Po sepsání článku o možných fragmentech východní přilby z Birky („Fragmenty přilby z Birky?“) mne můj ruský přítel Pavel Voronin upozornil na další podezřelý fragment, který byl nalezen v oblasti tzv. Posádky (Garrison/Garnison; Bj 596). Pavel mi také poskytl své vlastní fotky, které pořídil ve Státním historickém muzeu (SHM) ve Stockholmu. To bylo téměř vše, co jsem byl schopen vyzvědět – Pavel si není vědom žádné literatury, která by se fragmentem zabývala, není mu známo katalogové číslo ani rok objevu či přesná pozice nálezu. V internetovém katalogu Státního historického muzea se tento předmět nachází pod katalogovým číslem 449257 (Bj 596: 46) a byl přidán do databáze Ny Björnem Gustafssonem 14. 11. 2006.
Fotky a popis
S vědomím toho, že předměty nelze popisovat na základě fotek, se pustíme do povrchního popisu, který však nemusí odpovídat realitě. Předmět, který je označen za „okrajové kování“, je vyrobený z „pozlaceného bronzu“. Na zadní straně předmětu si můžeme povšimnout měděnky.
Kvůli pokroucení nelze přesně určit jeho rozměry; délka se pohybuje kolem 90 mm a šířka kolem 13 mm (zuby nepočítaje). Ze spodního okraje vybíhá 13 patrných kolmých zubů o délce cca 5 mm a šířce 3 mm. Výřezy mezi zuby si udržují pravidelné rozestupy 3 mm. U horního okraje levé poloviny fragmentu se nachází nýtový otvor o průměru 3–4 mm. Boční strany fragmentu svědčí o násilném odtržení.
Fragment má zjevně vlnkovaný profil. Pozlacení se zachovalo v drážkách a nabízí se otázka, zda byla pozlacena celá čelní strana či nikoli. Zlacení zasahuje až na zuby. Vrcholky vlnek nemusely být pozlacené, ale stejně tak mohly být sedřeny a zbaveny pozlacení. Zdobení dnes každopádně působí dojmem tří zlatých pruhů.
Fragment přilby?
Jakmile jsem spatřil fotky předmětu, okamžitě mě napadlo, že může jít o fragment přilby, konkrétně závěsu barmice. Takový nález by v kontextu síně válečníků jistě dával smysl. Ostatně, již dříve jsem referoval o dalších fragmentech přilby, které se nalezly na témže místě. S těmito fragmenty má diskutovaný předmět několik podobností – v obou případech jde o pozlacené bronzové pásky a nápadné jsou podobně široké nýtové otvory, které jsou rozmístěné daleko od sebe. Všechny předměty vykazují poškození bočních stran a naznačují odtržení. Přesto pokládám za nepravděpodobné, že by diskutovaný fragment pocházel z téže přilby, jako dříve popsané fragmenty. Domnívám se tak na základě různých konstrukčních rysů – dřívější fragmenty (šířka 1,9 cm) představují lemující pás na spodním okraji přilby, zatímco zde diskutovaný fragment (šírka cca 1,3 cm) mohl sloužit jako závěs barmice, který byl nanýtovaný na spodní okraj přilby. V tom případě se oba typy pásů musely překrývat, což vzhledem k jejich nákladnosti není pravděpodobné. Dřívější nálezy navíc nemají známky po nýtech na spodním okraji. Jedinou možností, jak by oba pásy mohly být na stejné přilbě, je ta, že by byly nanýtovány na přilbu samostatně a nepřekrývaly se. Podobný systém lze najít na přilbě z ukrajinské Nemie, na které je ozdobný pásek nanýtovaný nad závěsem barmice, který je však reprezentován otvory do zvonu přilby. Kombinaci obou typů fragmentů pokládám za nepravděpodobnou a jako pravděpodobnější se mi jeví možnost, že fragmenty pocházejí z různých přileb.
Přilby doby vikinské
Člověk by si mohl pokládat otázku, stojí-li za to zabývat se tisíc let starým a pokrouceným fragmentem, který může pocházet z přilby. Je potřeba připomenout, že je známo velmi málo archeologicky doložených přileb, které byly vyrobeny nebo se nalezly ve vikinské Skandinávie. Vynecháme-li již zmíněné fragmenty z Birky, jde především fragmenty masek (Tjele, Lokrume, Kyjev, Svatováclavská přilba) a vyobrazení přileb. Jedinou kompletní ověřenou přilbu představuje přilba z Gjermundbu. Dále je známa rytina ze Sigtuny, která zpodobňuje mužskou hlavu s kónickou přilbicí. Zatím neověřeným nálezem zůstává přilba z anglické řeky Tees, která je nápadně podobná přilbě z Gjermundbu. Dále se na internetových aukcích objevují přilby, ale jejich pravost nelze ověřit. K podrobnějším datům doporučuji přečíst článek „Grafnir hjálmar“.
Komparativní materiál – závěs barmice
Z toho vyplývá, že ve Skandinávii známe metodu zavěšení barmice pouze u přilby z Gjermundbu, a proto je třeba zkoumat tuto problematiku ze širší perspektivy. Dochování a interpretace zařízení sloužící k uchycení barmice je obecně problematické. V mnoha případech se po obvodu spodního okraje nacházejí otvory bez pozůstatků barmice, a jelikož díry jsou poměrně daleko od sebe, vyvstává komplikace. Za takových okolností není ani jisté, že otvory sloužily k uchycení ochrany krku, protože stejně dobře mohly sloužit k přinýtování výplně přilby či řemínků. To je například problém přileb z polských nalezišť Lednice (Ostrów Lednicki) a Orchowa (Jeziora Orchowskie), již zmíněné Nemie, Olomouci nebo norského Gjermundbu. U těchto přileb nemůžeme s absolutní jistotou tvrdit, zda otvory:
- nesloužily k přinýtování výplně přilby nebo řemínků.
- nesloužily k uchycení kroužků, na kterých byla pověšena barmice.
- nesloužily k uchycení koženého pásku na vnitřní straně přilby, na kterém byla pověšena barmice nebo jiná ochrana krku.
- nesloužily k uchycení horizontálně nasměrovaných oček, kterými byl provlečen drát, na němž byla zavěšena barmice.
Při posuzování výše zmíněných přileb se nesmíme dopustit generalizace. Měli bychom brát každý nález samostatně a zohlednit vzdálenost otvorů od spodního okraje přilby a další faktory. U přilby z Gjermundbu se otvory nacházejí dost blízko spodnímu okraji a ve dvou z nich se stále nacházejí kroužky, a proto se domnívám, že za tyto kroužky mohla být pověšena barmice (viz také např. Vike 2000: 8), třebaže byly vysloveny názory, že otvory se nacházejí daleko od sebe (2 cm), a tak v nich byl uchycen spíše kožený závěs vyztužený kovovými pásky (Munksgaard 1984: 87).
Zde diskutovaný předmět však může představovat sofistikovanější metodu, kterou nacházíme na několika evropských přilbách. Tato metoda spočívá v nanýtování samostatného plného pásu, kterým je provlečen drát, na který je pověšena barmice. Kroužky z pásku vystupují skrze zářezy na jeho spodním okraji. Tato metoda je časově i finančně náročná, ale je velmi efektivní a zároveň vzhledná. Můžeme rozdělovat dva podtypy této metody:
-
podtyp A: základ závěsu barmice představuje přehnutý plech, do kterého se vysekají či vystříhají zářezy. Obě části plechu se přinýtují ke spodnímu okraji přilby (na její obvodový pás) a do zářezů se postupně vkládají kroužky držící barmici a skrz ně se protahuje drát. Tuto metodu lze nalézt na přilbě z Coppergate (široký 10,3 mm), přilbách ze Stromovky, přilbě z Gnězdova a Bojné, svatováclavské přilbě a také na některých přilbách z doby vendelské (Valsgärde 7, 8, Vendel 12 a dost možná také Vallentuny). Závěs přilby z Coppergate je vyrobený z mosazi (Tweddle 1992: 960–965, 999–1003, 1052–1053), zatímco závěsy vendelských přileb jsou bronzové (Arwidsson 1977: 23, Abb. 24; Arwidsson 1954: 24, Abb. 10), závěs svatováclavské přilby byl stříbrný a špatně zachované závěsy přileb ze Stromovky, Bojné z Gnězdova 1 jsou železné (viz článek „Přilba z Bojné (?)“).
-
podtyp B: základ závěsu barmice je plech, jehož zuby jsou ohnuté dozadu a tvoří tunel, kterým je prostrčen drát, stejně jako u podtypu A. Tato metoda se objevuje u řady východních přileb typu „Černá mohyla“ 10.-11 století. Závěsy jsou vždy železné a nejčastěji postříbřené. To se například týká nedávno objevené přilby, o které referuje A. N. Kirpičnikov (Kirpičnikov 2009: 6–8) a která je uložena v galerii „Ruská komnata“. Její železný, postříbřený a rytinami ozdobený závěs barmice je široký 1,8 cm (Kirpičnikov 2009: 8).
Na stejné metodě jako podtypy A a B fungují průvlaky, které se objevují u dalších přileb z vendelského období (Vendel 1 a Valsgärde 6). Skrze tyto bronzové průvlaky, které jsou nanýtovány na spodní okraj přilby, je provlečen drát se zavěšenou barmicí (Arwidsson 1942: 28–9, Abb. 20). Svým způsobem jde o jednodušší alternativu výše zmíněných metod, které využívají plnou ochranu zavěšovacího zařízení. Podobnou metodu ve formě jednoduchých oček nalezneme také u zadní strany lícnic přilby z Coppergate:
Jestliže jsme výše zmínili horizontálně nasměrovaná očka, pak bychom se měli zmínit například o přilbách z Pécse, Kazazova nebo Gorzuch. Na těchto východních přilbách (a jak jsme naznačili výše, možná také u některých kónických přileb) se objevuje další jednodušší metoda závěsu přilby – jednoduchá očka z drátu (v ruské terminologii tzv. ouška), kterými je protažen drát se zavěšenou barmicí. Opět můžeme rozlišovat mezi dvěma podtypy:
- podtyp A: očka se nacházejí na zvonu přilby (např. přilba z Pécse, Kazazova, detektorářský nález z Lvovské oblasti).
- podtyp B: očka se nacházejí na pásku, který je nanýtován na okraj přilby (např. přilba z Gorzuch).
Metoda používající očka, která se na přilbách objevila někdy na přelomu 10. a 11. století, však má své nevýhody. Vytváří překážku na vnější straně přilby, která má být co nejhladší, a rána do této překážky může vést ke rozhození, zranění a zároveň poškození závěsného zařízení. Současně tato metoda nepůsobí tak vzhledně, jako dříve zmiňované plné závěsy nebo průvlaky.
Pokud jde o fragment z Birky, mohl náležet k plným závěsům. Vzhledem k nekompletnosti však není možné určit, zda patřil k podtypu A nebo B. Sergej Kainov ze Státního historického muzea v Moskvě, s nímž jsem tento fragment konzultoval, mi sdělil, že s přihlédnutím k použitému materiálu (bronz) se domnívá, že fragment spíše náležel k podtypu A, ale přináležitost k podtypu B nelze vyloučit. Spojitost síně s východním kulturním okruhem byla potvrzena (Hedenstierna-Jonson 2006: 17–21), a tak se nabízejí obě možnosti. Detailní zkoumání závěsných zoubků, které jsou nyní narovnané či dokonce otočené na druhou stranu, by mohlo přinést odpověď na otázku, zda byl z fragmentu odtržen zadní/vnitřní díl (podtyp A), nebo fragment zadní/vnitřní díl pásu postrádal a zoubky byly jednoduše ohnuté (podtyp B).
Výpovědní hodnota fragmentu
Přestože nález by se mohl zdát bezvýznamný, v případě, že náležel k přilbě, by mohl mít vysokou výpovědní hodnotu. Tu se pokusím vyjádřit následovně:
- V případě, že fragment představuje závěs přilby, obohacuje skandinávský materiál týkající se přileb, který se skládá především z masek a metodu závěsu naznačuje pouze v jednom případě (Gjermundbu, nepočítáme-li nepotvrzenou přilbu z Tees).
- Fragment může prokazovat, že skandinávské přilby používaly efektivní zařízení k zavěšení barmice. Při rekonstrukci vikinských přileb se často přistupuje k metodě, která spočívá v navrtání velkého množství děr po obvodu. Barmice se poté jednoduše navleče. Srovnáním závěsných zařízení se ukazuje, že tento způsob nebyl používán, zřejmě proto, že vyžadoval značné úsilí. Plný závěs v porovnání vyžaduje zlomek nýtování, zpevňuje okraj přilby a poskytuje možnost zdobení.
- Fragment připomíná, že přilby doby vikinské byly zdobené drahými kovy, jak se ukazuje i u ostatních fragmentů a v písemných pramenech. Kontext nálezu (síň) naznačuje bojový charakter, možná původní zdobená přilba tedy nemusela být pouhou maskou, nýbrž byla určena k boji, což dost možná souvisí s podobou fragmentu.
- Jestliže bylo v článku o předchozích fragmentech řečeno, že zhruba 300 kroužků mohlo náležet k barmici (Ehlton 2003: 17), pak mohly náležet k tomuto fragmentu, stejně jako k předchozím fragmentům.
Poděkování
V prvé řadě bych chtěl poděkovat Pavlu Voroninovi, který poskytl fotografie a umožnil tak vznik článku. Dále bych chtěl poděkovat Sergeji Kainovovi za četné konzultace nejen fragmentu z Birky, ale také komparativního materiálu. Dík patří také Romanu Královi a Richardu Grünfeldovi za konzultaci. Současně bych chtěl vyjádřit svůj vděk Janu Zbránkovi, který se ochotně pustil do ilustrací.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
Zdroje
ARWIDSSON, Greta (1942). Valsgärde 6, Uppsala.
ARWIDSSON, Greta (1954). Valsgärde 8, Uppsala.
ARWIDSSON, Greta (1977). Valsgärde 7, Lund.
EHLTON, Fredrik (2003). Ringväv från Birkas garnison, Stockholm [vysokoškolská práce]. Dostupné z: http://www.themailresearchsociety.erikds.com/pdf/tmrs_pdf_19.pdf.
HEDENSTIERNA-JONSON, Charlotte (2006). The Birka Warrior – the material culture of a martial society, Stockholm [doktorská práce]. Dostupné z: http://su.diva-portal.org/smash/get/diva2:189759/FULLTEXT01.pdf.
KALMRING, Sven (2014). A conical bronze boss and Hedeby´s Eastern connection. In: Fornvännen 109, Stockholm. Dostupné z: https://www.academia.edu/6845231/A_conical_bronze_boss_and_Hedebys_Eastern_connection.
Kirpičnikov 2009 = Кирпичников А. Н. (2009). Раннесредневековые золоченые шлемы, Sankt-Petěrburg. Dostupné z:
http://swordmaster.org/2011/06/13/rannesrednevekovye-zolochenye-shlemy.html.
MUNKSGAARD, Elisabeth (1984). A Viking Age smith, his tools and his stock-in-trade. In: Offa 41, Neumünster: 85–89.
TWEDDLE, Dominic (1992) (ed.). The Anglian Helmet from 16-22 Coppergate, The Archaeology of York. The Small Finds AY 17/8, York.
VIKE, Vegard (2000). Ring weave : A metallographical analysis of ring mail material at the Oldsaksamlingen in Oslo, Oslo [vysokoškolská práce]. Dostupné z: http://folk.uio.no/vegardav/brynje/Ring_Weave_Vegard_Vike_2000_(translated_Ny_Bj%C3%B6rn_Gustafsson).pdf.
Přilby typu Stromovka/Gnězdovo, dostupné z: http://livinghistory.cz/node/421.
Přilby v raném středověku, dostupné z: http://www.curiavitkov.cz/valka21.html.
Rekonstrukce kónické „normanské“ přilby z jednoho kusu dle nálezu z Olomouce – 11.–12. st., dostupné z: http://www.curiavitkov.cz/clanek20.html.