Zbroj nalezená v norském Gjermundbu náleží mezi nejznámější brně raně středověké Evropy. Důvodem je jak dobré publikování v minulosti, tak skutečnost, že jde o jediný hrobový nález zbroje z evropského kontinentu po 8. století, pokud pomineme východní Evropu. Následující příspěvek je obecný výtah z publikované literatury.
Pozice Gjermundbu na mapě Evropy.
Nálezová situace a datace
Během dubna a května válečného roku 1943 byla narychlo archeologicky prozkoumána mohyla na farmě Gjermundbu, která měřila 25 × 8 × 1,8 metru. Tato mohyla ve svých útrobách ukrývala dva hroby a další dvě deponace (Stylegar – Børsheim 2021: 98). Kremační hrob č. I patří mezi nejnákladněji vybavené norské pohřby doby vikinské – obsahoval brň, přilbu, meč Petersenova typu S s nákončím Androščukova typu 6b, dvě sekery Petersenova typu K, kopí Petersenova typu G a K/M, 4 štítové puklice Ryghova typu R563, 8 šípů, 2 ostruhy, 2 třmeny Braathenova typu C2, 5 udidel, saně a chrastidla na ně, kotlík, truhlu, pánev a řadu dalšího nářadí (Grieg 1947; Pedersen 2014: Pl. 59-60, Cat. no. N43). Brň je v důsledku kremace a koroze rozbita na více než 80 větších či menších fragmentů, mezi něž může být přimíchány pozůstatky z barmice přilby. Je nepochybné, že brň byla po kremaci do mohyly uložena tak, že byla složena a položena na kotlík, který překrýval přilbu a další předměty pod ním.
Video o nálezovém kontextu. Zdroj: Ragnar L. Børsheim, Vimeo.
Hrob je na základě výbavy datovatelný do 2. poloviny 10. století. Hjardar a Vike zastávají názor, že celek je datovatelný mezi roky 950-975 (Hjardar – Vike 2016: 188), zatímco Stylegar a Børsheim navrhují dataci do závěru 10. století (Stylegar – Børsheim 2021: 98). Po stránce inventáře se jako nejbližší hroby jeví mohyly z islandské lokality Hafurbjarnarstaðir (Eldjárn 2016: 325, 159-160. mynd) a mohyly 12 a 15 ze švédského Valsgärde (Pedersen 2014: Pl 62-3). Obecně řečeno kombinace meče typu S a třmenů Braathenova typu C2 naznačují jako nejpravděpodobnější dataci 70.-90. léta 10. století (Braathen 1989; Pedersen 2014).
Část inventáře hrobu č. I z Gjermundbu. Zdroj: Müller-Wille 1972: Abb. 22-23.
Zbroj má inventární číslo C27317i a je dnes uložena v Kulturně historickém muzeu v Oslu. Do roku 1992 byla prezentována pouze ve fragmentech, ale následně byla složena dohromady a připevněna na plastovou oporu, na níž zůstává dodnes (Vike 2000: 8).
Fragmenty zbroje před složením. Zdroj: Grieg 1947: Pl. VII.2.
Popis
Zhruba 85 fragmentů zbroje z Gjermundbu reprezentuje podstatnou část původní brně, která byla krátká a měla krátký rukáv. Současná zrekonstruovaná délka činí 55 cm, což musíme chápat jako spodní limit (Wilson – Roesdahl 1992: 255, Cat. no. 108). V současné podobě váží 5,5 kg a tvoří ji přibližně 25000 kroužků. Předpokládá se, že původní zbroj vážila 8-10 kg (osobní diskuze s Vegardem Vikem).
Současná podoba zbroje z Gjermundbu. Zdroj: Vegard Vike, UNIMUS.com.
Detail pletiva z Gjermundbu. Zdroj: Hjardar – Vike 2016: 192.
Styl pletení je klasický „čtyři v jednom“. Pletivo je kombinací nýtovaných a vysekávaných kroužků. Nýtované kroužky jsou tvořené drátem o kruhovém průřezu, který je tlustý 0,1-0,14 cm. Vnější průměr kroužků činí 0,75-0,87 × 0,74 – 0,82 cm. Konce jsou překryté na délce 0,39 – 0,42 cm, v tomto místě je kroužek silný až 0,24 cm. Směr překrytí je proti směru hodinových ručiček. Otvory, které jsou kónické, byly provedené zevnitř tak, že se do sebe otřepy zeklesly. Do takto připravené díry byly zasunuty kónické nýty s oválnou nožkou, které byly na pohledové straně roznýtovány do vysoce klenutých hlav o průměru 0,05-0,12 cm. Nýtky jsou dlouhé 0,16-0,19 cm. Materiál vysekávaných kroužků je čtverhranný, tlustý 0,13-0,18 cm. Vnější tvar kroužků je blízký kruhu, vnitřní tvar je silně nepravidelný, spíše čtverhranný. Vnější průměr sekaných kroužků je 0,75-0,84 cm, vnitní průměr 0,48-0,52 cm (Tweddle 1992: 1185; Vike 2000: 18).
Schéma obou typů kroužků. Zdroj: Vike 2000: 18.
Detaily nýtovaných kroužků. Zdroj: Vike 2000: 12.
Detaily sekaných kroužků. Zdroj: Vike 2000: 13.
Hrany solidních kroužků musely být po vyseknutí obroušeny. K tomuto účelu se ve středověku používala kulatina s půlkolovou rukojetí, na kterou se kroužky nasunuly a kroužky se obrousily o brusný kámen (Kainov – Ščedrina 2021: 167). Kroužky brně z Gjermundbu nicméně naznačují jiný postup – vyseknuté kruhy byly vpraveny do dvojdílné formy se zaoblenými drážkami a mechanickým působením byly se hrany kroužků zformovaly podle stěn formy. Nejméně jeden kroužek zbroje ukazuje, že byl do formy zasunut nekvalitně, nicméně vadný kus byl ve výsledné zbroji použit.
Postup oblení hran sekaných kroužků: 1 – zasunutí kroužku s ostrými hranami do formy; 2 – správně zaoblený výsledek; 3, 4 – špatné umístění do formy, kazový výsledek. Zdroj: Kainov – Ščedrina 2021: Рис. 10.
Oba druhy kroužků byly podrobeny metalografickému průzkumu, který ukázal, že v obou případech byl objeven homogenní ferit. Materiálem tedy bylo necementované železo. Nýtované kroužky mají minimální inkluze strusky, které jsou z důvodu procesu výroby patrné v sekaných kroužcích. Nýtované kroužky, v omezené míře také sekané kroužky, obsahují neobvyklou dusíkatou slitinu, která je důsledkem vystavení ohni během kremace (Kedzierski – Stepiński – Zielińska-Lipiec 2010; Kucypera 2017). Na povrchu nýtovaných kroužků se nachází stopy slitiny mědi, které pocházejí z přikorodované předmětu, zřejmě nákončí pochvy. Zbroj, nakolik můžeme soudit z jejího ohořelého torza, nedisponovala lemy ze slitiny mědi.
Průřezy sekaným kroužkem. Zdroj: Vike 2000: 14.
Průřezy nýtovaným kroužkem. Zdroj: Vike 2000: 15.
Rentgenové snímky dvou fragmentů. Zdroj: Vike 2000: 9-10.
V konečném důsledku je zbroj z Gjermundbu dosud nejlépe zachovanou a zdokumentovanou skandinávskou zbrojí 9.-11. století. V severském prostředí ji lze porovnat s drobnými fragmenty z Dánska (viz Fragmenty kroužkového pletiva z Dánska) či Švédska (např. Ehlton 2003). Přesvědčivá ikonografie zobrazující brně je ve Skandinávii vzácná (Marxen – Moltke 1981), avšak poměrně dobrým zdrojem informací jsou četné písemné prameny, zvláště poezie (Whaley 2009; Whaley 2012).
Scéna z rukopisu London, BL, Cotton Cleopatra C VIII, 18v.
Datováno do 4. čtvrtiny 10. – začátku 11. století.
Zbroje velikostně odpovídají nálezu z Gjermundbu.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
Literatura
Braathen, Helge (1989). Ryttergraver: politiske strukturer i eldre rikssamlingstid, Oslo.
Ehlton, Fredrik (2003). Ringväv från Birkas garnison, Stockholm : Stockholm Universitet.
Eldjárn, Kristján (2016). Kuml og haugfé, Reykjavík.
Grieg, Sigurd (1947). Gjermundbufunnet : en høvdingegrav fra 900-årene fra Ringerike, Oslo.
Hjardar, Kim – Vike, Vegard (2016). Vikings at War, Oxford – Philadelphia.
Kainov – Ščedrina 2021 = Каинов С.Ю. – Щедрина А.Ю. (2021). Кольчужный доспех и кольчужные кольца из раскопок Гнёздова // Труды Государственного исторического музея 215, Москва, 157-187.
Kedzierski, Z. – Stepiński, J. – Zielińska-Lipiec, A. (2010). An investigation of nitride precipitates in archaeological iron artefacts from Poland. In: Journal of Microscopy 237, 3, 271–274.
Kucypera, Paweł (2017). Metal, Swords, and Birds. A Myth Spanning Time, Place, and Cultures. In: Fasciculi Archaeologiae Historicae 30, 53-58.
Pedersen, Anne (2014). Dead Warriors in Living Memory. A study of weapon and equestrian burials in Viking-age Denmark, AD 800-1000, Publications from the National Museum. Studies in Archaeology & History Vol. 20:1 2. (Catalogue), Copenhagen.
Marxen, Ingegerd – Moltke, Erik (1981). The Jelling man: Denmark’s oldest figure-painting. In: Saga-Book of the Viking Club 20, London, 267-275.
Müller-Wille, Michael (1972). Zwei wikingerzeitliche Prachtschwerter aus der Umgebung von Haithabu. In: Offa 29, Neumünster, 50-112.
Stylegar, F. H. – Børsheim, Ragnar (2021). Gjermundbufunnet – en småkonges grav med østlig tilsnitt på Ringerike. In: Viking LXXXV, 89–122.
Tweddle, Dominic (1992). The Anglian Helmet from 16-22 Coppergate, The Archaeology of York. The Small Finds AY 17/8, York.
Vike, Vegard (2000). Brynjevev : metallografisk analyse av brynjemateriale ved Oldsaksamlingen i Oslo, Oslo.
Whaley, Diana (2009). Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 2, Poetry from the kings’ sagas 2 : from c. 1035 to c. 1300, Turnhout.
Whaley, Diana (2012). Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages, Vol. 1, Poetry from the kings’ sagas 1 : from mythical times to c. 1035, Turnhout.
Wilson, D. M. – Roesdahl, E. (eds.) (1992). From Viking to Crusader: The Scandinavians and Europe, 800-1200, Uddevalla.
