V rámci přípravy Katalogu evropských přileb 9.-12. století jsme roku 2022 oslovili pracovníky Státního úřadu pro kulturu a památkovou péči Meklenbursko-Přední Pomořansko (Landesamt für Kultur und Denkmalpflege Mecklenburg-Vorpommern) ze Schwerinu, kteří pro naše účely zdokumentovali nálezy z lokalit Schwerinsburg a Schulzenwerder u Babke. Tyto předměty jsou v literatuře vykládány jako fragmenty přileb. Naše publikace přináší dosud nepublikované detaily, jejichž čtení brání tradiční interpretaci. Každý z artefaktů bude popsán separátně. Veškerá tvorba vzniká se souhlasem zmíněného muzea a jeho pracovníků.
Nález z hradiště Schwerinsburg
Přesné okolnosti nálezu nejsou známy. Nález byl převzat muzeem v Anklamu roku 1964, dnes je uložen ve Státním úřadu pro kulturu a památkovou péči Meklenbursko-Přední Pomořansko (Landesamt für Kultur und Denkmalpflege Mecklenburg-Vorpommern) ve Schwerinu pod inventárním číslem IV/65/82. Za jistý lze považovat původ z prostoru lokality 1 (Fundplatz 1) slovanského hradiště Schwerinsburg.
Lokalizace Schwerinsburgu na mapě Evropy.
Tato lokalita byla v posledních dvaceti letech podrobena sérii nových výzkumů, které vydaly na 1100 kovových nálezů, z toho 29 mincí, 19 závaží, 5 vah, 2 ostruhy, 27 šperků, 7 šipek, 1 kopí, 92 nožů, 28 kusů nářadí a 135 kusů plechu ze slitiny mědi (Ruchhöft – Schirren 2013: 218). Mince byly vyraženy v období 6.-12. století. Jedním z nálezů je pozlacené karolinské kování mečové pochvy z přelomu 8. a 9 století (viz Robak 2018: 70, 95). K prostoru hradiště je známo více než 1700 keramických střepů z nádob typů Felberg, Teterow, Vipperow, Menkendorf, Gars a Bobzin, jež lze datovat do období 8. – konec 12. století. Do raného středověku je kladen i pozůstatek kostěného obložení ze truhličky, nalezený v polovině 90. let 20. století (Schoknecht 1996). Ruchhöft předpokládá intenzivní užívání hradiště od počátku 9. století do doby kolem roku 1200 (Ruchhöft – Schirren 2013: 217).
Hradiště Schwerinsburg, lokalita 1 a distribuce nálezů z let 2008-2011.
Zdroj: Ruchhöft – Schirren 2013: Abb. 6-7.
Nález byl poprvé reflektován Herrmannem (1968: 99), který v poznámce pod čarou uvádí:
„Mezi povrchovými nálezy z mladoslovanského hradiště Schwerinsburgu v okrese Anklam se objevily pozůstatky železné žebrové přilby (Muzeum Waren, bez inv. č. – nový přírůstek). Zachovány jsou dva segmenty o šířkách základen 9,8 a 7,3 cm, spojené svárem a zesíleny při spodním okraji nýtovanými železnými pásy.“
Na tuto drobnou a snadno přehlédnutelnou poznámku o dekádu později navázal Schoknecht (Schoknecht 1978: 233, Abb. 10), jenž se omezil na pouhou zmínku o „dosud sotva postřehnutém fragmentu žebrové přilby“ ze Schwerinsburgu a kvalitní kresbu. Další publikaci představuje druhý díl Korpusu archeologických pramenů k rané historii na území Německé demokratické republiky (Berlekamp et al. 1979: 354-5, Kat. 49/158), který zpracoval do té doby známé nálezy z hradiště, navrhuje jejich datování a konečně zmiňuje i „fragment žebrové přilby“ a její inventární číslo. Součástí je zavádějící kresba obrysů nálezu. Informace a ilustrace z Korpusu byly následně přebrány a zpopularizovány Babijem, který je využil pro experimentální výrobu přilby (Babij 2011; 2022) a který identické informace následně využil ve své knize (Babij 2021: 103-4). Babijovu interpretaci použil také Górewicz (Górewicz 2020: 468-9). Zmínku o fragmentu přilby učinil také Biermann (2018: 348), Ruchhöft (Ruchhöft – Schirren 2013: 215) a Ulrich (2016: 39).
Dosavadní publikované kresby nálezu.
Zdroj: Schoknecht 1978: Abb 10; Berlekamp et al. 1979: Cat. 49/158.
Kritickým bodem interpretace coby přilby je skutečnost, že ze všech uvedených autorů byli Joachim Herrmann a Ulrich Schoknecht zřejmě jediní autoři, kteří předmět znali z autopsie. Kresba zveřejněná v Korpusu se zdá být překreslením Schoknechtovy kresby. Babij a Górewicz vycházejí z překreslení a Schoknechtovu kresbu a Herrmannův popis nerespektují. Ani Schoknechtova kresba není bezchybná, protože naznačuje, že fragment reprezentuje jeden trojúhelný segment. Z této příčiny je přilba Babijem rekonstruována jako čtyřdílný zvon. Kliknutím na níže přiložené tlačítko lze prozkoumat a stáhnout fotografie skutečného předmětu, které nám byly laskavě poskytnuty pracovníky Státního úřadu pro kulturu a památkovou péči Meklenbursko-Přední Pomořansko:
Fotografie poskytují poněkud odlišný obrázek, který straní Herrmannovu popisu. Fragment sestává ze dvou původně trojúhelných segmentů o délce základen 9,8 a 7,3 cm, jež jsou k sobě připevněny způsobem, který není snadno rozpoznatelný. Nepozorujeme žádné nýty ani výrazné překrytí segmentů. Herrmann naznačuje, že segmenty mohou být svařeny, což nemusí být vzdálené od pravdy. Na okrajích obou segmentů se ve výšce zhruba 4 cm nad okrajem nacházejí nýty. Vrchní části segmentů chybí. Po spojení segmentů je plechový fragment zhruba 16 cm široký a asi 8,5 cm vysoký. Vnější okraj segmentů je v místech, kde se segmenty potkávají, vyztužen silnými pláty, jež jsou upevněny páry nýtů. Pláty jsou 4-5 cm dlouhé a zhruba 1,5 cm vysoké. Hlavy nýtů jsou hříbkovité, dříky jsou na vnitřní straně rozklepány do plochy. V obou směrech je předmět prohnutý a naznačuje původ z uzavřeného předmětu, který disponoval větším počtem segmentů. Způsob překrytí chybějících segmentů je velmi obtížné stanovit. Soudě dle mírně odstátého nýtu na pravém segmentu se zdá, že tento okraj byl překryt sousedním segmentem.
Fotografie přední a zadní strany fragmentu.
Autor: Andreas Paasch, Státní úřad pro kulturu a památkovou péči Meklenbursko-Přední Pomořansko, Schwerin.
Podívejme se nyní na obecná východiska, které nález pro výklad nabízí. Je-li náš předpoklad o zavřenosti původního výrobku správný, můžeme vzhledem k velikosti usuzovat, že nález reprezentuje něco mezi čtvrtinou a šestinou původního předmětu. Jinými slovy původní předmět byl sestaven z osmi až dvanácti segmentů. Při pravidelném kruhovém uspořádání, které je u přilby nepravděpodobné, lze průměr stanovit na zhruba 23 cm při osmidílné konstrukci a zhruba 32 cm při dvanáctidílné konstrukci. Při nepravidelném oválném uspořádání by lze za pravděpodobnější považovat osmidílnou konstrukci s rozměrem delší strany kolem 23 cm. Segmenty se směrem vzhůru poměrně rychle zužují, což znamená, že výrobek nebyl příliš vysoký a kónický. Rekonstruovaná výška činí zhruba 18 cm (viz schéma). Je aplikováno spojování segmentů pomocí nýtování a svařování (schématický návrh svaření polovin viz zde).
Schéma ukazující přibližný tvar a členění původního předmětu.
Současná linie uvažování nad špičkovými kontinentálními přilbami 6.-12. století se ubírá tím směrem, že definuje dvě tradice – západní a východní. Západní tradice je reprezentována strategií, kdy jsou výplně spojovány vnějšími pásy a žebry. Zvony starších přileb byly vícedílné a počet dílů mladších přileb byl redukován. V 6.-7. století se aplikují čtyři výplně spojené vnějšími pásy a žebry (viz Vogt 2006), v 9.-10. století se počet výplní snižuje na dvě poloviny spojené pásy (viz Vlasatý et al. 2023) a od konce 10. století se prokazatelně používají jednodílné zvony (Bravermanová et al. 2019). Východní tradice, která se projevuje ve střední a východní Evropě a Asii, představuje postup, kdy jsou jednotlivé díly snýtovány k sobě a pásy či žebra zpravidla absentují (viz Kubik 2017). Zvony východní tradice sledují obdobnou redukci jako zvony západních kusů: pomineme-li lamelové přilby 6.-7. století, které mohou být tvořeny 64 díly svázanými k sobě (Burkert 2010: 291; Paulsen 1967: 133-9), starší přilby jsou zpravidla tvořeny osmi segmenty, které jsou někdy kolem přelomu 8.-9. století nahrazeny čtyřdílnými zvony, které se kolem přelomu 11. a 12. století redukují na dvojdílné zvony (Kainov 2022). Z toho vyplývá, že pokud máme uvažovat o nálezu jako o pozůstatku vícedílné přilby raného středověku, musíme si položit otázku, do jaké tradice by předmět měl náležet a zda odpovídá jejím typickým rysům.
Fakt, že jednotlivé segmenty jsou přinýtovány k sobě a neužívají žeber nebo pásů, jednoznačně hovoří ve prospěch přileb východní tradice. S tím se však pojí palčivé problémy, jež se týkají celkové anatomie, konstrukce, chronologie a geografie. Zvony zbudované východní tradicí mají tendenci mít středně vysoký až vysoký sferokónický tvar o výšce kolem 20-30 cm, čemuž segmenty ze Schwerinsburgu nenasvědčují. Segmenty přileb jsou výrazně širší (kolem 12 cm) a překrývané části jsou poměrně dlouhé (kolem 1,5 cm), čemuž se nález ze Schwerinsburgu vymyká. Svařování segmentů u přileb této tradice vůbec nenacházíme; jediné myslitelné svařování se objevuje u mladších přileb západní tradice s jednodílným zvonem a nánoskem (viz Rajewski 1973; Shchedrina – Kainov 2021). Krátké výztužné pásy k zesílení spojů přilby se zvony snýtovanými ze segmentů postrádají; jediným výztužným způsobem je souvislá obroučka, která obružuje přilbu. Klasický způsob překrývání segmentů u osmidílných přileb je takový, že čtyři segmenty slouží jako díly kryjící, čtyři díly jako díly překryté, přičemž díly kryjící a překryté se střídají. Tomuto schématu se segmenty nálezu ze Schwerinsburgu vymykají. Další nesrovnalosti budí umístění v severním Německu, které je příliš vzdálené od klasické distribuce vícesegmentových helem. Nejzápadnější exempláře nelamelových přileb ze čtyř a více segmentů známe z České republiky (Pavlišta – Vlasatý 2022) a Polska (Papakin et al. 2017). Známé osmidílné přilby, jako je Stolbišče, Lagerevo nebo Kazazovo, zpravidla datujeme do horizontu 7.-8. století, který je ve Schwerinsburgu rovněž zastoupený, avšak není těžištěm užívání tohoto hradiska. Celkově vzato diskutovaný nález neodpovídá klasickému chápání raně středověkých přileb.
Nabízí se proto otázka, zda existuje přesnější alternativní teorie. Nejběžnějším platnéřským výrobkem raného středověku, který dosahuje kruhového průřezu o průměr kolem 20-30 cm a je vyrobený z více než 4 dílů, je kotel. Technologické limity raného středověku bránily výrobě z jednoho kusu, a tak se kotle vždy vyráběly z více kusů. Neexistovala jednotná šablona, každý kotel je poněkud odlišný. Členění je proto obtížné a evropské železné kotle lze rámcově rozdělit do dvou širokých skupin:
- kotle vytvořené z vertikálně dlouhých umístěných pásů, které jsou přinýtované jeden k druhému a jsou přinýtovány ke kruhovému dnu. Výsledný kotel má tvar blízký polokouli. Tato praxe byla rozšířená zejména v Norsku.
- kotle vytvořené z horizontálně orientovaných pásů a plátů, které jsou k sobě přinýtovány. Dno je přehnuto přes okraj nejspodnějšího pásu a přinýtováno. Výsledný kotel má tvar homolovitý, někdy až pravoúhlý tvar. Jde o rozšířenou a univerzální variantu, kterou můžeme nalézt přinejmenším od Skandinávie (Munktell 2013: 41) po Velkou Moravu (Dostál 1975: 228-9, Taf. 59).
Varianty evropských raně středověkých kotlů.
I když by rozměr a vícedílná konstrukce mohla naznačovat, že nález původně přináležel ke kotli, je potřeba zdůraznit, že svařování u dobových kotlů rovněž neznáme. Jediný další aspekt, který by poukazoval na užitkovou funkci blízkou kotlům, je použití plátů k fixování okrajů segmentů. U kotlů jsou k tomuto běžně používány ataše (závěsná kování), jež jsou umístěna na místa, kde se spojují díly.
Celkově vzato hodnotíme nález ze Schwerinsburgu jako pravděpodobný pozůstatek užitkového předmětu o kruhové či oválné základně s průměrem kolem 20-30 cm. V obtížnosti interpretace se nález řadí po bok slovanského „hrudního pancíře“ z Arkony (Berlekamp 1974: 239; Ruchhöft 2018: 112). Na základě komparace se všemi publikovanými přilbami raného středověku můžeme konstatovat, že nález nevykazuje podobnosti s žádným existujícím kusem nebo skupinou. Pokud jde o součást helmy, jde o nerozpoznanou vývojovou větev. Nemůžeme zcela vyloučit, že je pozůstatkem středověkého nebo novověkého předmětu nerozpoznané funkce.
Nález z ostrova Schulzenwerder u Babke
Nejpozději v listopadu roku 2010 byly při archeologickém výzkumu na ostrově Schulzenwerder na jezeře Jäthensee u Babke nalezeny dva zdobené nálezy, interpretované jako fragmenty přilby. Dnes jsou uloženy ve Státním úřadu pro kulturu a památkovou péči Meklenbursko-Přední Pomořansko (Landesamt für Kultur und Denkmalpflege Mecklenburg-Vorpommern) ve Schwerinu pod inventárními čísly ALM 2010/1500,47-8.
Lokalizace Schulzenwerderu na mapě Evropy.
Ostrov Schulzenwerder s rozlohou 5 ha se v posledních dvou dekádách dočkal zvýšeného zájmu archeologů, který vyústil ve tři odborné publikace (Ulrich – Sobietzky 2009; Ulrich 2016; Biermann et al. 2020). Předpokládá se, že se na ostrově nacházela slovanská pevnost, z níž se však nezachovaly žádné valy. Do dnešního dne se podařilo nalézt dva mosty, přičemž první byl postaven po roce 800 a druhý po roce 1020. Slovanské osídlení bylo opuštěno kolem roku 1070. Za těžiště využívání ostrovního hradiska se považuje období let 1020-1070, že kterého se zachovalo množství mincí, militárií, šperků a keramiky. Fragmenty považované za pozůstatky přilby byly nalezeny na lokalitě 2 (Fundplatz 2) ve spodní části 30 cm silné sídlištní vrstvy, která obsahovala mladoslovanské střepy, takže dataci do let 1020-1070 lze považovat za téměř jistou.
Hradiště Schulzenwerder, lokalita 2 a distribuce vybraných nálezů.
Zdroj: Ulrich 2016: 8, 40.
Kliknutím na níže přiložené tlačítko lze prozkoumat a stáhnout fotografie obou nálezů, které nám byly laskavě poskytnuty pracovníky Státního úřadu pro kulturu a památkovou péči Meklenbursko-Přední Pomořansko:
První fragment (ALM 2010/1500,48) je torzem většího železného předmětu ve tvaru písmene T, které je vybaveno jedním středovým otvorem pro nýt o průměru zhruba 0,5 cm. Stávající délka horizontálního břevna je 3 cm a vystupuje z něj kolmé břevno o délce 1,5 cm, takže výška předmětu činí 2,5 cm. Před konzervací byla délka předmětu asi 3,5 cm a výška 2,7 cm. Ramena jsou zhruba 1 cm široká a mají půlkruhový průřez o tloušťce kolem 0,5 cm. Zadní strana předmětu je plochá a nezdobená, přední strana je pokrytá plátováním, jehož používá střídání drátů ze stříbra a ze slitiny mědi. Na delším břevnu je dekorace umístěna vertikálně, na kratším horizontálně.
Fotografie přední a zadní strany fragmentu.
Autor: Andreas Paasch, Státní úřad pro kulturu a památkovou péči Meklenbursko-Přední Pomořansko, Schwerin.
Druhý předmět (ALM 2010/1500,47) je zhruba 13 cm dlouhý jazykovitý železný plech, který v nejširším bodě disponuje šířkou 1,8 cm. Tloušťka je rovnoměrná a blízká 0,3 cm. Pohledová strana zdobena plátováním ze stříbrného drátu. V nálezu se nacházejí dva otvory, které jsou vyplněné nýty, jež překrývají dekoraci. Na zadní straně se u jednoho nýtu nachází podložka ze slitiny mědi. Předmět je mírně prohnutý.
Fotografie přední a zadní strany fragmentu.
Autor: Andreas Paasch, Státní úřad pro kulturu a památkovou péči Meklenbursko-Přední Pomořansko, Schwerin.
Dosavadní interpretace vykládá tento nález jako pozůstatek helmy blízké svatováclavské přilbě (Ulrich 2016: 33, 39; Babij 2021: 105). Použití plátování skutečně svědčí o původu z elitního předmětu, mezi které přilby rozhodně náleží. Nýty pak naznačují, že jde o aplikace jiného předmětu. Ve skutečnosti však u svatováclavské přilby nenacházíme žádné podobně tvarované komponenty (viz Bravermanová et al. 2019; Hejdová 1964). Mnohem bližší srovnání nabízí přilba z bosenské Trnčiny, jež je v oblasti čela vyztužena výztuhou ve tvaru písmene T s centrálním nýtem (Shchedrina – Kainov 2021). Ramena této výztuhy jsou podobně široká. Přilba, jež je datována do 10. století, byla zřejmě v 11. století upravena, což je rovněž srovnatelný detail.
Problém, kterému v případě obou fragmentů čelíme, představuje absence zakřivení, které svědčí o přinýtování k plochému předmětu. Nález ve tvaru písmene T jsme se neúspěšně zkusili porovnat s řadou elitních militárií a jezdeckého vybavení, přesto zastáváme názor, že je příliš fragmentární povahy na to, aby byl jednoznačně určen. Jazykovitý předmět s délkou 13 cm délkově neodpovídá žebrům přileb, mezi něž je řazen; nemluvě o skutečnosti, že žebrové přilby z 11. století neznáme, jak bylo uvedeno v předchozím příspěvku. Tento kus spíše připomíná dlouhé nákončí. Z lokality Schulzenwerder u Babke známe celou řadu stříbrem plátovaných částí jezdeckého postroje (pár třmenů, pár ostruh, nejméně jedna bočnice udidla, křížovité kování), z čehož můžeme vyvozovat, že oba nálezy mohly neznámým způsobem doplňovat tuto sadu.
Hypotetické zkombinování přilby z Trnčiny a fragmentu z Schulzenwerderu.
Poděkování
Vyjadřujeme svou vděčnost Státnímu úřadu pro kulturu a památkovou péči Meklenbursko-Přední Pomořansko (Landesamt für Kultur und Denkmalpflege Mecklenburg-Vorpommern) ze Schwerinu, který ochotně odpověděl na naše otázky a pořídil fotografie z požadovaných úhlů. Jmenovitě jde o pracovníky Detlefa Jantzena, Andrease Paasche a Jense Ulricha. Konzultací a radou pomohli následující badatelé a řemeslníci: Paweł Babij (Státní archiv, Vratislav), Roman Král (Královo řemeslo), Sergej Kainov (Státní historické muzeum, Moskva) a Jakub Zbránek (Dílna kováře Jakuba). Zmínit musíme rovněž Diega Florese Cartese, který je autorem kreslených schémat.
Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte nám napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee nebo Paypalu.
Bibliografie
Babij, Paweł (2011). Mój hełm z Połabia. In: Asmund z PGD [online]. [2024-01-22]. Dostupné z: http://asmund-pgd.blogspot.de/2011/08/moj-hem-z-poabia.html.
Babij, Paweł (2022). Mój hełm z Połabia, 2.0. In: Asmund z PGD [online]. [2024-01-22]. Dostupné z: https://asmund-pgd.blogspot.com/2022/03/moj-hem-z-poabia-20.html.
Babij, Paweł (2021). Wojskowość Słowian Połabskich, Tom 2, Wrocław.
Berlekamp, Hansdieter (1974). Die Funde aus den Grabungen im Burgwall von Arkona auf Rügen in den Jahren 1969-1971. In: Zeitschrift für Archäologie 8, 211-254.
Berlekamp, Hansdieter et al. (1979). Corpus archäologischer Quellen zur Frühgeschichte auf dem Gebiet der Deutschen Demokratischen Republik. 2. Lieferung: Bezirke Rostock (Ostteil), Neubrandenburg.
Biermann, Felix (2018). Early Medieval Ringforts and the Social Elite of the Polabian Slavs in the Tenth and First Half of the Eleventh Century. In: Kouřil, Pavel – Procházka, Rudolf (eds). Moravian and Silesian Strongholds of the Tenth and Eleventh Centuries in the Context of Central Europe, Brno, 343-350.
Biermann, Felix et al. (2020). Liutizische Inselsiedlung mit Zentralfunktionen – Forschungen am Schulzenwerder bei Babke in Mecklenburg. In: Rosik, Stanisław (ed.). Polska – Pomorze – sąsiedzi (X–XII w.), Wrocław, 93–119.
Bravermanová, Milena et al. (2019). Nová zjištění o přilbě a zbroji zv. svatováclavské. In: Archeologie ve středních Čechách 23, 235–310.
Burkert, Hans (2010). Byzanz. Pracht und Alltag, München.
Dostál, Bořivoj (1975). Břeclav-Pohansko IV. Velkomoravský velmožský dvorec, Brno.
Górewicz, I. D. (2020). O broni Słowian. Na wojnie i w kulturze, Szczecin – Poznań.
Hejdová, Dagmar (1964). Přilba zvaná „svatováclavská“. In: Sborník Národního muzea v Praze, A 18, no. 1–2, 1–106.
Herrmann, Joachim (1968). Siedlung, Wirtschaft und gesellschaftliche Verhältnisse der slawischen Stämme zwischen Oder/Neiße und Elbe, Berlin.
Kainov 2022 = Каинов, С. Ю. (2022). Шлем из кургана Гульбище. К вопросу об эволюции четырехчастевых боевых наголовий Восточной Европы в VIII-XI вв. // Военная археология 7: Сборник материалов Проблемного совета «Военная археология» при Государственном Историческом музее. Отв. ред. О. В. Двуреченский, Москва, 49-78.
Kubik, A. L. (2017). Hełmy Azji Południowo-Zachodniej pomiędzy VI – VIII w.n.e. Zarys problematyki, Siedlce.
Munktell, Ing-Marie (ed.). (2013). Valsgärde 1, 2 & 4, Uppsala.
Papakin et al. 2017 = Папакін, А. – Безкоровайна, Ю. – Прокопенко, В. (2017). Шоломи типу «Чорна Могила»: нові знахідки та проблема походження // Науковий вісник Національного музею історії України. Зб. наук. праць. Випуск 2. Відп. ред. Б. К. Патриляк, Київ, 45–56.
Paulsen, Peter (1967). Alamannische Adelsgräber von Niederstotzingen (Kreis Heidenheim), Stuttgart.
Pavlišta, Michal – Vlasatý, Tomáš (2022). Hypotetická rekonstrukce nálezu avarské přilby ze Zlínska. In: Projekt Forlǫg – Reenactment a věda [online]. [2024-01-21]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/hypoteticka-rekonstrukce-nalezu-avarske-prilby-ze-zlinska/.
Rajewski, Zdzisław (1973). O niektórych hełmach wczesnośredniowiecznych. In: Wiadomości archeologiczne XXXVIII, 349-360.
Robak, Zbigniew (2018). Carolingian or not? An Analysis of the Fitting from Haliczany in the Context of other Early Medieval Finds from Selected Areas of the Western Slavic Territories. In: Slovenská archeológia lXVI – 1, 49–105.
Ruchhöft, Fred (2018). Arkona – Glaube, Macht und Krieg im Ostseeraum, Schwerin.
Ruchhöft, Fred – Schirren, Michael (2013). Spuren der Eliten? Zur systematischen Funderfassung am Beispiel frühgeschichtlicher Burgwälle des südlichen Peeneraums. In: Biermann, Felix et al. (eds). Soziale Gruppen und Gesellschaftsstrukturen im westslawischen Raum, Langenweissbach, 211–219
Shchedrina, A. Y. – Kainov, S. Y. (2021). Helmet from the National Museum of Bosnia and Herzegovina. In: Acta Militaria Mediaevalia XVI, 225-245.
Schoknecht, Ulrich (1978). Handelsbeziehungen der frühmittelalterlichen Siedlung Menzlin bei Anklam. In: Zeitschrift für Archäologie 12, 225-234.
Schoknecht, Ulrich (1996). Schwerinsburg, Lkr. Ostvorpommern. In: Bodendenkmalpflege in Mecklenburg-Vorpommern 43, Jahrbuch 1995, 350.
Ulrich, Jens (2016). Der Schulzenwerder bei Babke im südlichen Landkreis Mecklenburgische Seenplatte – Ein slawischer Hauptort und seine bemerkenswerten Funde. In: Archäologische Berichte aus Mecklenburg-Vorpommern Beiheft 15, 7-48.
Ulrich, Jens – Sobietzky, Gerd (2009). Funde verschiedener Epochen vom Schulzenwerder zu Babke, Lkr. Mecklenburg-Strelitz – Kein Beitrag zur Rethraforschung. In: Archäologische Berichte aus Mecklenburg-Vorpommern 16, 89-107.
Vlasatý, Tomáš et al. (2023). A Carolingian Helmet from Pohansko near Břeclav (Czech Republic). Its Archaeological Context and Social Interpretation. In: Medieval Archaeology 67, 2, 302-331.
Vogt, Mahand (2006). Spangenhelme: Baldenheim Und Verwandte Typen, Mainz.
