Při psaní Přehodnocení přilby z Yarmu jsme zmínili přilbu nalezenou v řece Sommě u města Abbeville. S takřka ročním odstupem, během kterého byla přilba znovu publikována tiskem, cítíme, že uzrál čas k vytvoření separátního příspěvku o této přilbě, která může představovat klíč k poznání větší skupiny přileb rozmístěných kolem Severního moře.
Okolnosti nálezu, uložení a dosavadní publikace
Přilba byla údajně nalezena v řece Sommě u francouzského města Abbeville, zřejmě v 19. století, s určitostí před rokem 1875. Po svém objevení byla spolu s řadou dalších předmětů předána archeologem Boucherem de Perthes (1788 – 1868) Muzeu dělostřelectva (Musée d’artillerie) v Paříži, které dnes odpovídá Muzeu armády (Musée de l’Armée). Tam se předmět nachází dodnes pod inventárním číslem H3. Toto inventární číslo má předmět nejpozději od roku 1890.
Pozice města Abbeville na mapě Evropy.
Do dnešního dne byla přilba publikována pouze omezeně. Nejstarší nám známou publikaci přilby zajistil Viollet-le-Duc (1875: 104-5), který zachytil poměrně věrnou kresbu. Přilba figuruje také v Robertově soupisu (Robert 1890: 167). Nakolik víme, ve 20. století přilba nebyla publikována, zřejmě proto, že byla považována za falzum. V nedávné době se předmět podařilo ohledat francouzskému badateli Baptistovi, který ji roku 2022 poprvé publikoval s fotkami (Baptiste 2022: 88-9). Fotky poupravují některé detaily známé z dřívější kresby.
V následujícím textu se kloníme k názoru, že navzdory bizarnímu vzhledu přilba z řeky Sommy může být originální a nikoli novodobým padělkem. Je sice pravda, že helma je součástí vysoce pochybné kolekce, avšak v 19. století nebyla známa žádná přilba s podobnými prvky, které by mohly být kopírovány – přilba z hrobu XIV z Vendelu byla nalezena v 80.-90. letech 19. století, přilba z Brém v roce 1924, přilba z Groningenu roku 1941, přilba z Yarmu v 50. letech 20. století a přilba z Coppergatu roku 1982. Kombinování do té doby neznámých doplňků zvonu je by bylo dílem skvělého řemeslníka, který by musel mít expertní typologické znalosti paralel v době, kdy ještě nebyly objeveny. Nemůžeme vyloučit možnost, že přilba ze Sommy je falzem vytvořeným na základě dobové ikonografie, ale v takovém případě se musíme ptát, které raně středověké scény byly obecně známé kolem roku 1870. Je stejně tak možné, že přilba vznikla kompilací více kusů nebo raně středověkou nebo dokonce recentní úpravou starší helmy. Samozřejmě se nabízí otázka, že přilba z Yarmu by mohla být padělkem založeným na přilbě z řeky Sommy, ale jak jsme výše ukázali, diskutovaná přilba je v literatuře takřka neznámá i mezi odborníky, natož pak mezi falsifikátory. Přes řadu podobností však obě přilby vykazují odlišnosti. Pravost je však potřeba ověřit archeometalurgickým rozborem a podrobnou publikací.
Přilba z řeky Sommy. Zdroj: Viollet-le-Duc 1875: 104.
Popis nálezu
Základem přilby je dopředu naděrovaný obdélný pás o relativně jednotné šířce, tvořící budoucí obvodový pás, který byl stočen do oválného tvaru kopírujícího hlavu, přeložen na zátylku a snýtován. Snýtování je provedeno nejméně dvěma nýty a je posunuto mírně od středu šířky přilby. Spodní okraj pásu je pravoúhle vyhnut vně zamýšleného středu přilby a tvoří krempu. Výška obvodového pásu v ohnutém stavu musí být alespoň 4 cm. V ohybu pásu se nachází neznámý počet otvorů blízký 12, které se zdají být vyraženy směrem dovnitř zvonu až po ohnutí pásu a které zřejmě sloužily k upevnění výstelky. Rozestup těchto otvorů je zhruba 3-4 cm. Krempa vykazuje neobvyklé a nevzhledné zvlnění, které vzniklo poboucháním kladiva. Veškeré nýtování nacházející se na helmě je provedeno nýty s neesteticky rozklepanými plochými hlavami.
Přilba z řeky Sommy. Zdroj: Baptiste 2022: 89, upraveno.
Dovnitř takto vzniklého oválu je v linii od čela po zátylek pomocí dvojic nýtů nanýtován temenní pás o šířce přinejmenším 5 cm. Pás se směrem k obvodovému pásu mírně rozšiřuje. Nýt použitý k pronýtování konců obvodového pásu na zátylku je zřejmě využit při upevnění temenního pásu. Temenní pás byl dopředu naděrovaný podél svých delších stran, ale otvory se nezdají být vytvořeny dokonale symetricky a počet otvorů na každé straně variuje mezi 4-6. Kolmo na temenní pás (v linii od ucha k uchu) je vnýtován další pás, který se na vrcholu přilby dotýká spodní strany výše zmíněného temenního pásu. Pokud jde o počty nýtů a otvorů, jsou oba pásy identické. Křížení pásů není, alespoň dle dostupných materiálů, pronýtováno. Připojením těchto dvou dílů vzniká základní kostra, jejíž výhoda spočívá v možnosti průběžné kontroly výsledku s velikostí hlavy budoucího nositele. Vrchol zvonu je zaoblený, nezdobený vystuplým žebrem ani výstupkem.
Dovnitř kostry jsou následně vsazeny čtyři trojúhelné, dopředu naděrované výplně, jejichž připevnění dotvořilo zvon helmy. Výplně jsou k obvodovému pásu připevněny pomocí dvojic nýtů, k temenním pásům pomocí dvojic či trojic. Rohy temenního pásu jsou pravděpodobně připevněny k obvodovému pásu i k výplním současně (dochází tak ke trojnásobku síly materiálu). Výplně jsou ploché, bez zesilujících výztuží, dnes se u nich objevují významné defekty. Zvon s krempou má dle Viollet-le-Duce délku 21 cm a výšku 17,5 cm.
Přilba z řeky Sommy. Zdroj: Baptiste 2022: 89, upraveno.
Zvon je posléze osazen třemi pozoruhodnými komponenty. Prvním z nich je dlouhý nánosek tvaru přesýpacích hodin, který zasahuje až na temenní pás a směrem ke spodnímu konci se špachtlovitě rozšiřuje. Je upevněn celkem třemi nýty – dvěma k obvodovému pásu, jedním k temennímu pásu. Spodní polovina nánosku je vypouklá, což je rys použitý k minimalizaci prohnutí směrem k nositelovu nosu. Spodní hrana nánosku je mírně prohnutá; celkově se nánosek zdá přesahovat nositelův nos. Krempa obvodového pásu se v místě nánosku zdá být záměrně odstraněna. Druhým komponentem jsou nevysoké trojúhelné lícnice, které nedosahují úrovně spodního konce nánosku a které vytvářejí nevelké průzory pro oči. Horní hrana lícnic je pravoúhle ohnuta a je napevno přinýtována ke spodní straně krempy obvodového pásu zvonu nejméně třemi nýty. Hrana lícnic, které byla v kontaktu s obličejem, se jeví být mírně zahnutá a uzpůsobena pohodlnějšímu nošení. Posledním dílem, jenž je třeba zmínit, je chránič zátylku. Tento je vytvořen z jednoho troúhelného plechu, jehož špice je svedena do silného bodce, zabodnuta do otvoru na krempě zvonu a stočena do oblouku. Spodní hrana chrániče je srolována.
Přilba z řeky Sommy. Zdroj: Baptiste 2022: 89, upraveno.
Analogie a datace
Srovnání nálezu se známými paralelami a navržení datace v dostupné literatuře není uspokojivě vyřešeno. Přilba svou konstrukcí zvonu nepopiratelně zapadá mezi tzv. pásové přilby (Bandhelme), o čemž svědčí celkový tvar, šíře pásů a počty použitých nýtů. Varianty operující se čtyřsegmentovým zvonem a temenními pásy jsou běžné v 5.-8. století (Miks 2009: Abb. 4), temenní pás užitý v linii od čela po zátylek se vyskytuje na kontinentu a Blízkém východě (Vogt 2006: 283-293) i anglosaské Anglii (Hood et al. 2012; Meadows 2019; Tweddle 1992), přičemž se vymezuje podskupina přileb, které mají plné pásy v obou směrech, jež se křižují na vrcholku (Bretzenheim a Voivoda, viz Vagalinski 1998; Vogt 2006: 283-6). Pokud jde o zvon, přilbu jednoduše nelze datovat do horizontu po roku 800 – jak ukazuje i přilba z Coppergatu, jež je datovaná do 3. čtvrt. 8. století (Tweddle 1992: 1082).
Konstrukční schéma tzv. pásových přileb. Zdroj: Miks 2009: Abb. 4.
Vyhnutí okraje zvonu směrem ven a vytvoření krempy známe u celkem čtyř přileb této konstrukce. Jedná se o přilbu z bulharského Novakova, která je datována do 5.-6. století (Biernacki 2012: 99-100; Parušev 2002), přilbu z německých Brém (Grohne 1929: 73-5; Lonke 1925; 1946: 37-41; Vogt 2006: Taf. 56), přilbu z nizozemského Groningenu (van Griffen 1954; Kubik 2016: Fig. 16) a přilbu pocházející z britského Yarmu (Caple 2020). Poslední tři jmenované, zejména pak přilba z Yarmu, jež rovněž disponuje otvory na krempě a obdobnými nýty, tvoří nejbližší paralely diskutovaného nálezu. Přilby z Brém a Groningenu jsou na základě hrotitých nýtů přibližně datovány do období let 650-800 (Kubik 2016: 99; 2017: 158), což potvrdila také revize stratigrafie brémského nálezu (Bischop 2014: 418-9; Rech 2004: 62-4). Přilbu z Yarmu nelze datovat jinak než analogicky, a to do téhož období (viz Přehodnocení přilby z Yarmu).
Fotografie přilby z Yarmu, pořízené Mattem Bunkerem.
Přilby z Groningenu (vlevo) a Brém (vpravo). Zdroj: Kubik 2016: Fig. 16.
Vydutý nánosek má podobnost ve vydutém nánosku masky přilby z Yarmu. Další blízké paralely nánosku v horizontu 6.-8. století představují nánosky přilby z Coppergatu (Tweddle 1992), přilby z Ultuny (Tweddle 1992: Fig. 544), hrobu XIV z Vendelu (Tweddle 1992: Fig. 537, 539) a hrobu z gotlandského Endre backe (Nerman 1969: Taf. 65). Délkou se nánosek nejvíce přibližuje nánosku přilby z Coppergatu. Obecně řečeno samotný nánosek nepřispívá k zúžení navržené datace.
Chránič zátylku je slibnější, protože nejde o obvyklý rys. Analogické chrániče, avšak upevněné panty, se nacházejí na přilbách z Ultuny, z hrobu XIV z Vendelu, z hrobu 5 z Valsgärde (Lindqvist 1931) a z gotlandské lokality Broa (Nerman 1969: Taf. 66). Všechny čtyři přilby lze při absolutním datování zařadit mezi roky 520-720 (Kyhlberg 2013: 111; Tweddle 1992: 1109, 1115). Pokud jde o lícnice, po 6. století se zdají na kontinentu ustupovat a přežívají ve Skandinávii (Tweddle 1992: Figs. 537, 539) a anglosaské Británii (Fern 2019: 80-9; Meadows 2019: 25; Tweedle 1992: 989-997), přičemž nejmladší lícnice evidujeme u přilby z Coppergatu ve 3. čtvrt. 8. století.
Při hodnocení přilby se potýkáme s nedostatkem analogických kusů, které by umožňovaly stanovit, zda přilby z Brém, Groningenu, Sommy a Yarmu tvoří jednu skupinu přibližně stejného stáří, anebo jde o různé vývojové stupně s rozdílným datem výroby. Nakolik můžeme soudit, všechny tyto přilby se pohybují na chronogické ose, jejíž začátek je vymezen přilbou z hrobu XIV ve Vendelu (520-625; Tweddle 1992: 1109) a jejíž konec označuje přilba z Coppergatu (3. čtvrt. 8. století; Tweddle 1992). Přilby ze Sommy a Yarmu si jsou navzájem natolik podobné, že lze spekulovat o podobném stáří. Pokud toto přijememe, limitem se nám stane období od zkonstruování přilby z hrobu 6 ve Valsgärde (620-720; Kyhlberg 2013: 111) po ukončení užívání pásových chráničů zátylku (1. čtvrt. 8. století). Pokud bychom všechny čtyři přilby považovaly za výrobky jedné generace, datace by byla na jedné straně omezena použitím hrotitých nýtů k pol. 7. století, na straně druhé pak užitím chrániče zátylku k 1. čtvrt. 8. století. Dosavadní publikace datují přilbu do 9.-10. století (Baptiste 2022: 88) či 12. století (Viollet-le-Duc 1875: 104), což se nám nejeví jako korektní závěr.
Pokud je přilba z řeky Sommy pravá a vyrobená kompletně v jednom okamžiku, je cenným artefaktem nejpravděpodobněji z období let 620-775, který rozšiřuje omezený korpus přileb 7.-8. století v okolí Severního moře. Její znovuobjevení v literatuře může vrhnout nové světlo nejen na přilbu z Yarmu, ale také na vývoj pásových přileb, které byly ještě v 6. století vyráběny prosté a bez ochrany obličeje či krku (např. Hood et al. 2012). Před všeobecným přijetím akademické obce je však zapotřebí moderního ohledání a řádného publikování tiskem.
Poděkování
Tento článek by nemohl vzniknout bez pomoci několika lidí. V první řadě je třeba poděkovat Adamu Kubikovi, který nás na přilbu upozornil. Naše velké díky zasluhuje badatel a reenactor N. P. Baptiste, který přilbu osobně ohledal a následně publikoval. Svou vděčnost vyjadřujeme též Michalu Havelkovi (baba_jaga_atelier), který nám pomohl editovat ilustrace.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte nám napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
Bibliografie
Baptiste, N. P. (2022). Armes & Armures. Tome 1, VIe-XIIe siècles, Bayeux.
Biernacki, A. B. (2012). Early Byzantine Iron Helmets from Novae (the Diocese of Thrace). In: Böhlendorf-Arslan, B. – Ricci, A. (eds.). BYZAS 15, Byzantine Small Finds in Archaeological Contexts, Istanbul, 91-104.
Bischop, Dieter (2014). Der Bistumssitz Bremen im späten 8. und 9. Jahrhundert. In: Weiss, R.-M. – Klammt, A. (eds.). Mythos Hammaburg. Archäologische Entdeckungen zu den Anfängen Hamburgs, Hamburg, 417–433.
Caple, Chris (2020). The Yarm Helmet. In: Medieval Archaeology 64:1, 31-64.
Fern, Chris (2019). Characterising the Objects. In: Fern, Ch. – Dickinson, T. – Webster, L. (2019). The Staffordshire Hoard. An Anglo-Saxon Treasure, London, 29-122.
Grohne, Ernst (1929). Bremische Boden- und Baggerfunde. In: Jahresschrift des Focke-Museums 1929, 44–102.
Hood, Jamie et al. (2012). Investigating and Interpreting an Early-to-mid Sixth-century Frankish Style Helmet. In: British Museum Technical Research Bulletin 6, 83–95.
Kubik, A. L. (2016). Introduction to studies on late Sasanian protective armour. The Yarysh-Mardy helmet. In: Historia I Świat 5, Siedlce, 77-105.
Kubik, A. L. (2017). Hełmy Azji Południowo-Zachodniej pomiędzy VI – VIII w.n.e. Zarys problematyki, Siedlce.
Kyhlberg, Ola (2013). Leadership cult and burial practise. In: Munktell, Ing-Marie (ed.). Valsgärde 1, 2 & 4, Uppsala, 109-144.
Lindqvist, Sune (1931). En hjälm från Valsgärde, Uppsala.
Lonke, Alwin (1925). Ein Spangenhelm aus Bremen. In: Praehistorische Zeitschrift 16, 196-197.
Lonke, Alwin (1946). Römisch-Germanisches. Sechs Untersuchungen, Gießen.
Meadows, Ian (2019). The Pioneer Burial: a High-Status Anglian Warrior Burial from Wollaston Northamptonshire, Oxford.
Miks, Christian (2009). Relikte eines frühmittelalterlichen Oberschichtgrabes? Überlegungen zu einem Konvolut bemerkenswerter Objekte aus dem Kunsthandel. In: Jahrbuch des Römisch-Germanischen Zentralmuseums 56, 395-538.
Nerman, Birger (1969). Die Vendelzeit Gotlands II. Tafeln, Stockholm.
Parušev 2002 = Парушев, Веселин (2002). Средновековен шлем от Варненско // Оръжие и снаряжение през късната античност и средновековието IV – XV в. Отв. ред. Baлepu Йomoв et al., Варна, 191-194.
Rech, Manfred (2004). Gefundene Vergangenheit – Archäologie des Mittelalters in Bremen, Bonn.
Robert, Léon (1890). Catalogue des collections composant le Musée d’artillerie en 1889, T. 2, Paris.
Tweddle, Dominic (1992). The Anglian Helmet from 16-22 Coppergate, The Archaeology of York. The Small Finds AY 17/8, York.
Vagalinski, Lyudmil (1998). Ein neuer spätantiker Segmenthelm aus Voivoda, Schumengebeit (Nordostbulgarien). In: Archaeologia Bulgarica 1, 96-106.
van Griffen, A. E. (1954). Zwei merkwürdige Funde. In: Palaeohistoria 3, 225-244.
Viollet-le-Duc, Eugéne (1875). Dictionnaire raisonné du mobilier français de l’époque carlovingienne à la Renaissance, T. 6, Paris.
Vogt, Mahand (2006). Spangenhelme: Baldenheim Und Verwandte Typen, Mainz.
