Úvod
Následující článek si klade za cíl shromáždit veškeré známé údaje o brašně z nizozemské lokality Roswinkel, datované do závěru 9. století. S velkou pravděpodobností jde o doposud nejkompletnější nález karolinské brašny z kontinentální západní Evropy. Navzdory unikátnosti nálezu jsou dostupné údaje útržkovitě roztroušeny napříč literaturou a některé detaily nejsou veřejnosti známy vůbec. Výrazně větší pozornost se v archeologickém prostředí věnovala mincovní složce tohoto depotu, zatímco brašna stojí v ústraní.
Naši snahu o řádné publikování doplní detailní fotky s měřítkem, které nám byly laskavě zaslány z muzea Drents Museum v nizozemském Assenu. Vůbec poprvé bude publikována i zadní strana nálezu. Součástí textu je i grafika mapující přibližný konstrukční postup a praktická rekonstrukce organické komponenty, která může posloužit reenactorům a dalším zájemcům o praktickou každodennost raného středověku. Veškerá tvorba vzniká se souhlasem zmíněného muzea a jeho pracovníků.
Pozice lokality Roswinkel na mapě Evropy.
Předchozí publikace
Organická část depotu (brašna a krabička) byly poprvé publikovány nedlouho po svém objevení, když je roku 1883 publikoval Pleyte v barevné ilustraci (Pleyte 1883: Pl. XXIV). Ilustrace obsahovala i přibližná měřítka. Digitalizovaná verze tohoto starého a nedostupného zdroje byla oficiálně zveřejněna až kolem roku 2022, a tak drtivá většina zájemců používala černobílé překreslení bez měřítka, které ve svém článku publikovala Gräslund (1984: Abb. 16.2). Identické překreslení převzal i nizozemský znalec kožených výrobků Goubitz (2009: 39). Haertle se ve své knize pouze zmínil o existenci kožené brašny a dřevěné krabičky (Haertle 1997: 158). Nový vítr do studia brašny vnesl rok 2021, kdy se brašna poprvé objevila v dočasné výstavě muzea Drents Museum. U té příležitosti byly publikovány dva popularizační články, které zobrazovaly současnou podobu nálezu – jeden článek vyšel tiskem (Huisman 2021), druhý byl zveřejněn online (Drents Museum 2021). V článku Huismanové se poprvé objevila fotografie s měřítkem.
Nesrovnatelně větší pozornost byla od počátku objevu věnována mincím nalezeným uvnitř brašny. Vyjmenovávat všechny numismatiky, kteří mince z Roswinkelu zahrnuli do svých prací, by bylo bezpředmětné. Jmenujme alespoň ty nejvýznamnější. Za uznávané katalogy, které identifikují druhy mincí a jejich počty, můžeme počítat Couplandův článek (Coupland 2011: 218-9), Gelderův článek (Gelder 1961: 40) a Haertleho knihu (Haertle 1997: 158-161, 687-704, Taf. 40-44, Cat. no. 75). Zlatý solidus z depotu byl představen v Griersonově studii (Grierson 1951: 9). Dodejme, že mincovní depot v numismatických pracích nese označení „Roswinkel 1870“, aby došlo k odlišení od nálezu z roku 1877 z téhož místa, který obsahoval dvě mince (Haertle 1997: 1021).
Archivní ilustrace brašny z Roswinkelu.
Okolnosti nálezu, místo uložení, datace
K nálezu došlo v květnu 1870 při těžbě rašeliny mezi obcemi Emmen a Roswinkel. Rašelinář J. Kremer s kolegy tehdy narazil na depot 144-145 karolinských mincí, z nichž některé byly uloženy uvnitř kožené brašny, některé se nacházely v její těsné blízkosti (Haertle 1997: 158; Huisman 2021: 16). Součástí depotu je také zdobený plech ze slitiny mědi, stočený do trubičky (délka 7,4 cm, průměr 1-1,2 cm). Brašna měla být srolovaná a uzavřená koženým řemínkem (Huisman 2021: 17). Jedna z mincí je zlatá, ostatní jsou stříbrné. Nejméně jednu stříbrnou minci si ponechal kněz Stratingh z Roswinkelu a zbytek depotu putoval do muzea na ohledání. Po očištění soubor mincí vážil 0,227 kg. Brašna, trubička ze slitiny mědi a přinejmenším některé mince jsou dnes uloženy ve sbírkách muzea Drents Museum v nizozemském Assenu pod inventárním číslem 1870/V. Inv. č. brašny je 1870/V.1. Vedle brašny byla uložena také dřevěná krabička s posuvným víkem, v níž byly uloženy některé mince a která je uložena tamtéž s inv. č. 1870/V.2. Inventární číslo stočené trubičky je 1870/V.3.
Fotografie inventární karty brašny z Roswinkelu.
Zdroj: sbírky Drents Museum, Assen.
Pokud jde o dataci, neexistují žádné radiokarbonové ani dendrochronologické analýzy organických předmětů. Datace se tak nutně odvíjí od přiložených mincí, které byly vyraženy za vlády Karla Velikého, Ludvíka I. Pobožného, Pipina II. Akvitánského, Lothara I. Franského, Karla II. Holého a Ludvíka II. či Ludvíka III. Nejstarší mince pochází z let 793/4-812, nejmladší z let 877-879/879-882 (Haertle 1997: 159-160). Mezi numismatiky existuje tendece datovat depoty včetně toho diskutovaného do doby bezprostředně po vyražení nejmladší obsažené mince. To je případ Couplanda a Griesona, kteří depot datují zhruba k roku 880 či mezi roky 877-885 (Coupland 2006: 249; 2011: 218; Grierson 1951: 10). Autor zkontaktoval Simona Couplanda s dotazem, na jakém základě lze usuzovat správnost takového přístupu. Nechme zaznít odpověď v úplnosti:
„V podstatě jde o to, že karolínští panovníci pravidelně zaváděli nové typy mincí a mincovní depoty jasně ukazují, že:
- v říšském období byly starší mince velmi úspěšně odstraňovány z oběhu;
- i v následujícím obdobím se starší mince přirozeně vytrácely z oběhu po pouhých několika desetiletích.
Poklady z Franské říše lze proto datovat s poměrně velkou přesností: absence následujících emisí naznačuje, že poklad byl ukryt před jejich zavedením.“
Jde o validní argumenty, které nepochybně odrážejí díl reality. Nicméně depot z Roswinkelu jasně ukazuje, že řada mincí byla v oběhu i více než čtvrt století, takže úspěšnost stahování mincí z oběhu jistě nebyla stoprocentní. Absence emisí nových mincí Karla Tlustého, Karlomana či Oda je přesvědčivý bod. Společně s tímto je nutné upozornit na Haertleho komentář, že mince byly do země uloženy ve velmi dobrém stavu, který svědčí o tom, že nemohly být používány dlouho (Haertle 1997: 158). Přes věrohodné zdůvodnění se autor přiklání k bezpečnějšímu datování uložení depotu v poslední čtvrtině 9. století po roce 877.
Ukládání depotů do země ve Frísku v 9. století je tradičně interpretováno jako snaha o ukrytí cenností před skandinávskými nájezdníky (Armstrong 1998). Ač se konkrétní důvody uložení roswinkelského depotu se nikdy nedozvíme, Coupland ukázal, že ve hře může být více faktorů, například zvýšení peněžní zásoby a vyšší zdanění obyvatel (Coupland 2006: 243). Upozornil také na několik zajímavých skutečností: když kolem roku 855 v Dorestadu zanikla mincovna, počet fríských depotů se rapidně snížil a depoty se začaly skládat ze široké palety mincovních emisí (Coupland 2006: 262; 2010). Nález z Roswinkelu je toho názorným příkladem.
Brašna, krabička a část mincí z Roswinkelu.
Zdroj: sbírky Drents Museum, Assen.
Popis brašny a krabičky
Brašna vyniká nečekaně velkými rozměry, pro něž je obtížné nazvat ji „peněženkou“. Vhodnější označení je „vak“. Dle inventární karty je brašna 36 cm dlouhá a 16 cm široká. Soudě na základě přiložených měřítek jsou současné vnější rozměry jsou bližší 32 × 14 cm bez započítání šňůrky, takže je možné, že došlo ke smrštění kůže. Když přihlédneme k tomu, že vak uchovával velké množství stříbra, nejde o naddimenzované parametry.
Po konstrukční stránce brašna sestává z pěti dílů a šňůrky. Zadní část je dvojdílná, takřka kompletní a disponuje víkem a šňůrkou. Přední část je oproti tomu trojdílná, částečně poškozený a jeho přišití k zadnímu dílu vytvořilo jednu dlouhou kapsu o délce asi 28 cm. Materiálem k výrobě byla asi 0,1 cm tenká vyčiněná kůže z jelena (ohledání Dr. Carol van Driel na přelomu roku 2021/2022). Nejdříve byly sešity díly jednotlivých částí a následně přední a zadní poloviny k sobě. U předního dílu je prostřední díl překryt oběma sousedními díly; u zadního dílu překrývá delší díl ten díl, která spoluvytváří víko. Díly se překrývají v délce zhruba o 0,8 cm.
Nutno dodat, že současná podoba je rekonstrukcí, jelikož původní stehy se nezachovaly a dvounitkové stehy dnes přítomné jsou nepříliš vzhledným a poměrně starým konzervátorským zásahem. Tato skutečnost vysvětluje ledabylé slícování a sešití obou dílů i ukončení nitě na okrajích brašny. Lze předpokládat, že brašna byla původně sešita tenkou lněnou nití jednořadým rovným sedlářským stehem. Otvory jsou od sebe vzdáleny 0,3-0,5 cm a byly provedeny šídlem s kruhovým průřezem.
Fotografie obou stran brašny z Roswinkelu. Zdroj: sbírky Drents Museum, Assen.
Na vrchní části zadního dílu, v níž jsou stále patrné otlačky mincí, je umístěno nedokonale vycentrované trojúhelné víko se zaobleným vrcholem. Ve vrcholu jsou vytvořeny dva otvory, jimiž je provlečena šňůrka o šířce nejméně 0,5 cm a následně zauzlována. Tato je vložena z vnitřní strany tak, aby se uzel nacházel uvnitř a nebyl z vnější strany viditelný. Šňůrka je přetržená; na Pleyteho nákresu je kompletní, což může být rekonstrukce, ale nelze vyloučit, že k přetržení došlo až při skladování v muzeu. Konce byly po přetržení svázány k sobě. Délka přesahující víko brašny po navázání činí nejméně 12 cm, před přetržením byla nejméně 15 cm.
Detail šňůrky brašny z Roswinkelu. Zdroj: sbírky Drents Museum, Assen.
Na dvou dílech vnitřní části jsou patrné stopy po dnes absentující našité dekorace, která nabývala rhombického tvaru s nástavbou ve tvaru pravidelného kříže. Dekor byl našit drobnějším stehem s kratšími rozestupy, než tomu je u dílů brašny. Detailní čtení otlačků a rozložení otvorů ukázalo, že každý z dílů byl odekorována před sešitím. Dekorace tedy nebyla tvořena jednou prolamovanou koženou aplikací. Dekor níže položeného dílu takřka jistě zasahoval pod úroveň sousedního dílu. Dekorace bylo pravděpodobněji dosaženo pomocí rozdělených pásků (šesti a pěti) spíše než jednodílnými prořezanými díly. Díly byly sešity tak, aby se dekorativní pásky potkávaly a vytvářely obrazec, což se nepodařilo dokonale, jak ilustrují středové linie.
Přibližné konstrukční schéma brašny z Roswinkelu. Autor: Diego Flores Cartes.
Snaha o identifikaci motivu a jeho symbolického významu je nejednoduchý počin, který ústí ve fascinující, ale špatně ověřitelnou a potenciálně mylnou teorii. Klíčem ke čtení motivu je dekorace středového dílu vnitřní části, kde se nachází dvojice kolmých břeven a žerď prodloužená do křížku. Křížek se nenachází na sousedním dílu dekorace, a tak lze předpokládat, že motiv nebyl symetrický a oboustranně zaměnitelný. Podobná zdvojená břevna s křížkem na vrcholu jsou běžně součástí vyobrazení chrámů na franských mincích, a to včetně těch, které jsou součástí depotu. Pokud by však motiv měl představovat chrám, jeho základna by zřejmě byla pravoúhlá, nikoli tvořená dalšími dvěma páry zkosených břeven. Jediným blízkým myslitelným motivem je symbol lodi, který byl ražen Karlem Velikým a Ludvíkem Pobožným v Dorestadu a Quentovicu a následně kopírován v Anglii a Dánsku. Tvar základny je sice zkosený, ale pokud přijmeme, že tvůrce při šetření materiálem pracoval pouze s rovnými pásky kůže, výsledek nemohl být zaoblený. V takovém případě by šlo o schematizaci: vrchní pár břeven by představoval lanoví, středový pás stěžeň, a spodní pár břeven trup lodi, který je na mincích rovněž tvořen zdvojenými pásy. Jelikož se mince s motivem lodě jinde ve Franské říši neobjevují, má se zato, že motiv lodě vyjadřuje skvělé námořní schopnosti Frísanů (Hodges 1989: 90). Coupland doslova říká, že loď byla symbolem těchto dvou měst (Coupland 2007: 119). Podpůrným argumentem je fakt, že se depot nalezl pouhých 145 km vzdušnou čarou od Dorestadu. Pokročíme-li do teoretických úvah, symbol lodě ve Frísku mohl mít konotace panovnické moci, která byla demonstrována na mincích. Pokud použijeme raně středověkou paralelu z jiné části Evropy, symbolem panovníka se označovaly vybrané daně určené k odevzdání vrchnosti (např. Janin 2007: 266–269). To mohl být případ i motivu brašny z Roswinkelu, s čímž mohlo souviset pozlacení nebo jiné zdůraznění pásků. Pokud by tato teorie neměla být správná, přinejmenším jsme ukázali, že nejbližší analogie motivu je třeba hledat na franských mincích 9. století.
Srovnání motivu brašny s motivem lodi na dorestadské ražbě Ludvíka I.
Autor: Diego Flores Cartes.
Neméně působivou součástí depotu je dřevěná krabička, která se zachovala ve velmi dobrém stavu. Dle dostupné literatury je vyrobena z jednoho kusu ořechového dřeva (Haertle 1997: 158; Huisman 2021). Kvádrovité tělo krabičky je podle inventární karty 9 cm dlouhé, 3 cm vysoké a 3 cm široké. V horní ploše je vytvořený vodící zářez pro vložení víka. Na obou delších bočních stěnách se nacházejí dvě trojice kruhových otvorů (jeden otvor položený výše, dva otvory pod ním), které sloužily k upevnění řemínků. Otisky těchto řemínků jsou stále patrné a směrem dolů k spodním párům otvorů se rozdvojují. Smyslem těchto řemínků bylo přidržení víka na místě. Na úrovni otvorů je krabička naprasklá. Víko je rovněž zachováno a je vybaveno asi 2,5 cm dlouhou kosočtvercovou rukojetí. Zdá se, že průřez víka je ploskovypuklý. Ve víku se nachází dva drobné otvory neznámé funkce, jeden větší a oválný, druhý menší a kruhový. Krabičku by bylo teoreticky možné uschovat i v brašně.
Krabička z Roswinkelu. Zdroj: sbírky Drents Museum, Assen.
Přílohy
Příloha 1: Všechny fotografie, které poskytlo Drents Museum.
Analogie
Není pochyb o tom, že brašna z Roswinkelu je jedním z nejlépe zachovaných kusů svého druhu v raně středověké Evropě. Nález je obvykle srovnáván se skládacími peněženkami protkávanými koženými pásky (Gräslund 1984: 145; Huisman 2021: 17), které byly nalezeny v Birce a Trelleborgu (Gräslund 1984: 143-5; Vlasatý 2022). Ve skutečnosti disponujeme bližší analogií – fragmentárně zachovanou brašnou z dánského Iholmu (Vlasatý 2020). Z brašny, která uchovávala nejméně 475 mincí, se zachovala pouze zlacená prolamovaná aplikace, která byla přišita drobnému kusu brašny. Datace nálezu směřuje do 1. čtvrt. 11. století. Peněženka zdobená rytými a tlačenými linkami tvořícími ornament je známa i ze Sigtuny a je datována do let 1030-1050 (Vlasatý 2024). Pokud bychom se měli soustředit na regionální kontext, nejbližší paralelou je nepochybně částečně zachovaný nebarvený plátěný lněný váček, který byl součástí depotu z lokality Wirdum, datovaného zhruba do 40. let 9. století (Coupland et al. 2021: 130-1). Na textilii ulpěla část koženého řemínku.
Navržené kresebné rekonstrukce brašny z Iholmu.
Vytvořil Tomáš Cajthaml.
Jednodílná krabička s posuvným víkem má četné analogie, které ukazují, že konstrukčně analogické kusy mají v evropském prostoru tradici přinejmenším od začátku našeho letopočtu po středověk. Nejstarší kusy, které uvedeme, pocházejí z germánské doby římské a pozdní antiky; reprezentativní kusy pocházejí z Nydamu, Garbølle a Vimose v Dánsku a z Dysteru v Norsku (Rau 2010: 469-470, Taf. 65). Existuje i řada krabiček, sloužících coby relikviáře (Quast 2012: 55, 91). Z období 8.-11. století můžeme jmenovat nálezy z Barshalderu 22/1936 (Thunmark-Nylén 200: 247), Dublinu (Lang – Caulfield 1988: 6, 8, 51-2), Haithabu (Westphal 2006: 85, Taf. 64.5), Moščevé Balky (Jerusalimskaja 2012: 320-327) a Sigtuny (Sigtuna Museum 2024). Několik krabiček bylo nalezeno v Novgorodu a datují se do 13. a 14. století (Kolchin 1989: 137, Pl. 129.5, 138.9). Obdobná krabička ze 16. století byla nalezena v norském ledovcovém průsmyku v Lendbreenu (Pilø 2000).
Krabičky jsou obvykle dřevěné (analogické kusy jsou borové a tisové), méně často kovové. Variují v délce 5-40 cm. Některé jsou zvenčí odekorovány nebo popsané nápisy. Úložný prostor je zpravidla nedělený, ale některé kusy jsou dělené přihrádkami. Dostupné nálezy svědčí o ukládání mincí, jehel, šperků a dokonce svíček. Zapínání pomocí kožených řemínků přinýtovaných ke stěnám krabičky není zachované ve všech případech; názornými ilustracemi kožených řemenů je hrobový nález z Barshalderu 22/1936 a nález z Lendbreenu.
Krabička z hrobu 22/1936 z gotlandského Balshalderu.
Zdroj: Trotzig 1991: Pl. 7f; Jimi Appel Johansson; Ola Myrin, Historiska museet/SHM.
Reprodukce
Na vyhodnocení nálezu se podílel profesionální reenactor a výrobce replik Roman Král (Královo řemeslo), který v minulosti vytvořil několik funkčních verzí brašny, jejichž rozměry byly vlivem chybějícího měřítka podhodnoceny a verze sloužily jako peněženky. Pro účely tohoto článku nyní Roman zhotovil upravený prototyp brašny i krabičky, které dodržují rozměry a zjištěné konstrukční postupy. Níže prezentovaný prototyp byl vyroben bez pozlacení dekorativní aplikace.
Dle Romanova vyjádření není brašna složitým výrobkem a zvládne ji každý, kdo má základní znalosti práce s kůží. Díly jsou přes sebe jednoduše přeloženy, chybí obrácení a tvarování, které by vyžadovaly pokročilé dovednosti. Jde o jednoduchý užitkový předmět, který je sešit z nedokonale navazujících dílů a jehož hlavním smyslem je efektivně transportovat obsah významné hodnoty. V případě, že dekorativní aplikace byla zlacená, by bylo zapotřebí specializovaných nástrojů (lisu) a plátkového zlata, což by výrobek řadilo mezi neobvyklé a nadstandardní. Celkový počet hodin věnovaných výrobě z plátu kůže činí 7-8 hodin. Bylo užito pouze nože, šídla, páru jehel, lněné nitě a vosku.
Krabičku Roman hodnotí podobným způsobem. Jde o jednoduchý praktický výrobek postrádající dekoraci, který sleduje efektivní transport předmětů. Výroba krabičky trvala zhruba 4 hodiny a bylo při ní zapotřebí pily, vrtáku, dláta, pilníku a nože.
Poděkování
Autorský tým by rád z celého srdce chtěl poděkovat Hester Hazenberg a Carole Steenbergen z muzea Drents Museum v Assenu, které ochotně odpovídaly na naše dotazy, neváhaly a nafotily artefakt pro potřeby našeho článku. Svou vděčnost vyjadřujeme Bartu Apeldoornovi a Annemies Tamboer, kteří nás upozornili na skutečnost, že brašna byla vystavena, sdíleli s námi současné fotografie a podnítili tak vznik článku. Jsme zavázáni Simonu Couplandovi (University of Cambridge), který s námi konzultoval analogie a mincovní stránku depotu. Za možnost využít jeho fotografii bychom chtěli poděkovat Jimimu Johanssonovi. Roman Král (Královo řemeslo) pro článek vytvořil aktualizovaný model a radami přispěl k popsání původní dekorace, za což si zaslouží naše velké uznání a poděkování. Zmínit musíme rovněž Diega Florese Cartese a Tomáše Cajthamla (Grafikacajthaml.cz), kteří jsou autory kreslených schémat.
Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte nám napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee nebo Paypalu.
Bibliografie
Armstrong, Simon (1998). Carolingian Coin Hoards and the Impact of the Viking Raids in the Ninth Century. In: Numismatic Chronicle 158, 131-164.
Coupland, Simon (2006). Between the devil and the deep blue sea: hoards in ninth-century Frisia. In: Cook, Barrie – Williams, Gareth (eds.). Coinage and History in the North Sea World, c. AD 500-1250, Leiden, 241–266.
Coupland, Simon (2007). Carolingian Coinage and the Vikings Studies on Power and Trade in the 9th Century, Ashgate.
Coupland, Simon (2010). Boom and Bust at 9th-century Dorestad. In: Willemsen, Annemarieke – Kik, Hanneke (eds.). Dorestad in an International Framework, Leiden, 95-103.
Coupland, Simon (2011). A Checklist of Carolingian Coin Hoards 751-987. In: The Numismatic Chronicle 171, 203-256.
Coupland, Simon et al. (2021). A Carolingian coin hoard from Wirdum (Friesland, the Netherlands) and the Dorestad mint. In: Willemsen, Annemarieke – Kik, Hanneke (eds). Dorestad and its Networks. Communities, Contact and Conflict in Early Medieval Europe, Leiden, 119-135.
Drents Museum 2021 = Oude gebruiken en een nieuw geloof. In: Drentsmuseum.nl [online]. [2024-01-06]. Dostupné zde: https://drentsmuseum.nl/nl/nieuws/oude-gebruiken-en-een-nieuw-geloof.
Gelder, H. E. van (1961). De Karolingische Muntslag te Duurstede. In: Jaarboek voor Munt- en Penningkunde 48, 15-42.
Goubitz, Olaf (2009). Purses in Pieces: Archaeological Finds of Late Medieval and 16th Century Leather Purses, Pouches, Bags and Cases in the Netherlands, Zwolle.
Gräslund, Anne-Sofie (1984). Beutel und Taschen. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:1. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 141-154.
Grierson, Philip (1951). The Gold Solidus of Louis the Pious and its Imitations. In: Jaarboek voor Munt- en Penningkunde 38, 1-41.
Haertle, C. M. (1997). Karolingische Münzfunde aus dem 9. Jahrhundert, Köln.
Hodges, Richard (1989). Dark Age economics. Origins Of Towns And Trade, A.D. 600-1000, London.
Huisman, Floor (2021). Meer dan munten – nieuw onderzoek naar een oude schat. In: De Spieker – periodiek van de Drents Prehistorische Vereniging 42, 16-18.
Janin, V. L. (2007). Středověký Novgorod v nápisech na březové kůře, Červený Kostelec.
Jerusalimskaja 2012 = Иерусалимская, А. А. (2012). Мощевая Балка. Необычный археологический памятник на Северокавказском шёлковом пути, Санкт-Петербург.
Kolchin, B. A. (1989). Wooden Artefacts from Medieval Novgorod, Oxford.
Lang, J. T. – Caulfield, Debbie (1988). Viking-age decorated wood: a study of its ornament and style, Dublin.
Pilø, Lars (2020). The Hunt for the Lost Mountain Pass. In: Secrets of the Ice [online]. [2024-01-06]. Dostupné zde.
Pleyte, Willem (1883). Nederlandsche Oudheden van de vroegste tijden tot op Karel den Groote, Drenthe, Leiden.
Quast, Dieter (2012). Das merowingerzeitliche Reliquienkästchen aus Ennabeuren. Eine Studie zu den frühmittelalterlichen Reisereliquiaren und Chrismalia, Mainz.
Rau, Andreas (2010). Nydam mose 1-2. Die personengebundenen Gegenstände. Grabungen 1989–1999, Højbjerg.
Sigtuna Museum 2024 = Lock. In: Sigtuna Museum & Art [online]. [2024-01-06]. Dostupné zde.
Vlasatý, Tomáš (2020). Peněženka z dánského Iholmu. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2024-01-07]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/penezenka-z-danskeho-iholmu/.
Vlasatý, Tomáš (2022). Peněženka z Trelleborgu. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2024-01-07]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/penezenka-z-trelleborgu/.
Vlasatý, Tomáš (2024). Peněženka ze švédské Sigtuny. In: Project Forlǫg – Reenactment and science [online]. [2024-02-14]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/penezenka-ze-svedske-sigtuny/.
Thunmark-Nylén, Lena (2000). Die Wikingerzeit Gotlands IV:1–3 : Katalog, Stockholm.
Trotzig, Gustaf (1991). Craftsmanship and function : A study of metal vessels found in Viking Age tombs on the island of Gotland, Sweden, Stockholm.
Westphal, Florian (2006). Die Holzfunde von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 11, Neumünster.
