nebo řemínku sepnutého přezkou (Birkebæk 1983: 65; Clauss 1976/1977: Abb. 1, Abb. 4). V některých případech byly jednodušší podvazky našity přímo na ovinkách nohou (Clauss 1976: Abb. 5; Zariņa 1999: 83), v jiných případech byly odděleny, což přináší tu výhodu, že je možné téže podvazky použít pro fixování různých oděvů. Druhou významnou skupinu podvazků tvoří dlouhé pásy omotaných po velké části lýtka do kříže (Bartel 2005; Möslein 2005; Seljun 2017; Ungerman 2019). V období 8.-11. století jsou archeologicky i ikonograficky zachycené páry pásů, které jsou motány v prostoru od kotníku po koleno. Spodní konce pásů jsou vždy upevněny buď tak, že jsou zafixovány jeden do druhého, anebo jsou napojeny na konce tkaniček bot pomocí přezek (Bartel 2005; Möslein 2005). Vrchní konce jsou nejčastěji zakončeny uzlíkem.

Umělecká díla 9.-11. století, která zobrazují krátké i dlouhé podvazky.

Hypotetická rekonstrukce krátkých podvazků využívající háčky.
Autor: Tomáš Vlasatý a Charles Bruns.

Jelikož se háčky v ikonografii neobjevují, musíme se detailně zaměřit na archeologické nálezy. Jeden z nejznámějších a nejvýmluvnějších nálezů je pár bohatě ornamentovaných stříbrných háčků umístěných u kolen zemřelého z hrobu 67 u winchesterské katedrály (Biddle 1965: 256). Zemřelý, kterým byl muž ve věku 21-25 či 25-35 let, zřejmě pocházel z královské rodiny a skonal v polovině či závěru 9. století (Biddle 2018: 23, 30; Yorke 2021: 65). Byl uložen do dřevěné rakve se železnými hřeby a kromě háčků stojí za zmínku, že měl přes hlavu a ramena položen závoji podobnou textilii, na jejímž okraji se nacházely zlatou nití protkávané tkanice dvou šířek (Biddle 1965: 256; Crowfoot 1990: 480-1; Owen-Crocker 2010: 155, 158). V závislosti na zdroji je pozice popsána jako „u nohou“ (Roesdahl 1981: 50), „u kolen“ (Webster – Backhouse 1991: 236), „na kolenou“ (Biddle 2018: 30; Graham-Campbell et al. 1991: 224), „vedle kolenou“ (Thomas 2009: 17), „pod koleny“ (Wilson 1965: 256) či „oba háčky pod pravým kolenem“ (Owen-Crocker 2010: 155). Nejdetailnější a nejpřesnější pozici však udává Hinton (1990: 549): jeden háček ležel pod pravým kolenem pod distálním koncem pravé stehenní kosti, druhý háček byl umístěn na přímo na proximálním konci levé kosti holenní. Hrobový plán však ukazuje, že oba háčky se nacházejí na přední straně proximálních konců holenních kostí a háky směřují ke kolenům.

Plán hrobu 67 z Winchesteru. Zdroj: Coatsworth – Owen-Crocker 2007: Fig. 4.

Nejbližší a kompletnější paralelu tohoto nálezu představuje hrob Bj 905 z Birky. Zemřelým byl dospělý muž (Linderholm et al. 2008: 452; Sten 1979: 24), který byl pohřben v dřevěné rakvi s železnými hřebíky (Arbman 1943: 353). Pokud pomineme drobné nástroje, hlavní složku inventáře tvoří plášťová spona na pravém rameny a lité háčky umístěné pod koleny. Hrob v literatuře obvykle není datován, avšak existují vodítka k datování do 10. století – Gräslund datuje všechny hroby s rakvemi z pohřebiště Hemdalen do mladší fáze Birky, tj. do období let 900-970 (Gräslund 1980: 15). Cínování přiložené spony ze slitiny mědi je hodnoceno jako rys 1. pol. 10. století (Graham-Campbell 1984: 32), což je ve shodě s datováním nejbližších paralel háčků (např. Puškina 1996: 63). Zaměříme-li se na háčky, je nutné zmínit, že jsou oba orientovány tak, že jejich háček směřuje k trupu zemřelého, což je hodnoceno jako původní, nezměněné směřování (Geijer 1938: 144-5). K zadní straně jednoho háčku je dodnes stále přišit fragment silné vlněné textilie z diagonálního kepru s hustotou blízkou 11×8 vláken na cm (Geijer 1938: 38, 170). Na hák tohoto šperku byl zasunut malý železný kroužek, který byl přišit ke lněné textilii plátnové vazby (Hägg 1986: 68). Literatura tento nález hodnotí tak, že háčky byly našity na vrcholcích vlněných nohavic, které fixovaly na kolenou zaháhnutím do kroužků našitých na kalhotách vyrobených ze lnu či vlny podšité lnem (Geijer 1938: 144-5; Hägg 1986: 68).

Pozice háčků v hrobu Bj 905 a detail háčku s vlněnou textilií. Zdroj: SHM Stockholm.

Tato funkce vysvětluje absenci v ikonografii, která se soustřeďuje na výraznější prvky oděvů. Je však potřeba zmínit, že je vhodná pouze pro háčky vyrobené ze silného materiálu, zejména ty lité. Můžeme předpokládat, že způsobem analogickým k řešení z hrobu Bj 905 lze vysvětlit jak párové háčky z timerevského hrobu 383 (Nedošivina – Zozulja 2012: Рис. 12) a hrobu 78 z ålandské lokality Långängsbacken (Kivikoski 1980: 32, Pl. 11-12), tak i další háčky ze švédské-staroruské lité produkce. V této souvislosti je zajímavé dodat, že když Ibn Fadlan kolem roku 921 zaznamenává zprávu o pohřbu ruského velmože, popisuje pozůstalé, kteří zesnulému nasazují „kalhoty, nohavice a boty“ (Risala § 89). Z 9. a 10. století známe z Evropy fyzické doklady nohavic, přičemž nejrelevantnější nález ve skandinávském kontextu představuje fragmentární nohavice z Haithabu (fragment H 2). Je vytvořena z diagonálního 2/2 vlněného kepru a Hägg ji datuje do období od konce 9. do konce 10. století (Hägg 2015: 49, 252). Na mírném cípu, který zřejmě představuje přední část, se nalézá tenký kožený řemínek se dvěma konci, který mohl plnit stejnou funkci jako háček – tj. mohl být přišněrován k otvoru v kalhotech.

Vlevo: fragment nohavice z Haithabu. Zdroj: Hägg 1984: Abb. 8.
Vpravo: přibližná reprodukce nálezu z hrobu Bj 905. Autor. Pavel Nikický.


Spínání brašen a peněženek

Roku 1883 byl v Římě objeven depot nejméně 830 převážně anglosaských stříbrných a jedné zlaté byzantské mince (Graham-Campbell et al. 1991; Naismith – Tinti 2016). Součástí pokladu byly i dva háčky s rozděleným nápisem +DOMNO MARINO PAPA+, „panu papeži Marinovi“. Háčky jsou orientovány tak, že nápis je čitelný v okamžiku, kdy háky směřují vzhůru. Nutno dodat, že se jedná o jedny z nejdelších známých háčků a že mají prominentní hák, který je takřka stejně dlouhý jako štítek. Celková váha kovové složky depotu činí 1,25 kg (Naismith – Tinti 2016: 48). Revize depotu ukázala, že se nacházel v kožené brašně či peněžence, na které háčky fungovaly jako spínadla. Zřejmě šlo o platbu anglosaského církevního okruhu papeži Marinovi II., který byl v úřadu 942-946, s čímž dobře koresponduje datace nejmladších mincí pokladu do období vlády Edmunda I. (939-946). Výraznou podobnost s římskými háčky vykazuje exemplář nalezený v lokalitě High Wycombe (Farley 1991).

Háčky figurují hned v několika dalších depotech, ve kterých mohly mít podobnou úlohu. Nejdiskutovanější z nich pochází z anglického Tetney, kde byly dva identické stříbrné háčky spolu se 420 mincemi uloženy v křídové nádobě do země. Datace tohoto pokladu směřuje k letům 963-965 (Graham-Campbell et al. 1991: 223; Naismith – Tinti 2016: 30). Další depot obsahující dva nepárové stříbrné háčky pochází z Listu na ostrově Sylt (Wiechmann 1996: Taf. 6.3-4) a jeden je znám z depotu z gotlandského Gerete (Stenberger 1947: Abb. 249.5). Zmínit lze teoreticky také norskou lokalitu Vesle Hjerkinn, kde se jeden z háčků nacházel v souvislosti s mincemi Magnúse Bosého (1093-1103) (Thomas 2007: 84). Nepárové háčky v depotech však mohou jednodušší vysvětlení; mohly být vybrány pro svůj materiál (stříbro) a nemusely plnit žádnou praktickou funkci.

Háčky se v několika hrobech zachovaly v pánevní oblasti, což je komentátory hodnoceno jako možný doklad peněženek. Jedním z příkladů je hrob z lokality Shudy Camps, kde se háček nacházel u levého boku spolu s nožem s opaskovou přezkou (Geake 1997: 66; Griffiths 1988: 46). Další háček z pánevní oblasti pochází z hrobu 36 z vykopávek u St. Albans Abbey (Biddle – Kjølbye-Biddle 1980: 31). Umístění na pánvi však nevylučuje, že se původně jednalo o spínání nohavic anebo pásků.

Navržené rekonstrukce peněženek a brašen užívajících háčky.


Přívěsky nesoucí korále

Pozoruhodný pár předmětů byl nalezen v šestovickém ženském hrobu roku 2011 (Androščuk – Zocenko 2012: 350). Nálezy jsou identické s háčky švédské či staroruské produkce, avšak liší se tím, že místo háků mají očka. V hrobu byly nalezeny korále, což vede Androščuka k interpretaci předmětů coby přívěsků, které rozdělovaly řady korálů, které byly natažené mezi trojicemi otvorů. Teoreticky není nemožné, že stejnou funkci mohly zastávat i háčky téhož kulturního okruhu. Háček z hrobu 348 v Birce byl zřejmě přepracován na přívěsek, který byl zavěšen mezi oválnými brožemi (Arbman 1943: 99).

Vlevo: nález ze Šestovice (Androščuk – Zocenko 2012: 350).
Vpravo: schematické znázornění funkce, výroba: northanvikingsilver.com.


Nevyjasněná funkce

Mimo zavrhnutých teorií, že háčky jsou spínadly plášťů (Naismith – Tinti 2016: 7, 48) nebo knižními kováními (Wilson 1964: 64), se v archeologické literatuře objevují náznaky dalších funkcí, které nelze konkretizovat. Řeč je například o háčcích, které byly nalezeny u hlavy zesnulého. Jeden takový háček byl nalezen v hrobu 1 z lokality Burwell ze 7. století, kde byl umístěn pod lebkou (Dickinson 1973; Geake 1997: 66). V hrobu z lokality Castledyke byly nalezeny dva háčky, z nichž jeden byl nalezen u lebky a druhý na hrudi (Geake 1997: 66). V hrobu 4 z lokality Meon Hill a v hrobu 24 z lokality Stockbridge Down byly nalezeny jednotlivé háčky u pravé ruky, což svádí k myšlence, že šlo o spínadla oděvu podobná manžetovým knoflíčkům (Graham-Campbell et al. 1991: 224-5). Největší počet háčků nalezených pohromadě pochází z lokality Shakenoak Farm, kde bylo nalezeno pět háčků, jež mohly spínat větší kus oděvu (Dickinson 1973; Hinton 1990: 548; Thomas 2009: 17).

Hypotetická rekonstrukce fixace průkrčníku. Autor: Andreas „Drees“ Hansen.


Poděkování

Tato práce by nemohla vzniknout bez pomoci badatelů, kteří pomohli sdílením nedostupné literatury, konzultací a souhlasem s publikováním fotografií. Za pomoc se sehnáním nedostupné literatury jsem vděčný následujícím kolegům: Matt Bunker, Joel Tang Hermansen, David Huggins a Katie Newell. Své nejvřelejší díky věnuji Artisovi Āboltiņšovi, Aleksandře Ščedrině, Barbarě Yorke, kteří trpělivě odpovídali na mé otázky. Za možnost zveřejnění fotografií vyjadřuji své poděkování následujícím: Charles Bruns, Alban Depper (Northan), Andreas „Drees“ Hansen, Pavel Nikický, Nathanaël Simmen (For the Gods).

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Ibn Fadlan : Risala = Ibn Fadlan and the Rusiyyah. Přel.  James E. Montgomery. In: Journal of Arabic and Islamic Studies 3, 2000, 1–25.

Adamsen, Christian (1997). Kuriosum. In: Skalk 1997, 4, 31.

Androščuk – Zocenko 2012 = Андрощук, Ф. O. – Зоценко, В. (2012). Скандинавские древности Южной Руси: каталог, Paris.

Arbman, Holger (1940–1943). Birka I. Die Gräber. Text (1943), Tafeln (1940), Stockholm.

Bartel, Antja (2005). Die Goldbänder des Herrn aus Straubing-Alburg: Untersuchungen einer Beinbekleidung aus dem frühen Mittelalter. In: Bericht der Bayerischen Bodendenkmalpflege 43/44 (2002/03), 261-272.

Biddle, Martin (1965). Excavations at Winchester 1964: Third Interim Report. In: The Antiquaries Journal 45, 230–264.

Biddle, Martin (2018). The Search for Winchester’s Anglo-Saxon Minsters, Oxford.

Biddle, Martin – Kjølbye-Biddle, Birthe (1980). England’s Premier Abbey. The Medieval Chapter House of St. Albans Abbey, and its Excavation in 1978. In: Expedition 22, 17-32.

Birkebæk, Frank (1983). Rejselystne bønder i vikingetiden, København.

Read, Brian (2008). Hooked Clasps and Eyes, Langport.

Cinthio, Magnus (1999). The archaeological context. In: Arcini, Caroline (ed.). Health and disease in early Lund, Lund, 18-46.

Clauss, Gisela (1976). Beobachtungen an merowingerzeitlichen Gräbern bei Hockenheim, Rhein-Neckar-Kreis. In: Archäologisches Korrespondenzblatt 6, 55–64.

Clauss, Gisela (1976/1977). Strumpfbänder. Ein Beitrag zur Frauentracht des 6. und 7. Jahrhunderts n. Chr. In: Jahrbuch des Römisch-Germanischen Zentralmuseums Mainz 23-24, 54-88.

Coatsworth, Elizabeth – Owen-Crocker, G. R. (2007). Medieval Textiles of the British Isles AD 450-1100, Oxford.

Crowfoot, Elisabeth (1990). Personal possessions : textiles. In: Biddle, Martin (ed.). Artefacts from Medieval Winchester 2: Object and Economy in Medieval Winchester, Oxford, 467–494.

Dickinson, T. M. (1973). Bronze lace-tags from Site F. In: Brodribb, A. C. C. – Hands, A. R. – Walker, D. R. (eds.). Excavations at Shakenoak Farm, near Wilcote, Oxfordshire: IV, Site C, Oxford, 116–117.

Farley, Michael (1991). A Trewhiddle-style hooked-tag from High Wycombe, Buckinghamshire. In: Medieval Archaeology 35, 107-109.

Geake, Helen (1997). The use of grave-goods in conversion-period England c. 600 – c. 850, Oxford.

Geijer, Agnes (1938). Birka III. Die Textilfunde aus den Gräbern, Uppsala.

Graham-Campbell, James (1982). Some new and neglected finds of 9th-century Anglo-Saxon ornamental metalwork. In: Medieval Archaeology 26, 144-151.

Graham-Campbell, James (1984). Western influence on penannular brooches and ringed pins. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:1. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 31-38.

Graham-Campbell, James et al. (1991). A pair of inscribed Anglo-Saxon hooked tags from the Rome (Forum) 1883 hoard. In: Anglo-Saxon England 20, 221-229.

Gräslund, Anne-Sofie (1980). Birka IV. The Burial Customs. A study of the graves on Björkö, Stockholm.

Griffiths, D. W. (1988). A group of late Anglo-Saxon hooked tags from Cheshire. In: Journal of the Chester Archaeological Society 70, 39-49.

Hägg, Inga (1984). Die Textilfunde aus dem Hafen von Haithabu. Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu, Bd. 20, Neumünster.

Hägg, Inga (1986). Die Tracht. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:2: Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 51-72.

Hägg, Inga (2015). Textilien und Tracht in Haithabu und Schleswig. Die Ausgrabungen in Haithabu, Bd. 18, Neumünster.

Hilberg, Volker (2009). Hedeby in Wulfstan’s days a Danish emporium of the Viking Age between East and West. In: Englert, Anton – Trakadas, Athena (eds.). Wulfstan’s Voyage. The Baltic Sea region in the early Viking Age as seen from shipboard, Roskilde 79-113.

Hinton, D. A. (1990). Hooked Tags. In: Biddle, Martin (ed.). Artefacts from Medieval Winchester 2: Object and Economy in Medieval Winchester, Oxford, 548-552.

Christensen, Tom (2015). Lejre bag myten. De arkæologiske udgravninger, Højbjerg.

Chvoščinskaja 2007 = Хвощинская, Н. В. (2007). Бронзолитейное производство Рюрикова городища // Северная Русь и народы Балтики, Санкт-Петербург, 123-141.

Kirpičnikov – Sarabjanov 2013 = Кирпичников, А. Н. – Сарабьянов, В. Д. (2013). Старая Ладога. Первая столица Руси, Санкт-Петербург.

Kivikoski, Ella (1980). Långängsbacken: ett gravfält från yngre järnåldern på Åland, Helsingfors.

Linderholm, Anna et al. (2008). Diet and status in Birka: stable isotopes and grave goods compared. In: Antiquity 82, 446-461.

Korotkevič 2003 = Короткевич, Б. С. (2003). Старая Ладога: древняя столица Руси. Каталог выставки, Санкт-Петербург.

Möslein, Stephan (2005). Ein einzigartiger Goldtextil-Befund der späten Merowingerzeit aus Straubing-​Alburg (Niederbayern). Vorbericht. In: Bericht der Bayerischen Bodendenkmalpflege 43/44 (2002/03), 251-259.

Naismith, Rory – Tinti, Francesca (2016). The Forum Hoard of Anglo-Saxon coins / Il ripostiglio dell’Atrium Vestae nel Foro Romano, Roma.

Nosov et al. 2017 = Носов, Е. Н. – Плохов, А. В. – Хвощинская, Н. В. (2017). Рюриково городище. Новые этапы исследований, Санкт-Петербург.

Nedošivina – Zozulja 2012 = Недошивина, Н. Г. – Зозуля, С. С. (2012). Курганы Ярославскохо Поволжья // Русь в IX–X веках археологическая панорама. Отв. ред. Н. А. Макаров, Москва, 179-193.

Owen-Crocker, G. R. (2010). Dress in Anglo-Saxon England, Woodbridge.

Puškina 1996 = Пушкина, Т. А. (1996). Путь из варяг в греки и из грек… Каталог выставки, Москва.

Roesdahl, Else (1981). The Vikings in England and in their Danish homeland, London

Seljun 2017 = Селюн, Д. В. (2017). Оборы в костюмном комплексе среднецнинской мордвы VIII-XI веков (по материалам крюковско-кужновского могильника) // VIII Поленовские чтения «Искусство и педагогика – теоретическое и практическое», Тамбов, 74-79.

Smirnov 1963 = Смирнов, А. П. (1963). Ярославское Поволжье X-XI вв. по материалам Тимеревского, Михайловского и Петровского могильников, Москва.

Sten, Sabine (1979). Osteologisk analys OFL 297-69-B, Björkö (Birka), Adelsö sn, Stockholm Upl, Osteologiska forsknings laboratoriet, Stockholms universitet, Stockholm.

Stenberger, Mårten (1947). Die Schatzfunde Gotlands. Der Wikingerzeit. II. Fundbeschreibung und Tafeln, Lund.

Strobin, Jarosław – Żołędziowski, Karol (2021). Wytwórczość metaloplastyczna z osady w Janowie Pomorskim. Wyniki specjalistycznych badań artetaktów z metali kolorowych i szlachetnychpozyskanych w sezonach badawczych 1984-1991 oraz 2000-2008, Elbląg.

Širinskij 1999 = Ширинский, С. С. (1999). Указатель материалов курганов, исследованных В.И. Сизовым у д. Гнёздово в 1881-1901 гг. // Гнёздовский могильник. Археологические раскопки 1874-1901 гг. (по материалам ГИМ). Часть I. Труды ГИМ. Памятники культуры. Вып. XXXVI, Москва, 87-146.

Thomas, Gabor (2007). Two Anglo-Saxon hooked-tags from Vesle Hjerkinn, Norway. In: Weber, Birthe et al. (eds.). Vesle Hjerkinn Kongens gård og sælehus, Oslo, 83-86.

Thomas, Gabor (2009). The hooked-tags. In: Evans, D. H. – Loveluck, C. (eds.). Life and Economy at Early Medieval Flixborough, c. AD 600-1000: the Artefact Evidence, Oxford, 17-22.

Ungerman, Šimon (2019). Die Wadenriemengarnituren im frühmittelalterlichen Mähren. In: Poláček, Lumír – Kouřil, Pavel (eds.). Internationale Tagungen in Mikulčice IX. Bewaffnung und Reiterausrüstung des 8. bis 10. Jahrhunderts in Mitteleuropa, Brno, 307-341.

Ungerman, Šimon (2020). Calf Straps. In: Poláček, Lumír et al. (2020). Great Moravian Elites From Mikulčice, Brno, 331-337.

Wamers, Egon (2005). Die Macht des Silbers. Karolingische Schätze im Norden, Regensburg.

Webster, Janet – Backhouse, Leslie (1991). The Making of England: Anglo-Saxon Art & Culture AD 600-900, Toronto.

Wilson, D. M. (1964). Anglo-Saxon ornamental metalwork 700-1100 in the British Museum, London.

Yorke, Barbara (2021). Royal Burial in Winchester: Context and Significance. In: Lavelle, R. – Roffey, S. – Weikert, K. (2021). Early Medieval Winchester. Communities, Authority and Power in an Urban Space, c.800-c.1200, Oxford – Philadelphia, 59-80.

Zariņa, Anna (1999). Apģērbs Latvijā 7.–17. gs., Riga.

Žeiere, Irita (2017). Arheoloģiskais tērps: tā darināšana, valkāšana un komplektēšana mūsdienu Latvijā, Rīga.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *