Součástí permanentní výstavy muzea v dánském Moesgårdu je od roku 2017 neobvyklý exponát, jehož si na fotkách povšimlo hned několik bystrých reenactorů – dosud neznámé pouzdro sekery. Organických nálezů tohoto typu obecně z raně středověké Evropy není mnoho, necelé tři desítky. Jelikož mě fanoušek projektu, který si nepřeje být jmenován, vybavil řadou snímků z mnoha úhlů, rozhodl jsem se vytvořit samostatný článek a uvést pouzdro do obecného povědomí.
Dřevěné pouzdro ze Fribrødre Å.
Převzato z Skamby Madsen – Klassen 2010: Fig. 177.
Úvod
V roce 1982 byly započaty archeologické vykopávky lokality Fribrødre Å na dánském ostrovu Falster, které přinesly mimořádně zajímavé výsledky. Na lokalitě, která fungovala v letech 1050-1105, se totiž nacházela loděnice, na kterou poukazují četné nálezy lodních dílů ze dřeva a kovu. Jedním z nálezů, které nejsou námořního charakteru, ale který může souviset s výrobou lodí, je pouzdo na dlouhou čepel, velmi pravděpodobně sekeru. Pouzdro bylo doposud jednou publikováno, a to v knize Fribrødre Å: A Late 11th Century Ship-handling Site on Falster (Skamby Madsen – Klassen 2010: 272-3, 458).
Pouzdro patří do sbírky Národního muzea v Kodani a má inventární číslo D293/1982. V jediné dosavadní publikaci má katalogové číslo SA 1. Pouzdro je dlouhodobě zapůjčeno do expozice muzea v Moesgårdu.
Pozice Fribrødre Å na mapě Evropy.
Popis
Pouzdro, které je vyrobeno ze dřeva brslenu evropského, má celkovou délku 21,5 cm, maximální tloušťku 1,5 cm a výšku 2,2 cm. Je mírně prohnuté, čímž kopíruje zahnutí dlouhého břitu. Průřez je vajíčkovitý, hrany jsou zaoblené. Ve středu vnitřní strany se nachází spára o šíři 0,5 – 1 cm, která je 1 cm hluboká a která na jedné straně dosahuje konce pouzdra, na druhé straně je od konce odsazena 1,8 cm. Oba konce jsou zřejmě záměrně odlomené a nereprezentují konce původního pouzdra. Zhruba na polovině délky je jedna ze stran odlomená.
Čepel, pro kterou bylo pouzdro určeno, bylo mírně prohnuté a mělo minimální délku 19,7 cm. Sekera je nejpravděpodobnějším kandidátem, přičemž není nemožné, že šlo o sekeru na zpracování dřeva. Nutno podotknout, že v muzeu v Moesgårdu je pouzdro vystaveno se sekerou, která však nepochází ze stejné lokality – jde o nález z hradiště Teterow (Berlekamp et al. 1979: Taf. 45/77; Waurick – Böhme 1992: 96).
Všechny fotografie z muzea v Moesgårdu lze stáhnout po kliknutí na následující tlačítko:
Výběr úhlů pouzdra z expozice moesgårdského muzea.
Analogie
V současné chvíli je nám v Evropě z období 9.-12. století známo spolu s výše diskutovaným kusem nejméně 24 organických pouzder a 3 plechová pouzdra na sekery či podobné předměty. Organické kusy pocházejí z Dublinu (Lang 1988: 43, Fig. 3, 81), Haithabu (Westphal 2007: Taf. 30-1), Sigtuny (Floderus 1941: 102; Kitzler Åhfeldt 2011), Šlesviku (Saggau 2006: 264), Novgorodu (Kainov – Singh 2016), Vollu a Horstadu (Vlasatý 2017), jak se můžete blíže dozvědět v článku Organická pouzdra na sekery 9.-12. století. Použitými materiály je dřevo z brslenu, břízy, borovice, buku, dubu, jalovce, olše, smrku, tisu a vrby a losí paroh. Pouzdra jsou často dekorována a mají různé metody upevnění. Typická délka spár 79–130 mm naznačuje, že přináležely sekerám s kratším (do 100 mm) nebo středně dlouhým (101–140 mm) ostřím, avšak jedno z pouzder je určeno pro ostří dlouhé 23,5 cm. Pouzdro z Fribrødre Å tvarově zapadá k typu 1 (Westphal 2007: Taf. 30) a velikostně nejbližší paralelou je dlouhé pouzdo ze Šlesviku (Saggau 2006: 264).
Kovová pouzdra jsou známa z velkomoravské a staroruského prostředí a jsou diskutována v samostatném článku Plechová pouzdra na sekery.
Navržené varianty upevnění dřevěných pouzder.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
Literatura
Berlekamp, Hansdieter et al. (1979). Corpus archäologischer Quellen zur Frühgeschichte auf dem Gebiet der Deutschen Demokratischen Republik. 2. Lieferung: Bezirke Rostock (Ostteil), Neubrandenburg.
Floderus, Erik (1941). Sigtuna: Sveriges äldsta medeltidsstad, Stockholm.
Kainov – Singh 2016 = Каинов, С. Ю. – Сингх, В. К. (2016). Деревянный чехол топора с Троицкого раскопа // Новгород и Новгородская земля. Вып. 30, 196–203.
Kitzler Åhfeldt, Laila (2011). Några träfynd i Sigtuna under runstenstid. In: Situne Dei 2011, 49–60.
Lang, J. T. (1988). Viking-Age Decorated Wood, Dublin.
Saggau, H. E. (2006). Gehauene und geschnitzte Holzfunde aus dem mittelalterlichen Schleswig. In: Holzfunde aus dem mittelalterlichen Schleswig (Ausgrabungen in Schleswig. Berichte und Studien 17), Neumünster, 199–304.
Skamby Madsen, Jan – Klassen, Lutz (2010). Fribrødre Å: A Late 11th Century Ship-handling Site on Falster, Højbjerg.
Vlasatý, Tomáš (2017). The man from Voll. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2022-03-21]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/en/the-man-from-voll/.
Waurick, Götz – Böhme, H. W. (1992). Das Reich der Salier, 1024-1125. Katalog zur Ausstellung des Landes Rheinland-Pfalz, Sigmaringen.
Westphal, Florian (2007). Die Holzfunde von Haithabu, (Die Ausgrabungen in Haithabu 11), Neumünster.
