Řada článků, umístěných na těchto stránkách a věnovaných raně středověkým pouzdrům a pochvám, směřuje k závěru, že všechny ostré nástroje a zbraně (meče, kopí, sekery, nože, jehly a další) byly opatřeny pouzdry, které zabraňovaly poranění a opotřebení ostří a hrotů předmětů. V tomto přehledovém článku bychom se rádi podívali na pouzdra nůžek, které patří mezi opomíjené, v minulosti však hojně používané nástroje. Náš záběr bude širší, abychom ukázali kontinuitu používání organických materiálů – dřeva a kůže.
Průřez historií
Doba bronzová
Nejstarší dřevěné pouzdro na nůžky, které je nám známo, pochází z britské lokality Must Farm, datované do období 1750 př. n. l. – 800 př. n. l., a prozatím není publikované tiskem. Dle dostupných informací z muzea v Peterborough bylo nalezeno společně s bronzovými nůžkami. Pouzdro kopíruje tvar nůžek a vnitřní prostor je členěn tak, aby do něj nůžky dokonale zapadly. V pouzdru se nachází otvor, který se mohl podílet na připevnění protikusu a zavírání obou částí dohromady.
.jpg)
Pouzdro z lokality Must Farm. Fotografie byly převzaty z webu Global British Archaeology, Wikipedie a Journals of a Time Traveller.
Doba stěhování národů
Ze skandinávských hrobů období stěhování národů známe nejméně dvanáct pouzder, z nichž 8 pochází z Norska, dvě ze Švédska, jedno z Bornholmu a jedno z Německa. Nejzachovanějším pouzdrem je to, které bylo roku 1889 nalezeno v bohatém mužském hrobu z Evebø (5. století; inv. č. B4590z). Pouzdro, které je vyrobeno ze dvou symetrických polovin ze dřeva listnatého stromu, kopíruje tvar nůžek a na bocích je hraněné. V pouzdře se nachází otvor, jenž zřejmě sloužil k zavírání celého předmětu. V dnešní době je pouzdro výrazně poškozené a celková dnešní délka činí 18,5 cm, z toho nůžky 17,5 cm (Arwidsson 1942: 80; Shetelig 1912: Abb. 260 a katalog Unimus). Šest dalších norských pouzer je vyrobeno ze dřeva – Eidem (T8589), Skjelde (B5407), Skjold (B9123), Syltebøen (T7393), Ugulo (B6109), Åm (S4687) – a jedno z kůže (Grindheim, S2616). Špatně zachovaná dřevěná pouzdra známe rovněž z hrobů Valsgärde 6 (Arwidsson 1942: 79-80) a Lousgaard (Vedel 1886: 414).
Dalším pouzdem je důkladně zkoumaný kus z mohyly č. 2 z Högom, datovaný zhruba k roku 500 (Ramqvist 1992: 119-120, Fig. 71-3, Pl. 82). Pouzdro bylo uloženo v koženém váčku, bylo dekorováno ornamentem a mělo délku zhruba 26 cm. Navržená rekonstrukce počítá s tím, že pouzdro bylo dvojdílné a že značná část víko bylo díky nýtu otočná, což umožňovalo nůžky vyjmout.
Názorný příklad pouzdra je znám z hrobu 111 z merovejského pohřebiště z lokality Harheim (von Freeden 2020: 229, Taf. 82). Na přibližně 26 cm dlouhých nůžkách je stále patrné podélně zrnité dřevo, které je v oblasti oblouku a špice nůžek zdobeno dekorativními pásky z neželezné slitiny. Přinejmenším jeden pásek je nanýtován.
Pouzdro z Evebø. Zdroj: Shetelig 1912: Abb. 260.
Pouzdro z Högom. Zdroj: Ramqvist 1992: Fig. 73, Pl. 82.
Pouzdro z lokality Harheim. Zdroj: von Freeden 2020: Taf. 82.
Doba vikinská
Z doby vikinské evidujeme až 4 exempláře, z nichž nejzajímavější pochází ze slavného hrobu č. 4 z Fyrkatu (Roesdahl 1977: 97, Fig. 135). Nůžky z tohoto hrobu jsou pocínované a byly uloženy v pouzdře z topolového dřeva, které kopírovalo tvar nůžek. Celková délka nůžek s pouzdrem činí 19,3 cm. V centru rozšířené části pouzdra v prostoru ohybu nůžek se nachází nýt ze slitiny mědi, který zřejmě sloužil k zavírání pouzdra, podobně jako je tomu u pouzdra z Högom, nikoli však stejně. Z vikinského Norska známe také kožený exemplář z Bringsverdu (C7845; Preus Schou 2007: 30); možné dřevěné pouzdro bylo nalezeno také v hrobu z Frøylandu (S12295). Čtvrtý pozůstatek pouzdra, zřejmě z 2. pol. 11. či 12. století, pochází z hrobu 13/07 z polského Hedče (Indycka 2016: Ryc. 11).
Pouzdro z Fyrkatu. Zdroj: Roesdahl 1977: Fig. 135.
Středověká pouzdra
Jako pozdější, avšak velmi zajímavou analogii, uvedeme tři kožená pouzdra z Polocku a Trojského výkopu v Novgorodu. Pouzdro z Polocku lze datovat do 12. až 1. pol. 13. století a je určeno pro drobné pružinové nůžky, které těsně kopírovalo (Kurbatov 2012: 188, Рис. 40.2, 41). Kůže je tenká a zdobena mřížovitou dekorací, sešitá na okraji válcovaným drátem, kterým jsou provedené také ozdobné kudrlinky. Pouzdro je vybaveno řemínkem na pověšení.
Pouzdra z Novgorodu jsou datována do období od 2. pol. 13. století do 80. let 14. století (Matechina 2009: 96-7, Табл. XIX). Zatímco výše uvedené nůžky byly pružinové, novgorodská pouzdra jsou stavěna pro otočné nůžky – tato paralela může být pro reenactora doby vikinské pozoruhodná tím, že otočné nůžky byly používány i ve Skandinávii doby vikinské (Arwidsson 1984: 196-7; Roesdahl et al. 2014: 326-7). Obě nezdobená pouzdra jsou vyrobena ze dvou dílů – předního a zadního s klopou – které jsou sešity dohromady podél obvodu. Klopa slouží k zavření pouzdra, čemuž napomáhají řemínky, provlečené skrze otvory připravené v dílech.
Z období 12.-15. století existuje množství kožených pouzder i ze západní Evropy, které velmi dobře shrnuje Volken a Goubitz ve své knize „Covering the blade. Archaeological Leather Sheaths and Scabbards“ (2020: 188-193). Nakolik je nám známo, nedisponují dřevěným jádrem, avšak některá mají čepičku (Volken – Goubitz 2020: 193, Fig. 23).
Středověké pouzdro z Polocku. Zdroj: Kurbatov 2012: Рис. 40.2, 41.
Pouzdra ze středověkého Novgorodu. Zdroj: Matechina 2009: Табл. XIX.
Styl západoevropských středověkých pouzder na nůžky. Zdroj: Volken – Goubitz 2020: 189, Fig. 16.
Reprodukce
Pro tvorbu tohoto článku jsme se inspirovali krásným pouzdrem, které vyrobil fanoušek projektu Christofer Adolfsson. Tento skvělý reenactor nám také nabídl fotografie svého kusu, za což mu velmi děkujeme. Prezentované pouzdro je volně založené na nálezech z Must Farm, Evebø a Valsgärde 6 (je dvoudílné a opatřené otvorem), nese však vlastní specifické rysy, zejména dekorativní podélné linky.
.jpg)
Pouzdro vyrobené švédským reenactorem Christoferem Adolfssonem.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
Literatura
Arwidsson, Greta (1942). Valsgärde 6, Uppsala.
Arwidsson, Greta (1984). Scheren. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:1. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 195-8.
Indycka, Elżbieta (2016). Cmentarz przy wczesnośredniowiecznym grodzie w Gieczu. In: Kara, M. – Krysztofiak, T. – Wyrwa, A. M. (2016). Gród piastowski w Gieczu. Geneza – funkcja – kontekst, Poznań, 209–237.
Kurbatov 2012 = Курбатов, Александр Валентинович (2012). Кожевенное ремесло в средневековой России, Санкт-Петербург : Институт истории материальной культуры РАН.
Matechina 2009 = Матехина, Т. С. (2009). Кожаные изделия средневекового Новгорода. Чехлы, футляры, сумки, Москва : Московский государственный университег им. М. В. Ломоносова.
Preus Schou, Torbjørn (2007). Handel, produksjon og kommunikasjon – en undersøkelse av klebersteinsvirksomheten i Aust-Agders vikingtid med fokus på Fjære og Landvik, Bergen: Universitetet i Bergen.
Ramqvist, P. R. (1992). Högom, Part I. The Excavations 1949-1984, Umeå.
Roesdahl, Else (1977). Fyrkat : en jysk vikingeborg. Bind 2, Oldsagerne og gravpladsen, København.
Roesdahl, E. – Sindbæk, S. M. – Pedersen, A. – Wilson, D. M. (ed.) (2014). Aggersborg : The Viking-Age settlement and fortress, Højbjerg.
Shetelig, Haakon (1912). Vestlandske graver fra jernalderen, Bergen.
Vedel, Emil (1886). Bornholms Oldtidsminder og Oldsager, Kjøbenhavn.
Volken, Marquita – Goubitz, Olaf (2020). Covering the blade. Archaeological Leather Sheaths and Scabbards, Zwolle.
von Freeden, Uta (2020). Das frühmittelalterliche Gräberfeld von Frankfurt am Main-Harheim, Regensburg.
