„Jejich sestra se jmenovala Guðrún. Byla to jedna z nejkrásnějších a nejchytřejších žen, jaké kdy žily na Islandě. Milovala tolik nádheru, že ve srovnáni s ní se zdálo jen dětskou cetkou vše, čím se pyšnily ostatní ženy. Nad jiné byla rozvážná a výřečná a štědrá.“ (Sága o lidech z Lososího údolí, kap. 32)
Při svém bádání se opakovaně setkávám s nálezy skleněných střepů z Birky, které jsou kvůli olověnému potahu a konvexnímu tvaru obecně interpretovány jako zrcátka. Proto jsem se rozhodl, že pro slečny, které rekonstruují dobu vikinskou, přeložím článek, který se těmito zrcátky zabývá.
Překvapivě jsem zjistil, že jde o složitější problém, než by se mohlo na první pohled zdát. Nalezené fragmenty jsou totiž ve většině případů příliš malé na to, aby mohly sloužit jako zrcátka, a proto se spekuluje o tom, že jako kapesní zrcátka mohly sloužit pouze ty největší kusy. Zároveň se diskutuje o tom, že střepy mohly sehrát jistou magickou úlohu během pohřbů. Zajímavým zjištěním bylo to, že se malé fragmenty odrazového materiálu (zrcadlového skla a slídy) připevňovaly na oděvy a šperky. Tento specifický způsob výzdoby se nachází především v ženských hrobech, ale také v jednom mužském hrobě.
Birka dlouhou dobu představovala jediné naleziště, ve kterém bylo objeveno zrcadlové sklo. V 60. a 70. letech byly ve dvou skandinávských lokalitách (Lø Steinkjer a Stará Uppsala) objeveny další kusy. Otázka zrcátek je přesto nejasná, protože v soudobé Evropě byla prakticky neznámá (jsou mi známá pouze bronzová zrcátka turkických národů, viz např. zde). Nálezy z Birky s jistotou vypovídají pouze o odrátkovaných střepech, střepech připevněných na textil nebo na jehelníčky.
Přeložený článek si můžete přečíst nebo stáhnout zde:
Zrcátka / třpytky z Birky
Rekonstrukci vikinských a vrcholně středověkých zrcátek naleznete zde:
Making Medieval Mirrors
Taschenspiegel um 1150
2 Responses
Pozdrav z Cologen / Německo 🙂
(Google Via překládat)
Grüße aus der Tschechischen Republik!